ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.257.2021:35
sp. zn. 3 As 257/2021 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně GRAIN, a. s.,
se sídlem Višňová, Poustka 97, zastoupené Mgr. Janem Matznerem, advokátem se sídlem
Liberec, 8. března 21/13, proti žalované Ústřední veterinární správě Státní veterinární
správy, se sídlem Praha 2, Slezská 100/7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 7. 2021,
č. j. 59 A 13/2021-344,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Liberecký kraj (dále
jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 9. 2020, č. j. SVS/2020/106148-L, byla žalobkyni podle
§72 odst. 3 písm. b) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících
zákonů (dále jen „veterinární zákon“), uložena úhrnná pokuta ve výši 30 000 Kč za tři přestupky
podle §72 odst. 1 písm. e) veterinárního zákona, spočívající v porušení §5 odst. 1 písm. i) tohoto
zákona ve spojení s §9 odst. 11 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých
souvisejících zákonů (zákon o léčivech), a §7 vyhlášky č. 344/2008 Sb., o používání,
předepisování a výdeji léčivých přípravků při poskytování veterinární péče; tímto rozhodnutím
byla žalobkyni rovněž uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. K odvolání
žalobkyně žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 12. 2020, č. j. SVS/2020/137407-G, změnila
rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že namísto §5 odst. 1 písm. i) veterinárního zákona
označila jako normu porušenou jednáním žalobkyně §5 odst. 1 písm. d) tohoto zákona;
ve zbytku odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Žalobkyně
napadla rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci,
který ji rozsudkem označeným v návětí zamítl.
[2] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodnila tím, že s napadeným
rozsudkem a řízením, jež mu předcházelo, dále souvisí řízení, vedené Státním zemědělským
intervenčním fondem (dále také jako „SZIF“) pod sp. zn. 18/F1D/431/017964-S_VC01.
Rozhodnutím SZIF ze dne 18. 6. 2020, č. j. SZIF/2020/0447582, byla stěžovatelce uložena
povinnost vrátit finanční prostředky ve výši 309 307,41 Kč, protože kontrolou u stěžovatelky
bylo zjištěno údajné porušení některých kontrolovaných povinných požadavků na hospodaření.
Nebude-li tedy kasační stížnosti odkladný účinek přiznán, hrozí stěžovatelce další újma v podobě
vratky dané dotace, což je dle jejího názoru nepřiměřeným zásahem do jejích práv. Podle
stěžovatelky není přiznání odkladného účinku v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[4] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Uvedla, že stěžovatelka ve svém
návrhu uvádí totožné důvody jako v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Žalovaná
proto odkázala na své vyjádření k tomuto návrhu.
[5] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není
řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení o kasační stížnosti – viz
§107 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku
tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele
(nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li
odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé. K přiznání odkladného účinku může tedy kasační
soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, by byla nepoměrně větší oproti případné újmě jiné osoby,
bylo-li by takovému návrhu vyhověno, a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného
účinku s důležitým veřejným zájmem.
[7] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud
jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně
z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[8] Stěžovatelka svůj návrh odůvodnila obavou z újmy, která by jí mohla vzniknout
v důsledku rozhodnutí SZIF, jímž jí v souvisejícím řízení byla uložena povinnost vrátit dotaci
ve výši 309 307,41 Kč.
[9] Na tomto místě zdejší soud upozorňuje, že nynější návrh na přiznání odkladného účinku
spočívá v doslovném převzetí obsahu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, který
stěžovatelka, prostřednictvím stejného právního zástupce, podala ke krajskému soudu v únoru
tohoto roku. Tento návrh přitom krajský soud zamítl usnesením ze dne 10. 3. 2021,
č. j. 59 A 13/2021-331.
[10] Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že újmu přímo
způsobenou napadeným rozhodnutím lze spatřovat pouze v uložení pokuty ve výši 30 000 Kč
a povinnosti nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, nikoli v povinnosti vrátit dotaci podle
rozhodnutí SZIF ze dne 18. 6. 2020, č. j. SZIF/2020/0447582. Proti posledně uvedenému
rozhodnutí má stěžovatelka možnost podat odvolání, s nímž je zásadně spojen odkladný účinek.
Teprve nabude-li toto rozhodnutí právní moci a vykonatelnosti, lze uvažovat o hrozbě finanční
újmy. Té je však třeba předcházet až v rámci případného soudního přezkumu rozhodnutí
vzešlého z řízení o povinnosti vrátit finanční prostředky, nikoli v rámci soudního přezkumu
rozhodnutí o přestupku.
[11] Nad rámec uvedeného nutno konstatovat, že stěžovatelka ani nekonkretizovala,
jak by se vrácení dotace ve výši 309 307,41 Kč projevilo v její hospodářské činnosti, netvrdila
ani, že by jí povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky způsobila závažnou a nevratnou
újmu v jejím podnikání. Hrozbu citelné a nenahraditelné újmy ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.,
by tedy nebylo možno konstatovat ani za předpokladu, že by přímým důsledkem napadeného
rozhodnutí byla povinnost zmíněnou dotaci vrátit.
[12] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení a břemeno
důkazní, jimiž by svůj návrh podepřela. Kasační soud se proto již nezabýval poměřováním
tvrzené újmy stěžovatelky k možným újmám jiných osob a ani otázkou dotčení důležitého
veřejného zájmu přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] Z důvodů výše vyložených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tímto rozhodnutím se nikterak
nepředjímá podoba budoucího rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu