ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.299.2019:30
sp. zn. 2 As 299/2019 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: SILMET Příbram a. s.,
se sídlem Příbram III 168, zastoupená Mg. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem
Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem
Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2017, č. j. KUJI 91370/2017,
ODSH 1352/2017-Pr/Odv, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 4. 10. 2019, č. j. 62 A 21/2018 – 47,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2019, č. j. 62 A 21/2018 – 47, se zr u š u j e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně je provozovatelkou motorového vozidla VOLVO, reg. zn. X, s přípojným
vozidlem WILLIG, reg. zn. X, u něhož bylo dne 25. 9. 2017 v 8:47:35 hodin vysokorychlostním
vážením na silnici II/602, na km 51,4 u Velkého Meziříčí, ve směru na Velké Meziříčí, zjištěno
překročení hodnot stanovených zvláštním právním předpisem. Konkrétně šlo o překročení
nejvyšší povolené hmotnosti pro motorové vozidlo se dvěma nápravami o 1539 kg a pro
jednotlivou hnací nápravu (č. 2) o 1364 kg.
[2] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného (dále „napadené rozhodnutí“) bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru
dopravy a silničního hospodářství ze dne 2. 11. 2017, č. j. DOP-37969/2017-juran/5701/2017,
kterým byla žalobkyně uznána odpovědnou za přestupek podle §42b odst. 1 písm. s) zákona
č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále „zákon o pozemních komunikacích“), a byla
jí uložena pokuta 18 000 Kč. Krajský soud v Brně ve výroku označeným rozsudkem žalobu proti
napadenému rozhodnutí zamítl (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“).
[3] Obrana žalobkyně v řízení před krajským soudem spočívala v tvrzení, že není
za přestupek odpovědná, neboť u ní byly dány liberační důvody. Podle jejího přesvědčení
nemohlo při celkové hmotnosti nákladu v době měření, jak byla doložena, dojít k přetížení
jakékoli nápravy (součet maximálního povoleného zatížení jednotlivých náprav byl vyšší než
hmotnost nákladu). Jelikož převážela pohonné hmoty (tekuté látky), nebylo možné kvůli jejich
fyzikálním vlastnostem zamezit pohybu nákladu v cisterně zcela, přestože instalovala plechy
oddělující jednotlivé části cisterny a své zaměstnance školí ohledně povinností při dodržování
hmotnostních limitů.
[4] Žalovaný zastával stanovisko, že z dokladu o provedeném kontrolním vážení překročení
hmotnostních limitů jasně plyne. Zákon výjimku pro vozidla přepravující kapalný náklad
nestanoví a je věcí provozovatele, jak zajistí dodržení hmotnostních limitů. Měřidlo použité
pro vysokorychlostní vážení bylo řádně ověřeno Českým metrologickým institutem a výsledek
vážení snížený o stanovené odchylky je objektivní.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[5] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále „s. ř. s.“), tedy pro nesprávné právní posouzení soudem a pro vady správního řízení, jež
měly být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí krajským soudem.
[6] Stěžovatelka zopakovala svou argumentaci uvedenou již v žalobě, že k přetížení tahače
ani jakékoli z náprav nemohlo dojít, neboť celková hmotnost převážených pohonných hmot byla
v okamžiku vážení 22 712 kg, což doložila příslušnými doklady. Připustila, že vlivem pohybu
kapaliny během jízdy může i při dodržení celkové povolené hmotnosti vozidla dojít
ke krátkodobému přetížení některé z náprav, ale ona ani řidič to nemohou nijak ovlivnit, a řešení
je pouze v konstrukci cisteren automobilovými společnostmi. Ona sama vynaložila veškeré úsilí,
které je po ní možné jak teoreticky, tak ekonomicky požadovat, aby porušení povinnosti
zabránila. Postup žalovaného považuje za přepjatě formalistický a jeho interpretaci zákona, který
neodpovídá potřebám praxe, za nesmyslnou. Podle jejího přesvědčení je na místě využít
moderačního oprávnění soudu.
[7] Žalovaný odkázal na své stanovisko k žalobě a s posouzením krajského soudu
se ztotožnil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení.
Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, stěžovatelka je v řízení zastoupena
advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s. a jsou splněny i obsahové náležitosti stížnosti dle §106 s. ř. s.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Dle §42b odst. 1 písm. s) zákona o pozemních komunikacích [p]rávnická nebo podnikající
fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla provozuje vozidlo, jehož hmotnost
převyšuje hodnoty stanovené podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 341/2014 Sb.,
o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích.
[11] Dle §43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích [p]rávnická osoba za správní delikt
neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní
povinnosti zabránila.
[12] Ustanovení §42b odst. 1 písm. s) zákona o pozemních komunikacích zakotvuje
objektivní odpovědnost právnických a podnikajících fyzických osob za správní delikt. K vyvození
odpovědnosti postačuje samotný fakt porušení nebo nesplnění povinností stanovených zákonem
nebo uložených na jejich základě. Dojde-li k naplnění znaků skutkové podstaty, má provozovatel
vozidla možnost odvrátit svou objektivní odpovědnost výlučně prokázáním liberačních důvodů
vymezených v §43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.
[13] Stěžejním důkazem porušení povinnosti, za něž byla stěžovatelka shledána odpovědnou,
je „Vážní lístek z vysokorychlostního kontrolního vážení“ evidenční číslo 6219617 založený
ve správním spise (dále „vážní lístek“), obsahující mj. údaje o okamžité hmotnosti připadající
na nápravu č. 2 a okamžité hmotnosti motorového vozidla se dvěma nápravami, dokládající
překročení limitů stanovených vyhláškou. Obsahem spisu je i Potvrzení o ověření stanoveného
měřidla vydané dne 1. 11. 2016 Českým metrologickým institutem (dále „Potvrzení“ a „ČMI“)
pro váhu typu CrossWIM, výr. č. 122015, potvrzující u váhy použité v tomto případě poblíž
Velkého Meziříčí ověření požadovaných vlastností dne 17. 10. 2016 pro vážení vozidel
bez rozlišení.
[14] V této věci je nesporné, že vozidlo stěžovatelky přepravovalo motorovou naftu, a také to,
jakou celkovou hmotnost měla souprava v době kontrolního vážení. Krajský soud při jejím
zjišťování konfrontoval údaj získaný měřením (34 645 kg před odpočtem pětiprocentní odchylky)
se součtem provozní hmotnosti soupravy podle karty vozidla (nenaloženého vozidla sestávajícího
z tahače a cisterny) a tvrzením stěžovatelky o hmotnosti převáženého paliva v době měření
(35 637 kg), přičemž rozdíl byl minimální. I s ohledem na obsah Potvrzení ČMI považoval soud
hmotnost tahače i nápravy č. 2 za správně zjištěnou (u zbylých náprav a u přípojného vozidla,
tj. cisterny, překročení povolené hmotnosti shledáno nebylo).
[15] Jádrem sporu je, zda mohla skutečnost, že stěžovatelkou převážený náklad byl v kapalném
skupenství, ovlivnit překročení hmotnosti na jednu hnací nápravu nebo na motorové vozidlo,
za něž byla sankcionována. Stěžovatelka sama po celou dobu správního řízení i v řízení
před správními soudy povahu nákladu zdůrazňovala a jeho specifické fyzikální vlastnosti žádala
zohlednit při posouzení existence liberačních důvodů na její straně.
[16] V této věci bylo měření provedeno na váze, která byla ověřena pro všechna vozidla
bez ohledu na to, jaký náklad přepravují. Stěžovatelka výslovně vůči Potvrzení o ověření váhy nic
nenamítala.
[17] V obdobné věci, jako je ta nyní projednávaná, již Nejvyšší správní soud rozhodoval,
a to rozsudkem ze dne 27. 3. 2020, č. j. 3 As 59/2018 – 32. V odkazované věci šlo o přestupek
spočívající v překročení nejvyšší povolené hmotnosti na druhé nápravě a nejvyšší povolené
hmotnosti motorového vozidla převážejícího tekutou syrovátku. Při rozhodování Nejvyšší
správní soud zohlednil zjištění známá mu z úřední činnosti, a to z řízení ve věci
sp. zn. 5 As 417/2019, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
15. 9. 2019, č. j. 29 A 303/2017 – 48, že váha pro vysokorychlostní kontrolní vážení silničních
vozidel za pohybu instalovaná a provozovaná na silnici II/602, na km 51,4 u Velkého Meziříčí
nebyla shledána způsobilou k měření vozidel převážejících kapaliny, jelikož do schvalování
příslušných typů měřidel nebyly zahrnuty zkoušky zohledňující jejich možné využití ve funkci
stanoveného měřidla i pro vážení vozidel přepravujících břemena, jejichž těžiště může za pohybu
měnit svou polohu (jak bylo uvedeno ve vyjádření ČMI ze dne 23. 10. 2017 jako certifikační
autority, založeném ve spise krajského soudu v odkazované věci).
[18] Jelikož v tomto i odkazovaném případě byl stejně jako ve věci projednávané krajským
soudem pod sp. zn. 29 A 303/2017 klíčovým důkazem o porušení právní povinnosti vážní lístek
z téže váhy poblíž Velkého Meziříčí, bylo třeba porovnat, zda skutková zjištění, z nichž vycházely
správní orgány a krajský soud, pro vyvození odpovědnosti za přestupek obstojí i poté, co vyšly
najevo poznatky o omezené použitelnosti váhy pro některé typy vozidel (resp. nákladu).
[19] Kontrolní vážení vozidla stěžovatelky proběhlo dne 25. 9. 2017, tj. méně než 3 měsíce
po kontrolním vážení ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 29 A 303/2017 (v níž byla
konstatována nezpůsobilost váhy instalované a provozované na silnici II/602 na km 51,4
u Velkého Meziříčí pro některá měření), jež se uskutečnilo dne 4. 7. 2017. Pro metody zkoušení
pro schválení typu a ověřování stanoveného měřidla pro kontrolní vysokorychlostní vážení
silničních vozidel za pohybu, respektive podmínek pro vydání potvrzení o něm, platilo v obou
případech opatření obecné povahy ČMI účinné ode dne 21. 10. 2016, č. 0111-OOP-C010-15,
č. j. 0313/009/15/Pos., dostupné na https://www.cmi.cz/sites/all/files/public/download/Ured
ni_deska/OOP/111-OOP-C010-15.pdf). Z jeho bodu 5.4.2.2 se podává, že “pokud mají být váhy
využívány ke stanovení hmotnosti nebo zatížení na jedné nápravě a/nebo skupině náprav vozidel přepravujících
břemena, jejichž těžiště může za pohybu vozidla měnit svou polohu, musí být jako referenční vozidla použita
i vozidla nesoucí zatížení ve formě kapalin nebo jiných produktů, které mohou být vystaveny změnám polohy
těžiště při pohybu vozidla“. Z výše zmíněného vyjádření ČMI ze dne 23. 10. 2017, jímž krajský soud
při jednání ve věci sp. zn. 29 A 303/2017 provedl důkaz, však vyplynulo, že váhy umístěné
na silnici II/602 u Velkého Meziříčí nebyly schvalovány s využitím těchto specifických
referenčních vozidel.
[20] S ohledem na uvedené tedy zde stejně jako ve věci rozhodnuté Nejvyšším správním
soudem pod sp. zn. 3 As 59/2018 vyvstává pochybnost o způsobilosti použité vysokorychlostní
kontrolní váhy k měření hmotnosti vozidel přepravujících kapalný náklad. Jelikož z Potvrzení
nebylo patrné, zda byla předmětná váha testována také za použití vozidel nesoucích zatížení
ve formě kapalin nebo jiných produktů, které mohou být vystaveny změnám polohy těžiště
při pohybu vozidla, jako vozidel referenčních, jak požaduje výše citovaný článek OOP ČMI
z 21. 10. 2016, a jelikož z vyjádření ČMI ze dne 23. 10. 2017 plyne, že tatáž váha užitá rovněž
v případě stěžovatelky nebyla popsaným způsobem ověřena a schválena, nelze vyloučit,
že výsledek vážení byl zkreslen.
[21] I v nyní posuzované věci tak lze oprávněně trvat na tom, aby při posuzování deliktní
odpovědnosti stěžovatelky bylo vyloučeno případné zkreslení vážení v důsledku přesunu těžiště
pohyblivého (kapalného) materiálu při přepravě. Je tedy nutné primárně postavit najisto,
zda použitá váha byla prokazatelně schopna eliminovat vliv popsaných fyzikálních jevů
při přepravě tekutého nákladu; fakt, že disponovala potvrzením o ověření stanoveného měřidla,
je z důvodů výše vyložených irelevantní.
[22] Teprve za předpokladu splnění této výchozí premisy (tzn. že výsledky vážení lze
považovat za korektní i pro vozidla přepravující kapalný náklad) se lze sekundárně zabývat
dalšími námitkami.
IV. Závěr a náhrada nákladů řízení
[23] Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, neboť existují pochybnosti o způsobilosti váhy použité
k vysokorychlostnímu kontrolnímu vážení silničních motorových vozidel při pohybu eliminovat
pohyby tekutého nákladu přepravovaného vozidlem stěžovatelky. Nelze tedy za daného stavu
vyloučit, že klíčový důkaz, na němž je vystavěn závěr správních orgánů o deliktní odpovědnosti
stěžovatelky, není dostatečně průkazný. Objektivně vzato nelze krajskému soudu vytýkat,
že se tímto aspektem věci nezabýval, neboť v době, kdy rozhodoval, neměl povědomost
o skutečnostech zjištěných v řízení vedeném pod sp. zn. 29 A 303/2017 (jednání, při němž byly
provedeny důkazy vyjádřením ČMI z 23. 10. 2017 a OOP ČMI účinným ode dne 21. 10. 2016,
se konalo o 11 dní později, tj. 15. 10. 2019) a vycházel logicky z Potvrzení ze dne 1. 11. 2016.
Přesto je evidentní, že shora popsané skutečnosti musí být v rámci soudního přezkumu
zohledněny. Lze tedy hovořit o naplnění kasačního důvodu ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s, neboť skutkový stav věci, ze kterého krajský soud vycházel, nelze považovat za
dostatečný. V případě, kdy bylo řízení před krajským soudem zatíženo vadou, která mohla mít za
následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, neplatí jinak striktní vázanost Nejvyššího správního
soudu důvody kasační stížnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[24] Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1, věta první před středníkem s. ř. s.).
[25] V dalším řízení krajský soud doplní správními orgány provedené dokazování směrem
ke zjištění, zda váha pro vysokorychlostní měření hmotnosti vozidel užitá v posuzované věci byla
v době provedeného měření ověřena také pro vážení vozidel přepravující náklad, jehož těžiště
může za pohybu změnit svou polohu. Bude-li zjištěno, že tomu tak nebylo, bude vycházet z toho,
že výstup z provedeného měření (vážní lístek) nelze považovat za průkazný. Tento právní názor
je pro krajský soud závazný (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[26] V dalším řízení rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu