ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.213.2021:29
sp. zn. 2 As 213/2021 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Lenky Bahýľové v právní věci žalobce: R. S., zastoupený
Mgr. Zdeňkem Vojtáškem, advokátem se sídlem Fibichova 1141/2, Olomouc, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 12. 2020, č. j. KUOK 124313/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 6. 2021, č. j. 65 A
127/2020 – 64, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
I. Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se uk l á dá zaplatit ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní
poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
III. Soud v y zý vá žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů) za podanou kasační stížnost, který činí podle položky č. 19
sazebníku soudních poplatků částku 5000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2020, č. j. KUOK 124313/2020 (dále jen
„napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského
úřadu Šternberk (dále jen „stavební úřad“) ze dne 14. 9. 2020, č. j. MEST 97778/2020 (dále jen
„prvostupňové správní rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o dodatečné povolení
změny stavby před jejím dokončením, a to rodinného domu v obci H. na pozemku parc. č. X, v
k. ú. H., spočívající v provedení rozšíření obvodu severozápadní části tohoto rozestavěného
rodinného domu za účelem zřízení garáže pro osobní automobil. Krajský soud žalobu zamítl
rozsudkem ze dne 21. 6. 2021, č. j. 65 A 127/2020 – 64 (dále jen „napadený rozsudek“).
[2] Žalobce (dále jako „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku dne 9. 8. 2021 kasační
stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. V ní velmi obsáhle argumentuje,
proč považuje prvostupňové i napadené správní rozhodnutí, jejichž závěry údajně převzal krajský
soud, za nezákonná. Závěrem svého podání lakonicky uvádí, že „je potřeba zatímně upravit poměry
účastníků pro žalobci hrozící vážnou újmu (zde odstranění stavby RD v důsledku probíhajícího řízení
o odstranění stavby), kterou by následně nebylo možno odčinit, a proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.“
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil tak, že s tímto postupem
nesouhlasí; má za to, že by tím došlo k rozporu s důležitým veřejným zájmem spočívajícím
v dodržování stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů. Dále rekapituloval celé
předcházející správní řízení a taktéž se obsáhle vyjádřil k věcným výhradám stěžovatele vůči
správním rozhodnutím.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Jde o institut výjimečný,
jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními
následky aktu veřejné správy (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115, dostupné, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí,
na www.nssoud.cz).
[5] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovateli oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její
intenzitu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015,
č. j. 2 As 218/2015 – 50, či ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Stěžovatelem uvedená
tvrzení přitom musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným
rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[7] Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě nedospěl k závěru, že by výkon nebo jiné
právní následky napadeného rozsudku krajského soudu (resp. napadeného správního rozhodnutí)
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, resp. veřejnému zájmu.
[8] Stěžovatelem tvrzený následek - odstranění stavby rodinného domu sice nepochybně
představuje citelnou újmu, jelikož jednoznačně může vést k nevratnému porušení práv
stavebníka, které by již nebylo možné zhojit ani případným rozhodnutím v jeho prospěch, jež by
v takovém případě bylo pouze akademického charakteru a nemohlo by mu poskytnout jinou než
pouze hypotetickou ochranu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017,
č. j. 2 As 333/2016 – 52, ze dne 15. 6. 2016, č. j. 6 As 107/2016 – 40 či ze dne 10. 11. 2015,
č. j. 6 As 230/2015 – 17). Nejvyšší správní soud však zdůrazňuje stěžejní skutečnost,
že předmětem tohoto soudního přezkumu není rozhodnutí o odstranění stavby, nýbrž toliko
rozhodnutí stavebního úřadu zamítající žádost stěžovatele o dodatečné povolení změny stavby
před jejím dokončením.
[9] Platí přitom, že řízení o dodatečném povolení stavby není součástí řízení o odstranění
stavby; jedná se o samostatné řízení s odlišným předmětem. Na rozdíl od předešlé právní úpravy
[srov. §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon)], současný stavební zákon vychází z toho, že i přes vzájemnou návaznost
jde o samostatná řízení s odlišným předmětem. Dle §129 odst. 2 stavebního zákona: „[p]okud
stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení
o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti.“ Také judikatura dovodila, že podání žádosti
o dodatečné povolení stavby má za následek zahájení nového řízení (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 51/2010 – 214). Napadeným rozhodnutím přitom
nebylo nařízeno odstranění předmětné stavby; teprve v případě naplnění podmínek pro exekuci
rozhodnutí o odstranění stavby by bylo možno uvažovat o hrozbě nenahraditelné újmy. Již
Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 8. 10. 2014, č. j. 48 A 35/2014 – 29, vyslovil, že „je-li
předmětem řízení před soudem rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby, jen stěží může soud
hodnotit újmu žalobců, která jim případně vznikne v důsledku jiného pokračujícího řízení, jehož další průběh
a výsledek nelze v současnosti jakkoliv předvídat.“ (shodně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 11. 2010, č. j. 1 As 96/2010 – 121, ze dne 30. 6. 2016, č. j. 6 As 129/2016 - 19, ze dne
21. 1. 2019, č. j. 2 As 426/2018 – 26, či ze dne 21. 1. 2021, č. j. 1 As 481/2020 - 21).
[10] Stěžovatel tedy v projednávané věci neprokázal existenci nepoměrně větší újmy,
neboť neprokázal žádnou újmu na své straně; jak shora konstatováno, předmětem soudního
přezkumu je rozhodnutí, jímž žalovaný toliko zamítl jeho žádost o dodatečné povolení změny
stavby. Kasační soud proto po posouzení povahy napadeného rozhodnutí a zvážení značně
stručného odůvodnění tvrzené újmy stěžovatele dospěl k závěru, že výkon, resp. jiné právní
následky napadeného rozsudku, pro stěžovatele samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící
újmu na právech. Hrozící následek v podobě povinnosti odstranit stavbu totiž není
bezprostředně spojen s dopady výsledku řízení o dodatečném povolení stavby, ale až s účinky
případného navazujícího rozhodnutí o odstranění stavby. Protože nebyla splněna již první
podmínka pro přiznání odkladného účinku, soud se dále nezabýval tím, zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Kasační stížnosti proto výrokem
I. tohoto usnesení odkladný účinek nepřiznal.
[11] Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
[12] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle
položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
poplatkové povinnosti a stěžovatel nespadá mezi osoby osvobozené od povinnosti soudní
poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud výrokem II. tohoto usnesení, že stěžovateli
se ukládá zaplatit ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1000 Kč
za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] V souladu s §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je pak
s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 19 sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou
5000 Kč.
[14] Tento soudní poplatek nebyl současně s podáním kasační stížnosti, ani doposud,
zaplacen, pročež soud dále výrokem III. tohoto usnesení vyzval stěžovatele ke splnění poplatkové
povinnosti a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu 15 dnů od doručení tohoto usnesení.
[15] Oba soudní poplatky lze zaplatit:
- vylepením kolků na tomto tiskopisu nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je
1020421321.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
Nebude-li poplatek za podání kasační stížnosti (výrok III. tohoto usnesení) ve stanovené lhůtě
zaplacen, soud řízení z as t av í [§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního]. K pozdnímu
zaplacení soudního poplatku se nepřihlíží. Soud však řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí
z prodlení, v jehož důsledku by Vám mohla vzniknout újma, a ve stanovené lhůtě sdělíte soudu
okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doložíte, že bez své viny jste nemohl poplatek dosud
zaplatit.
Máte-li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních
poplatků, můžete ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního).
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném
místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.
V Brně dne 23. srpna 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu
Nejvyšší správní soud
Moravské náměstí 6
Brno
ke sp. zn. 2 As 213/2021
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: