ECLI:CZ:NSS:2021:2.AZS.55.2021:36
sp. zn. 2 Azs 55/2021 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: H. A. E. K., zast. Mgr. Karin
Poncza Hadwigerovou, advokátkou se sídlem Příčná 1, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2020,
č. j. OAM-14/LE-BA02-LE31-2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 62 Az 17/2020 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 17. 1. 2020 žalobce požádal v zařízení pro zajištění cizinců o udělení mezinárodní
ochrany. Jeho žádosti předcházela kontrola Policie České republiky, při níž bylo zjištěno, že žalobce
nedisponuje platným pobytovým oprávněním. Platnost povolení k přechodnému pobytu totiž
skončila dne 6. 11. 2019, přičemž žalobci byla stanovena lhůta 60 dnů k vycestování. Žalobce byl
zároveň zařazen do databáze nežádoucích osob a dne 14. 1. 2020 byl zajištěn za účelem správního
vyhoštění na dobu 30 dnů.
[2] Jako důvod své žádosti uvedl pokrevní mstu. Obává se, že by mohl být terčem útoku
ve sporu dvou rodin žijících v oblasti el Saidi. V České republice žije již několik let. Přede dvěma
lety byl zpět v Egyptě, kde pobýval asi deset měsíců. Rodina jej varovala, že mu hrozí smrt kvůli
krevní mstě. Státní orgány o pomoc nepožádal, jelikož takové problémy nedokážou řešit, pouze
rodiny usmiřují. Během svého pobytu však žádné problémy neměl, snažil se měnit místo pobytu,
bydlel mimo centrum města. Problém s rodinou, která se jmenuje A. A., by nemohl vyřešit
přestěhováním v rámci Egypta, protože by jej našli kdekoliv. V České republice žije jeho bývalá
manželka s jeho nezletilou dcerou, obě české občanky. Výživné neplatí, jelikož nemá dostatečné
prostředky. Poslední dva měsíce před pohovorem k žádosti o mezinárodní ochranu dceru neviděl,
matka neodpovídala na zprávy.
[3] Žalovaný dne 26. 2. 2020 rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany podle §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“ a „napadené rozhodnutí“).
[4] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným
rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl. Po podrobném shrnutí
správního spisu uvedl, že žalovaný zjistil skutkový stav i informace o politické a bezpečnostní
situaci v Egyptě v dostatečném a aktuálním rozsahu. Soudcovská nezávislost a právo na soudní
ochranu nejsou v Egyptě nikterak porušovány. Žalobce se nikdy ohledně svého pronásledování
jinou soukromou osobou na státní orgány s žádostí o pomoc neobrátil a netvrdil, že by mu v tom
cokoliv bánilo. Žalobcem uváděné skutečnosti nelze podřadit pod žádné z azylově relevantních
důvodů.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Namítl, že skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, se odchyluje od tvrzení stěžovatele.
Krajský soud převzal odůvodnění žalovaného a jeho rozsudek neobsahuje dostatek důvodů
pro zamítnutí žaloby, pročež je nepřezkoumatelný. Z napadeného rozsudku nevyplývá,
že by krajský soud zjišťoval, zda stěžovatel mluví česky. Stěžovateli měl být ustanoven tlumočník
za účelem překladu listin do arabštiny.
[7] Stěžovatel namítá, že nemůže ze země vycestovat, jelikož se na území České republiky
nachází jeho nezletilá dcera, s níž má velmi dobrý vztah a chce s ní udržovat pravidelný kontakt.
V červnu 2018 vycestoval, aby zaopatřil svou dceru, což vyvrací závěr žalovaného, že nechce
přispívat na její výživné. Krajský soud se nevypořádal s hlediskem přiměřenosti dopadů napadeného
rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele, ačkoliv je zřejmé, že na území České
republiky má svou bývalou manželku a nezletilou pětiletou dceru, s níž udržuje pravidelný kontakt.
Měl být zohledněn nejlepší zájem dítěte. Před rozhodnutím o zrušení svého přechodného pobytu
o mezinárodní ochranu z logiky věci nežádal.
[8] Stěžovatel dále uvádí, že v Egyptě vládne represivní režim, který porušuje lidská práva
obyvatelstva a není na seznamu bezpečných zemí. V době posledního pobytu v Egyptě od června
2018 do dubna 2019 se skrýval. Jeho rodina ho varovala, že mu hrozí nebezpečí. Pronásledování
v minulosti je závažným ukazatelem odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování, pokud
neexistují důvody domnívat se, že pronásledování se již nebude opakovat. Podklady rozhodnutí
stěžovatel nepovažuje za objektivní a dostatečné ke zjištění individuálního stavu věci, o němž
nejsou důvodné pochybnosti. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě jakých skutečností
dospěl žalovaný k závěru, že se azylový příběh stěžovatele nejeví reálným a opodstatněným. Platí
pravidlo, v případě pochybností ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu.
[9] Ochrana státních orgánů před pronásledováním ze strany soukromých osob musí být účinná
a nesmí být pouze dočasná. Má se za to, že ochrana je poskytována, pokud státní orgány učiní
přiměřené kroky k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy. Krajský soud
ani žalovaný se nezabývali praktickým uplatňováním ochrany a její účinnosti. Nepostačuje
konstatovat, že stěžovatel nevyužil právní prostředky ochrany domovského státu. Žalovaný se měl
na tuto otázku zaměřit i při dokazování a zjistit, jak systém funguje v praxi, zda jsou ochranné
prostředky dostupné. Možnost vnitřního přesídlení je nutno hodnotit komplexně s ohledem
na bezpečnostní a politickou situaci. To žalovaný ani krajský soud neučinili. Pouze odkázali na to,
že při posledním pobytu stěžovatele ho rodina nenašla. Informace shromážděné žalovaným jsou
účelové a nedostatečné.
[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí i rozsudek
krajského soudu jsou v souladu se zákonem. Podařilo se vyvrátit tvrzení stěžovatele. Obava byla
pouze hypotetická a v Hurgádě žádné potíže neměl. Na státní orgány se s žádostí o pomoc
neobrátil, ačkoliv mu v tom nic nebránilo. Z podkladů nevyplývá, že v Egyptě nebylo možno
obrátit se na státní orgány. Obecné tvrzení o neúčinnosti ochrany není relevantní. Situace v Egyptě
byla podrobně a náležitě zvážena. Rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný. Potřeba
ustanovení tlumočníka nevyšla v řízení najevo.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož
napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[12] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou její
přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. ve znění do 31. 3. 2021 a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je nepřijatelná.
[13] Podle §104a odst. 3 s. ř. s. ve znění do 31. 3. 2021 nemusí být usnesení o odmítnutí kasační
stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo možné kasační stížnosti
odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné
odůvodnění svého usnesení připojuje.
[14] Podle §104a s. ř. s. ve znění do 31. 3. 2021 Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost
ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ byl
v usnesení Nejvyššího správního soudu dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ.
pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu z www.nssoud.cz), vyložen tak, že kasační stížnost bude posouzena jako přijatelná
v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní otázku, která
je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě
může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této
kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze
pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního
charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné
kasační stížnosti.
[15] Stěžovatel k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti nic netvrdil. Ze setrvalé judikatury
Nejvyššího správního soudu vyplývá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční.
Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčují nejen rozsah přezkumné činnosti,
ale i obsah rozhodnutí soudu (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70). Jde
proto k tíži stěžovatelů, pokud v kasační stížnosti nespecifikují skutkové a právní důvody, pro které
napadají rozhodnutí krajského soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54, či ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012 – 42) a netvrdí
důvody, pro které má být kasační stížnost přijatelná.
[16] Jestliže krajský soud dospěl k totožným závěrům jako žalovaný, nelze to podle ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu hodnotit jako nepřezkoumatelnost spočívající v jiné vadě
řízení před soudem. Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek ze dne 26. 2. 2016,
č. j. 5 Azs 168/2015 - 36, dle něhož: „nepřezkoumatelnost rozsudku nemůže být způsobena ani tím, pokud
krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí zhodnotí průběh správního řízení, ztotožní se s postupem správního
orgánu a jeho závěry souhlasně aprobuje. Z uvedeného nelze dovozovat, že by se soud námitkami stěžovatele
nezabýval, nepodrobil hodnocení žalovaného vlastním úvahám, ale pouze převzal jeho názory“.
[17] Krajský soud postupoval zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, jestliže
projednal věc v českém jazyce. Nejsou dány důvody pro ustanovení tlumočníka podle §18 odst. 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tj. ustanovení tlumočníka není potřeba, reaguje-li
cizinec v řízení před soudem na úkony soudu činěné v českém jazyce svými podáními činěnými
rovněž v českém jazyce.
[18] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 – 62,
platí, že „pokud je zjevné, že orgány v zemi původu nejsou schopny (např. proto, že vůbec neexistují) či ochotny
(např. proto, že určitou skupinu ve společnosti systematicky odmítají chránit, ač ji samy neperzekuují) poskytnout
účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty, rovněž nelze po žadateli požadovat,
aby se na tyto orgány obracel. […] Pokud to však zjevné není, […], žadatel musí v pohovoru se žalovaným uvést
[…], proč se na poskytovatele ochrany s žádostí neobrátil; […] břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (resp.
nedostatečnosti) ochrany v zemi původu leží na straně stěžovatelky.“ Krajský soud správně poukázal
na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž „[s]kutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu
obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení
§12 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci, kdy politický systém
v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti
v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 – 48). Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2015,
č. j. 4 Azs 63/2005 - 55, vyplývá, že „[d]ůvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu (§12 zákona
č. 325/1999, o azylu) není, odešel-li žadatel ze země původu pro obavy ze msty soukromé osoby (věřitele, jemuž
nesplatil dluh), nadto za situace, kdy vyhrožování ani neoznámil policii a o azyl požádal v České republice teprve
poté, kdy mu zde bylo uděleno správní vyhoštění.“ Krajský soud v bodech 11 a 12 napadeného rozsudku
posoudil otázku v souladu s výše citovanou judikaturou, od které nebylo jakéhokoliv důvodu
se odchylovat. Neúčinnost a nedostupnost ochrany ze strany státních orgánů nelze dovodit pouze
na základě obecného konstatování, že tyto se takovými věcmi nezabývají. Stěžovatel navíc
při pohovoru sám uvedl, že státní orgány se pokoušejí rodiny usmiřovat. Vedle toho však neuvedl
žádné konkrétní tvrzení týkající se jeho situace. Zjevná neúčinnost ochrany ze strany státu
z podkladů rozhodnutí, jež byly dostatečně shromážděny, nevyplývá. Nejvyšší správní soud v této
souvislosti odkazuje také na závěry rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 6 Azs 8/2003 - 43, dle kterého,
„neučinil-li stěžovatel žádné kroky k využití všech prostředků, které právní řád v zemi jeho původu k ochraně práv
a svobod poskytuje, nelze učinit závěr, že mu taková ochrana nebyla poskytnuta, případně že by mu sice
byla poskytnuta, ale neúčinně“.
[19] Ohledně reálnosti hrozícího nebezpečí pronásledování Nejvyšší správní soud souhlasí
s krajským soudem, že v průběhu správního řízení nevyplynulo, že by byl stěžovatel ať už osobně,
či zprostředkovaně skrze svoji rodinu někdy v minulosti vystaven útokům druhé znepřátelené
rodiny nebo že by se - pokud jde o vykonání krevní msty - setkal s přímými výhrůžkami či aktivním
jednáním těchto osob. Své obavy odůvodňuje jen obecnými obavami své rodiny, aniž by uvedl,
z čeho reálně tyto obavy pramení (např. výhružky, konkrétní incident či náznaky pátrání
po stěžovateli). Krajský soud stěžovatelova tvrzení správně shledal azylově nerelevantní (obdobně
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019, č. j. 6 Azs 2/2019 – 56).
[20] Snaha o legalizaci pobytu na území České republiky za účelem realizace soukromého
a rodinného života není relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 - 60, ze dne 16. 2. 2005,
č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, nebo ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44). Samotné neudělení
mezinárodní ochrany ještě nemá za následek zásah do práva na rodinný a soukromý život
ani do práv nezletilého dítěte. Neznamená samo o sobě realizaci správního vyhoštění, v rámci
něhož budou dopady do rodinného a soukromého života příslušnými orgány posuzovány.
Neudělení mezinárodní ochrany nebrání žadateli legalizovat svůj pobyt na základě pobytového
oprávnění.
[21] Žádost o mezinárodní ochranu podaná ve chvíli, kdy se žadatel dozví o neudělení či zrušení
pobytového oprávnění a povinnosti odcestovat z České republiky, aniž by byl zároveň tvrzen
jakýkoliv relevantní azylový důvod, lze považovat za účelovou ve snaze legalizovat svůj pobyt na
území České republiky na základě udělené mezinárodní ochrany (např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 2. 2019, č. j. 9 Azs 430/2018 – 27).
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly
řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán
důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení krajského
soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené soudní judikatury či ve formě hrubého pochybení
při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyššímu správnímu soudu tudíž nezbylo než
kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost.
[23] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu