ECLI:CZ:NSS:2021:2.AZS.399.2020:18
sp. zn. 2 Azs 399/2020 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. O. A., zastoupený
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2019, č. j. CPR-41065-2/ČJ-2019-930310-V241, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2020,
č. j. 41 A 81/2019 - 71,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se žalobce
domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž zamítla odvolání žalobce proti
prvostupňovému rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Jihomoravského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly ze dne 23. 9. 2019,
č. j. KRPB-207855-48/ČJ-2019-060022-SVZ, a současně toto prvostupňové rozhodnutí
potvrdila. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle §119 odst. 1 písm. b) bod 1,
3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění s dobou, po kterou mu nelze
umožnit vstup na území členských států EU, v délce 5 let. Současně byla stanovena doba
k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů ode dne nabytí právní moci napadeného
rozhodnutí či po odpadnutí důvodů bránících výkonu rozhodnutí (§118 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců).
[2] Proti v záhlaví označenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „napadený
rozsudek“ a „stěžovatel“) kasační stížnost, společně s níž navrhl přiznat kasační stížnosti
odkladný účinek.
[3] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje.
Zmeškání této lhůty nelze prominout. Čtvrtý odstavec citovaného ustanovení stanoví, že lhůta
pro podání kasační stížnosti je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který
napadené rozhodnutí vydal.
[4] Ze spisu krajského soudu (doručenka na č. l. 75) vyplývá, že napadený rozsudek byl
doručen do datové schránky zástupce stěžovatele ve čtvrtek 3. 12. 2020. V souladu s §40 odst. 1
s. ř. s. skončila dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti ve čtvrtek 17. 12. 2020 (§40 odst. 2
s. ř. s.).
[5] Ze záznamu o ověření elektronického podání opatřeného Nejvyšším správním soudem
(který je součástí spisu Nejvyššího správního soudu na č. l. 8) je však zřejmé, že kasační stížnost
stěžovatele byla z datové schránky jeho zástupce odeslána dne 18. 12. 2020 v 00:00:01. Do datové
schránky Nejvyššího správního soudu byla dodána téhož dne v 00:00:02. Kasační stížnost tedy
byla podána po uplynutí lhůty pro její podání.
[6] Ačkoliv Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že kasační stížnost byla podána pouze pár
sekund po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, nemohl tuto skutečnost jakkoliv zohlednit.
Lhůta musí mít pevně stanovenou hranici, neboť je stanovena právě za účelem definování limitu,
po kterém již nelze považovat podání za včasné. Neexistuje legitimní opodstatnění
pro rozlišování, zda k překročení lhůty o jednu či dvě sekundy, nebo o minuty či hodiny nebo
dny. Nejvyššímu správnímu soudu nevznikly pochybnosti ani o tom, že by opožděné podání
kasační stížnosti bylo způsobeno v důsledku prodlevy nastalé v elektronickém procesu mezi
odesláním a dodáním elektronické pošty, jelikož ze záznamu o ověření elektronického podání
jednoznačně vyplývá, že kasační stížnost zástupce stěžovatele odeslal dne 18. 12. 2020 v 00:00:01.
[7] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s. jako opožděnou odmítl.
[8] Jelikož o opožděné kasační stížnosti nelze vést řízení a soud nemá podle zákona jinou
možnost než je ukončit odmítnutím takové stížnosti, nebylo třeba rozhodovat ani o návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 aplikovaný na základě §120 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu