ECLI:CZ:NSS:2021:2.AZS.413.2020:26
sp. zn. 2 Azs 413/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: K. Ch. N., zastoupená
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 3. 2019, č. j. MV-16914-4/SO-2019, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020,
č. j. 14 A 65/2019 - 45,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek ne p ř i zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti v záhlaví označenému
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „napadený rozsudek“ a „krajský soud“),
jímž byla zamítnuta její žaloba ve věci žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České
republiky.
[2] Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud
přiznal odkladný účinek. Návrh odůvodňuje tím, že přiznání odkladného účinku je jediným
prostředkem, kterým lze dosáhnout toho, aby konečný úspěch kasační stížnosti nebyl
jen formální, ale i faktický, tedy aby ochrana poskytovaná veřejným subjektivním právům
stěžovatele prostřednictvím institutu kasační stížnosti byla včasná a spravedlivá. Stěžovatelka
odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100,
ve kterém bylo mimo jiné vysloveno, že ačkoliv k opuštění území České republiky může být
cizinec donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nemůže být tato
skutečnost důvodem k nepřiznání odkladného účinku. Nenahraditelné újmě nelze předcházet
tím, že cizinec bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území a vystavovat
se riziku, že mu bude uloženo správní vyhoštění, s nímž je spojen i zákaz pobytu na tomto území
po určitou dobu. S odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, stěžovatelka namítá, že odkladný účinek může být v řízení o kasační
stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu,
ale přímo i ve vztahu ke správnímu rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné řízení před soudem
vedlo. Tento závěr potvrdil Nejvyšší správní soud usnesením rozšířeného senátu ze dne
16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38. Z tohoto usnesení podle stěžovatelky zároveň vyplývá,
že i zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být (dle okolností)
důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to obvykle ve spojení s dalšími
důvody týkajícími se rodinného či soukromého života nebo v návaznosti na individuální
okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci.
[3] Stěžovatelka uvádí, že v jejím případě jsou splněny individuální a závažné okolnosti, které
odůvodňují mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí a nezbytnost zachování
osobního kontaktu stěžovatelky s jejím právním zástupcem. Stěžovatelka žije v České republice
přes 20 let a má zde hluboké sociální, ekonomické, a především rodinné vazby. Na území České
republiky má svého syna H. V. D., nar. X, a manžela, pana A. M., nar. X, občana České republiky,
za kterého se provdala v roce 2006. Manželství tedy trvá přes 14 let. Manželé sdílí společnou
domácnost na adrese S. X, P.– K. Zatímco dříve podstatnou část jejich času zabíralo dojíždění do
práce a domů, po 14 letech manželství tráví více času spolu, jezdí také na výlety a navštěvují
restaurace a jinak plnohodnotně tráví svůj čas. Zamítnutí žádosti o trvalý pobyt v jejím případě
znamená nelegální pobyt, v jehož důsledku by stěžovatelka musela nakonec vycestovat. Vynucené
vycestování stěžovatelky by eventuálně znamenalo odtržení od manžela, občana Evropské unie, a
tím by byl jednoznačně naplněn zákonem předvídaný pojem nepřiměřeného zásahu do
soukromého a rodinného života nejen stěžovatelky, ale i jejích rodinných příslušníků. Manžel
stěžovatelky by její odjezd ze země pociťoval jako obrovské příkoří, neboť z finančních i dalších
praktických důvodů není schopen za ní do Vietnamu dojet ani na krátkodobý výlet, tím méně tam
realizovat jejich rodinný život. V zemi svého původu nemá stěžovatelka žádné blízké. Celá její
rodina žije zde na území České republiky. Nucené vycestování stěžovatelky, především s ohledem
na její věk, by představovalo nepřiměřený zásah nejen do jejího rodinného a soukromého života,
ale i jejích rodinných příslušníků. Zpřetrhání vazeb, byť dočasně, nelze považovat za přiměřené.
Nepřiznáním odkladného účinku by mohlo dojít ke vzniku nepoměrně větší újmy, než jaká může
vzniknout jiným osobám jeho přiznáním. Veřejný zájem není ohrožen.
[4] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti. Přiznání odkladného účinku je institut mimořádný. Nenahraditelná újma stěžovatelce
může vzniknout až na základě rozhodnutí o správním vyhoštění z území České republiky. O jeho
vydání je sice rozhodováno následkem zamítnutí žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu,
nicméně je o něm vedeno samostatné správní řízení, v němž je nutno zkoumat dopady správního
vyhoštění z hlediska nepřiměřeného zásahu do soukromého nebo rodinného života stěžovatelky.
Proti rozhodnutí o správním vyhoštění má stěžovatelka možnost podat žalobu ve správním
soudnictví, která má ze zákona odkladný účinek. Posouzení své situace se může stěžovatelka
domáhat v jiném následném řízení. To potvrzuje i usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012,
sp. zn. Pl. ÚS 23/11. Stěžovatelku v řízení zastupuje advokát, a její práva jsou tedy dostatečně
zajištěna. Zároveň stěžovatelka může požádat o udělení víza k pobytu do 90 dnů a přítomnost
účastníka v řízení může být zajištěna i pomocí videokonferenčního zařízení, jestliže se nachází
mimo Českou republiku. V důsledku nepřiznání odkladného účinku tak nebude krácena na svých
procesních právech. Podle žalované není tvrzená hrozící újma v případě stěžovatelky v příčinné
souvislosti s účinky napadeného rozhodnutí. V důsledku zamítnutí žádosti o povolení k trvalému
pobytu nemůže stěžovatelce vzniknout zásah do práva na rodinný a soukromý život; k takové
újmě může dojít až spolu s rozhodnutím o správním vyhoštění. Stěžovatelce nebyl znemožněn
jiný druh pobytu. Podle žalované nedošlo k porušení práva na soukromý a rodinný život a nebyla
porušena zásada přiměřenosti. Přiznáním odkladného účinku by se nic nezměnilo na pobytovém
statusu stěžovatelky. Odložení účinků neznamená, že by po dobu soudního řízení získala
pobytový titul. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu by zásahem do soukromého
a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy mohl být pouze dlouhodobý zákaz pobytu, který
by svou délkou dosáhl intenzity nepřiměřeného zásahu. Výjimkou by bylo, kdyby nepřiměřeným
zásahem do osobní a rodinné vazby byla již pouhá nutnost vycestovat. Subjektivní právo cizinců
na pobyt na území České republiky neexistuje. Stěžovatelka může svůj pobytový status vyřešit
zákonným postupem. Pobyt na území není závislý výhradně na přiznání odkladného účinku.
Závažnou individuální okolností pro přiznání odkladného účinku je podle žalované např. špatný
zdravotní stav. Takové okolnosti v případě stěžovatelky nejsou splněny.
[5] Podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. lze kasační stížnosti přiznat odkladný
účinek, jestliže 1) by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže 2) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako mimořádné opatření.
Jedná se o výjimku z pravidla, která musí být vyhrazena pro ojedinělé případy, jež naplňují
zákonem předepsané podmínky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy přitom má stěžovatel,
od něhož se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení
o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným
osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení
podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním
zásahem.
[7] Stěžovatelka navrhuje přiznání odkladného účinku zejména s ohledem na ochranu
jejích procesních práv. Má obavu z nuceného opuštění České republiky a z něj vyplývajícího
zásahu do rodinného a soukromého života.
[8] Předmětem řízení v nyní projednávané věci je přezkum rozsudku krajského soudu,
kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání
stěžovatelky proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost
stěžovatelky o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Důsledkem
rozhodnutí žalované tak sice bylo, že stěžovatelka nedosáhla na určitou formu pobytového
statusu, bezprostředním následkem nabytí právní moci rozhodnutí žalované však není to,
že by stěžovatelka byla státní mocí nucena území České republiky opustit. K tomu dochází
až při uložení správního vyhoštění (či rozhodnutí o povinnosti opustit území) s vymezením doby,
po kterou by jí nebylo umožněno vstoupit na území členských států Evropské unie (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017, č. j. 1 Azs 156/2017 – 21, nebo ze dne
27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38; obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012,
sp. zn. Pl. ÚS 23/11, bod 32). Napadené rozhodnutí žalované v tomto řízení
neukládá stěžovatelce povinnost vycestovat ani ji nenutí pobývat na území České republiky
nelegálně. Neudělení jednoho pobytového oprávnění neznamená, že stěžovatelka nemůže
požádat o jiné pobytové oprávnění, a získat tak na území České republiky legální pobytový status.
[9] Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí
a stěžovatelkou tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku dospěl k závěru, že výkon,
resp. jiné právní následky napadeného rozsudku (potažmo správního rozhodnutí)
pro stěžovatelku samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na jejích procesních
právech a na právu na respektování soukromého a rodinného života. Není proto splněna hned
první podmínka pro přiznání odkladného účinku.
[10] K odkazu stěžovatelky na usnesení č. j. 5 As 73/2011 – 100 Nejvyšší správní soud
poznamenává, že tato věc se lišila od nyní souzené. Přiznání odkladného účinku ve věci
sp. zn. 5 As 73/2011 bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu spočívajícími především
v tom, že účastník řízení by byl nucen opustit Českou republiku společně se svou těhotnou
manželkou a dítětem, neboť jeho manželka disponovala povolením k dlouhodobému pobytu
za účelem sloučení rodiny s účastníkem řízení. Obdobné individuální okolnosti ve smyslu
usnesení č. j. 5 As 73/2011 – 100 a ve smyslu usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019 – 38, nejsou v případě stěžovatelky naplněny. Syn stěžovatelky je zletilý,
pobyt manžela ani jejího syna na území České republiky nezávisí na pobytovém oprávnění
stěžovatelky, nepřiznáním odkladného účinku nebude fakticky od své rodiny odloučena
a povolení k trvalému pobytu není jediným způsobem, jak může svůj pobyt na území České
republiky legalizovat tak, aby mohla plně naplňovat své právo na rodinný a soukromý život. Jinou
újmu stěžovatelka netvrdí.
[11] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelce se nepodařilo
osvědčit naplnění první ze dvou podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s., a proto nemohlo být jejímu návrhu vyhověno.
[12] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku v žádném případě nepředjímá
výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu