ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.148.2021:11
sp. zn. 3 As 148/2021 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti žalovanému
Krajskému soudu v Ostravě, se sídlem Ostrava, Havlíčkovo nábřeží 1835/34. 6, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15 4. 2021, č. j. 25 A
78/2021-7,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 17. 5. 2021 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla
odmítnuta jeho správní žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 21. 1. 2021, č. j. 25 A 10/2021-6, a to pro nedostatek pravomoci soudu podle
§46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“).
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ‚správní orgán‘).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Ostravě „žalobu“ proti
rozhodnutí správního soudu vydanému v řízení o jeho předcházející žalobě. Soudní řád správní
nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí soudu (srov. výše citovaný
§4 odst. 1 s. ř. s.), s výjimkou případů, kdy soud sám rozhoduje v oblasti veřejné správy.
O takové rozhodnutí však v projednávané věci nejde, a především sám stěžovatel ani netvrdil,
že by se o rozhodnutí v oblasti veřejné správy jednalo. Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné
u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího
obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo
„způsobilé “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto vhodnější, aby krajský soud vyrozuměl o této
skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li však
krajský soud z důvodu procesní jistoty o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl
mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu
z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona
odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu