ECLI:CZ:NSS:2021:3.AFS.61.2021:45
sp. zn. 3 Afs 61/2021 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně EUC a. s., se sídlem
Praha 6, Evropská 859/115, zastoupené Mgr. Radkem Buršíkem, advokátem se sídlem Praha 4,
Hvězdova 1734/2c, proti žalovanému Generálnímu finančnímu ředitelství, se sídlem Praha 1,
Lazarská 15/7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 25. 2. 2021, č. j. 15 Af 10/2019-48, o žádosti stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty
k zaplacení soudního poplatku,
takto:
Žádost žalobkyně o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku se zamítá.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhala zrušení rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 15 Af 10/2019-48, kterým byla zamítnuta její
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2018, č. j. 48882/18/7500-30470-050620.
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2021, č. j. 3 Afs 61/2021-40, bylo řízení
o kasační stížnosti zastaveno, neboť stěžovatelka i přes výzvu kasačního soudu nezaplatila
soudní poplatek za řízení ani v dodatečně stanovené lhůtě. Toto usnesení nabylo právní moci dne
27. 4. 2021.
[2] Soudní poplatek uhrazený stěžovatelkou byl na bankovní účet Nejvyššího správního
soudu připsán dne 7. 4. 2021 (viz záznam o složení na č. l. 25 soudního spisu),
tedy až po marném uplynutí dodatečné lhůty k jeho zaplacení. Tuto skutečnost Nejvyšší správní
soud při rozhodování o zastavení řízení reflektoval a v odůvodnění svého usnesení stěžovatelce
vysvětlil, že šlo o platbu opožděnou, na kterou není možné brát zřetel.
[3] Podáním ze dne 27. 4. 2021 požádala stěžovatelka o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení
soudního poplatku s odkazem na §3 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění
dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené,
oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního
řádu, který stanoví, že zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním
soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření
při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání
této lhůty podle §40 odst. 5 soudního řádu správního i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje.
O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí
o něm. Žádost odůvodnila tím, že k prodlení s platbou došlo z důvodu administrativního
pochybení, které bylo důsledkem organizačních změn v administrativním oddělení zástupce
stěžovatelky, které má na starosti vyřizováni plateb, v kombinaci s omezeními, vyplývajícími
z mimořádných opatření přijatých v souvislosti s pandemií Covid – 19 (omezení možného počtu
pracovníků v kanceláři, nutnost testování, omezení pohybu atd.). Zástupce stěžovatelky dal
příkaz k úhradě soudního poplatku v poslední den lhůty stanovené soudem (6. 4. 2021),
přičemž měl být pracovnicemi 3. soudního oddělení telefonicky ujištěn, že v takovém případě
k zastavení řízení nedojde.
[4] Po posouzení skutečností uvedených v žádosti stěžovatelky dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že důvody pro prominutí zmeškání lhůty nejsou dány. Je tomu tak především
proto, že stěžovatelka ve své žádosti žádné relevantní důvody nepředestřela. Ve svém podání
nikterak neobjasňuje, co jí bránilo splnit svoji zákonnou povinnost a zaplatit soudní poplatek
společně s podáním kasační stížnosti, stejně tak neuvádí žádné závažné důvody ani v souvislosti
se lhůtou dodatečně poskytnutou soudem. Za vážný důvod pro prominutí zmeškání lhůty by zajisté
bylo možno považovat situaci, kdyby například zástupce stěžovatelky sám onemocněl nemocí
Covid – 19, či kdyby tato nemoc postihla pracovníky jeho kanceláře, eventuálně též tehdy,
pokud by se museli všichni podrobit karanténním opatřením. Nic takového však stěžovatelka
netvrdí. Organizační změny v kanceláři a dokonce přiznané administrativní pochybení
pak takovým důvodem z povahy věci být nemohou; pokud jde o omezení vyplývající z přijatých
opatření, která stěžovatelka uvádí, ta jsou dlouhodobá a zástupce stěžovatelky měl dostatek času
se na ně adaptovat. Kasační stížnost samotnou ostatně podal bez problémů včas, jen soudní
poplatek (splatný již s podáním návrhu) z blíže nezjištěné příčiny společně s podáním návrhu
nezaplatil.
[5] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky o prominutí lhůty
k zaplacení soudního poplatku zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu