ECLI:CZ:NSS:2021:3.ADS.354.2020:23
sp. zn. 3 Ads 354/2020 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce J. P., zastoupeného
JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem Příbram, Pražská 140, proti žalované České
správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 1292/25, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, č. j. 42 Ad 34/2019-35,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2019, č. j. X, zamítla žalovaná námitky žalobce a potvrdila
předchozí rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2019, č. j. X. Posledně uvedeným rozhodnutím
žalovaná zamítla žalobcovu žádost ze dne 27. 5. 2019 o změnu výše invalidního důchodu
poskytovaného pro invaliditu druhého stupně z důvodu zhoršení zdravotního stavu a shledala
žalobce invalidním ve druhém stupni s mírou poklesu pracovní schopnosti o 55 %. Rozhodnutí
žalované o námitkách napadl žalobce žalobou; rozsudkem ze dne 29. 10. 2020, č. j. 42 Ad
34/2019-35, Krajský soud v Praze žalobě vyhověl, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil
k dalšímu řízení.
[2] V napadeném rozsudku krajský soud na základě provedeného dokazování posudkem
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí konstatoval, že míra poklesu pracovní
schopnosti žalobce činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí 70 %, což odpovídá invaliditě
třetího stupně podle §39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Datum vzniku
invalidity třetího stupně bylo posudkovou komisí stanoveno na 11. 6. 2019. Krajský soud proto
dospěl k závěru, že žalovaná při svém rozhodování vycházela z nesprávně zjištěného skutkového
stavu, pokud shledala, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce ke dni vydání napadeného
rozhodnutí činila pouhých 55 %.
[3] Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
v níž se neodvolává na žádný zákonem předpokládaný stížnostní důvod.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že „napadá rozsudek v té části rozhodnutí, pokud
bylo rozhodnuto, že datum vzniku invalidity třetího stupně se stanovuje na 11. 6. 2019 “ , neboť má
za to, že je invalidní ve třetím stupni již od 20. 5. 2011. Krajský soud správně posoudil,
že stěžovateli náleží invalidní důchod třetího stupně, avšak s nesprávným závěrem, že plná
invalidita nastala až dnem 11. 6. 2019. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že žalovaná
v novém rozhodnutí ze dne 17. 12. 2020 rozhodla v souladu s právním názorem vysloveným
v napadeném rozsudku, z procesní opatrnosti proto i proti tomuto rozhodnutí podal námitky.
[5] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost podal účastník, který byl v předcházejícím řízení
o žalobě před krajským soudem procesně úspěšný (k jeho žalobě bylo napadené správní
rozhodnutí zrušeno), zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve otázkou přípustnosti kasační
stížnosti.
[6] Podle §102 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) platí, že kasační stížnost je opravným
prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno
jinak. Podle §104 odst. 2 s. ř. s. je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo
proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.
[7] Podle ustálené judikatury je citovaná zákonná ustanovení nutno vykládat tak, že kasační
stížnost může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím krajského soudu plně
vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná újma na jeho právech
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 Ans 17/2012-33; citovaná
rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Konsekventně pak bylo zdejším
soudem judikováno, že [k]asační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem
procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak, je podle
§104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012-41, č. 3321/2016 Sb. NSS).
[8] V nyní posuzované věci stěžovatel v žalobě vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím žalované,
která jej uznala invalidním ve druhém stupni. Krajský soud žalobě stěžovatele vyhověl
a rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Přestože tedy krajský soud stěžovateli
vyhověl, podal stěžovatel proti jeho rozsudku kasační stížnost. Jediným nedostatkem, který
stěžovatel spatřuje v napadeném rozsudku, je toliko nesprávný závěr, že „plná invalidita nastala
u žalobce až dnem 11. 6. 2019 “ ; ohledně výroku rozsudku přitom ničeho nenamítá. Stěžovatel
tak pomíjí skutečnost, že krajský soud rozhodl zcela v intencích požadavků jeho žaloby, neboť
rozhodnutí žalované zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a ohledně dalšího postupu
ji zavázal svým právním názorem. Tím tedy umožnil, aby věc byla žalovanou meritorně
projednána; to se posléze i stalo, jak plyne z doplnění kasační stížnosti a přiloženého rozhodnutí
žalované ze dne 17. 12. 2020.
[9] Lze tedy shrnout, že stěžovatel byl v řízení před krajským soudem procesně zcela
úspěšný, přičemž v kasační stížnosti nenamítá, že měl krajský soud výrokem ve věci rozhodnout
jinak. Z obsahu kasační stížnosti je totiž zjevné, že stěžovatel pouze polemizuje s částí
odůvodnění, která se týká okamžiku vzniku plné invalidity. Podle judikatury kasačního soudu
se však cestou kasační stížnosti nelze domoci „přezkumu právních názorů či dokonce formulací
a konkrétních vyjádření uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ačkoliv by jejich korekce či změna
nemohla žádným způsobem zasáhnout do právního postavení žalobce.“ Je tomu tak proto, že „zásah
do právní sféry žalobce je zásadně vždy způsoben jen výrokem rozhodnutí.“ (viz již citované usnesení
rozšířeného senátu tohoto soudu č. j. 5 Afs 91/2012-42). Pro úplnost je vhodné poznamenat,
že ke stěžovatelem rozporovanému datu vzniku invalidity třetího stupně se krajský soud
nevyslovil v rámci závazného právního názoru (§78 odst. 5 s. ř. s.); jím vyslovený závazný právní
názor se týká pouze existence třetího stupně invalidity stěžovatele, v závislosti na dokazováním
zjištěný 70 % pokles jeho pracovní schopnosti (viz odst. 14 odůvodnění napadeného rozsudku).
Nejde tedy ani o situaci, na kterou poukazovalo disentní stanovisko některých členů rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu v usnesení č. j. 5 Afs 91/2012-42 (jakkoli by ani taková
situace nemohla ničeho změnit na závěrech tímto usnesením vyslovených).
[10] S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační
stížnost v souladu s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §104 odst. 2 s. ř. s., za použití
§120 s. ř. s., odmítnout bez věcného projednání pro její nepřípustnost.
[11] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu