ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.253.2021:27
sp. zn. 3 As 253/2021 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně A. M., zastoupené
Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem se sídlem Kroměříž, Masarykovo nám. 128/3, proti
žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 21, za účasti I)
V. Č. a II) RSDr. A. Č., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 29. 6. 2021, č. j. 29 A 149/2019-47,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 1. 2018, č. j. 00382/2018/POZ, sp. zn.: 1/2013, nařídil Úřad
městyse Pozlovice (dále jen „silniční správní úřad“) podle §29 odst. 3 zákona č. 13/1997,
o pozemních komunikacích, manželu žalobkyně odstranění nepovolených pevných překážek
(dvě kari sítě, dva kovové sloupky a navážka zeminy) z veřejně přístupné účelové pozemní
komunikace na pozemku p. č. X v katastrálním území X, obec X. K odvolání žalobkyně a jejího
manžela změnil žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 7. 2019, č. j. KUZL 20050/2018, rozhodnutí
silničního správního úřadu tak, že předmětnou povinnost uložil žalobkyni, neboť její manžel
v průběhu odvolacího řízení zemřel. Ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji
rozsudkem označeným v návětí zamítl.
[2] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodnila tím, že napadeným
rozhodnutím, které považuje za nezákonné, je nucena upravovat svůj pozemek proti své vůli,
což je v rozporu se smyslem a charakterem nedotknutelnosti vlastnického práva. Pokud
by se tomuto rozhodnutí podvolila, ztratilo by řízení o kasační stížnosti smysl, protože by zanikl
předmět řízení. Stěžovatelka je starobní důchodce a zajistit odstranění zeminy je pro ni poměrně
náročné. V jejím případě není možné tvrdit ba ani prokázat zásadní majetkovou újmu,
nepoměrně větší újmu oproti ostatním osobám však spatřuje v újmě nemajetkové, která spočívá
v nuceném a nedobrovolném zásahu do vlastnictví k pozemku. Stěžovatelka nepovažuje zeminu,
kterou je podle napadeného rozhodnutí povinna odstranit, za překážku. Přiznání odkladného
účinku se nedotkne práv třetích osob, neboť pozemek není zatížen věcným břemenem
a nevykonává k němu právo žádná osoba. Nelze hovořit ani o rozporu s veřejným zájmem,
neboť údajná překážka leží na soukromém pozemku.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nevidí pro přiznání odkladného účinku žádný
důvod. Zásah do práv osob zúčastněných na řízení je dlouhodobý, neměnný a podle názoru
žalovaného má mnohem větší intenzitu než u stěžovatelky.
[5] Osoby zúčastněné na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřily.
[6] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není
řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení o kasační stížnosti –
viz §107 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku
tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele
(nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li
odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé. K přiznání odkladného účinku může tedy kasační
soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, by byla nepoměrně větší oproti případné újmě jiné osoby,
bylo-li by takovému návrhu vyhověno, a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného
účinku s důležitým veřejným zájmem.
[8] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud
jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně
z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[9] Stěžovatelka svůj návrh odůvodnila tím, že povinnost podrobit se napadenému
rozhodnutí pro ni představuje nemajetkovou újmu spočívající v nutnosti nedobrovolně upravovat
svůj pozemek, ačkoli navezenou zeminu nepovažuje za překážku a napadené rozhodnutí je podle
ní nezákonné.
[10] Tato argumentace ovšem směřuje k samotné podstatě věci a její posouzení by de facto
představovalo předběžné posouzení pravděpodobného úspěchu kasační stížnosti. Samotná
otázka zákonnosti rozhodnutí totiž není a ani nemůže být důvodem pro přiznání odkladného
účinku, neboť při rozhodování o tomto návrhu soud nijak nepředjímá rozhodnutí o věci samé
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2012, č. j. 5 As 144/2012-27).
Jak již bylo výše naznačeno, přiznání odkladného účinku nemůže být prostředkem, který by měl
sloužit k odvrácení účinků pravomocného rozsudku krajského soudu (potažmo žalobou
napadeného rozhodnutí) pouze z důvodu jeho možné nesprávnosti.
[11] Stěžovatelka prakticky jako jediný důvod pro přiznání odkladného účinku uvádí
nemajetkovou újmu způsobenou vynuceným omezením jejího vlastnického práva,
tj. nedobrovolným odstraněním zeminy, kari sítí a kovových sloupků z jejího pozemku. K tomu
Nejvyšší správní soud podotýká, že povinnost respektovat pravomocně uloženou povinnost
odstranit pevnou překážku z veřejně přístupné účelové pozemní komunikace bývá zpravidla
spojena s jistou mírou psychického nepohodlí vyvěrajícího z primární neochoty splnit tuto
povinnost dobrovolně, aniž by za tím účelem bylo nutno vydávat rozhodnutí. Takovéto
nepohodlí však bez přistoupení dalších okolností nelze považovat za nepoměrně větší újmu
oproti újmě jiných osob. Těmito osobami jsou v nyní projednávané věci zejména osoby
zúčastněné na řízení, které nemohou předmětnou veřejně přístupnou účelovou komunikaci
využívat pro přístup k jejich nemovitosti z důvodu existence uvedené pevné překážky. Jinou
hrozící újmu (například majetkovou) pak stěžovatelka ve svém návrhu výslovně netvrdila.
[12] Nejvyšší správní soud proto ze shora uvedených důvodů neshledal, že by výkon kasační
stížností napadeného rozsudku krajského soudu mohl pro stěžovatelku znamenat újmu ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Proto návrh stěžovatelky na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti zamítl.
[13] Tímto rozhodnutím se nikterak nepředjímá podoba budoucího rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. října 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu