ECLI:CZ:NSS:2021:3.AFS.201.2019:70
sp. zn. 3 Afs 201/2019 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého, v právní věci žalobkyně:
EUROPRINT a. s., se sídlem Pod Kotlářkou 151/3, Praha 5, zastoupené JUDr. Ing. Petrem
Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pivovarská 58/8, Vyškov, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 11 Af 7/2018-71,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 11 Af 7/2018-71, se z r u š u j e
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal v návaznosti
na provedenou daňovou kontrolu dne 9. 6. 2017 dodatečné platební výměry na daň z přidané
hodnoty za zdaňovací období duben 2013 až říjen 2015, kterými neuznal žalobkyni nároky
na odpočet daně z přijatých plnění od dodavatele EPREMO TRADING a. s. (dále jen
„dodavatel“), neboť žalobkyně věděla nebo vědět měla a mohla, že se účastní podvodného
jednání. Zároveň správce daně rozhodl o povinnosti uhradit za předmětná zdaňovací období
penále.
[2] Proti těmto rozhodnutím podala žalobkyně odvolání, která žalovaný dne 15. 12. 2017
rozhodnutím, č. j. 53819/17/5300-21442-711315 (dále jen „rozhodnutí žalovaného č. 1“),
a rozhodnutím, č. j. 53820/17/5300-21442-711315 (dále jen „rozhodnutí žalovaného č. 2“),
zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil.
[3] Žalobkyně žalobami podanými k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
které byly zaevidovány pod sp. zn. 11 Af 7/2018 a 11 Af 8/2018, brojila proti oběma
rozhodnutím žalovaného. Zejména namítala, že žalovaný neunesl důkazní břemeno v případě
prokázání podvodu na odvodu daně z přidané hodnoty a naplnění všech jeho znaků vyplývajících
z judikatury Evropského soudního dvora. Zejména byly nesprávné závěry správce daně,
že žalobkyně musela vědět či minimálně vědět měla, že se účastnila řetězce zasaženého
podvodem na odvodu daně. Žalovaný dle jejího přesvědčení opomněl vymezit časový
a hodnotový rozměr tvrzeného daňového podvodu spáchaného dodavatelem ve vztahu
k dodávkám týkajících se žalobkyně. Žalovaný se rovněž měl dopustit porušení zásady neutrality,
neboť žalobkyni nepřiznal nárok na odpočet daně vyšší, než kolik činila dlužná daň jejího
dodavatele. Byla přesvědčena, že naplnila všechny podmínky pro uplatnění nároku na odpočet
daně ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Závěrem namítla i porušení
procesních pravidel, především pak selektivní výběr důkazů ze spisu vedeného Policií České
republiky, což není možné považovat za objektivní styl dokazování.
[4] Městský soud nejprve obě žaloby spojil ke společnému projednání a v záhlaví označeným
rozsudkem zrušil obě rozhodnutí žalovaného. Zároveň přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení
(dále jen „napadený rozsudek“). Žalovanému vytkl, že nemůže bez dostatečně odůvodněného
tvrzení a vypořádání se s vyjádřeními a vysvětleními žalobkyně, která nejsou nikterak
nemyslitelná, absurdní a mimo realitu, pouze na základě svých domněnek učinit závěr o zapojení
žalobkyně do podvodného řetězce. Po prostudování spisového materiálu dospěl pouze k závěru,
že dodavatel neodvedl za kontrolovaná období daň. To samo o sobě dle něj nevypovídalo o tom,
že by se jednalo o daňový podvod, ale ani o tom, že by existovala jakákoli spojitost mezi
dodavatelem a žalobkyní a též o tom, že žalobkyně měla a mohla vědět, že byla zapojena
do obchodního řetězce zatíženého daňovým podvodem. Městský soud konstatoval, že v případě
žalobkyně se nejednalo o žádné fiktivní plnění ani o plnění z neplatné smlouvy, v řetězci subjektů
nebyla žádná nekontaktní společnost, ani společnost, která by pravidelně neplnila daňové
povinnosti, předmětem obchodování nebyla žádná problémová komodita a v rámci obchodního
řetězce nedocházelo k žádnému umělému navyšování ceny. Nejednalo se ani o neprokázané
hotovostní platby a podobně. Dle přesvědčení soudu tedy nebyla dostatečně určitě a konkrétně
prokázána existence podvodného řetězce ve vztahu ke zboží dodanému žalobkyni dodavatelem
v jednotlivých zdaňovacích obdobích.
[5] Soud dále uvedl, že bylo zcela mimo možnosti žalobkyně předvídat a prověřovat všechny
možné subjekty (subdodavatele), které se na obchodní transakci jakkoli v různých fázích podílely.
Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že obchodní transakce prováděné žalobkyní probíhaly
za podmínek krajně neobvyklých a nelogických. Dle soudu nebyly specifikovány skutkové
okolnosti podvodu (vyjma konstatování, že dodavatel neodvedl za kontrolovaná zdaňovací
období daň a nevykázal plnění ve prospěch žalobkyně), a dále daňové orgány nevymezily rozměr
tvrzeného podvodu co do času a hodnoty. Žalovaný se taktéž nesprávně vypořádal s argumentací
žalobkyně o tom, že tvrzená dlužná daň, vzniklá v důsledku daňového podvodu, nedosahovala
částky, která byla doměřena jako neuznaný odpočet na dani z přidané hodnoty žalobkyni. Rovněž
nebylo podle názoru soudu v řízení před daňovými orgány náležitě prokázáno, že by se žalobkyně
nechovala obezřetně při uzavření smlouvy s dodavatelem, nebylo ani prokázáno, že žalobkyně
mohla vědět či dokonce věděla o nějakém podvodném jednání, resp. se ho dokonce sama
účastnila, a to i přes prokázanou propojenost mezi žalobkyní a dodavatelem prostřednictvím
GARRIS LEGAL, advokátní kanceláře, s.r.o.
[6] Městský soud se rovněž vyjádřil i ke skutečnosti, že si správce daně obstaral některé
důkazy ze spisu vedeného Policií České republiky, který se týkal trestního stíhání osob
zapojených do daňového podvodu pod č. j. OKFK-3624-104/TČ-2014-251202-C. Správce daně
měl dle názoru městského soudu porušit základní zásady správy daní, pokud vycházel z důkazů
vyžádaných ze spisu Policie České republiky za pomocí vyhledávání metodou užití klíčových slov.
Nejednalo se tak o objektivní dokazování za účelem řádného zjištění skutkového stavu.
[7] Soud závěrem konstatoval, že žalobkyně splnila veškeré podmínky pro přiznání nároku
na odpočet a unesla důkazní břemeno ohledně faktického uskutečnění zdanitelného plnění
co do jeho ceny a rozsahu. Daňové orgány naopak důkazní břemeno, které by bylo způsobilé
prokázat odepření nároku na odpočet, tj. vědomost o podvodném jednání či účast na něm
a neobezřetelnost při uzavírání obchodu, neunesly.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně
[8] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[9] Na úvod provedl podrobný právní rozbor problematiky podvodu na odvodu daně
z přidané hodnoty, v rámci něhož citoval relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie
a Nejvyššího správního soudu.
[10] Je přesvědčen, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost
a nedostatek důvodů. Městský soud podle něj přistoupil k vlastnímu posouzení věci pouze v malé
části odůvodnění napadeného rozsudku a jeho zbylá část obsahuje citace rozsudků Nejvyššího
správního soudu a Soudního dvora Evropské unie, které nejsou zcela přiléhavé k nyní
posuzovanému skutkovému stavu. Upozornil na nesrozumitelnost bodu 55 napadeného
rozsudku, ze kterého není zřejmé, zda městský soud cituje blíže neurčený rozsudek Nejvyššího
správního soudu nebo zda došlo k záměně v názvu soudu, přičemž zde popsaný skutkový stav
neodpovídá skutkovému stavu projednávané věci (zmínka o řetězci více dodavatelů či zjištěné
nepřesnosti). Poukazovaný text odůvodnění se přitom zcela shoduje s textem bodu 56 rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/2017-60, ve věci daňového
subjektu VYRTYCH a. s. (dále jen „rozsudek ve věci VYRTYCH“).
[11] Z dalšího textu odůvodnění napadeného rozsudku bylo zřejmé, že městský soud
do něj zkopíroval celé jednotlivé pasáže odůvodnění výše zmiňovaného rozsudku ve věci
VYRTYCH. Stěžovatel pro lepší přehlednost v přiložené tabulce poukázal na jednotlivé body,
které jsou v těchto rozsudcích zcela identické. Jednotlivé body převzaté z rozsudku ve věci
VYRTYCH přitom dle názoru stěžovatele neodpovídají okolnostem nyní projednávané věci
a „jsou tak nepřezkoumatelné“ (např. body 52, 53 či 61 napadeného rozsudku). Skutkový stav
popsaný v rozsudku ve věci VYRTYCH byl totiž zcela odlišný, jelikož se v něm jednalo o řetězec
více subjektů, daňový podvod nebyl zjištěn přímo u dodavatele daňového
subjektu, nýbrž až u jeho subdodavatelů a ani se nejednalo o personálně propojené společnosti,
ale o dodavatelský vztah založený na základě výběrového řízení. Tyto výrazné skutkové odlišnosti
nevzal městský soud vůbec v potaz. Za nepřezkoumatelné považoval stěžovatel i (vlastní) závěry
soudu uvedené v bodě 66 napadeného rozsudku, které městský soud nikterak nerozvedl
ani neodůvodnil.
[12] Dále nesouhlasil ani se samotným posouzením právní otázky, jež opět vychází
ze skutkově nepřiléhavého rozsudku ve věci VYRTYCH. Stěžovatel podrobně popsal skutková
specifika nyní projednávané věci, především poukázal na vzájemnou propojenost obou subjektů
a na jejich faktické řízení z jednoho místa. Žalobkyně tak s ohledem na zjištěný stav věci měla
a mohla o daňovém podvodu vědět, spíše však o něm věděla.
[13] Stěžovatel se rovněž neztotožnil ani se závěry městského soudu, které se týkaly vymezení
podvodu co do času a hodnoty plnění, neboť z obou rozhodnutí žalovaného vyplývá, že podvod
byl zjištěn ve vztahu ke všemu zboží, které bylo dodáno dodavatelem ve specifikovaných
zdaňovacích obdobích. V rámci nich byla žalobkyně výhradním odběratelem tiskařského
materiálu od dodavatele. Dále rozporoval závěr městského soudu ohledně chybějící daně
dodavatele, která nedosahuje částky nepřiznaného odpočtu na dani z přidané hodnoty
u žalobkyně. Tento závěr se dle přesvědčení stěžovatele nezakládá na pravdě. Předně byla tato
námitka vznesena teprve až v žalobě a městský soud přezkoumatelným způsobem nezdůvodnil,
proč je domnělé vypořádání námitky nesprávné. Stěžovatel zastává názor, že odepřený nárok
na odpočet daně může dosahovat vyšší částky, než byla faktická výše daňového úniku, neboť tím,
že se stal účastníkem daňového podvodu, ztrácí nárok na celou částku uplatňovaného daňového
odpočtu.
[14] Stěžovatel nesouhlasil ani s posouzením městského soudu ohledně existence objektivních
nestandardních okolností, neboť dle něj byl zjištěn dostatek objektivních okolností, které svědčily
o nestandardním průběhu obchodování. Tyto okolnosti byly popsány ve zprávách o daňových
kontrolách a stěžovatel je stručně rozvedl i ve své kasační stížnosti. Ze zjištěných skutečností
jednoznačně vyplývalo, že žalobkyně musela vědět či minimálně vědět měla o tom, že se účastní
řetězce zasaženého podvodem na dani. Za správný nepovažoval taktéž závěr městského soudu
o tom, že náležitě neprokázal neobezřetné chování žalobkyně, která mohla vědět či věděla
o podvodném jednání. Rozporoval také údajné neprokázání souvislosti či propojenosti obou
obchodních společností. Tyto závěry městského soudu nebyly dle stěžovatele žádným způsobem
zdůvodněny či vysvětleny. Z popisu nestandardních okolností bylo zřejmé, že žalobkyně nebyla
v dobré víře a neučinila přiměřená rozumná opatření. Ta, která byla přijata, byla naprosto
nedostatečná.
[15] K nezákonnosti důkazů zajištěných z trestního spisu Policie České republiky stěžovatel
uvedl, že ani s tímto závěrem městského soudu se nemůže ztotožnit. S ohledem na rozsáhlost
trestního spisu musel správce daně s ohledem na zásadu hospodárnosti a přiměřenosti omezit
vyhledávání jen na pro danou věc podstatnou korespondenci. Stěžovatel upozornil, že člen
statutárního orgánu žalobkyně měl přístup k celému trestnímu spisu a mohl tak označit důkazy
obsažené v trestním spise, které měly být správcem daně údajně opomenuty, což však neučinil.
Městský soud své tvrzení o tom, že využití klíčových slov mělo za následek neobjektivní
dokazování, dále nerozvedl a neodůvodnil, jak konkrétně by tato skutečnost měla způsobit
neobjektivní dokazování. To činí úvahu městského soudu nepřezkoumatelnou.
[16] Žalobkyně ve svém vyjádření k otázce nepřezkoumatelnosti uvedla, že napadený
rozsudek nelze považovat za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost ani pro nedostatek
důvodů. Trvá na tom, že plnění v jejím případě nebylo zasaženo podvodem, neboť doměřená
daň u dodavatele se vztahuje ke zboží, se kterým žalobkyně nikdy neobchodovala. Ve vyjádření
upozornila i na další skutečnosti, které již namítala ve své žalobě. Všechny správcem daně zjištěné
skutečnosti byly žalobkyní logicky vysvětleny a nejednalo se přitom o vědomou účast
na podvodu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[17] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasační stížnosti
a v mezích uplatněných důvodů; vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti,
přitom neshledal (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[18] Kasační stížnost je důvodná.
[19] Vzhledem k tomu, že stěžovatel napadá rozsudek městského soudu také pro jeho
nepřezkoumatelnost, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve tímto důvodem, protože případná
nepřezkoumatelnost by bránila následnému vypořádání námitek věcného charakteru.
[20] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí může obecně spočívat v nesrozumitelnosti
či v nedostatku důvodů. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost v případě,
že z jeho výroku nelze zjistit, jak vlastně soud rozhodl (zda žalobu zamítl, odmítl či jí vyhověl),
případně je-li výrok soudu vnitřně rozporný. O nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost lze
hovořit také tehdy, je-li odůvodnění rozhodnutí krajského či městského soudu vystavěno
na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních téhož skutkového stavu (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007-107). Co se týče
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů, pod tento termín je nutno podřadit
především nedostatek důvodů skutkových, nikoli dílčí nedostatky odůvodnění soudního
rozhodnutí. Bude se typicky jednat o případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti
v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo kdy není zřejmé, zda vůbec
nějaké důkazy v řízení byly provedeny (srov. výše citovaný rozsudek č. j. 2 Ads 58/2003-75).
[21] Stěžovatel namítal, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost,
a odkazoval v prvé řadě na jeho bod 55, jelikož z něj není zřejmé, zda městský soud cituje blíže
neurčený rozsudek Nejvyššího správního soudu nebo zda došlo k záměně v názvu soudu.
Popsaný skutkový stav navíc neodpovídá skutkovému stavu projednávané věci. Nejvyšší správní
soud konstatuje, že v nyní posuzovaném případě se nejednalo o řetězec více dodavatelů a ani
nebyly vytýkány žádné nejasnosti či nepřesnosti v datech a údajích. Je zřejmé, že text tohoto bodu
měl svůj předobraz v bodě 56 rozsudku ve věci VYRTYCH. Ten však neodpovídá skutkovému
stavu nyní projednávané věci. Se stěžovatelem tak kasační soud souhlasí v tom, že tento bod
je nesrozumitelný. Nesrozumitelnost jednoho bodu odůvodnění však nemusí nutně
značit nepřezkoumatelnost celého napadeného rozsudku jako celku, a to za situace,
kdy je ve zbytku napadeného rozsudku popsán stav věci tak, jak odpovídá skutečnosti a pokud
jsou v něm vypořádány všechny relevantní okolnosti.
[22] Stěžovatel naznačil, že městský soud se při tvorbě odůvodnění napadeného rozsudku
do značné míry inspiroval rozsudkem ve věci VYRTYCH, aniž by však převzaté odůvodnění
odpovídalo nyní projednávané věci. Skutkový stav byl totiž oproti uvedené věci odlišný. Nejvyšší
správní soud podotýká, že není vadou, pokud si soud v odůvodnění svého rozhodnutí osvojí
hodnocení právních otázek z jiného již dříve vydaného rozhodnutí jiného soudu, především
pokud jsou obecná právní východiska aplikovatelná pro posuzovanou věc. Musí ale mít
na paměti, že vždy bude potřeba se konkrétně vypořádat se skutkovým stavem aktuálně
posuzované věci, neboť téměř nikdy se nebude jednat o skutkově identický případ. Nejvyšší
správní soud musí konstatovat, že městský soud v napadeném rozsudku na konkrétní skutkové
posouzení okolností případu zcela rezignoval.
[23] Kromě již zmiňovaného bodu 55 převzal městský soud do napadeného rozsudku i další
pasáže rozsudku ve věci VYRTYCH, které však pro řešení posuzované otázky nejsou přiléhavé.
V bodě 61 napadeného rozsudku městský soud tvrdí, že se v případě žalobkyně nejednalo
o žádné fiktivní plnění ani o plnění z neplatné smlouvy, v řetězci subjektů nebyla žádná
nekontaktní společnost, ani společnost, která by pravidelně neplnila daňové povinnosti,
předmětem obchodování nebyla žádná problémová komodita a v průběhu obchodního řetězce
nedocházelo k žádnému umělému navyšování ceny. Nemělo se ani jednat o neprokázané
hotovostní platby a podobně. Takovýto závěr však protiřečí bodu 59 napadeného rozsudku,
v němž městský soud uvedl, že dodavatel žalobkyně neodváděl za určená zdaňovací období daň.
Zároveň neodpovídá ani napadeným rozhodnutím žalovaného, ve kterých bylo zcela
jednoznačně uvedeno, že dodavatel byl nekontaktní a neplnil si své daňové povinnosti. Žalovaný
rovněž upozornil na provedené hotovostní platby (bod 35 rozhodnutí žalovaného č. 1 a bod 36
rozhodnutí žalovaného č. 2). V bodě 64 napadeného rozsudku dále městský soud popisuje
řetězec jednotlivých účastníků probíhajícího obchodu, u něhož žalobkyně nemůže v rámci
„obezřetnosti“ předvídat a prověřovat všechny možné subjekty (subdodavatele), které
se na obchodní transakci jakkoli v různých fázích podílely. Jak vyplývá ze spisového materiálu
a z napadených rozhodnutí žalovaného, v této věci se nejednalo o řetězec více subjektů, které
se měly podílet na daňovém podvodu, ale o vztah pouze dvou společností, a to žalobkyně a jejího
dodavatele. Nejvyšší správní soud na tomto místě proto konstatuje, že z výše uvedených důvodů
trpí napadený rozsudek vadou nesrozumitelnosti, která způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.
Jednotlivé části jeho odůvodnění si vzájemně protiřečí a skutečnosti v něm uvedené neodpovídají
zjištěnému skutkovému stavu.
[24] Ačkoliv Nejvyšší správní soud deklaroval nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku
způsobenou jeho nesrozumitelností, přistoupil i k posouzení namítané nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. I v tomto bodě přitom musí dát stěžovateli
za pravdu. I když městský soud použil obecná právní východiska z rozsudku ve věci VYRTYCH,
jejichž správnost ani jeden z účastníků v zásadě nerozporoval, neaplikoval je dostatečně pečlivě
na skutkový stav věci. Městský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žalovaný
neprokázal možnou vědomost žalobkyně o její účasti na plnění, které je součástí podvodu
na dani. Za důležitou dále považoval okolnost, že existence podvodného řetězce nebyla
dostatečně určitě a konkrétně prokázána ve vztahu ke zboží dodanému žalobkyní jejím
dodavatelem v jednotlivých zdaňovacích obdobích. Provedenými důkazy nebylo dle něj
prokázáno, že obchodní transakce prováděné žalobkyní probíhaly za podmínek krajně
neobvyklých a nelogických a že nebyly specifikovány skutkové okolnosti podvodu. Dle jeho
názoru nebylo ani prokázáno, že by se žalobkyně nechovala obezřetně, byť byla v daňovém řízení
prokázána souvislost či propojenost mezi žalobkyní a jejím dodavatelem, a to pr ostřednictvím
GARRIS LEGAL, advokátní kanceláře, s.r.o.
[25] Nejvyšší správní soud považuje závěry městského soudu za nedostatečně odůvodněné,
neboť se nevypořádal s dalšími důležitými skutečnostmi, které žalovaný zjistil a podrobně popsal
ve svých rozhodnutích. V případě žalobkyně nemělo dojít k její provázanosti s dodavatelem
jenom prostřednictvím advokátní kanceláře GARRIS LEGAL (bod 34 rozhodnutí žalovaného
č. 1 a bod 35 rozhodnutí žalovaného č. 2), ale byla zjištěna i vzájemná personální provázanost
obou společností (body 31 až 33, bod 42, 44, 45 a 60 rozhodnutí žalovaného č. 1 a body 32 až 34,
bod 43, 45, 46 a 61 rozhodnutí žalovaného č. 2). Žalovaný dále upozornil i na podezřelou
vlastnickou strukturu u obou společností (bod 36 rozhodnutí žalovaného č. 1 a bod 37
rozhodnutí žalovaného č. 2), na nestandardně prováděné platby (bod 35 rozhodnutí žalovaného
č. 1 a bod 36 rozhodnutí žalovaného č. 2), i na probíhající trestní stíhání (bod 37 rozhodnutí
žalovaného č. 1 a bod 38 rozhodnutí žalovaného č. 2). Rovněž se vyjádřil k dalším podezřelým
skutečnostem, jako např. existenci stejného účetního pro obě společnosti a přístup do účetního
programu, neomezené ručení žalobkyně za dodavatele nebo vyplácení mezd zaměstnancům
dodavatele členem představenstva žalobkyně (body 43, 46, 48 a 87 rozhodnutí žalovaného č. 1
a body 44, 47, 49 a 94 rozhodnutí žalovaného č. 2). Žalovaný také odkázal na další závěry
uvedené ve zprávách o daňových kontrolách a dospěl k závěru, že společnosti jednaly formálně
odděleně, ale fakticky jednaly jako jeden podnikatelský subjekt. Ve svých rozhodnutích
se vypořádal i s otázkou, že podvody probíhaly v jiné divizi dodavatele, než která obchodovala
s žalobkyní (bod 72 rozhodnutí žalovaného č. 1 a bod 73 rozhodnutí žalovaného č. 2).
[26] Z předchozího bodu je tak zřejmé, že skutkový stav v nyní projednávané věci se značně
odlišuje od věci popsané v rozsudku VYRTYCH, neboť nyní se jedná o úzce provázané
společnosti, u kterých bude nutné zvážit jiný pohled na otázku, jakým měla být dodržena
obezřetnost chování daňového subjektu. Úkolem městského soudu bylo vypořádat
se s konkrétními skutečnostmi, které daňové orgány zjistily. Bez jejich pečlivého posouzení
nebylo možné pouze konstatovat, že žalovaný neprokázal možnou vědomost žalobkyně o její
účasti na plnění, které je součástí podvodu na dani. Jelikož tak neučinil a jeho úvahy byly pouze
zkratkovité, zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
[27] Stejně tak je nepřezkoumatelný závěr městského soudu, že daňové orgány nevymezily
rozměr tvrzeného podvodu co do času a hodnoty plnění. Nejvyšší správní soud uvádí, že časový
a hodnotový rozměr je uveden v platebních výměrech za jednotlivá zdaňovací období. V každém
platebním výměru je uveden konkrétní měsíc a rok a dále konkrétní částka neuznaného odpočtu.
Odůvodnění:
platebních výměrů se nachází v jednotlivých zprávách o daňové kontrole. Městský
soud nijak neuvedl, v čem konkrétně mělo spočívat vytýkané nevymezení rozměru podvodu.
Apodiktickým soudem je taktéž konstatování městského soudu, že se žalovaný nesprávně
vypořádal s argumentací žalobkyně o tom, že tvrzená dlužná daň, vzniklá v důsledku daňového
podvodu, nedosahuje částky, která byla doměřena jako neuznaný odpočet na daň z přidané
hodnoty žalobkyni, aniž by alespoň stručně reagoval na vyjádření žalovaného k této námitce
zaslaného k podaným žalobám.
[28] Městský soud v závěru svého odůvodnění daňovým orgánům rovněž vytkl, že porušily
základní zásady správy daní tím, že vycházely z důkazů zajištěných ze spisu Policie České
republiky, a to kvůli nesprávné formulaci výzvy k předložení určitých dokumentů. Nejvyšší
správní soud v tomto bodě napadeného rozsudku postrádá bližší úvahu, proč by měla být metoda
vyhledávání dle klíčových slov nezákonná, obzvláště v případě, kdy policejní spis obsahoval
několik set tisíc e-mailů, z nichž drtivá většina se netýkala předmětu daňové kontroly. Městský
soud v souvislosti s tímto údajným pochybením ani neuvedl, zda takováto vada způsobuje
nezákonnost napadených rozhodnutí žalovaného, resp. zda takto nesprávně obstarané doklady
měly dopad na prokázání či posouzení skutkového stavu věci.
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Ostatními kasačními námitkami týkající se věcného posouzení věci se Nejvyšší správní
soud již nezabýval, neboť ty jsou s ohledem na jeho výše vyslovený právní názor bezpředmětné.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. V souladu s §110 odst. 1
věty první před středníkem s. ř. s. proto zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Městský soud soud je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto rozsudku. Musí se přitom vypořádat s konkrétními
okolnostmi daného případu a posoudit skutkový stav, který žalovaný zjistil a popsal
v napadených rozhodnutích. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na předchozí body
svého odůvodnění, zejména na body [25] a [26].
[30] V novém řízení rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu