ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.11.2021:14
sp. zn. 2 As 11/2021 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Z. P., proti žalovanému: Úřad
práce České republiky, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 11. 2020, č. j. UPCR-2020/104113-20000402, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 1. 2021,
č. j. 65 A 124/2020 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo n a náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n e p ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Úřad práce České republiky - generální ředitelství rozhodnutím ze dne 9. 11. 2020,
č. j. UPCR-2020/104113-20000402 (dále jen „napadené rozhodnutí“), postupem podle §17
odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v rozhodném znění (dále
jen „informační zákon“), odložil žádosti žalobce o poskytnutí informací z důvodu nezaplacení
úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání požadovaných informací předepsané mu oznámením
ze dne 5. 6. 2020, č. j. UPCR-2020/68671-20000503 (dále jen „oznámení o úhradě“).
[2] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) usnesením
ze dne 27. 1. 2021, č. j. 65 A 124/2020 – 16, žalobu proti napadenému rozhodnutí postoupil
k vyřízení Městskému soudu v Praze. Konstatoval, že napadené rozhodnutí vydal jako správní
orgán rozhodující v prvním stupni Úřad práce České republiky, jehož sídlo se nachází na adrese
Dobrovského 1278/25, Praha 7. Zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky
a o změně souvisejících zákonů, byl Úřad práce zřízen jako správní orgán s celostátní působností,
v němž působí generální ředitelství a krajské pobočky. Soud podotknul, že §5 daného zákona
stanovuje, že Úřad práce rozhoduje ve správním řízení v prvním stupni prostřednictvím
krajských poboček a generálního ředitelství. Úřad práce je tak centralizován a krajské pobočky
a generální ředitelství jsou jen jeho organizační útvary. Jelikož tedy vydal rozhodnutí v prvním
stupni Úřad práce se sídlem v Praze 7 a soudní řád správní ani zvláštní zákon nestanovuje jinak,
shledal krajský soud v souladu s §7 odst. 2 s. ř. s. k řízení místní příslušnost soudu, v jehož
obvodu se Praha 7 nachází. Dle bodu 7 přílohy č. 4 k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, se území městské části
Praha 7 nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 7, který dle bodu 1 přílohy č. 2 k témuž
zákonu patří do obvodu Městského soudu v Praze. Krajský soud proto dospěl k závěru, že není
místně příslušný, a rozhodl proto o postoupení věci k vyřízení příslušnému soudu.
II. Kasační stížnost žalobce
[3] Proti postupujícímu usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
včasnou kasační stížnost. Namítl v ní, že Úřad práce České republiky rozhoduje ve správním
řízení v prvním stupni prostřednictvím krajských poboček a generálního ředitelství; generální
ředitelství však není nadřízeným orgánem krajských poboček. Poukázal na to, že povinný subjekt
oslovený žádostí o informace nevede správní řízení; dle §20 odst. 4 písm. d) informačního
zákona se při postupu dle něj použije správní řád omezeně. Generální ředitelství vydalo napadené
rozhodnutí z důvodu procesní ekonomie v zastoupení jeho různých krajských poboček, a to
souhrnně vůči všem žádostem o informace, jež stěžovatel podal k jednotlivým krajským
pobočkám. Povinnými subjekty podle informačního zákona však dle stěžovatele zůstávají
jednotlivé krajské pobočky, podle jejichž sídla se řídí také místní příslušnost soudu rozhodujícího
o žalobách podaných proti napadenému rozhodnutí. Tato skutečnost vyplývá též z oznámení
o úhradě, v němž generální ředitelství konstatovalo, že jednalo jménem každé krajské pobočky
zvlášť; nedoložilo přitom zmocnění či pověření od jednotlivých krajských poboček. Stěžovatel
svou žádostí o informace oslovil mimo jiné také Úřad práce České republiky - Krajskou pobočku
v Olomouci, kterou bez příslušného zmocnění zastoupilo generální ředitelství, ačkoli nebylo jejím
nadřízeným správním orgánem. Z toho podle stěžovatele vyplývá, že generální ředitelství jednalo
pouze v zastoupení krajské pobočky v Olomouci, tudíž k projednání jeho žaloby je místně
příslušný Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení.
Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou. Proti usnesení, jímž krajský
soud rozhodl o postoupení věci místně příslušnému soudu, je kasační stížnost přípustná
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101,
publikované pod č. 2503/2012 Sb. NSS). Podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí
krajského soudu (s výjimkou rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) stěžovateli nevzniká
poplatková povinnost a ani nemusí být splněna podmínka jeho povinného zastoupení advokátem
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19). Napadené usnesení nepochybně je takovým procesním rozhodnutím;
o kasační stížnosti proto lze rozhodnout, i když stěžovatel není v řízení zastoupen. Jsou přitom
naplněny obsahové náležitosti stížnosti dle §106 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů. Stěžovatel napadá usnesení
krajského soudu z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] V posuzovaném případě je ze skutkových okolností věci zřejmé, že stěžovatel podal
žádost o poskytnutí informací mimo jiné k Úřadu práce České republiky - Krajská pobočka
v Olomouci. Úřad práce České republiky - generální ředitelství mu následně předepsal k úhradě
částku 300 615 Kč za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, a to společně za všechny jeho
další žádosti o informace adresované jiným krajským pobočkám. Následně po marném uplynutí
lhůty stanovené k zaplacení úhrady napadeným rozhodnutím stěžovatelovu žádost o informace
odložil postupem podle §17 odst. 5 informačního zákona. Proti tomuto rozhodnutí Úřadu práce
České republiky - generálního ředitelství podal stěžovatel žalobu, v níž jako žalovaný správní
orgán označil Úřad práce České republiky - Krajskou pobočku v Olomouci, z jejíhož sídla
dovodil místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci k posouzení
a vyřízení věci. V kasační stížnosti pak stěžovatel namítá, že generální ředitelství Úřadu práce
České republiky není nadřízeným orgánem jeho krajských poboček, pročež napadené rozhodnutí
vydal pouze v jejich zastoupení a jejich jménem.
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že touto právní otázkou v případě téhož stěžovatele
a dokonce totožného napadeného rozhodnutí se již zabýval ve svých rozsudcích ze dne
14. 4. 2021, č. j. 4 As 3/2021 - 18 a č. j. 4 As 5/2021 - 10; od závěrů v nich vyslovených se přitom
v nyní řešené věci nemá žádný důvod odchýlit.
[10] Podle §69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán,
na který jeho působnost přešla.
[11] Podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo
jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
[12] Podle §7 odst. 6 věty první s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně
příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[13] Pojem správního orgánu je pro účely určení pravomoci a příslušnosti soudů ve správním
soudnictví nutno vnímat především v rovině kompetenční. Institucionální uspořádání či dokonce
právní osobnost entity, jejíž součástí je uvedený svazek kompetencí, je pro posouzení, zda
se u něho jedná o správní orgán, zpravidla irelevantní či pouze pomocné kritérium. Pokud tedy
organizační složka určitého orgánu veřejné moci rozhoduje podle aplikované právní úpravy jako
správní orgán prvního stupně, je jeho sídlo určující pro místní příslušnost krajského soudu podle
§7 odst. 2 věty první s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 5. 2015, č. j. Nad 288/2014 - 58, publikované pod č. 3257/2015 Sb. NSS).
[14] Podle §5 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících
zákonů, rozhodují ve správním řízení v prvním stupni krajské pobočky a generální ředitelství,
které je tedy zapotřebí považovat za správní orgány, jejichž sídlo je určující pro stanovení místní
příslušnosti krajského soudu ve smyslu §7 odst. 2 věty první s. ř. s. V posuzovaném případě
přitom Úřad práce České republiky - generální ředitelství nejprve předepsal stěžovateli k úhradě
částku za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, kterou následně potvrdil nadřízený správní
orgán (srov. rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. 7. 2020,
č. j. MPSV-2020/144094-331/1). Vzhledem k tomu, že stěžovatel předmětnou úhradu
ve stanovené lhůtě nezaplatil, vydal následně Úřad práce České republiky - generální ředitelství
žalobou napadené rozhodnutí o odložení žádostí stěžovatele o informace. Nejvyšší správní soud
proto konstatuje, že předmětem přezkumu v řízení o správní žalobě je právě rozhodnutí Úřadu
práce České republiky - generálního ředitelství, nikoli rozhodnutí některé z jeho krajských
poboček. Krajský soud proto správně uvedl, že žalovaným správním orgánem je podle §69 s. ř. s.
Úřad práce České republiky - generální ředitelství (který ve věci jediný rozhodl), nikoli Úřad práce
České republiky - Krajská pobočka v Olomouci.
[15] Nejvyšší správní soud dále naznal, že napadené rozhodnutí Úřadu práce České
republiky - generálního ředitelství vydané podle §17 odst. 5 informačního zákona, které
je jediným rozhodnutím vydaným v posuzované věci, je tedy i rozhodnutím vydaným v prvním
stupni. Podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. je proto třeba místní příslušnost soudu určit podle sídla
Úřadu práce České republiky - generálního ředitelství, které se nachází v hlavním městě Praze.
Z hlediska stanovení místní příslušnosti krajského soudu pro rozhodnutí o žalobě podané v dané
věci je přitom podle uvedeného zákonného ustanovení rozhodné sídlo správního orgánu, který
ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni, a nikoliv to, zda tento správní orgán jednal podle
právního názoru adresáta rozhodnutí v zastoupení odlišného správního orgánu, jehož sídlo
se nachází v obvodu působnosti jiného krajského soudu. Otázka, zda v dané věci mělo o žádosti
stěžovatele o poskytnutí informací rozhodovat generální ředitelství, či krajská pobočka Úřadu
práce České republiky, bude předmětem přezkumu ve správním soudnictví, který však musí
učinit místně příslušný Městský soud v Praze, v jehož obvodu se nachází sídlo správního orgánu,
který ve věci vydal prvoinstanční rozhodnutí, a to bez ohledu na to, zda byl oprávněn tak učinit.
[16] Krajský soud tedy uvedenou právní otázku posoudil správně, pokud dospěl k závěru
o místní příslušnosti Městského soudu v Praze, a v návaznosti na tento závěr v souladu s §7
odst. 6 věty první s. ř. s. věc postoupil tomuto soudu k vyřízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny stěžovatelem uplatněné
kasační námitky, taktéž neshledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti; proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s.,
věty poslední. O věci přitom rozhodoval bez jednání za podmínek §109 odst. 2 s. ř. s.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce neměl v tomto kasačním řízení úspěch
a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost. Proto soud
vyslovil, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému ji nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu