ECLI:CZ:NSS:2021:2.AZS.143.2021:25
sp. zn. 2 Azs 143/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: V. A. alias O. U.,
zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje, se sídlem Bezručova 2796,
Mělník, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2021,
č. j. KRPS-69024-17/ČJ-2021-010026-ZZC, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 50 A 9/2021 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3400 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl dle §124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění.
Doba zajištění byla stanovena na 50 dnů od okamžiku omezení osobní svobody.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalované zamítl krajský soud shora označeným rozsudkem.
Podle soudu žalobce nerozporoval, že na území ČR pobýval neoprávněně. Vydání rozhodnutí
o správním vyhoštění však podle §119 odst. 2 zákona o pobytu cizinců není namístě, pokud
by vyhoštění znamenalo pro žalobce nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života.
Bylo však prokázáno, že v době vydání rozhodnutí o vyhoštění žalobce rodinný život na území
ČR ani EU nevedl. Ohledně soukromého života krajský soud shledal, že převáží zájem státu,
aby na jeho území pobývali cizinci, kteří respektují právní předpisy.
[3] Žalobce („stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Míní,
že soud věc nesprávně právně posoudil, neboť se ani soud, ani předtím žalovaná dostatečně
nezabývaly zásahem rozhodnutí do rodinného a soukromého života stěžovatele.
[4] Žalovaná odkázala na dosud vydaná rozhodnutí a shromážděný spisový materiál.
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná (§104a s. ř. s.); k tomuto pojmu viz usnesení Nejvyššího
správního soudu („NSS“) ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS.
[6] Stěžovatel nepopírá, že na území ČR pobývá bez oprávnění k pobytu. Tvrdí však,
že správní vyhoštění zasahuje do jeho práva na ochranu rodinného a soukromého života. Ústavní
pořádek ČR, jehož ustanovení právo na ochranu rodinného a soukromého života garantují,
neslouží jako obecné východisko ochrany proti jakémukoli rozhodnutí veřejné moci (rozsudky
NSS ze dne 6. 12. 2007, č. j. 3 Azs 240/2014 - 35, ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014 - 35,
či ze dne 11. 11. 2015, č. j. 3 Azs 67/2015 - 43). V podobných případech je třeba dosáhnout
spravedlivé rovnováhy mezi zájmem cizince na ochraně soukromého a rodinného života
na straně jedné a zájmem státu na ochraně veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku či veřejného
zdraví na straně druhé (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2007
č. j. 10 Ca 330/2006 - 89, č. 1230/2007 Sb. NSS, rozsudky NSS ze dne 24. 7. 2015,
č. j. 3 Azs 240/2014 - 35, ze dne 20. 7. 2017, č. j. 1 Azs 199/2017 - 27, či ze dne 10. 2. 2017,
č. j. 4 Azs 8/2017 - 21).
[7] Krajský soud dostatečně odůvodnil, proč ve věci stěžovatele nepředstavuje správní
vyhoštění nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života.
[8] NSS i Ústavní soud opakovaně zdůrazňují, že neexistuje subjektivní ústavně zaručené
právo cizinců na pobyt na území ČR (nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2008
sp. zn. Pl. ÚS 26/07, č. 47/2009 Sb., jeho usnesení ze dne 18. 4. 2013 sp. zn. III. ÚS 1147/13,
rozsudek NSS ze dne 9. 1. 2019 č. j. 2 Azs 210/2017 - 57).
[9] Krajský soud věc posoudil v souladu s ustálenou judikaturou a nedopustil se ani chyby
v individuálním posouzení věci stěžovatele, natož pak chyby hrubé. Proto NSS kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je opřen o §60 odst. 1 a 7 a §120
s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 16. 5. 2021 č. j. 9 As 83/2021 - 28). Žalobce neměl ve věci úspěch,
nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, nevznikly jí
však náklady nad rámec běžné úřední činnosti; náhrada nákladů řízení se jí nepřiznává.
[11] Krajský soud ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupce z řad advokátů; náklady řízení
v tomto případě hradí stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Náklady řízení o kasační stížnosti
spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) v částce
3100 Kč [§7, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní
tarif] a v náhradě jeho hotových výdajů v částce 300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem
tedy 3400 Kč. Jelikož advokát není plátce daně z přidané hodnoty, respektive tuto skutečnost
nedoložil, nebylo důvod zvýšit náklady o částku odpovídající této dani. Odměna bude vyplacena
z účtu tohoto soudu ve lhůtě stanovené ve výroku.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu