ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.26.2019:26
sp. zn. 3 As 26/2019 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: R. F.,
zastoupen Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4.
1. 2019, č. j. 59 A 117/2018 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) odmítl
návrh žalobce na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 59 Af 37/2017 a taktéž
žalobu pro zmatečnost proti jeho rozhodnutím ze dne 17. 8. 2017, č. j. 59 Af 37/2017 – 82,
a ze dne 24. 10. 2017, č. j. 59 Af 37/2017 – 111.
[2] V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že obnova řízení je ve správním
soudnictví přípustná pouze v řízeních, která byla ukončena pravomocným rozsudkem, a to pouze
ve věcech ochrany před nezákonným zásahem či ve věcech politických stran a politických
hnutích. Jelikož řízení, jehož obnovy se žalobce domáhá, bylo skončeno usnesením o zastavení
řízení a navíc se týkalo žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, není obnova řízení přípustná,
Krajský soud proto návrh žalobce na obnovu řízení odmítl.
[3] Nepřípustná je podle krajského soudu i žaloba pro zmatečnost, neboť tu neupravuje
s. r. s. vůbec. Krajský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 6. 2008, č. j. 4 As 25/2008 – 107 poukázal na to, že žaloba pro zmatečnost je jako mimořádný
opravný prostředek upravena v části čtvrté, hlavě druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Tato ustanovení však nelze v soudním řízení správním použít,
neboť soudy ve správním soudnictví postupují podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), který jako opravné prostředky připouští pouze kasační stížnost
a omezeně také obnovu řízení. Žaloba pro zmatečnost je v soudním řízení správním nepřípustná,
proto i ji krajský soud odmítl.
II. Kasační stížnost
[4] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost. Námitky, které stěžovatel v kasační stížnosti vznesl, lze podřadit pod důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti podrobně popsal, proč došlo k zastavení předchozího řízení
vedeného krajským soudem pod sp. zn. 59 Af 37/2017. Zdůraznil přitom, že k zastavení řízení
z důvodu nezaplacení soudního poplatku došlo chybou samotného krajského soudu,
který v uvedeném řízení stěžovateli doručoval prostřednictvím pošty, přestože správně mu měl
doručovat do jeho datové schránky. Toto řízení krajský soud zastavil, aniž by stěžovatel měl
možnost poplatkovou povinnost v zákonné lhůtě vyrovnat. Stěžovatelovu žádost o vyslovení
neúčinnosti doručení usnesení o zastavení řízení krajský soud v uvedeném řízení zamítl.
[6] Stěžovatel se domnívá, že krajský soud napadeným usnesením porušil jeho ústavní právo
domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Nesprávně
provedená kontrola existence datové schránky představuje podle názoru stěžovatele „překážku
vedení sporu samotného, tedy mimo jiné to, že soudní spor vlastně pro zmatečnost postupu Krajského soudu v Ústí
nad Labem ani nemohl být zahájen, natož projednán.“ Celé řízení tak stěžovatel z tohoto důvodu
považuje za zmatečné. Jelikož s. ř. s. výslovně připouští subsidiární použití o. s. ř., má stěžovatel
za to, že žaloba pro zmatečnost je i ve správním soudnictví zcela přípustná.
[7] Pokud jde o obnovu řízení, souhlasí stěžovatel s tím, že je možné ji žádat jen u taxativně
uvedených případů. Domnívá se však, že krajský soud měl s ohledem na jeho situaci,
kdy neexistuje jiný možný způsob, jak napravit pochybení krajského soudu, než právě obnovou
řízení, aplikovat čl. 36 Listiny základních práv a svobod a za účelem zajištění práva na spravedlivý
proces obnovu řízení povolit.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněného
důvodu a zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout i bez návrhu
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); dospěl přitom k závěru, že napadený rozsudek takovými vadami netrpí.
[9] Kasační stížnost není důvodná, neboť s. ř. s. neumožňuje v předložené věci obnovit
řízení a nepřipouští ani žalobu pro zmatečnost.
[10] Podle §53 odst. 3 s. ř. s. „[p]roti rozhodnutí soudu jsou opravné prostředky přípustné, jen stanoví-li
tak tento zákon.“
[11] Podle §64 s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví
ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu.“
[12] Podle §102 s. ř. s. „[k]asační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen ‚stěžovatel’) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.“
[13] Podle §111 s. ř. s. „[ř]ízení ukončené pravomocným rozhodnutím se na návrh účastníka obnoví,
jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení
uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může být
pro něj příznivější.“
[14] Podle §114 odst. 1 s. ř. s. „[o]bnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení
a) o ochraně před zásahem správního orgánu,
b) ve věcech politických stran a politických hnutí.
[15] Opravné prostředky jsou v s. ř. s. upraveny komplexně. Proti rozhodnutím krajských
soudů vydaným ve správním soudnictví se tak lze bránit pouze těmi opravnými prostředky,
které upravuje s. ř. s. – tj. kasační stížností a proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně
před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí také návrhem
na obnovu řízení.
[16] Návrh stěžovatele na obnovu řízení nesplňuje podmínky stanovené v s. ř. s.,
neboť nesměřuje proti pravomocnému rozsudku krajského soudu vydanému v řízení o ochraně
před zásahem správního orgánu, ani proti rozsudku krajského soudu vydanému ve věci
politických stran a politických hnutí. Krajský soud proto postupoval správně, když jej odmítl.
[17] Krajský soud rovněž postupoval správně, jestliže odmítl i stěžovatelovu žalobu
pro zmatečnost, neboť ta není v řízení ve správním soudnictví přípustná. Přípustnost
tohoto návrhu nelze dovodit ani přiměřeným použitím o. s. ř., neboť to §64 s. ř. s. připouští
jen pro ta ustanovení, která o. s. ř. obsahuje ve své první a třetí části. Žalobu pro zmatečnost
však o. s. ř. obsahuje ve své čtvrté části. Jak Nejvyšší správní soud konstatoval výše, jsou opravné
prostředky v s. ř. s. upraveny komplexně, a nelze proto uvažovat o tom, že by zákonodárce
opomenul v s. ř. s. žalobu pro zmatečnost upravit. Analogické použití norem o. s. ř. upravujících
žalobu pro zmatečnost je tak ve správním soudnictví vyloučené.
[18] Odmítnutí návrhu na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost není ani v rozporu
s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, podle kterého se každý může domáhat stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stěžovatel totiž tuto možnost měl,
neboť proti usnesení o zastavení řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 59 Af 37/2017
mohl brojit kasační stížností. Pouze na jejím základě totiž Nejvyšší správní soud mohl
přezkoumat zákonnost postupu krajského soudu v uvedeném řízení a posoudit, zda byly pro jeho
zastavení splněny zákonné podmínky. V rámci toho se mohl zabývat i tvrzenou zmatečností
řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[19] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že napadený rozsudek krajského soudu je zákonný.
Kasační stížnost proti němu podanou proto podle §110 odst. 1, in fine, s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
[20] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení ze zákona,
žalovaný byl ve věci úspěšný, prokazatelné náklady mu však v souvislosti s řízením o kasační
stížnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak že nepřiznal náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti žádnému z účastníků (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 22. března 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu