ECLI:CZ:NSS:2021:2.ADS.398.2020:15
sp. zn. 2 Ads 398/2020 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: Selemar s.r.o., se sídlem
Korunní 2569/108g, Praha 10, zastoupená JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem
Radlická 1031/42, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem
Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2019,
č. j. MPSV-2019/161224-421/1, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 2. 12. 2020, č. j. 10 Ad 19/2019 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného,
jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské
pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 25. 6. 2019, č. j. ABA-T-651/2019. Městský soud
v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní proti tomuto rozsudku brojí kasační stížností.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl při posuzování zákonných náležitostí kasační stížnosti
stěžovatelky k závěru, že byla podána opožděně.
[4] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), platí,
že „[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. […] Zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout“. Dle §40 odst. 2 s. ř. s. „[l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků
končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty“. Podle odst. 4 téhož
ustanovení zákona „[l]hůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který
má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak“.
[5] Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu (konkrétně z potvrzení o dodání
a doručení do datové schránky na č. l. 33) ověřil, že napadený rozsudek byl zástupci stěžovatelky
doručen do datové schránky dne 2. 12. 2020.
[6] Z uvedeného je zřejmé, že dnem, kdy nastala skutečnost určující počátek lhůty pro podání
kasační stížnosti podle §40 odst. 1 s. ř. s., byla středa 2. 12. 2020. Konec dvoutýdenní lhůty
pro podání kasační stížnosti pak podle §40 odst. 2 s. ř. s. připadl na den, který se svým
pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na středu 16. 12. 2020.
Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne
by tedy musela být kasační stížnost podána u soudu nebo alespoň předána k poštovní přepravě
ve smyslu výše citovaného §40 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatelka však kasační stížnost podala
prostřednictvím datové schránky svého zástupce až dne 17. 12. 2020, tedy opožděně. Pozdní
podání kasační stížnosti nelze nikterak zhojit, neboť zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti
není možné prominout.
[7] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně“. Soudní řád správní nestanovuje jiný důsledek
opožděnosti kasační stížnosti nežli právě její odmítnutí. Nejvyšší správní soud proto opožděně
podanou kasační stížnost odmítl.
[8] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu