ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.266.2020:52
sp. zn. 2 As 266/2020 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše Doškové,
soudkyně Mgr. Lenky Bahýľové a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyň: a) HALEX
PLUS s. r. o., IČO: 26226537, J. Valčíka 1259, Otrokovice, b) Development Trade s. r. o.,
IČO: 04854799, sídlem Melantrichova 970/17, Praha 1, obě zast. advokátem Mgr. Michalem
Varmužou, sídlem Kozinova 21/2, Šumperk, proti žalovanému: Celní úřad pro Zlínský kraj,
sídlem Zarámí 4463, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2019,
č. j. 55771-9/2019-640000-61, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti výroku III. a IV. rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2019, č. j. 30 A 125/2019 - 138,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně a) se z amít á .
II. Žalobkyně a) ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení
[1] Na základě kontroly provedené dne 5. 8. 2019 v provozovně žalobkyně a) „SPORT BAR
EDEN II“ pojal žalovaný důvodné podezření, že žalobkyně a) provozuje hazardní hru
bez povolení, proto přistoupil k zadržení dvou kusů technického herního zařízení (dále též
„THZ“) s názvem „Pegasus“ podle §121 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách
(dále jen „zákon o hazardních hrách“). Proti uloženému opatření o zadržení věcí specifikovaných
v úředním záznamu o zadržení věci ze dne 5. 8. 2019, č. j. 55771-2/2019-64000-61, podala
žalobkyně a) námitky, které ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 26. 8. 2019,
č. j. 55771-9/2019-640000-61, zamítl (dále jen „rozhodnutí žalovaného“).
[2] Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu
žalobkyně a) proti rozhodnutí žalovaného zamítl a žalobu žalobkyně b) odmítl. Zatímco totiž
žalobkyně a) proti uložení opatření o zadržení věci podala námitky, o kterých bylo rozhodnuto
rozhodnutím žalovaného, žalobkyně b) proti uložení opatření o zadržení věci námitky nepodala,
a proto byla její žaloba shledána nepřípustnou ve smyslu §68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Ve vztahu k žalobkyni a) krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného,
včetně postupu předcházejícího jeho vydání v mezích žalobních bodů, a shledal, že žaloba není
důvodná. Krajský soud přisvědčil žalovanému v tom, že k zadržení věci postačuje důvodné
podezření na nelegální provozování hazardní hry; institut zadržení věci má představovat
neopomenutelný a efektivní nástroj využitelný k zabránění porušování zákonem stanovených
povinností a z toho důvodu není možné, aby již ve fázi kontroly na místě (kdy dochází k zadržení
věci) bylo prováděno složité dokazování za účelem, aby bylo postaveno najisto, že soutěž
provozovaná na uvedeném THZ je hazardní hrou. Krajský soud konstatoval, že žalovaný dospěl
k odůvodněnému závěru, že u THZ ,,Pegasus‘‘ jsou naplněny všechny podmínky legální definice
hazardní hry dle §3 zákona o hazardních hrách. Byť soud žalobkyni a) částečně přisvědčil v tom,
že tvrzení žalovaného, že soutěžící neví, kdy získá odměnu Tetrix a v jaké výši, neodpovídá
skutkovým zjištěním v protokolu o kontrole, ve shodě s žalovaným poukázal na za to, že prvek
náhody je obsažen již v tom, že výše potenciální výhry prezentovaná hodnotou Tetrix odměny
je zcela závislá na náhodně generovaném procesu. Hráč má sice možnost po odehrání hry Tetrix
nahlédnout na následující průběh hry, dle čehož se může rozhodnout ohledně své další účasti
v soutěži, avšak o typu odměn a její výši ve své podstatě rozhoduje náhoda.
[4] Krajský soud se ztotožnil se závěrem, že v případech, kdy je hra hrána nezávisle na hře
„Tetrix“, tj. bez informací o četnosti a výši hodnot budoucích odměn, což hra umožňuje, je výše
Tetrix odměn a jejich četnost stanovena z pohledu soutěžícího zcela náhodně. Bez účasti na hře
Tetrix hra vypadá a probíhá shodně jako na klasickém výherním hracím přístroji (válcová hra,
grafické symboly), což samo o sobě zakládá důvodné podezření, že o výhře nebo prohře
rozhoduje alespoň zčásti náhoda nebo neznámá okolnost. Otázka, zda se podezření z porušení
právních předpisů potvrdí či vyvrátí, včetně detailního právního posouzení existence relevantního
prvku náhody, je věcí navazujícího správního řízení, ve kterém bude rozhodnuto o případné
odpovědnosti za přestupek dle zákona o hazardních hrách. Soud tak shledal postup žalovaného
souladným se zákonem.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobkyně a) (dále též jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti uplatnila důvody vymezené
v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a navrhla, aby byl napadený rozsudek ve výrocích III. a IV.
(pozn. NSS – tj. ve vztahu k výrokům vztahujícím se ke stěžovatelce) zrušen, a aby bylo zrušeno
též rozhodnutí žalovaného a opatření o zadržení věci.
[6] Podle stěžovatelky je zákonným předpokladem pro postup dle §121 zákona o hazardních
hrách důvodné podezření; již v rámci zadržení herního zařízení při kontrole je proto nutné,
aby se celní orgán pokusil v co možná nejširší míře zjistit skutečný stav věci. Nestačí jakékoliv
podezření s odkazem na vzhled zařízení či nějaké obecné formulace o možné náhodě.
Důvodnost podezření o náhodě v soutěži ve smyslu hazardního zákona musí být dle stěžovatelky
pečlivě doložena konkrétními tvrzeními, skutečnostmi, důkazy a podklady, na jejichž základě bylo
podezření zjištěno. Žalovaný měl v rámci kontrolního nákupu dané THZ na místě 2-3 hodiny
zkoušet, aby zjistil maximum informací. Stěžovatelka se tak neztotožňuje se zdůvodněním prvku
náhody v úředním záznamu o zadržení.
[7] Žalovaný založil důvodnost podezření o hazardní povaze hry ,,Pegasus‘‘ na tvrzení,
že ,,soutěžící neví, kdy získá odměnu Tetrix a v jaké výši‘‘, což bylo potvrzeno i v rozhodnutí
o námitkách. Stěžovatelka poukázala na rozpor závěrů žalovaného o přítomnosti prvku náhody
ve smyslu zákona o hazardních hrách v soutěži ,,Pegasus‘‘ a skutkovými zjištěními popsanými
v protokolu o kontrole; soutěžící má na jednu stranu náhled na celý průběh soutěže, na stranu
druhou neví, kdy a v jaké výši získá odměnu. Toto právní posouzení aprobované posléze
krajským soudem, je dle stěžovatelky zcela nesprávné. V protokolu o kontrole je popsáno,
že soutěžící vidí předem i to, jak se mu v dalších kolech zastaví symboly na válcích. Už z této
skutečnosti, kterou žalovaný zamlčel, stěžovatelka dovozuje, že válce nejsou ovládány žádným
generátorem náhody. Stěžovatelka k tomu odkázala na protokol o kontrole Celního úřadu
pro kraj Vysočina, č. j. 110924-10/2019-630000-61, z něhož vyplývá, že symboly jsou pevně
nadefinovány pro jednotlivá kola předem, nic negenerují, a to ani z pohledu soutěžícího; tento
protokol navrhla provést jako důkaz a dále k důkazu navrhla rozhodnutí ředitele celního úřadu
pro Plzeňský kraj č. j. 100767-12/2019-600000-12. Na náhled na průběh hry Tetrix je soutěžící
upozorněn podrobně už v pravidlech soutěže, která musí odsouhlasit před započetím hry. Vše,
co je uvedeno v pravidlech, je nutno hodnotit jako rozsah informací, které vylučují nevědomost
soutěžícího o možném průběhu soutěže.
[8] Stěžovatelka dále rozporovala přítomnost náhody. Uvedla, že v průběhu hry se nic
negeneruje žádným procesem, všechna kola v soutěži jsou předem pevně dána a nastavena
pro jednotlivé výše vkladů (5, 10, 20 Kč atd.) pro jednotlivé druhy grafického pozadí
- Vizualizace, kdy pro každé kolo je dána výše a druh odměny a průběh grafického znázornění
symbolů. To pak umožňuje nabídnout soutěžícímu náhled na průběh hry – Tetrix. Stěžovatelka z
následujícího podrobného popisu průběhu hry dovozuje, že soutěžící u soutěže ,,Pegasus‘‘ ví
předem prakticky vše, nezná pouze otázky. Výhra nebo prohra je tedy pouze a jen otázkou
znalostí a dovedností soutěžícího a ten má předem možnost náhledu na celý průběh soutěže.
Právní posouzení krajského soudu, že náhled na průběh hry není povinný a soutěžící jej nemusí
využít, a tedy pak v soutěži zůstává z pohledu soutěžícího náhoda, nemůže dle stěžovatelky
obstát. Vše, co má soutěžící ve své dispozici, na co má soutěžící vliv, nelze považovat za náhodu
nebo neznámou skutečnost rozhodující o výhře či prohře.
[9] Stěžovatelka dále podrobně porovnala pravidla hry „Pegasus“ s pravidly hry u AZ kvízu
vysílanému Českou televizí; pravidla hry AZ kvíz rovněž navrhla jako důkaz. Pegasus popsala
jako typickou vědomostní soutěž, byť je umístěna v podobných „krabicích“ jako kvízomaty
nebo klasické výherní automaty. Z rozboru fungování soutěže „Pegasus“ dovodila, že tato soutěž
nesplňuje definici hazardní hry, neboť v jejím průběhu nepřistupuje ke vkladu soutěžícího
do soutěžního kola z pohledu soutěžícího náhoda nebo předem neznámá okolnost. Stěžovatelka
k tomu též odkázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2017,
sp. zn. 57 Af 23/2016, z něhož vyplývá, že cokoli je sázející schopen ovlivnit svými znalostmi
či dovednostmi, nelze považovat za náhodu. Stěžovatelka rovněž oponovala závěrům Nejvyššího
správního soudu (v blíže nespecifikovaných rozhodnutích z roku 2020) ve věci jiných soutěží,
kde byl spatřován prvek náhody v tom, kombinace náročnosti otázek ve spojení s časovým
limitem svědčí o převážně tipovacím charakteru soutěže. K tomu stěžovatelka navrhla provést
důkaz posudkem č. 161/2020 znalce Václava Černého, z něhož vyplývá, že s pomocí mobilního
telefonu je možno získat správnou odpověď na soutěžní otázku v řádu do 10 sekund.
[10] Stěžovatelka rovněž namítala, že úřední záznamy o zadržení neobsahují ani náznakem,
v čem by měla spočívat ona náhoda v soutěži; s touto námitkou se krajský soud nevypořádal.
V takovém případě totiž není zřejmé, proti čemu mají být podány námitky.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek soudu netrpí
žádnou vadou odůvodňující jeho zrušení, námitky stěžovatelky jsou neopodstatněné. Žalovaný
se ztotožnil se zamítnutím žaloby stěžovatelky. Zopakoval, že o průběhu hry není mezi stranami
sporu; žalovaný má však jiný právní názor stran možné hazardní povahy hry ,,Pegasus‘‘
než stěžovatelka. Žalovaný má i nadále za to, že v době realizace opatření zadržení věci bylo dáno
důvodné podezření dle §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Náhledy na další kola pomocí
hry Tetrix nemají vliv na posouzení existence prvku náhody ve hře, týkají se spíše posouzení
prvku dobrovolnosti účasti na hře. Žalovaný zastává stejný názor jako krajský soud (viz zejména
bod 44 napadeného rozsudku), že výše potenciální výhry, která je představována „Tetrix
odměnou“, je zcela závislá na náhodně generovaném procesu, který z pohledu hráče nelze
předvídat (typicky například hráč, který má náhled na 10 kol dopředu, není objektivně schopen
nijak odhadnout, zda mu „Tetrix odměna“ a v jaké výši nepadne hned v kole 11. apod., což jej
samozřejmě motivuje v další hře), neboť tato skutečnost je předem dána náhodným algoritmem,
který není hráčům znám a je pro ně nepředvídatelný. To odůvodňuje závěr žalovaného,
že v daném případě je skutečně dáno důvodné podezření, že hra Pegasus je hazardní hrou
ve smyslu zákona o hazardních hrách; tedy byly naplněny podmínky pro zadržení tohoto
technického zařízení.
[12] Žalovaný dále odmítá, že by tyto závěry neměly oporu ve spisovém materiálu; průběh hry
je popsán v protokolu o kontrole, a je navíc žalovanému znám z jeho předchozí úřední činnosti.
Ve shodě s krajským soudem žalovaný trvá na tom, že není možné ani účelné přesouvat
dokazování a právní hodnocení stran definitivního vyřešení otázky, zda je hra Pegasus skutečně
podřaditelná pod režim hazardní hry či nikoli, již do fáze samotné kontroly na místě,
jak stěžovatelka požaduje. Jde-li o konstatování stěžovatelky, že „krajský soud připustil, že náhled
na průběh soutěže „Tetrix“ by náhodu v soutěži Pegasus vyloučil“, s tím žalovaný nesouhlasí,
neboť k takovému závěru krajský soud v napadeném rozsudku nedospěl a stěžovatelka pouze
účelově vytrhává argumentaci soudu z kontextu. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl
pouze to, že výše potenciální výhry prezentovaná Tetrix odměnou je zcela závislá na náhodně
generovaném procesu, a to bez ohledu na to, zda hráč využije náhledy na další kola či nikoli,
což je samozřejmě zásadní skutečnost pro posuzování hry Pegasus jako hry hazardní,
resp. pro důvodné podezření, že se o hazardní hru jedná.
[13] Jakékoliv povinné odsouhlasení pravidel hry ještě před jejím započetím, i kdyby
obsahovala explicitní zákaz hazardní hry, nemůže zbavit provozovatele technického zařízení
odpovědnosti za její provozování. I pokud by soud dospěl k závěru, že některá z fází hry
„Pegasus“ izolovaně nenaplňuje definici hazardní hry, nelze bez dalšího dovodit, že technické
zařízení jako celek nebude možné pod tuto hru podřadit. Tuto otázku je však nutno řešit
až v rámci přestupkového řízení, nikoli v řízení o zadržení věci. Rozhodující je, že hra
se běžnému uživateli jeví jako technická hra válcového typu, vyžaduje vklad finančních
prostředků, umožňuje tento vklad použít na sázky a dovoluje provést samotnou hru zcela
shodným způsobem jako klasická technická hra. Argumentace stěžovatelky založená na srovnání
technického zařízení „Pegasus“ s televizním pořadem AZ kvíz je zcela nepřiléhavá již jen z toho
důvodu, že v případě AZ kvízu soutěžící do hry nevkládají žádné finanční prostředky, jejichž
návratnost se nezaručuje.
[14] K námitkám stěžovatelky stran úředního záznamu o zadržení věci žalovaný uvedl,
že úřední záznam po obsahové stránce splňuje náležitosti vyžadované zákonem o hazardních
hrách. Úřední záznam obsahoval důvod zadržení, popis zadržených věcí, jakož i jejich množství.
III. Posouzení kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší
správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Nejvyšší správní soud nejprve předesílá, že se obdobnou věcí zabýval již v rozsudku
ze dne 11. 12. 2020, č. j. 5 As 433/2019 – 63, v němž přezkoumával rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 12. 11. 2019, č. j. 29 A 150/2019 – 87, a jehož závěry přejal tentýž krajský soud
v rozsudku nyní napadeném. Nejvyšší správní soud neshledal důvody, pro něž by se měl od již
přijatých závěrů v obdobné věci (zadržení THZ Pegasus) odchýlit.
[18] Podle §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách je osoba pověřená dozorujícím orgánem
povinna zadržet věc, „je-li zde důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování
tohoto zákona“. Institut zadržení věci v případě důvodného podezření z porušování zákona
v souvislosti s užíváním věci – jak vyplývá z důvodové zprávy (tisk PS PČR, vol. období 2013
- 2017, č. 578/0) - představuje „neopomenutelný a efektivní nástroj využitelný k zabránění porušování
zákonem stanovených povinností. Z důvodu zamezení nadměrného administrativního zatížení dozorujících orgánů
a potencionálního snížení jejich operativní schopnosti při boji s nelegálním provozováním hazardních her byla
zvolena úprava, kdy nebude třeba vydat rozhodnutí o zadržení věci, nýbrž se pouze zákonem stanoveným
postupem provede opatření zadržení věci, které se následně oznámí osobě, jež měla věc v době jeho zadržení u sebe.
V případě samotného zadržení věci se bude jednat o výjimku z obecného pravidla, neboť k tomuto postupu není
třeba, aby bylo vydáno rozhodnutí. Jedná se o úpravu, která je již součástí například dnešní úpravy zákona
č. 191/1999 Sb. nebo také zákona č. 64/1986 Sb. a nejedná se tudíž o úpravu v českém právním řádu
neznámou.“
[19] „Důvodné podezření“ je neurčitý pojem, který je nutné vykládat vždy s ohledem
na okolnosti daného případu. Z usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008,
č. j. 9 Afs 110/2007 - 102, č. 1729/2008 Sb. NSS, vyplývá, že důvodné podezření musí být
„založené na dostatečně konkrétních a přesvědčivých poznatcích“. Míra pochybností musí být natolik
intenzivní, aby bylo pravděpodobné, že došlo k porušení zákona (srov. přiměřeně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2019 č. j. 2 As 257/2018 - 87, č. 3881/2019 Sb. NSS,
bod 23), nemusí však být postaveno na jisto, že k porušení nesporně došlo. Jak vyplývá
z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2004, č. j. 5 A 1/2001 - 56, č. 329/2004 Sb.
NSS, či ze dne 29. 6. 2011, č. j. 1 As 64/2011 - 83, prokázání porušení povinnosti a určení toho,
kdo je za ně odpovědný, je předmětem následného řízení. Zahájení řízení proto musí předcházet
určitá skutečnost, z níž důvodnost podezření plyne. Zákon nepředpokládá, že by muselo jít
o informaci zvlášť kvalifikovanou nebo přicházející z určitého zdroje, musí však mít nezbytnou
míru věrohodnosti a určitosti, aby nedošlo k zahájení řízení naprosto nedůvodného
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2021, č. j. 6 As 247/2020 – 44).
[20] V posuzované věci byl dne 5. 8. 2019 vyhotoven úřední záznam
sp. zn. 55771-2/2019-640000-61 o zadržení věci podle §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách,
neboť při provedení kontroly v provozovně stěžovatelky bylo zjištěno, že existuje důvodné
podezření, že v souvislosti s užíváním THZ založeného na kombinaci náhodného principu
Pegasus, naplňujícího znaky hazardní hry ve smyslu §3 odst. 1 a 2 písm. e) zákona o hazardních
hrách, dochází k porušování tohoto zákona tím, že k provozování hazardní hry nebylo uděleno
povolení podle §7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách. Námitky stěžovatelky byly
zamítnuty rozhodnutím žalovaného mj. s odůvodněním, že pracovníci celního úřadu v průběhu
kontroly dospěli k odůvodněnému závěru, že u THZ jsou naplněny všechny podmínky legální
definice hazardní hry ve smyslu §3 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Hra se nespustí
bez vložení sázky, není zaručená návratnost vložené sázky a o výhře nebo prohře rozhoduje
náhoda či neznámá okolnost. Prvek náhody je podle žalovaného obsažen v tom, že výše „výhry“
prezentovaná hodnotou Tetrix odměny je zcela závislá na náhodně vygenerovaném procesu.
Hráč neví, kdy bude tato odměna vygenerována, jak často a v jaké výši. Neznámou okolností, jež
má vliv na výsledek hry, je tak výše hodnot a četnost Tetrix odměn stanovených na základě
náhody. S ohledem na to, že k THZ nebylo předloženo žádné povolení k provozování hazardní
hry, byl dle žalovaného pro naplnění pojmu provozování hazardní hry rozhodující faktický stav,
tj. zda a kdo vykonává činnosti spočívající v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení
zisku (viz §5 zákona o hazardních hrách).
[21] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, který postup
žalovaného aproboval jako správný. V rozhodnutí žalovaného byly námitky stěžovatelky
podrobně vypořádány. Námitce stěžovatelky, že nevěděla, proti čemu má námitky konkrétně
směřovat, přisvědčit nelze. Úřední záznam o zadržení věci obsahoval všechny zákonné
náležitosti, jak jsou vymezeny v §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách (tj. důvod zadržení,
popis zadržených věcí a jejich množství). Úřední záznam ani samotné opatření o zadržení věci,
není správním rozhodnutím z hlediska formálního ani materiálního (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 1. 2021, č. j. 6 As 247/2020 – 44), na jeho odůvodnění tedy nelze klást
požadavky jako na správní rozhodnutí. Rozsah stěžovatelkou uplatněných námitek proti opatření
o zadržení věci zároveň nesvědčí o tom, že by stěžovatelka nevěděla, o jaké konkrétní aspekty
má námitky opřít.
[22] Rozhodnutí žalovaného i napadenému rozsudku lze přisvědčit v tom, že pro zadržení věci
je dostačující, existuje-li důvodný předpoklad, že hra provozovaná na herním zařízení
je podřaditelná pod definici hazardní hry ve smyslu zákona o hazardních hrách, a současně
nebylo předloženo povolení k provozování hazardní hry. To, zda se podezření z porušení
právních předpisů potvrdí, či vyvrátí, je věcí až navazujícího správního řízení, ve kterém bude
rozhodnuto meritorním rozhodnutím o případné vině (odpovědnosti) a trestu nebo zproštění
viny (odpovědnosti). Jako neopodstatněné je proto nutno odmítnout požadavky stěžovatelky,
aby již v rámci zadržení herního zařízení při kontrole byl v co možná nejširší míře zjištěn
skutečný stav věci.
[23] Jistě lze souhlasit s tím, že správní orgán má před zadržením věci ve smyslu zákona
o hazardních hrách disponovat naprosto relevantními skutečnostmi (dostatečně prověřenými),
na základě kterých může nabýt důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním zadržené věci
dochází k porušování zákona o hazardních hrách. Požadavek na dispozici dostatečně konkrétními
skutečnostmi, na základě kterých může správní orgán posoudit, zda skutkové okolnosti svědčí
o tom, že mohlo dojít ke spáchání přestupku či nikoliv, však musí mít správní orgán splněn
až v okamžiku, kdy hodlá zahájit správní řízení ve věci (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2019,
č. j. 10 As 171/2018 – 55).
[24] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkami poukazujícími na absenci prvku
náhody ve smyslu zákona o hazardních hrách v soutěži ,,Pegasus“. Podle stěžovatelky krajský
soud sice na jednu stranu připustil, že náhled na průběh soutěže Tetrix by náhodu v soutěži
Pegasus vyloučil, následně se však krajský soud ztotožnil s tvrzením žalovaného, že ani náhled
na průběh soutěže Tetrix nevylučuje náhodu v soutěži, neboť soutěžící náhled na průběh soutěže
nemusí využít, a tedy si vlastně soutěžící paradoxně v soutěži ponechává sám ze svého pohledu
soutěžícího náhodu. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 11. 12. 2020,
č. j. 5 As 433/2019 – 63, stěžovatelkou namítaný rozpor z napadeného rozsudku nevyplývá.
Krajský soud sice stěžovatelce částečně přisvědčil v tom, že tvrzení, že soutěžící neví, kdy získá
Tetrix odměnu a v jaké výši, neodpovídá skutkovým zjištěním, jak vyplývají z protokolu
o kontrole, a také závěr žalovaného je v této části nesprávný. Dále však krajský soud uvedl, že má
ve shodě se žalovaným za to, že ,,prvek náhody je obsažen již v tom, že výše potenciální výhry prezentovaná
hodnotou Tetrix odměny, je zcela závislá na náhodně generovaném procesu. Hráč má sice možnost po odehrání hry
Tetrix nahlédnout na následující průběh hry, dle čehož se může rozhodnout ohledně své další účasti v soutěži,
avšak o typu odměn a její výši ve své podstatě rozhoduje náhoda. Ztotožnit se lze i se závěrem, že v případech,
kdy je hra hrána nezávisle na hře „Tetris“, tj. bez informací o četnosti a výši hodnot budoucích odměn, což hra
umožňuje, je výše Tetrix odměn a jejich četnost stanovena z pohledu soutěžícího zcela náhodně. Bez účasti na hře
Tetrix hra vypadá a probíhá shodně jako na klasickém výherním hracím přístroji (válcová hra, grafické symboly),
což samo o sobě zakládá důvodné podezření, že o výhře nebo prohře rozhoduje alespoň zčásti náhoda
nebo neznámá okolnost ‘‘[bod 44].
[25] Nutno připomenout, že podle §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách žalovanému
postačovalo důvodné podezření, že hra provozovaná na THZ je podřaditelná pod definici
hazardní hry podle §3 odst. 1 téhož zákona, tj. musí jít o hru, do níž sázející vložil sázku;
návratnost sázky se nezaručuje; a o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda
nebo neznámá okolnost. V protokolu o kontrole žalovaný zaznamenal průběh hry na technickém
zařízení umístěném v kontrolované provozovně, z něhož je princip fungování tohoto
technického zařízení zřejmý. V průběhu hry dochází k vygenerování hodnoty označené
jako ,,Pegasus banka‘‘, která je vždy 200 % sázky, anebo hodnoty označené jako ,,Tetrix
odměna‘‘, jejíž výše je proměnná, po jejím vygenerování dochází k vizualizaci výhry jako
na válcové hře. Žalovaný v protokolu rovněž uvedl, že kontrolované herní zařízení nebylo
vizuálně odlišné od jiných technických herních zařízení (shodné grafické symboly, vizualizace
symbolizující výhru) fungujících na obdobném principu, a spadajících pod regulaci zákona
o hazardních hrách; tuto skutečnost ostatně stěžovatelka v kasační stížnosti sama připouští.
[26] Nejvyšší správní soud tedy potvrzuje hodnocení krajského soudu, že s ohledem
na kontrolní zjištění, včetně vědomosti žalovaného o existenci obdobných herních zařízení,
lze považovat jeho podezření o možném nelegálním provozování hazardní hry za důvodné,
a pokud přistoupil k zadržení věci, postupoval v souladu s §121 zákona o hazardních hrách.
Jinými slovy již zjištění, že na THZ Pegasus lze hrát jako na jiných technických zařízeních, je s to
založit důvodné podezření, že tu o výhře nebo prohře rozhoduje alespoň zčásti náhoda nebo
neznámá okolnost. Z podkladů, které se nacházejí ve správním spisu, jakož i rozhodnutí
žalovaného, které je na těchto podkladech založeno, je zcela zřetelné, jak kontroloři žalovaného
dospěli k tomu, že je zde důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním předmětného zařízení
dochází k porušování zákona o hazardních hrách. To k zadržení věci ve smyslu §121 zákona
o hazardních hrách postačovalo.
[27] Co se týká stěžovatelkou navržených důkazů, jejich provedení nebylo pro posouzení
kasační stížnosti nezbytné, neboť veškeré rozhodné skutkové poznatky bylo možné seznat
ze správního spisu. Pokud stěžovatelka porovnávala pravidla hry „Pegasus“ s obecně známou
televizní soutěží AZ kvíz, lze souhlasit s žalovaným, že tato komparace není přiléhavá již jen
z toho důvodu, že v případě AZ kvízu soutěžící do hry nevkládají žádné finanční prostředky,
jejichž návratnost není zaručena (srov. §3 odst. 1 zákona o hazardních hrách). Odkaz
stěžovatelky na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2017,
sp. zn. 57 Af 23/2016, rovněž není relevantní, neboť předmětem tohoto rozhodnutí byla
přestupková odpovědnost za porušení zákona o hazardních hrách, nikoli zadržení věci, nadto
v případě odlišného herního zařízení (TZ Kvíz). Oponovala-li stěžovatelka blíže nespecifikované
judikatuře Nejvyššího správního soudu, jež dle jejího tvrzení spatřovala prvek náhody v převážně
tipovacím charakteru (části) soutěže, v posuzované věci byl prvek náhody, kterým bylo
opodstatněno důvodné podezření ve smyslu §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách, spatřován
v jiných okolnostech.
IV. Závěr a náklady řízení
[28] Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[29] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobkyně a) (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho
obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015,
č. j. 7 Afs 11/2014 – 47).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu