ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.309.2021:78
sp. zn. 2 As 309/2021 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: FTV Prima, spol. s r.o.,
se sídlem Vinohradská 3217/167, Praha 10, zast. Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou
se sídlem Politických vězňů 935/13, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem
Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) OSA – Ochranný
svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z. s., se sídlem Čs. armády 786/20, Praha 6,
II) Stanice O, a. s., se sídlem Karla Engliše 519/11, Praha 5, III) Česká televize, se sídlem
Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4, IV) TV Nova s. r. o., se sídlem Kříženeckého
náměstí 1078/5a, Praha 5, ve věci žaloby proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 8. 10. 2019,
č. j. MK 63 707/2019 OLP, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné
na řízení I) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 17 A 17/2019 - 71,
takto:
I. Kasačním stížnostem žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I) se n ep ři zn áv á
odkladný účinek.
II. Osobě zúčastněné na řízení I) se uk l á dá zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci
tohoto usnesení Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1000 Kč za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanými kasačními stížnostmi žalovaný [dále „stěžovatel a)“] a osoba zúčastněná
na řízení I) [dále „stěžovatel b)“] napadají rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
11. 10. 2021, č. j. 17 A 2019 - 71, kterým městský soud k žalobě podané společností FTV Prima
zrušil rozhodnutí ministra kultury ze dne 8. 10. 2019, č. j. MK 63 707/2019 OLP, a rozhodnutí
Ministerstva kultury ze dne 31. 1. 2019, č. j. MK 20592/2019 OAP, (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“), a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle §66
odst. 1 písm. g) správního řádu zastaveno řízení o žádosti kolektivního správce – zúčastněné
osoby 1) dle §98f odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících
s právem autorským a o změně některých zákonů, (autorský zákon), tedy o vydání předchozího
souhlasu žalovaného se zvýšením sazeb odměn pro rok 2019 oproti jejich předchozí výši o více
než míru inflace. Jednalo se o sazby odměn: 1. v případě bezúplatného přehrávání (streaming)
audiovizuálních děl (Video on Demand); 2. v případě bezúplatného přehrávání (streaming)
hudebních děl; 3. za stahování (download) a přehrávání (streaming) hudebních
nebo audiovizuálních děl v případě neposkytnutí součinnosti; 4. v případě hyperlinkových
portálů.
[2] Městský soud dospěl k závěru, že „novost“ sazby není z hlediska aplikace §98f odst. 2
autorského zákona vůbec relevantní (tudíž není podstatné, zda je tato definice přezkoumatelná).
Toto ustanovení sice pracuje s pojmem „nová výše sazby“, ovšem jen proto, že budou
porovnávány dvě sazby – původní a nová, nadto jde o novou výši sazby, nikoli novou sazbu.
Pro užití §98f odst. 2 autorského zákona je tedy rozhodné výhradně to, zda došlo k meziročnímu
navýšení sazby oproti její předchozí výši o více než míru inflace. Jelikož tedy neexistovala žádná
předchozí sazba, neexistovala ani žádná předchozí výše sazby, pročež byla tato předchozí výše
sazby 0 Kč. A s touto nulovou sazbou lze novou, nenulovou sazbu srovnat. Současně je zcela
evidentní, že nová, nenulová výše sazby bude vždy představovat zvýšení sazeb o více než míru
inflace v roce předcházejícím roku, pro nějž má platit nová výše sazby, tedy bude příslušný
kolektivní správce vždy povinen získat souhlas žalovaného dle §98f odst. 2 autorského zákona.
Dikce tohoto ustanovení vyjadřuje jasný úmysl zákonodárce chránit uživatele předmětu ochrany
před skokovým, nepřiměřeným zvýšením sazeb, takže jakákoli nenulová sazba bude oproti
předchozí nulové sazbě zpravidla představovat skokovou změnu. Nelze odhlédnout ani od toho,
že by kolektivní správce mohl vytvářet nové sazby účelově, změnou jejich definice, vylučováním
či slučováním apod. za účelem celkového zvýšení odměn.
[3] Stěžovatel a) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku městského soudu z důvodů
vyplývajících z ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel a) odůvodnil ohrožením veřejného
zájmu na řádném průběhu správních řízení vedených podle §98f odst. 2 autorského zákona.
Dle stěžovatele a) vymezení předmětu řízení podle §98f odst. 2 autorského zákona ve vztahu
k sazbám odměn za zcela nové užití, za které kolektivní správce doposud nevybíral odměny,
ačkoliv právo k takovému užití předmětu ochrany na základě uděleného oprávnění spravuje,
je stěžejní otázkou pro stanovení zákonné pravomoci ministerstva a jeho působnosti
při sjednávání některých sazebníků podle §98f odst. 2 autorského zákona. Názor městského
soudu, zda předmětem správního řízení vedeného ministerstvem podle §98f odst. 2 autorského
zákona budou také nově vytvořené sazby odměny, je zásadní nejen pro řádnou aplikaci §98f
odst. 2 autorského zákona, ale rovněž pro řádnou aplikaci celého postupu sjednávání některých
sazebníků dle §98f autorského zákona. V dosavadní praxi sjednávání sazebníků ze strany
jednotlivých uživatelů docházelo k odlišné interpretaci, jakým způsobem postupovat
při sjednávání sazby odměny v případě, že kolektivní správce zavádí nově vytvořenou sazbu
odměny, což mimo jiné vedlo k průtahům ve vyjednávání. Stěžovatel a) má za to, že na základě
závazného právního názoru městského soudu by mohlo dojít k ustálení a sjednocení praxe
při sjednávání sazebníků. Stěžovatel a) si je vědom, že dle §78 odst. 5 s. ř. s. se závazný právní
názor soudu bezprostředně vztahuje pouze na jednotlivou konkrétní projednávanou věc,
nicméně v §2 odst. 4 správního řádu je stanoveno, že správní orgán dbá, aby při rozhodování
skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V důsledku tohoto
ustanovení správního řádu tak nabývá závazný právní názor městského soudu vyslovený
v napadeném rozsudku prakticky precedenční charakter a nezbylo by pak, než jej aplikovat
bez dalšího na všechny případy, kdy ministerstvo podle §98f odst. 2 autorského zákona
již rozhodlo nebo bude v budoucnu rozhodovat.
[5] Stěžovatel b) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku městského soudu z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; i on požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti podle §107 s. ř. s.
[6] Stěžovatel b) tvrdí, že nepřiznáním odkladného účinku by jemu a jím zastupovaným
nositelům práv hrozila újma nepoměrně větší než újma, jaká by mohla vzniknout jiným osobám.
Zrušením prvostupňového rozhodnutí a rozhodnutí ministra může totiž dojít k tomu, že budou
dotčení uživatelé předmětů ochrany požadovat po stěžovateli b) vydání té části autorské odměny,
která dle napadeného rozsudku překračuje míru inflace za předchozí rok (viz §98f odst. 2
autorského zákona). Dle výkladu městského soudu jde přitom případně o celou autorskou
odměnu. Tím může dojít k poškození stěžovatele b) a v návaznosti též nositelů práv, jejichž práva
stěžovatel b) spravuje.
[7] K oběma návrhům se vyjádřila žalobkyně. Ve svém vyjádření namítá, že z argumentace
stěžovatelů nevyplývá splnění jednotlivých kritérií pro navrhovaný postup ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s., v důsledku čehož stěžovatelé neunesli svou povinnost tvrzení a důkazní.
[8] K návrhu stěžovatele a) žalobkyně uvedla, že důsledkem napadeného rozsudku je to,
že stěžovatel a) musí o žádosti kolektivního správce rozhodnout meritorně, a to i v případě,
že se jedná o nové sazby užití. Tímto nemůže stěžovateli a) vzniknout újma, naopak jiným
osobám, předně uživatelům hudebních děl, mohla vzniknout škoda tím, že se nové sazby odměny
kolektivního správce doteď nepřezkoumávaly a v tomto důsledku mohla být placena nezákonná
výše odměn.
[9] K návrhu stěžovatele b) žalobkyně uvedla, že samotný výkon napadeného rozsudku
neznamená pro stěžovatele b) povinnost uhradit jakoukoliv částku. Důsledkem je pouze zrušení
předchozích rozhodnutí správních orgánů a skutečnost, že žádost stěžovatele bude meritorně
přezkoumávána. Žalobkyně i zde zopakovala, že naopak jiným osobám, předně uživatelům
hudebních děl, mohla vzniknout škoda tím, že se nové sazby odměny kolektivního správce doteď
nepřezkoumávaly, a v tomto důsledku mohla být placena nezákonná výše odměn.
[10] Dále se k oběma návrhům vyjádřila osoba zúčastněná na řízení IV). Ve svém vyjádření
namítá, že z argumentace stěžovatelů nevyplývá splnění jednotlivých kritérií pro navrhovaný
postup ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., v důsledku čehož stěžovatelé neunesli svou povinnost
tvrzení a důkazní.
[11] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[12] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[13] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Přiznat odkladný účinek lze jak „ve prospěch“ jednotlivce, tak i v jeho „neprospěch“,
tedy k ochraně důležitého veřejného zájmu reprezentovaného správním orgánem.
[14] K pojetí újmy, která má hrozit žadateli o přiznání odkladného účinku, jímž je správní
orgán, se vyjádřil rozšířený senát v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58: „Zatímco
žalobce bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon rozhodnutí
krajského soudu skutečně závažně ohrozit, žalovaný žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva,
jež by mohla být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem je v soudním
řízení hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem pro přiznání
odkladného účinku. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude
meritorní rozhodnutí ve věci samé. Výše uvedené neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být
žalovanému přiznán za žádných okolností. Půjde však o případy výjimečné, kdy odložení účinků rozhodnutí
krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě
představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám
a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit,
tj. vysvětlit, v čem tato újma a její intenzita spočívá. […] Na žalovaného musí být z hlediska tvrzené újmy, její
intenzity a jejího osvědčení kladeny stejné nároky jako na žalobce. Újmou žalovaného proto nebude ohrožení
jakéhokoliv veřejného zájmu, resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu, tj. např. zájmu na obecném výběru daní,
na jednotném postupu správních orgánů či na procesně hladkém průběhu řízení.“
[15] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu.
Přiznání odkladného účinku proti pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy,
jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních
vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být
pravidelně vázány pravomocnými rozhodnutími krajských soudů, kterými se ruší jejich správní
akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní
moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno
pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[16] Stěžovatelé v podstatné části návrhů pouze polemizují s právním názorem městského
soudu. Otázka správnosti závazného právního názoru soudu však není kritériem pro přiznání
odkladného účinku a bude předmětem až meritorního posouzení. Ani další tvrzení neodůvodňují
přiznání odkladného účinku.
[17] Lze tedy konstatovat, že stěžovatelé neprokázali, že by v důsledku účinků kasační
stížností napadeného rozsudku hrozila reálná a citelná újma veřejným zájmům v oblasti
duševního vlastnictví [stěžovatel a)] či jiným právům [stěžovatel b)]. Nebezpečí, která případně
hrozí, jsou běžná a rozhodovací praxe veřejné správy se s nimi opakovaně potýká a musí být
schopna se s nimi vypořádat. Není patrné, že by veřejný zájem byl významněji ohrožen tím,
že případně bude v nějaké míře a po nějakou dobu postupováno jinak, než jak by mohl vyznít
právní názor Nejvyššího správního soudu, pokud by se v podstatné míře ztotožnil se stížní
argumentací. Za této situace by již bylo nadbytečné zabývat se tím, zda by přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti mohlo dojít k újmě na straně žalobce či zda by takový postup nebyl
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Všechny podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti by totiž musely být splněny kumulativně; není-li splněna byť jen jedna
z podmínek uvedených v §73 odst. 2 s. ř. s., nelze návrhu na přiznání odkladného účinku
vyhovět.
[18] Za této situace proto Nejvyšší správní soud oba návrhy na přiznání odkladného účinku
kasačním stížnostem zamítl.
[19] Pro úplnost soud připomíná, že usnesení o nepřiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci
samé.
[20] V souladu s §4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položkou č. 20
Sazebníku soudních poplatků je s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti ve výši 1000 Kč. Tento soudní poplatek nebyl
osobou zúčastněnou na řízení I), tj. stěžovatelem b), spolu s podáním návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti zaplacen, a proto Nejvyšší správní soud tomuto stěžovateli
uložil, aby poplatek ve stanovené výši uhradil [§4 odst. 1 písm. h) a §7 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb.], a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[21] Soudní poplatek lze zaplatit jedním z těchto způsobů:
? vylepením kolků na vyznačené místo na tiskopisu připojenému k tomuto usnesení;
vylepte vždy oba díly kolkové známky, tiskopis podepište a vraťte soudu, kolkové
známky neznehodnocujte;
? bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
lze získat na internetových stránkách www.nssoud.cz v položce Rychlé odkazy - Úhrada
soudních poplatků.
[22] Stěžovatel a) je správní orgán, jenž je součástí České republiky, která je od soudních
poplatků osobně osvobozena [§11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích]. Proto soud tomuto stěžovateli neuložil zaplacení soudního poplatku za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Nebude-li soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
ve stanovené lhůtě zaplacen, Nejvyšší správní soud jej bude vymáhat.
V Brně dne 15. prosince 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn. 2 As 309/2021
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ