ECLI:CZ:NSS:2021:2.AZS.380.2020:43
sp. zn. 2 Azs 380/2020 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: B. S., zastoupený
Mgr. Michalem Benčokem, advokátem se sídlem Mariánská 995/62, Praha, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2019,
č. j. OAM-806/ZA-ZA11-ZA20-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2020, č. j. 41 Az 53/2019 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Michalovi Benčokovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce, státní příslušník Gruzie, podal dne 9. 9. 2019 žádost o udělení mezinárodní
ochrany v České republice. K důvodům opuštění Gruzie a žádosti o mezinárodní ochranu během
pohovoru uvedl, že je profesionální sportovec – zápasník v bojovém umění „MMA“. Svou
kariéru v MMA začal v Rusku, kde soutěžil jak v legálních zápasech, tak i nelegálních zápasech,
na něž se sázelo. Následně se vrátil do Gruzie a pracoval zde jako zubní technik; také se nadále
věnoval MMA. Poté, co se zúčastnil nelegálních zápasů, měl konflikt s lidmi, kteří tento business
ovládají, protože mu kvůli vsazeným penězům začali nařizovat, které zápasy má vyhrát, a které
prohrát. Tím mu kazili kariéru. S tím žalobce nesouhlasil, proto se s nimi porval a měl pak
problémy. Při poslední rvačce s těmito lidmi si také poškodil koleno a uvědomil si, že je v situaci,
kdy ho buďto zabijí, nebo on zabije je, a proto odjel. Tento konflikt se odehrál 10 dnů před jeho
odjezdem z Gruzie. Na policii ani státní orgány se v této souvislosti neobrátil, protože ví,
že to nemá smysl, neboť uvedení lidé mají všude své kontakty a ovládají celý prostor bývalého
SSSR. Proto by pro něj nemělo smysl ani přestěhování se do jiné části země. S vycestováním
z Gruzie žádné problémy neměl, ani v Gruzii neměl žádné problémy s policií nebo orgány státní
správy. Rád by se do Gruzie vrátil, ale to by se zmíněné osoby musely dostat do vězení. Obává se,
že v případě jeho návratu budou zmíněné problémy pokračovat a bude to ještě horší. Do České
republiky se žadatel rozhodl odcestovat, protože zde byl jeho kamarád, který mu po příjezdu
pomáhal.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl
tak, že se žádost o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zamítá jako zjevně nedůvodná. Konstatoval, že Gruzie (země
původu žadatele) je podle §2 vyhlášky ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí
zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců (dále jen „vyhláška č. 328/2015 Sb.“), ze strany
České republiky považována za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu §2 odst. 1 písm. k)
zákona o azylu. Žadatel neprokázal, že v jeho případě nelze Gruzii za bezpečnou zemi původu
považovat. V případě jeho problémů se soukromými osobami má možnost využít ochrany
kompetentních orgánů své vlasti.
[3] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí žalovaného bránil žalobou u Krajského soudu
v Brně, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl (dále jen „krajský soud“ a „napadený
rozsudek“). Obdobně jako žalovaný dospěl k závěru, že ze správního spisu ani z tvrzení žalobce
neplynou žádné okolnosti, pro které by měl uzavřít, že žalobci hrozí po jeho návratu do vlasti
skutečné nebezpečí vážné újmy. Je evidentní, že se v Gruzii neobrátil o pomoc na žádný státní
orgán či policii, nelze tedy nikterak dovodit, že by státní orgány v případě obav žalobce o jeho
život a zdraví nijak nezasáhly.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). V průběhu řízení nebyl zjištěn úplně a správně přesný stav věci, důkazy, které
si krajský soud opatřil, byly neúplné a zakládaly se fakticky jen na dokladech obsažených
ve správním spisu. Žalovaný pak rovněž nedostatečně objasnil důvody, které ho vedly k vydání
napadeného rozhodnutí. Současná situace na území Gruzie se podle stěžovatele nedá posuzovat
zjednodušeně, z tohoto důvodu nemohl krajský soud posoudit správně skutkové a právní otázky,
které pro své rozhodnutí potřeboval. Bezprostřední pohnutkou k odjezdu z vlasti byl postoj
místních orgánů k problémům, které spočívaly v pronásledování stěžovatele kriminálními
osobami. S těmito problémy se však ke státním orgánům neobracel, hovořil o nich jen se svými
přáteli, jelikož jak je obecně známo, na všech gruzínských úřadech je velká korupce.
[5] Napadené rozhodnutí vycházelo podle stěžovatele z nesprávného právního výkladu §14
a §14a zákona o azylu. Krajský soud zejména nedostatečně přihlédl k tomu, že na území Gruzie
jsou soustavně porušována lidská práva jejích občanů. Stěžovatel se domnívá, že má nárok
na udělení azylu podle §14 zákona o azylu, popř. na udělení doplňkové ochrany podle §14a
zákona o azylu, jelikož má odůvodněné obavy z pronásledování kriminálními osobami
a má obavy o svou psychiku s ohledem na nepředvídatelné reakce, šikanu a násilí ze strany
zmíněných kriminálních osob. Krajský soud rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného
skutkového stavu o současné situaci v Gruzii. Zprávy, na které krajský soud odkazuje, jsou velice
kusé a za tohoto stavu měl soud doplnit dokazování o další materiály, které by se podrobněji
zabývaly otázkou vymahatelnosti práva a ochrany občanů. Zjištění krajského soudu jsou neúplná,
jelikož nemohl mít dostatek podkladů pro závěr o tom, zda zjišťování aktivit kriminálních osob
v Gruzii je, či není přímým ohrožením žadatelů či zda jsou nebo nejsou takové aktivity státními
orgány v Gruzii trpěny.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že názory stěžovatele ohledně
„neschopnosti“ nebo „neochoty“ gruzínských orgánů mu pomoci nejsou vůbec ničím podložené.
Jak vyplývá z materiálů nashromážděných žalovaným správním orgánem, Gruzie je na seznamu
tzv. bezpečných zemí původu. Její občané se tedy v obdobných případech, kdy mají problémy
se soukromými osobami, mohou obrátit s žádostí o pomoc na policii. Žalobce tuto možnost
nevyužil a svůj názor o tom, že by taková žádost byla bez úspěchu, nebyl s to jakkoli prokázat.
Stěžovatelův názor sám o sobě a bez náležitých důkazů nezakládá azylově relevantní důvod.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[8] Před zahájením meritorního přezkumu věci se Nejvyšší správní soud musel zabývat také
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[9] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních
zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle
tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího
správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou
řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon,
tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit
výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí
krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou
soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
[10] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[11] Mezi stranami je nesporné, že žalobcem tvrzený důvod jeho žádosti o azyl spočívá toliko
v tom, že mu mělo být vyhrožováno ze strany soukromých osob, s nimiž se dostal do konfliktu
v souvislosti s jejich snahou o ovlivňování sportovních výsledků stěžovatele za účelem získání
majetkového prospěchu ze sázek. Stěžovatel v Gruzii neměl žádné problémy se státními orgány.
V posuzované věci je zároveň nesporné, že stěžovatel se žádného zastání ze strany státních
orgánů vůbec nedomáhal. Jako vysvětlení, proč se na ně neobrátil, stěžovatel uvedl pouze to,
že „sportovci, kteří se obrátili na policii, to měli ještě horší“.
[12] Podle §16 odst. 2 zákona o azylu se jako zjevně nedůvodná zamítne žádost o udělení
mezinárodní ochrany (podtržení doplnil Nejvyšší správní soud), „jestliže žadatel o udělení mezinárodní
ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel
o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze“.
[13] Podle §2 bodu 7. vyhlášky č. 328/2015 Sb. považuje Česká republika za bezpečnou zemi
původu také Gruzii, s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie.
[14] Podle §16 odst. 3 zákona o azylu, „[j]sou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody
pro udělení azylu podle §13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle §14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel
o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a.“
[15] Nejvyšší správní soud shodně s žalovaným i krajským soudem neshledal,
že by z informací sdělených stěžovatelem v rámci správního řízení plynuly jakékoli objektivní
důvody, pro něž by se mohl domnívat, že mu gruzínské státní orgány v jeho případě odmítnou
pomoc poskytnout, a pro něž by tedy nebylo možné Gruzii považovat za bezpečnou zemi
původu ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Obavám z takového postupu státních
orgánů nenasvědčují ani aktuální zprávy hodnotící situaci v Gruzii obstarané žalovaným.
Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci a žalovaný řádně
odůvodnil svůj závěr, proč je žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany zjevně
nedůvodná [§16 odst. 2 zákona o azylu].
[16] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud doplňuje, že obavy stěžovatele spadají
pod hledání ochrany před útoky soukromých osob. Touto otázkou se již zdejší soud mnohokrát
ve své judikatuře zabýval. Již v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48,
publ. pod č. 169/2004 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že obavy žadatele o azyl
před vyhrožováním ze strany soukromé osoby nepředstavují bez dalšího důvod pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu, tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává
občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů a tyto skutečnosti v řízení
o udělení azylu nebyly vyvráceny. V rozsudku ze dne 30. 6. 2005, č. j. 4 Azs 440/2004 - 53,
Nejvyšší správní soud vyslovil, že „potíže se soukromými osobami v domovském státě, spočívající
např. ve vyhrožování, vydírání apod. nelze považovat bez dalšího za důvody pro udělení azylu. Za pronásledování
se považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak, nebo jiná obdobná jednání,
pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo pokud tento
stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.“ V případě
tzv. bezpečných zemí původu, v daném případě Gruzie, je na žadateli o udělení mezinárodní
ochrany, aby prokázal, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze, k čemuž
v dané věci nedošlo.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud
proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu napadeného rozsudku a kasační stížnost podle
§104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[18] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[19] Stěžovateli byl Nejvyšším správním soudem ustanoven zástupcem Mgr. Michal Benčok,
advokát (usnesení ze dne 12. 1. 2021, č. j. 2 Azs 380/2020 - 26). Hotové výdaje a odměnu
ustanoveného zástupce platí stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud určil odměnu
advokáta v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
částkou 3100 Kč za jeden úkon právní služby (doplnění kasační stížnosti) a dále částkou 300 Kč,
která představuje paušální náhradu hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce
žalobce Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že není plátcem DPH. Odměna v celkové výši
3400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu