ECLI:CZ:NSS:2021:2.AZS.75.2021:25
sp. zn. 2 Azs 75/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: H. H., zastoupený
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
11. 1. 2021, č. j. OAM-623/ZA-ZA11-VL14-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 3. 2021,
č. j. 61 Az 1/2021 - 51,
takto:
I. Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
II. Žalobce se v yzý v á, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto
usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 3. 2021, č. j. 61 Az 1/2021 - 51.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 1. 2021, č. j. OAM-623/ZA-ZA11-VL14-2020,
(dále jen „napadené rozhodnutí“) zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci
(dále též „stěžovatel“) podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon
o azylu“), neboť jeho opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany byla vyhodnocena
jako nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
[2] Stěžovatel v žádosti uvedl stejné důvody jako ve své předchozí žádosti o mezinárodní
ochranu (špatnou politickou a všeobecnou situaci na Ukrajině a údajné pronásledování
ukrajinskými vnitřními orgány), o které žalovaný rozhodl dne 1. 4. 2019,
č. j. OAM-76/LE-VL14-VL13-2018, a mezinárodní ochranu mu neudělil. Proti tomuto
rozhodnutí stěžovatel neúspěšně brojil žalobou, o které rozhodl Krajský soud v Ostravě dne
20. 11. 2019, č. j. 61 Az 21/2019 - 43, a následně kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud
odmítl usnesením ze dne 18. 8. 2020, č. j. 5 Azs 435/2019 - 32.
[3] Stěžovatel proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou u Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným
rozsudkem zamítl. Rozsudek krajského soudu stěžovatel napadl blanketní kasační stížností
doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 4. 2021 a současně navrhl, aby soud přiznal jeho
kasační stížnosti odkladný účinek. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na judikaturu Nejvyššího
správního soudu a navrhl kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznat.
II. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že bez přiznání
odkladného účinku by byla provedena realizace jeho správního vyhoštění, pozbyl by právo setrvat
na území České republiky, a hájení jeho práva v současném řízení před Nejvyšším správním
soudem by se tak „stalo zcela iluzorní“. Stěžovatel bez bližších podrobností uvedl, že není schopen
využívat žádné moderní technologie, a nemůže proto komunikovat se svým zástupcem jinak
než osobně.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) „kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně“.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem“.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci prolamuje právní
účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné
a věcně správné, dokud není případně zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy.
[8] Podání žaloby a kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany má v převážné
většině případů odkladný účinek ex lege. Výjimky z tohoto pravidla plynou z §32 odst. 2
ve spojení s §32 odst. 5 zákona o azylu. Žaloba ani následně podaná kasační stížnost nemají
ze zákona odkladný účinek mimo jiné v případech, kdy byla žádost o udělení mezinárodní
ochrany shledána rozhodnutím správního orgánu nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e)
zákona o azylu. Pokud by správní soudy přiznávaly odkladný účinek žalobám či kasačním
stížnostem v podobných případech paušálně, vedl by takový přístup k popření úmyslu
zákonodárce nespojovat se všemi žalobami a kasačními stížnostmi ve věcech mezinárodní
ochrany odkladný účinek ex lege, ale ponechat v případech, jako je tento, na zvážení soudu,
zda jsou zde okolnosti, které přiznání odkladného účinku v dané věci odůvodňují.
[9] Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od stěžovatele, který
žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně
větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím žalovaného obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k uplatněným
tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými
odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který přiznání
odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm,
aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32). Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé
řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní
vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[10] K tvrzenému zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces z důvodu jeho možné
nepřítomnosti na území České republiky v době řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud uvádí, že samotné právo účastnit se osobně řízení či být v kontaktu se svým zástupcem
pro přiznání odkladného účinku nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 9. 2017, č. j. 6 Azs 261/2017 - 25, či ze dne 11. 10. 2017, č. j. 6 Azs 270/2017 - 28, ze dne
13. 12. 2007, č. j. 6 Azs 367/2017 - 38). Jak Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení rozšířeného
senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, „obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele
na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana
spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti“.
[11] Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, ke svým závěrům uvádí: „Zákonodárce záměrně koncipoval odkladný účinek
jako normu, při jejíž aplikaci musí soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci. Nelze
proto soudní cestou výklad takovéhoto ustanovení „automatizovat“ a vytvořit speciální obecnou skupinu
„privilegovaných“ případů, kde se bude odkladný účinek přiznávat bez dalšího. Jistě proto platí, že v obecné rovině
nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku bez dalšího ani ta skutečnost, že jinak by musel
cizozemský stěžovatel vycestovat z území státu, a ztratil by tak možnost přímého kontaktu se svým advokátem
v řízení o kasační stížnosti. (…) Právě uvedené platí tím spíše, pokud zákonodárce v určitých typech věcí
odkladný účinek ze zákona cizincům přiznal, v jiných typech věcí naopak nepřiznal. Nelze soudním výkladem
nastavit podmínky přiznání odkladného účinku tak, že je v podstatě splní každý cizinec, kterému hrozí povinnost
opustit území státu.“ Nejvyšší správní soud v této věci stavěl na své předchozí (byť do té doby
částečně nejednotné) judikatuře, podle které by takový přístup „vedl k paušálnímu přiznávání
odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost
vycestovat z území České republiky, čímž by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku,
jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí
odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“ (srov. usnesení ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 2 Azs 271/2015 - 32).
[12] Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, připouští, že zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti může
být důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; upozorňuje však, že tomu
tak nemá být bez dalšího, ale obvykle „jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného
či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané
věci“.
[13] V posuzované věci stěžovatel ke svému tvrzení o neschopnosti komunikovat na dálku
se svým zástupcem nedoložil, že by ze závažných (např. zdravotních) důvodů nebyl schopen
používat běžný telefon či jiný nástroj umožňující přeshraniční komunikaci; současně pro svůj
návrh neuvedl ani žádné jiné důvody. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že výkon,
resp. jiné právní následky rozsudku krajského soudu pro stěžovatele nepředstavují bezprostředně
hrozící újmu na jeho právech, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Není proto splněna hned první podmínka pro přiznání odkladného účinku podle §73
odst. 2 s. ř. s. Jak ostatně uvedl Nejvyšší správní soud v citovaném v usnesení rozšířeného senátu
ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 – 38, „Pomine-li rozšířený senát e-mailovou komunikaci,
v současnosti jsou vedle telefonického spojení (které, jde-li o přeshraniční hovory, vskutku může být drahé)
všeobecně dostupné rozličné mobilní aplikace umožňující jednoduché posílání zpráv, připojených dokumentů
či dokonce videohovory. Tyto aplikace jsou dnes již samozřejmou součástí (bezplatné) komunikace. Po stěžovateli
lze jistě požadovat vyvinutí alespoň nějaké snahy, aby i po eventuálním odjezdu z ČR zůstal v kontaktu se svým
advokátem.“
[14] Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti však Nejvyšší správní soud
nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná o rozhodnutí
předběžné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
III. Výzva k doplnění kasační stížnosti
[1] Formulace konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem
perfektní kasační stížnosti, neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu
rozsudku krajského soudu ze strany Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody
vázán [§109 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační
stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze projednat.
[2] K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58 (publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS),
v němž mj. uvedl: „Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů,
úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti.“ Tyto závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační
stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti rozsudku krajského soudu, neboť podstatou řízení
o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
[3] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost nesplňuje všechny náležitosti podle §106 odst. 1
s. ř. s., je povinností soudu vyzvat stěžovatele k odstranění nedostatků kasační stížnosti,
spočívajících v absenci důvodů stížnosti s tím, že musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení s výzvou (§106 odst. 3 s. ř. s.).
[15] Veškeré písemnosti je třeba zaslat ke sp. zn. 2 Azs 75/2021 na adresu Nejvyšší správní
soud, Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, případně elektronicky na elektronickou podatelnu
(podatelna@nssoud.cz) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu (wwjaa4f).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Nebude-li ve stanovené lhůtě vyhověno výzvě k odstranění vad kasační stížnosti a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost podle §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. od m ít n e .
V Brně dne 6. května 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu