ECLI:CZ:NSS:2021:2.AFS.338.2019:37
sp. zn. 2 Afs 338/2019 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: J. Z., zastoupený JUDr. Janem
Slunečkem, advokátem se sídlem Mírové nám. 48, Louny, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 4. 2018, č. j. 14479-2/2018-900000-311, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2019, č. j. 62 Af 51/2018 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovaný je po v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
částku 4114 Kč, a to k rukám jeho zástupce JUDr. Jana Slunečka, advokáta se sídlem
Mírové nám. 48, Louny, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 4. 2018, č. j. 14479-2/2018-900000-311 (dále jen
„napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu
pro Jihomoravský kraj (dále jen „prvostupňový správní orgán“ či „celní úřad“) ze dne 14. 2. 2018,
č. j. 12910-5/2018-530000-12 (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“), jímž tento úřad
uznal žalobce odpovědným ze spáchání správního deliktu podle §294 odst. 1 písm. e) zákona
č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“), neboť
v postavení deklaranta ve smyslu čl. 4 bod 18 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává
celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“), tedy osoby odpovědné za správnost a úplnost
informací uvedených v celním prohlášení dle čl. 199 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93,
kterým se provádí starý celní kodex (dále jen „nařízení č. 2454/93“), poskytl celnímu orgánu
v celních prohlášeních nesprávný údaj, když zboží dotčených položek navržené k propuštění
do volného oběhu vyjádřil v příslušných kolonkách č. 33 buď zbožovým kódem „84249000 80“
(tento kód deklaroval ke zboží popsanému v příslušných kolonkách č. 31 jako „náhradní násada
pro čističku mezizubních prostor“), nebo zbožovým kódem „84248900 00“ (tento kód deklaroval
ke zboží popsanému v příslušných kolonkách č. 31 jako „držák s motorkem pro čističku mezizubních
prostor s hlavicí“ či „držák s motorkem pro čističku mezizubních prostor bez hlavice“), ačkoliv zboží
popsanému jako „náhradní násada pro čističku mezizubních prostor“ správně náleží zbožový kód
„85099000 00“ a zboží popsanému jako „držák s motorkem pro čističku mezizubních prostor“,
ať již s hlavicí či bez ní, náleží zbožový kód „85098000 00“; tím byly údaje o zbožovém kódu
do celních prohlášení dotčených položek zboží uvedeny v rozporu s čl. 212 odst. 1 nařízení
č. 2454/93 ve spojení s oddílem C hlavy II přílohy 37 tohoto předpisu. Za spáchání uvedeného
správního deliktu byla žalobci uložena pokuta ve výši 100 000 Kč.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský
soud“) žalobou, jíž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítal,
že pro sazební zařazení předmětného zboží použil zbožový kód, který pro toto zboží předem
stanovil odborný útvar celní správy v nezávazných vyjádřeních o sazebním zařazení zboží. Jednal
tedy v dobré víře, neboť měl legitimním očekávání, že zbožový kód pro dotčené zboží
je správný. Pokud bylo nezávazné vyjádření vydáno chybně, nelze tuto skutečnost přičítat k jeho
tíži. Vynaložil přitom veškeré úsilí, které bylo možno po něm požadovat, aby porušení právní
povinnosti zabránil, čímž naplnil liberační důvod dle §298 odst. 1 celního zákona.
Rozsudek krajského soudu
[3] Krajský soud rozsudkem ze dne 7. 11. 2019, č. j. 62 Af 51/2018 - 44 (dále jen „napadený
rozsudek“), rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shrnul, že není
rozporováno žalobcem nesprávně učiněné zařazení dovezených výrobků do položky KN 8424.
Podstata sporu tkví v otázce, zda nezávazné vyjádření k sazebnímu zařazení předmětného zboží
založilo dobrou víru žalobce v zařazení těchto výrobků a legitimní očekávání, že celní orgány
následně toto zařazení posoudí v souladu s poskytnutým nezávazným vyjádřením; tedy zda je dán
liberační důvod podle §298 odst. 1 celního zákona či nikoliv. Nezávazným vyjádřením Celního
ředitelství Brno ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 2685/2012-010100-22 (dále jen „nezávazné
vyjádření“), bylo sazebně zařazeno zboží „AirFloss (čistič mezizubních prostor – el. dentální nit)“
do položky KN 84248900. Jelikož žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že žalobce v žádosti
o vydání tohoto vyjádření nepopsal předmětné zboží úplným a správným způsobem (neuvedl,
že mají výrobky vestavěný elektrický motor), bylo dle krajského soudu stěžejní posoudit,
zda žalobce poskytl celnímu orgánu dostatečné informace pro vydání daného vyjádření. Dále
soud konstatoval, že nelze dovozovat závaznost nezávazných vyjádření en bloc; nebude tomu
tak zejména v případech, kdy žadatel vymezí zařazované zboží zcela obecně. Na druhé straně
však nelze nezávaznému vyjádření upřít určitý právní význam, neboť v opačném případě
by se jednalo o zcela nadbytečný „úkon“ celního orgánu nemající žádný reálný význam; takový
výklad by přitom byl v rozporu nejen se zdravým rozumem, ale i se zásadou hospodárnosti
a efektivnosti řízení. Tento závěr dle soudu musí platit navzdory nepříliš vhodné právní úpravě,
která zakotvuje tzv. závazné informace o sazebním zařazení (čl. 12 odst. 1 a 2 celního kodexu)
a praxi celních orgánů spočívající ve vydávání nezávazných vyjádření k sazebnímu zařazení zboží.
Podotkl, že určitou míru závaznosti nezávazným vyjádřením jako formalizovaným úkonům
celního orgánu přiznal ve vztahu k chybě celního orgánu ve smyslu §220 odst. 2 písm. b) celního
kodexu jako jednu z podmínek liberace i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2016,
č. j. 2 Afs 124/2016 - 29. Závaznost takového vyjádření lze nicméně dovozovat toliko ve vztahu
k žadateli a konkrétnímu zboží, které musí být identické se zbožím vymezeným v žádosti.
Nezávaznost vyjádření pak lze spatřovat ve vztahu k celnímu orgánu, který jej vydal,
neboť ten může jednostranně provést jeho změnu.
[4] Žalobce v žádosti o vydání nezávazného vyjádření k sazebnímu zařazení zboží ze dne
5. 4. 2012 zboží AirFloss (čistič mezizubních prostor – el. dentální nit) popsal tak, že se jedná
o „elektrický přístroj, složený z hlavní části (obsahuje nádržku s vodou a kompresor) a odnímatelné části - trysky
viz vyobrazení na stránkách: http://www.usa.philips.com/c/airfloss/airfloss-2-pack-hx8002_60/prd/en/;
hhtp://www.philips.ca/c/airfloss/287321/cat/en/“; k účelu použití zboží pak uvedl, že přístroj
je „pro domácí použití, který tlakem vzduchu a speciální trysky vrhá mikrokuličky vody – rozprašuje
vodu - a používá se na čištění mezizubních prostor. Tlak směsi vzduchu a vody šetrně a účinně čistí mezizubní
prostory od zubního plaku“. Krajský soud přitom naznal, že z popisu a účelu zboží je evidentní, že
čistič mezizubních prostor kompresorem pod tlakem vzduchu rozprašuje vodu, čímž vrhá
mikrokuličky vody čistící mezizubní prostor; kompresor však z logiky věci k fungování vyžaduje
hnací stroj (motor) přeměňující elektrickou energii na mechanickou práci potřebnou ke kompresi
vzduchu. Pokud žalovaný uváděl, že je nepřípustné, aby sazebně zařazoval zboží na základě
domněnek, pak krajský soud konstatoval, že v případě této úvahy se nejednalo o domněnku,
nýbrž o jediný možný (správný) technický předpoklad pro fungování zboží.
[5] Žalobce v žádosti o nezávazné vyjádření popsal zboží dostatečně konkrétně: obchodním
názvem, slovním popisem jeho účelu, odkazem na internetové stránky výrobce a produktovými
informacemi, což se shodovalo s dováženým zbožím. Nezávazné vyjádření celního úřadu
k sazebnímu zařazení tohoto zboží proto mohlo založit dobrou víru a legitimní očekávání
žalobce ve správnost sazebního zařazení. Za takových okolností dle krajského soudu nelze
dovozovat objektivní odpovědnost žalobce za nesprávné vyplnění jednotné celní deklarace,
postupoval-li právě podle tohoto nezávazného vyjádření. Naopak vynaložil veškeré úsilí
ve smyslu §298 odst. 1 celního zákona, neboť legitimně spoléhal na právní názor celního orgánu
a postupoval v souladu s ním. Na uvedeném nemění nic ani skutečnost, že žalobce
je odborníkem na celní problematiku; i odborník na celní problematiku může být v dobré víře
v nezávazné vyjádření odborníka ještě většího, kterým celní úřad bezesporu je.
[6] Krajský soud se přitom neztotožnil ani s tím, že nezávazné vyjádření mohlo u žalobce
založit legitimní očekávání pouze do okamžiku zastavení řízení o jeho (obsahově identické)
žádosti o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží doručené Celnímu úřadu
pro Olomoucký kraj dne 8. 3. 2013. Skutečnost, že řízení o žádosti o vydání závazné informace
o sazebním zařazení zboží bylo zastaveno (byť z důvodu jejího nedoplnění žalobcem mimo jiné
v otázce sdělení informací ke kompresoru), nemá na existující nezávazné vyjádření vliv; jedná
se totiž o dvě samostatná řízení, nadto vedená u různých celních orgánů. Současně z ničeho
nevyplývá, že žalobce postupoval účelově, aby se vyhnul vydání závazné informace s jiným
závěrem, než tomu bylo v předmětném nezávazném vyjádření.
[7] Nesprávné posouzení právních důsledků nezávazného vyjádření ve vztahu k naplnění
liberačních důvodů podle §298 odst. 1 celního zákona tak mělo dle soudu za následek
nezákonnost napadeného rozhodnutí.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
Kasační stížnost žalovaného
[8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost,
ve které navrhl jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Z poznámky 1 písm. f)
ke kapitole 84 prováděcího nařízení Komise (EU) č.1001/2013 ze dne 4. 10. 2013 a č. 1101/2014
ze dne 16. 10. 2014 (dále jen „celní sazebník“) je dle něj zcela zřejmé, že stěžejní pro určení,
zda dotčené zboží náleží do kapitoly 84 či 85, je také informace o tom, zda mají tyto přístroje
vestavěný elektrický motor. Žalobce se o existenci elektrického motoru v žádosti o vydání
nezávazného vyjádření žádným způsobem nezmínil a celní orgán tak toto zboží zařadil
bez znalosti této skutečnosti. Sazební zařazení zboží určené v nezávazném vyjádření tak bylo
v souladu s informacemi uvedenými v žádosti o jeho vydání, nicméně toto neodpovídalo
skutečně dovezenému zboží. Krajský soud neodůvodnil, proč by musel z logiky věci k pohánění
kompresoru připadat v úvahu pouze motor; ten je totiž jen jednou z možností pohonu,
když se např. mohlo jednat o elektromagnety (na podobném principu fungují některé kávovary)
a v úvahu bylo třeba rovněž vzít možnost případné nové technologie, kterou mohl výrobce
vyvinout. To, co pohání kompresor, přitom nebylo možné na webových stránkách výrobce
dohledat. Stěžovatel je toho názoru, že žalobce se může legitimním očekáváním a dobrou vírou
zaštiťovat pouze za situace, kdy v žádosti o vydání nezávazného vyjádření uvede správné
a rovněž úplné informace, což se v daném případě nestalo. Nezávazné vyjádření proto nebylo
způsobilé založit u žalobce dobrou víru ve vztahu k sazebnímu zařazení posléze skutečně
dovezeného zboží.
[9] Stěžovatel dále upozorňuje na skutečnost, že poté, co žalobce obdržel nezávazné
vyjádření, požádal Celní úřad pro Olomoucký kraj o vydání závazné informace stran sazebního
zařazení stejného zboží. V této žádosti popsal zboží naprosto stejným způsobem jako v žádosti
o vydání nezávazného vyjádření, přičemž doložil totožné dokumenty. Celní orgán žalobce vyzval
ke sdělení informací ke kompresoru, zejména k uvedení přítomnosti či nepřítomnosti
elektrického motoru, popř. jiného principu funkce kompresoru; současně byl upozorněn,
že pokud tuto skutečnost nesdělí, nebude možno stanovit sazební zařazení zboží a řízení o vydání
závazné informace bude zastaveno. Na tuto výzvu žalobce žádným způsobem nereagoval
a z tohoto důvodu bylo řízení o vydání závazné informace zastaveno. Stěžovatel trvá na tom,
že pokud vůbec někdy mohl být žalobce na základě nezávazného vyjádření v dobré víře
a legitimně očekávat, že sazební zařazení bylo stanoveno správně, pak to mohlo platit pouze
do okamžiku zastavení řízení o vydání závazné informace. V daném okamžiku se totiž dozvěděl,
že popis předmětného zboží (včetně poskytnutých dokladů) je zcela nedostatečný pro určení
sazebního zařazení zboží; zároveň zjistil, že pro určení sazebního zařazení předmětného zboží
je třeba doplnit zásadní informaci týkající se přítomnosti či nepřítomnosti elektrického motoru.
Vypořádání této námitky však krajský soud odbyl; posuzoval přitom jednotlivé relevantní
okolnosti izolovaně a nikoliv ve vzájemných souvislostech. Stěžovatel nerozumí tvrzení soudu,
že se v případě nezávazného vyjádření a závazné informace jedná o dvě samostatná řízení vedená
u různých orgánů; dle něj je totiž podstatné, že obě řízení byla vedena s žalobcem a týkala
se stejného zboží, které bylo v obou případech shodně popsáno a doloženo totožnými
dokumenty. Nejdříve byla podána žádost o vydání nezávazného vyjádření, teprve poté bylo
zahájeno řízení o vydání závazné informace a až následně byla podávána celní prohlášení.
Pro posouzení otázky liberace je podstatné, jaké informace žalobce v těchto s ním vedených
řízeních a týkajících se stejného zboží obdržel, a nikoliv o kolik se jednalo řízení a před kterými
orgány celní správy byla vedena. Krajský soud svým názorem naprosto smazal jakýkoliv rozdíl
mezi nezávazným vyjádřením a závaznou informací o sazebním zařazení zboží s působností
ve všech členských státech na základě celního kodexu. Řízení o vydání závazné informace
(zahájené po obdržení nezávazného vyjádření) u celního úřadu s výlučnou pravomocí v oblasti
vydávání závazných informací v rámci celé České republiky, disponujícího skutečnými specialisty
pro oblast sazebního zařazení, které má formalizovanou podobu a je v něm prováděno
dokazování, přitom nelze bagatelizovat.
[10] Stěžovatel poukazuje taktéž na to, že žalobce je třeba považovat za profesionála v oblasti
sazebního zařazování, neboť jen v roce 2012 a 2013 (tzn. před dovozy předmětného zboží)
vystupoval v postavení celního zástupce u několika set dovozů, jejichž předmětem bylo právě
zboží spadající do kapitoly 84 a 85 celního sazebníku; měl proto s dovozem, resp. sazebním
zařazováním tohoto druhu zboží, bohaté zkušenosti. Žalobce tedy musel vědět, že existence
vestavěného elektrického motoru je pro účely sazebního zařazení stěžejní; zároveň sám
opakovaně tvrdí, že věděl o přítomnosti vestavěného elektrického motoru v předmětném zboží.
Za této situace mu musela být nesprávnost nezávazného vyjádření zřejmá přímo z právního
předpisu; minimálně u něj proto musela vzbudit důvodné pochybnosti o správnosti vyjádření,
pročež měl u celních orgánů iniciovat vyjasnění daného rozporu. Teprve v případě vyjasnění
evidentního rozporu by teoreticky bylo možno hovořit o vynaložení veškerého úsilí ve smyslu
§298 odst. 1 celního zákona; žalobce se však tento rozpor nepokusil žádným způsobem vyjasnit.
Z jeho postupů v žádosti o nezávazné stanovisko, v žádosti o vydání závazné informace
i v podaných celních prohlášeních plyne zřejmá účelovost jeho jednání.
Vyjádření žalobce ke kasační stížnosti
[11] Žalobce ve svém vyjádření poukazuje na to, že celní úřad v rámci svého stanoviska ze dne
23. 1. 2017, č. j. 10528-2/2017-530000-51 (ještě před dokazováním prováděným žalovaným
v rámci odvolacího řízení), učinil úvahu, že pokud je ve výrobku umístěn kompresor a jako zdroj
elektrické energie akumulátor, pak přichází v úvahu pouze elektromotor jako pohonná jednotka
kompresoru. Jestliže tedy stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že předmětný výrobek mohl mít
pohon založený na „elektromagnetech“, pak žalobce konstatuje, že i takový pohon by byl
označen jako elektromotorový; taktéž (případná) nová technologie by byla založena na přísunu
elektrické energie z akumulátoru. Jakoukoli technologii přeměňující elektrickou energii na pohyb
je totiž třeba označit jako elektromotor, neboť k přeměně elektrické energie na pohyb nemůže
docházet jiným způsobem než zařízením, které lze považovat za elektromotor. Kdyby tato
informace byla při tvorbě stanoviska nejasná či sporná, měl celní úřad možnost vyzvat žalobce,
aby tuto informaci poskytl; to však celní orgán neučinil a naopak dopisem potvrdil přijetí žádosti
o nezávazné vyjádření.
[12] Argumentaci, že v případě žádosti o vydání nezávazného vyjádření není vedeno
formalizované řízení, nepovažuje žalobce za pravdivou, což dokládá odkazem na procesní
schéma umístěné na internetových stránkách celní správy v aplikaci pro podávání žádosti
o nezávazná vyjádření (EENVS). Tento proces je podrobně popsán v uživatelské příručce vydané
žalovaným, odborem 21, odd. 212, referát Celní nomenklatury k aplikace EENV- elektronická
evidence nezávazných vyjádření a stanovisek v bodě 2.25.
[13] Není ani na místě, aby byl žalobce podezírán z účelovosti svého jednání; opětovně
konstatuje, že informaci o přítomnosti elektromotoru jednoznačně uváděl již při vyplňování
celních prohlášení, a to i poté, kdy bylo zastaveno řízení o žádosti o vydání závazné informace.
Skutečnost, že k zastavení došlo, nemohla mít žádný dopad na existenci jeho dobré víry založené
nezávaznými vyjádřeními.
[14] Žalobce dále poukazuje na to, že v době probíhající kontroly bylo vydáno další stanovisko
k sazebnímu zařazení předmětného zboží, které však bylo později celním orgánem změněno.
V opraveném vyjádření přitom byl změněn pouze HS kód a nikoliv popis zboží (nadále tedy
neobsahuje údaj o přítomnosti elektromotoru, ale pouze elektrického akumulátoru
a kompresoru). Z toho je zřejmé, že celní orgán ve všech vyjádřeních přítomnost elektromotoru
automaticky logicky odvodil a opraveným stanoviskem pouze došlo ke změně jeho právního
názoru na sazební zařazení zboží. Chybu při určení sazebního zařazení odborným orgánem tedy
nemohl způsobit žalobce tím, že neuvedl výraz „elektromotor“ do žádosti. Stejně tak nemohl být
schopen dovodit ze zaslané výzvy v řízení o vydání závazného stanoviska, že nezávazné vyjádření
bylo nesprávné.
Replika žalovaného k vyjádření žalobce
[15] Stěžovatel v replice zopakoval a rozvedl argumentaci uvedenou již v kasační stížnosti.
Uvedl, že neformalizovaným řízením je myšleno to, že doručením elektronické žádosti o vydání
nezávazného vyjádření není zahájeno řízení, tak jako tomu je u žádosti o vydání závazné
informace. Žádost o vydání nezávazného vyjádření je vyřizována neformálně (nikoliv v režimu
správního či daňového řízení); není prováděno dokazování, vydáváno rozhodnutí (ani procesní)
a ať je určeno sazební zařazení jakékoliv, tak před vydáním tohoto vyjádření není žadatel s touto
skutečností seznamován, proti výstupu nelze žádným prostředkem brojit. Nezávazné vyjádření je
sice formalizovaným zachycením názoru celního orgánu stran sazebního zařazení zboží, nicméně
tento názor je pouze předběžný, informativní a nezávazný. Pokud v případě jednání žalobce
nejde o úmysl, pak se zcela nepochybně jedná alespoň o hrubou nedbalost, když v žádosti
o vydání nezávazné informace uvedl neúplný (a tedy nesprávný) popis zboží a navrhl předmětné
zboží sazebně zařadit v rozporu s právními předpisy; to vše za situace, kdy o existenci
vestavěného elektrického motoru sám věděl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení.
Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, za stěžovatele jedná osoba splňující
podmínky dle §105 odst. 2 s. ř. s. a jsou naplněny i obsahové náležitosti stížnosti dle §106 s. ř. s.
[17] Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4
s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů. Stěžovatel napadá rozsudek
krajského soudu z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Podle §294 odst. 1 písm. e) celního zákona se „právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí
správního deliktu tím, že poskytne celnímu orgánu nesprávný údaj nebo doklad důležitý pro jeho rozhodnutí nebo
pro jiné použití celních předpisů v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví.“
[20] Dle §298 odst. 1 celního zákona „právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže,
že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.“
Podle odst. 4 téhož ustanovení pak „na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby
anebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.“
[21] Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat mezi 1/ liberací dle §298
odst. 1 celního zákona, tj. zproštěním objektivní odpovědnosti za spáchání správního deliktu
dle celního zákona (v projednávaném případě spočívajícího v poskytnutí nesprávných údajů
v rámci celních prohlášení) a 2/ liberací podle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu,
dle nějž se dodatečné zaúčtování (doměření) cla neprovede, pokud „částka cla dlužného ze zákona
nebyla zaúčtována následkem chyby ze strany celních orgánů, kterou nemohla osoba povinná zaplatit clo
přiměřeným způsobem zjistit, a pokud tato osoba jednala v dobré víře a dodržela všechna ustanovení platných
předpisů týkající se celního prohlášení“ (k tomu srov. rozsudek SDEU ze dne 18. 10. 2007 ve věci
C - 173/06, Agrover Srl, bod 30, nebo rozsudky NSS ze dne 16. 5. 2016, č. j. 2 Afs 124/2016 – 29,
ze dne 27. 2. 2018, č. j. 4 Afs 127/2017 - 59, či ze dne 16. 6. 2017, č. j. 10 Afs 186/2017 - 64),
tedy postupem týkajícím se výběru cla a nikoliv správního trestání.
[22] V nyní řešené věci jde přitom o sankci žalobce za spáchání správního deliktu podle §294
odst. 1 písm. e) celního zákona [v úvahu tedy přichází liberace dle §298 odst. 1 celního zákona].
Nadto je třeba zmínit, že dodatečné doměření cla za totožné zboží navržené k propuštění
do volného oběhu posuzoval týž krajský soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2020,
č. j. 62 Af 88/2017 - 64; řízení o kasační stížnosti téhož žalobce zastoupeného týmž advokátem
proti tomuto rozsudku je vedeno Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 3 Afs 57/2020 [právě
v této věci bude posuzována možnost nedoměření cla dle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu,
přičemž část podmínek rozhodných pro postup dle tohoto ustanovení (tj. zda clo nebylo vybráno
následkem chyby způsobené aktivním jednáním samotných příslušných orgánů a zda tato chyba
nemohla být osobou povinnou zaplatit clo jednající v dobré víře přiměřeným způsobem zjištěna)
byla vypořádána krajským soudem již v nyní přezkoumávaném rozsudku].
[23] Jak tedy výstižně shrnul již krajský soud, podstata celé věci spočívá v posouzení,
zda nezávazné vyjádření k sazebnímu zařazení předmětného zboží mohlo založit dobrou víru
žalobce, že celní orgány následně zařazení tohoto zboží posoudí stejně jako v poskytnutém
vyjádření, a zdali je v důsledku toho dán liberační důvod podle §298 odst. 1 celního zákona.
[24] Určitou míru závaznosti nezávazným vyjádřením celních orgánů nepřímo přiznal, byť
právě ve vztahu k chybě celního orgánu jakožto první z podmínek liberace ve smyslu §220
odst. 2 písm. b) celního kodexu, i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2016,
č. j. 2 Afs 124/2016 – 29. Uvedl, že chybu ze strany celních orgánů „nelze omezit na pouhé chyby
v počtech nebo v psaní, ale zahrnuje jakýkoliv typ vad přijatých rozhodnutí, jako je tomu především v případě
nesprávného výkladu nebo nesprávného použití příslušných právních předpisů“ (rozsudek Mecanarte, bod 21).
Jednání, na kterém spočívá legitimní očekávání osoby povinné zaplatit clo, musí být přičitatelné
samotným příslušným celním orgánům (rozsudek Mecanarte, bod 23). Za „příslušný orgán“ musí
být považován „jakýkoli orgán, který v rámci svých pravomocí vydává stanoviska, která je nutno při výběru
cla zohlednit, a může tím u osoby povinné zaplatit clo vyvolat legitimní očekávání“ (rozsudek Mecanarte,
bod 22). Právo na to, aby dovozní clo nebylo vybráno poté, co bylo zboží propuštěno, zakládají
pouze chyby přičitatelné aktivnímu jednání celních orgánů (rozsudek Mecanarte, body 23-25,
potvrzený mimo jiné i rozsudkem Agrover Srl); za aktivní jednání zavazující celní orgány je třeba
považovat nejenom rozhodnutí ve smyslu čl. 4 odst. 5 celního kodexu, nýbrž jakýkoli
formalizovaný úkon celního orgánu adresovaný osobě povinné zaplatit clo vydaný v rámci
výkonu jeho pravomoci. Konstatoval přitom, že „žalobkyně se neinformovala pouze skrze neformální
konzultace s celními orgány, nýbrž před zahájením dovozu předmětného zboží zažádala (dle svého tvrzení
elektronicky na stránkách celní správy) o informaci o sazebním zařazení zboží. Celní orgány vydaly k sazebnímu
zařazení zboží písemné stanovisko, ze kterého žalobkyně po relativně dlouhou dobu (…) vycházela ve svých
celních prohlášeních. (…) Nepochybně se tak jednalo o aktivní jednání celních orgánů, a tedy o chybu příslušných
orgánů ve smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu.“
[25] Dále o nezávazném vyjádření celních orgánů krátce pojednal Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 29. 4. 2020, č. j. 1 Afs 456/2019 – 37, v němž uvedl, že jej „nelze posuzovat
izolovaně od samotné žádosti o jeho vydání. Pokud žadatel žádá o posouzení konkrétně popsaného zboží
(co do vlastností a účelu), nelze odpověď celního orgánu (byť obecnější), obsahující v reakci na tuto žádost informaci
o sazebním zařazení zboží, bez dalšího odmítnout (jako neurčitou).“ V dané věci tehdy sice Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že posuzovaná nezávazná vyjádření nemohla vést k liberaci
dle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu a ani k liberaci dle §298 odst. 1 celního zákona;
jednalo se však o situaci, kdy první z vyjádření se vztahovalo k jinému zboží a druhé vyjádření
se týkalo výhradně za studena smrštitelných trubiček, přičemž sazební zatřízení deklarovaných
za tepla smrštitelných trubiček stanoví kazuisticky nařízení Komise (ES) č. 1967/2005.
[26] Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje s krajským soudem v tom, že byť nelze
bez dalšího obecně dovozovat dobrou víru (legitimní očekávání) každého žadatele v jakékoli
nezávazné vyjádření celních orgánů (zejména tomu tak bude v případech, kdy žadatel o vydání
nezávazného vyjádření vymezí zboží nesprávně či příliš obecně), nelze na druhou stranu
nezávaznému vyjádření upřít právní význam (a s ním spojené právní důsledky), neboť v opačném
případě by se jednalo o zcela nadbytečný úkon správního orgánu nemající pro žadatele žádný
reálný význam. Zdůraznit je přitom nutno správný a podstatný dodatek krajského soudu,
že případnou „závaznost“ (resp. schopnost vyvolávat legitimní očekávání) takového vyjádření
lze dovozovat toliko ve vztahu ke konkrétnímu žadateli a konkrétnímu zboží, které musí být
identické se zbožím (dostatečně) vymezeným v žádosti.
[27] Kasační soud se tedy předně zabýval vztahem podané žádosti (resp. dostatečností
v ní uvedených informací) a na jejím základě poskytnutého nezávazného vyjádření; ostatně tato
otázka je také předmětem první kasační námitky stěžovatele. Soud má přitom za to, že informace
uvedené žalobcem v žádosti o vydání nezávazného vyjádření (jak byly citovány v odst. [4] tohoto
rozhodnutí) nelze považovat za zjevně nedostatečné. Pokud bylo žalobcem uvedeno, že se jedná
o elektrický přístroj obsahující kompresor, který tlakem vzduchu rozprašuje vodu, pak je,
jak správně konstatoval krajský soud, z logiky věci naprosto zřejmé, že takový kompresor
ke svému fungování vyžaduje nějaký pohon (hnací stroj), který přeměňuje elektrickou energii
na mechanickou práci potřebnou ke kompresi vzduchu. Byť sice skutečně nemůže
být bez dalšího postaveno zcela najisto, že se nutně musí jednat výhradně o elektromotor, lze tuto
alternativu označit za nejpravděpodobnější a ze strany celního orgánu racionálně
předpokládatelnou. Stěžovatel navíc ani netvrdí, že v případě, kdy by předmětné zboží
obsahovalo například jím avizovaný elektromagnet, změnilo by se jeho sazební zařazení mimo
kapitolu 85 celního sazebníku. Nutno nadto podotknout, že elektromotor jakožto stroj sloužící
k přeměně elektrické energie na mechanickou energii většinou využívá vzájemné silové působení
magnetického pole a elektrického proudu procházejícího cívkou, elektromagnet je přitom
zpravidla cívka s jádrem z magneticky měkké oceli používaná k vytváření dočasného
magnetického pole; lze proto žalobci přisvědčit v tom, že pohon kompresoru by teoreticky mohl
být založen na přítomnosti elektromagnetu, a přesto by mohl být označen jako „elektromotor“.
Vyvinutí zcela nové technologie (jak poukazuje stěžovatel) pak samozřejmě nelze absolutně
vyloučit, avšak pokud by tomu měly nasvědčovat nějaké indicie (uvedené v žádosti
v rámci popisu či účelu zboží nebo na odkazovaných webových stránkách) a celní orgán by díky
nim získal v tomto ohledu pochybnosti, měl žadatele vyzvat k doplnění, resp. upřesnění
informací o povaze pohonu předmětného zboží.
[28] Je přitom namístě akcentovat, že nenastala situace, kdy by celní orgán měl pochybnost
o technologii, která pohání kompresor (zda je to elektromotor či jiný mechanismus), v důsledku
čehož by shledal nemožnost nezávazné vyjádření vydat, nýbrž žalobci sdělil dle něj odpovídající
zbožový kód, a tudíž se buďto povahou pohonu předmětného zboží v danou chvíli vůbec
nezabýval (což je pochybení jdoucí k jeho tíži), anebo mu přišla povaha takového pohonu zjevná
(a přesto zboží nesprávně zařadil). Sám stěžovatel přitom opakovaně uvádí, že žalobci mělo být
zcela jasné, že přítomnost či nepřítomnost elektromotoru v předmětném zboží je pro jeho
sazební zařazení rozhodující; o to více však měla být tato skutečnost zřejmá také celnímu orgánu
vydávajícímu nezávazné vyjádření, který se měl povahou pohonu kompresoru zabývat a dospět
k závěru, že o této otázce má buďto z předložené žádosti jasno (a vyjádření s odpovídajícím
zařazením žalobci sdělit), nebo pro nedostatek informací není s to zboží řádně zařadit
(a pak tak vůbec neměl činit).
[29] Dle Nejvyššího správního soudu je proto v tomto ohledu nutno učinit závěr, že žádost
žalobce obsahovala dostatečné množství (nikoliv pouze obecných, nepřesných či snad
zkreslujících) informací, z nichž bylo možné dovodit, že předmětné zboží obsahuje elektromotor;
pokud celní orgán neměl jistotu o pohonu kompresoru, neměl nezávazné vyjádření
k předmětnému zboží vůbec vydávat a měl si vyžádat doplňující informace. Pakliže ovšem celní
orgán zařazení předmětného zboží žalobci sdělil, mohl tento být v dobré víře v jeho správnost;
pokud se jím řídil, je dán liberační důvod podle §298 odst. 1 celního zákona, neboť se spolehl
na úsudek odborného orgánu.
[30] Skutečnost, že Celní úřad pro Olomoucký kraj v řízení o vydání závazné informace stran
sazebního zařazení předmětného zboží (tedy jiného institutu, který na rozdíl od nezávazného
vyjádření má platnost ve všech členských státech) postupoval odlišně, když žalobcem předložené
podklady vyhodnotil jako nedostatečné a vyzval jej k doplnění informací ohledně fungování
kompresoru, rozhodně neznamená, že je tím negováno již dříve jiným celním orgánem
poskytnuté nezávazné vyjádření. To, že jednomu celnímu orgánu v řízení o vydání závazného
stanoviska nebylo zřejmé, jak má předmětné zboží sazebně zařadit (neboť si nebyl z jeho popisu
jist, zda obsahuje elektromotor), ještě vůbec z pohledu žalobce nemusí znamenat, že jiný celní
orgán nevyžadující tyto doplňující informace nutně posoudil věc nesprávně a jeho výstup tedy
automaticky ztrácí jakoukoli relevanci. Žalobce totiž tento odlišný postup mohl vnímat
jako projev různosti celních orgánů (jejich praxe, metodického řízení či důslednosti) a taktéž
požadovaných výstupů (ostatně samotným stěžovatelem akcentovaných odlišností při posuzování
a vydávání nezávazného vyjádření vs. závazné informace). Nejvyšší správní soud v žádném
případě nebagatelizuje význam závazné informace (a nečinil tak dle jeho názoru ani krajský soud
v napadeném rozsudku). Konstatuje, že kdyby Celní úřad pro Olomoucký kraj v rámci závazné
informace zařadil totožné zboží do jiné kategorie celní nomenklatury, než jak to učinil celní úřad
v nezávazném vyjádření, pak by si musel být žalobce tohoto rozporu vědom a na něj reagovat
(přičemž by se bezpochyby musel řídit závaznou informací), a nemohl by se proto dovolávat
dobré víry v nezávazné vyjádření. Jelikož však řízení o vydání závazné informace bylo zastaveno
(a nebylo prokázáno, že by žalobce v tomto ohledu jednal účelově, jakkoli tato alternativa je jistě
představitelná), zůstalo jediným věcným výstupem orgánů celní správy, v němž byl vtělen jejich
názor na zařazení předmětného zboží, právě ono nezávazné vyjádření. Nelze tedy dospět
k závěru, že by postup Celního úřadu pro Olomoucký kraj v řízení o vydání závazné informace
musel narušit dobrou víru žalobce ve správnost sazebního zařazení zboží učiněného
v nezávazném vyjádření.
[31] Stěžovatel dále namítá, že žalobce je profesionál v oblasti sazebního zařazování, pročež
mu musela být nesprávnost nezávazného vyjádření zřejmá, a z toho důvodu měl u celních orgánů
iniciovat vyjasnění rozporu. Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že krajský soud
nezpochybnil, že žalobce je oborníkem v dané oblasti; správně však naznal, že pouze z tohoto
důvodu na něj nelze přenášet odpovědnost za pochybení celního úřadu při vydávání nezávazného
vyjádření. Za situace, kdy existuje praxe celních orgánů, které poskytují nezávazná vyjádření,
a celní kodex předpokládá postup spočívající ve vydávání závazné informace ohledně sazebního
zařazení zboží, nelze tvrdit, že sazebně zařadit zboží je jednoduchý a jednoznačný postup, jejž je
schopen každý deklarant učinit sám, a to bez konzultace s odborným orgánem, pouze na základě
příslušného předpisu (celního sazebníku); ba co víc, že si svým vlastním zařazením musí být
natolik jist, aby dokázal odhalit a zpochybnit i chybně provedené zařazení učiněné odborným
orgánem. Pakliže by se ale žadatel o „pomoc“ se sazebním zařazením zboží, byť i profesionál,
nemohl spolehnout na informaci, která je mu celními orgány poskytnuta, nýbrž by ji následně
musel sám podrobovat kritické reflexi, ztratily by takové výstupy celních orgánů svůj smysl.
Nejvyšší správní soud proto považuje za velmi přiléhavé posouzení krajského soudu, který uvedl,
že „i odborník na celní problematiku může být v dobré víře v (nezávazné) vyjádření odborníka ještě většího,
kterým celní úřad bezesporu je“.
IV. Závěr a náhrada nákladů řízení
[32] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebyla naplněna žádná stěžovatelem uplatněná
kasační námitka; stejně tak neshledal vady, k nimž by podle §109 odst. 4 s. ř. s. musel přihlédnout
z úřední povinnosti. Proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s.,
věty poslední. O věci přitom rozhodoval bez jednání za podmínek §109 odst. 2 s. ř. s.
[33] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Jelikož stěžovatel neměl v kasačním řízení úspěch, přiznal
soud procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů, které spočívají ve výdajích na zastoupení
advokátem. Výši této náhrady tvoří částka odpovídající mimosmluvní odměně za jeden úkon
právní služby: písemné podání ve věci, tj. vyjádření žalobce ke kasační stížnosti ze dne 27. 1. 2020
(č. l. 22 - 23 spisu NSS) [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů], a to v hodnotě 3100 Kč za úkon právní služby [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4
písm. d) vyhlášky], včetně paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč [§13
odst. 4 vyhlášky]. Zástupce žalobce je plátcem DPH. Stěžovatel je tedy povinen zaplatit žalobci
na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti celkem částku 4114 Kč, a to k rukám jeho zástupce
JUDr. Jana Slunečka, advokáta se sídlem Mírové nám. 48, Louny, do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu