ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.293.2019:42
sp. zn. 3 As 293/2019 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně King's casino a.s.,
se sídlem Rozvadov 7, zastoupené JUDr. Vladimírou Knoblochovou, advokátkou se sídlem
Praha 2, Vinohradská 938/37, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem
Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2019, č. j. 30 Af 45/2017-66,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2019, č. j. 30 Af 45/2017-66, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 12. 2016, č. j. 329184/16/4300-00805-050472, uložil
Specializovaný finanční úřad (dále též jen „správní orgán I. stupně“) žalobkyni podle
§48 odst. 1 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen
„zákon o loteriích“) pokutu ve výši 125 000 Kč (i) za porušení ustanovení §3 odst. 1 písm. a)
zákona o loteriích, jehož se dopustila tím, že v provozovně KING'S CASINO na adrese
Rozvadov 7 v období let 2014 a 2015 v některých případech nevyplácela výhry výhradně
v penězích, nýbrž část výher vyplácela ve voucherech, a (ii) za porušení ustanovení §39 zákona
o loteriích ve spojení s §28 téhož zákona, jehož se dopustila předložením chybných vyúčtování
z provozování sázkových her podle §2 písm. m) bodu 1 zákona o loteriích v jejích provozovnách
v období let 2014 a 2015. Tímž rozhodnutím současně Specializovaný finanční úřad žalobkyni
podle §48 odst. 1 písm. d) zákona o loteriích uložil pokutu ve výši 35 000 Kč za porušení
herního plánu, který je nedílnou součástí rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 29. 11. 2012,
č. j. MF-113748/2012/34, ve znění pozdějších rozhodnutí, jehož se dopustila tím, že ve dnech
9. 2. 2014, 3. 4. 2014, 1. 8. 2014, 4. 3. 2015 a 5. 3. 2015 z vybraných karetních turnajů strhávala
procentuální částky na tzv. ranking list, přičemž dané částky ukládala do tzv. depozitu
a následně pořádala v provozovně KING'S CASINO na adrese Rozvadov 7 nepovolený
druh karetního turnaje, tzv. ranking(ový) turnaj. Žalobkyně podala proti rozhodnutí
Specializovaného finančního úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 5. 2017,
č. j. 24229/17/5000-10610-701638 zamítl. Následně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu,
kterou Krajský soud v Plzni shledal důvodnou. Rozsudkem označeným v záhlaví proto
rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně pro nezákonnost a vady řízení zrušil a věc
vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[2] Podle názoru krajského soudu se správní orgány dostatečně nevypořádaly s „některými“
námitkami a vyjádřeními žalobkyně.
[3] K části žaloby, v níž žalobkyně rozporovala, že by vydáváním voucherů porušila
ustanovení §3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích, krajský soud (bez užití uvozovek) citoval
úvodní část odst. 26 rozhodnutí žalovaného. Následně poukázal na argument žalobkyně,
že samotné vouchery nebyly předmětem výhry, nýbrž potvrzením o dosud neuplatněném nároku
na výhru nebo její část. Uvedl, že žalovaný poukázal zejména na případy, kdy byly vouchery
uplatňovány ve formě vstupného do navazujícího turnaje, aniž by se však vypořádal s tvrzením
žalobkyně, že účastníci mohli nárok i na část výhry, na niž obdrželi voucher, uplatnit
u provozovatele, který by jim dosud neuplatněnou část výhry vyplatil v penězích. K tomu krajský
soud dodal, že ani zjištění, že voucher nebyl směnitelný za peníze, nýbrž mohl být uplatněn
pouze jako vstupné do navazujícího turnaje, by ještě nutně nevedlo k závěru o porušení
ustanovení §3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích. Žalovaný by totiž v takovém případě musel
vysvětlit, proč voucher považuje za jinou movitou věc než peníze. A to jednak s ohledem
na skutečnost, že hotovost není jedinou formou peněz, a dále proto, že navazujících turnajů
se bylo možné účastnit buď na základě přímé úhrady vstupného, anebo bylo k tomuto účelu
možné použít voucher získaný za umístění na některém z předních míst v tzv. satelitním turnaji.
[4] K části žaloby, v níž žalobkyně rozporovala, že by předložila chybná vyúčtování
provozovaných her, krajský soud (opět bez užití uvozovek) citoval podstatnou část odst. 31 a 40
rozhodnutí žalovaného a celý odst. 41 daného rozhodnutí. K tomu uvedl, že žalobkyně na str. 6
až 11 odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně uplatnila řadu námitek k prokázání
toho, že vyúčtování karetních turnajů prováděla správně a že tak nesnížila dílčí základ odvodu
z karetních turnajových a hotovostních her. Žalovaný dle krajského soudu uplatněné námitky
shrnul do dvou bodů. Zaprvé, že je rozhodnutí správního orgánu I. stupně v části týkající
se porušení ustanovení §39 ve spojení s §28 zákona o loteriích nesprávné, neurčité,
nesrozumitelné, zmatečné a nepřezkoumatelné. Zadruhé, že částka určená na občerstvení nikdy
nevstupovala do konečného banku a nikdy se tak o ni nehrálo. S namítanou zmatečností
a nepřezkoumatelností rozhodnutí správního orgánu I. stupně se podle krajského soudu
žalovaný vypořádal. Žalovaný nicméně své rozhodnutí dostatečně „věcně“ neodůvodnil, veskrze
jen převzal příslušné části stanoviska správního orgánu I. stupně k odvolání.
Toto stanovisko však dle krajského soudu pokrývá toliko část odvolací argumentace a „[z]bývají
další – nezodpovězené – argumenty ve prospěch žalobce“, s nimiž se žalovaný nevypořádal.
[5] K části žaloby, v níž žalobkyně rozporovala porušení herního plánu, krajský soud (rovněž
bez užití uvozovek) citoval takřka celý odst. 45 rozhodnutí žalovaný a celý odst. 47 tohoto
rozhodnutí. Uvedl, že mezi účastníky panuje spor, zda tzv. rankingový turnaj představuje „běžný“
druh pokerového turnaje, anebo zvláštní turnaj, jehož pořádání nemá žalobkyně povolené.
Krajský soud uvedl, že je třeba vycházet z obsahových náležitostí herního plánu, který musí
detailně vymezit zejména podmínky příkladmo vyjmenované v §42 zákona o loteriích. V dalším
však je dle krajského soudu provozovatelům při dodržení daných podmínek ponechána volnost,
aby některé záležitosti řešili samostatně.
[6] Podle názoru krajského soudu současně nelze ověřit náhled žalovaného, že postup
žalobkyně překračoval rámec možností stanovených herním plánem, neboť není dostatečně
zřejmé, na základě čeho k tomuto náhledu žalovaný dospěl. Krajský soud uvedl, že zatímco
žalobkyně předložila řadu argumentů ve prospěch toho, že rankingové turnaje jsou běžným druhem
pokerového turnaje, žalovaný poukazoval na odlišný způsob vytváření banku a rozdělení výher.
Z napadeného rozhodnutí však dle krajského soudu není zřejmé, proč žalovaný považoval
námitky žalobkyně za liché. Vycházel-li z náhledu, že postup žalobkyně překračoval rámec
možností předpokládaných herním plánem, pak musel vyložit, jaké možnosti herní plán stanovuje
a čím je žalobkyně překročila.
[7] Krajský soud rovněž uvedl, že správní orgány „v rozsahu výše uvedeného“ porušily
rovněž základní zásady činnosti správních orgánů. Současně uvedl, že v dalším rozsahu nebylo
možné porušení základních zásad dle §2 odst. 1 až 4 a §3 správního řádu dovodit,
jelikož žalobkyně námitky na straně třetí žaloby formulovala toliko obecně.
[8] Konečně krajský soud poznamenal, že pro nepotřebnost neprováděl dokazování částmi
účetnictví společnosti VESTAR GROUP a. s.; pro opožděnost se pak nemohl zabývat
námitkou nedostatečně a neurčitě vymezeného skutku.
[9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[10] Stěžovatel namítá, že posouzení žalobního tvrzení o možnosti uplatnění výhry či její části,
na niž účastník turnaje obdržel voucher, u provozovatele hry, je pro rozhodnutí věci nepodstatné.
Ustanovení §3 odst. 1 zákona o loteriích nedává výherci možnost výběru, zda mu bude výhra
vyplacena v penězích nebo jiným způsobem, nýbrž stanovuje povinnost vyplatit výhru (pokud
Ministerstvo financí nerozhodne o výjimce) výhradně v penězích. I pokud by stěžovatel
přistoupil na argumentaci, že výherce může požádat o vyplacení výhry v penězích, nic to nemění
na tom, že zde existoval i druhý způsob vyplacení výhry, tedy použití voucheru, jako úhrady
startovného do navazujícího turnaje. Takový postup byl v rozporu s §3 odst. 1 zákona
o loteriích.
[11] Nesprávná je podle stěžovatele rovněž úvaha krajského soudu, že i pokud by bylo
zjištěno, že vouchery nebyly směnitelné za peníze a bylo možné je použít výhradně jako úhradu
startovného do navazujícího turnaje, ještě by to nutně neznamenalo porušení ustanovení §3
odst. 1 písm. a) zákona o loteriích, neboť stěžovatel by v takovém případě musel vysvětlit,
proč vouchery považuje za jinou movitou věc než peníze. Stěžovatel má za to, že popisem
povahy voucherů dostatečně vysvětlil, proč je nelze považovat za peníze. Nezpochybňuje,
že peníze nelze ztotožňovat s hotovostí, nýbrž že je tímto pojmem, respektive pojmem peněžní
prostředky, dle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, třeba rozumět rovněž bezhotovostní
peněžní prostředky a elektronické peníze. Vouchery (poukázky na odběr služby – startovného
a občerstvení v navazujícím turnaji) však nelze zařadit do žádné z těchto kategorií. Stěžovatel
dodává, že při posouzení povahy voucherů vycházel z vyúčtování žalobkyně. Žalobkyně v něm
vyplacené výhry dělila do dvou kategorií: jednak na výhry vyplacené v penězích, a jednak výhry
vyplacené v podobě voucherů. Vouchery, tedy poukázky na odběr služeb, přitom podle
stěžovatele nelze považovat za žádnou formu peněz.
[12] Stěžovatel dále namítá, že napadený rozsudek je v části týkající se vyúčtování karetních
turnajů nepřezkoumatelný. Krajský soud stěžovateli vytkl, že se nevypořádal s řadou odvolacích
námitek, aniž by však specifikoval, o jaké námitky se jedná. Žalobkyně v části odvolání uváděné
krajský soudem uplatnila obecné námitky, jež bylo možné shrnout do dvou okruhů. Podle
stěžovatele nebylo nezbytné, aby výslovně reagoval na každou dílčí námitku za situace, kdy proti
uplatněné argumentaci postavil vlastní ucelený argumentační systém.
[13] Pokud jde o porušení herního plánu, stěžovatel nesouhlasí s náhledem krajského soudu,
že je provozovatelům ponechána volnost, aby některé záležitosti řešili samostatně. Ustanovení
§42 zákona o loteriích, z něhož krajský soud vycházel, lze s ohledem na jeho umístění
ve struktuře zákona o loteriích, použít pouze v případě loterií a jiných podobných her upravených
v části první až čtvrté daného zákona. Turnajové a hotovostní sázkové hry provozované
za pomoci karet podle §2 písm. m) bodu 1 zákona o loteriích, o které se jedná v posuzované
věci, v části první až čtvrté zákona o loteriích upraveny nejsou. Tyto hry podléhaly povolení
podle §50 odst. 3 zákona o loteriích, které podrobně stanovilo všechny podmínky jejich
provozování. Provozovatel takto povolené hry tudíž nemohl libovolně určovat podmínky týkající
se jejího provozu, herního mechanismu a rozdělování výher. Žalobkyně byla oprávněna
provozovat pouze takové druhy turnajů, které uvedla ve schváleném herním plánu.
Tzv. rankingové turnaje schválený herní plán neupravoval, zejména nebyl nikterak upraven způsob
vytváření banku a rozdělení výher. Stěžovatel poukazuje na to, že žalobkyně vzorec pro „výpočet
bodů pro rozdělení výher“ umístila pouze na webové stránky, a dodává, že i podle §42 zákona
o loteriích musí být podmínky hry v herním plánu vymezeny podrobně, což se v posuzované věci
nestalo.
[14] Stěžovatel nesouhlasí rovněž s náhledem krajského soudu, že přezkoumatelným
způsobem nevyložil, proč dospěl k závěru o porušení herního plánu. Má za to, že z odst. 44
žalobou napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrné, že „rámec možností stanovených herním
plánem“ žalobkyně překročila tím, že pořádala druh turnaje, který nebyl ve schváleném herním
plánu obsažen.
[15] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že kasační argumentace stěžovatele
týkající se (ne)vyplácení výher v penězích se míjí s odůvodněním krajského soudu. Podle
žalobkyně je zřejmé, že krajský soud shledal příslušnou část žalobou napadeného rozhodnutí
nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů. Stěžovatel však dle žalobkyně svou argumentaci
nesměřoval k tomuto závěru, nýbrž polemizoval s tím, zda je vouchery možné považovat
za peníze. Nikterak přitom nezpochybnil závěr krajského soudu stran tvrzení žalobkyně,
že vouchery představovaly potvrzení o výhře, a že za ně bylo možné obdržet peníze. Výherce
si mohl převzít hotovost, nebo voucher (potvrzení o výhře), který mohl buď uplatnit k vyplacení
výhry, anebo k úhradě startovného a občerstvení v navazujícím turnaji, tedy jako platidlo. Takový
postup podle žalobkyně není v rozporu s §3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích, jehož účelem
je, aby si výherce neodnesl (jinou), pro něho nepotřebnou, movitou věc.
[16] Ve vztahu k části napadeného rozsudku, týkající se chybného vyúčtování karetních
turnajů, žalobkyně uvádí, že je pravda, že krajský soud nevymezil obsah jednotlivých odvolacích
námitek. Nesouhlasí ale se stěžovatelem, že její odvolací námitky bylo možné shrnout do dvou
okruhů a předkládá výčet jednotlivých námitek, o nichž má za to, že stěžovatelem nebyly
vypořádány.
[17] Pokud jde o kasační argumentaci týkající se porušení herního plánu, stěžovatel se podle
žalobkyně snaží doplnit nedostatečné odůvodnění svého rozhodnutí. Žalobkyně současně
nesouhlasí s jeho argumentací, že se v dané věci nepoužije ustanovení §42 zákona o loteriích.
[18] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[19] Kasační stížnost je důvodná.
[20] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Bylo by předčasné zabývat se právním posouzením věci
samé, pokud by rozsudek krajského soudu nebyl způsobilý věcného přezkumu.
[21] Konstantní judikatura tohoto soudu označuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů zejména takové rozhodnutí, v němž soud zcela opomene vypořádat některou
z uplatněných žalobních námitek (viz například rozsudky ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007-58,
ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, či ze dne 8. 4.2004, č. j. 4 Azs 27/2004-74, citovaná
rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), respektive pokud z jeho odůvodnění
není zřejmé, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč žalobní
námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, a to zejména tehdy, jde-li o právní
argumentaci, na níž je postaven základ žaloby (viz například rozsudek ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005-44). Nepřezkoumatelné je rovněž takové rozhodnutí soudu, které neobsahuje
(jasný a srozumitelný) závazný právní názor soudu (§78 odst. 5 s. ř. s.). Tedy takové rozhodnutí,
z něhož nelze zjistit, jakých konkrétních pochybení se měly správní orgány podle soudu dopustit
a jak mají v dalším řízení postupovat, aby je napravily (viz například rozsudek tohoto soudu
ze dne 25. 1. 2021, č. j. 3 As 147/2018-46).
[22] Stěžovatel považuje za nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů konkrétně část
odůvodnění napadeného rozsudku týkající se posouzení předložených vyúčtování
z provozovaných karetních turnajů. Tato kasační námitka je důvodná.
[23] Krajský soud odpovídající části žaloby věnoval odst. 28 až 38 svého rozsudku.
V odst. 29 až 32 nicméně pouze citoval relevantní právní úpravu a do odst. 33 a 34, bez
vysvětlení proč je takový postup na místě, přepsal rozsáhlé pasáže z odst. 31, 40 a 41 žalobou
napadeného rozhodnutí. Ostatně, obdobně si krajský soud počínal i ve vztahu
k tvrzenému porušení povinnosti vyplácet výhry v penězích a tvrzenému porušení herního plánu.
I v těchto případech do napadeného rozsudku doslovně či takřka doslovně přepsal pasáže
ze žalobou napadeného rozhodnutí (viz odst. 26, 33 až 34 a 42 napadeného rozsudku). Ačkoliv
tento postup nemá za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, k jeho jasnosti
a srozumitelnosti rozhodně nepřispívá. Považoval-li krajský soud za nezbytné či vhodné,
aby v argumentační části rozsudku rekapituloval argumentaci žalovaného, bylo by vhodnější, pokud
by vlastními slovy pouze stručně shrnul její podstatu, namísto toho aby ji doslovně přepisoval.
Pokud snad krajský soud považoval za nezbytné či vhodné odcitovat některé části
žalobou napadeného rozhodnutí doslovně, bylo by vhodnější, pokud by, za použití uvozovek
tak, aby bylo zřejmé, že se nejedná o vlastní argumentaci soudu, citoval právě jen konkrétní
klíčové věty.
[24] Samotné odůvodnění krajského soudu k části žaloby týkající se předložení vyúčtování
karetních turnajů je obsaženo v odst. 35, 37 a poslední větě odst. 38 napadeného rozsudku.
Krajský soud shledal, že žalobkyně v odvolání uplatnila „řadu“ relevantních námitek, jimž závěr
o předložení chybných vyúčtování zpochybňovala. Stěžovatel se přitom podle krajského soudu
vypořádal s namítanou zmatečností a nepřezkoumatelností postupu a rozhodnutí správního
orgánu I. stupně, a dále k vypořádání části věcných námitek použil odpovídající pasáže stanoviska
správního orgánu I. stupně k podanému odvolání. Na - blíže nespecifikovanou - část věcné
argumentace se však podle krajského soudu žalobkyni odpovědi nedostalo.
[25] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že z takovéhoto odůvodnění není zřejmé,
jaké konkrétní odvolací námitky stěžovatel podle krajského soudu opomenul. Není
tak ani zřejmé, s jakými otázkami by se měli stěžovatel, potažmo správní orgán I. stupně
(vzhledem k tomu, že krajský soud zrušil i jeho rozhodnutí) v dalším řízení zabývat, aby krajským
soudem vytýkaný nedostatek napravili. Současně z napadeného rozsudku není zřejmé, proč
krajský soud nepodrobil přezkumu napadené rozhodnutí v té části, v níž se stěžovatel
s odvolacími námitkami podle něho vypořádal dostatečně. Obecně nelze vyloučit, že soud
dospěje k závěru, že část odvolacích námitek, která byla odvolacím správním orgánem
posouzena, není oddělitelná od jiných odvolacích námitek, které odvolací správní orgán
opomenul, a tedy že žalobou napadené rozhodnutí nelze podrobit ani částečnému věcnému
přezkumu. Žádné takové vysvětlení však napadený rozsudek neposkytuje.
[26] Není zřejmé, z jakého důvodu krajský soud nepodrobil přezkumu alespoň vysvětlení
stěžovatele, proč nepřisvědčil odvolacím námitkám o zmatečnosti a nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jestliže dospěl k závěru, že s touto části odvolání
se stěžovatel vypořádal. Žalobkyně přitom se závěrem stěžovatele, že rozhodnutí správního
orgánu I. stupně není v části týkající se vyúčtování karetních turnajů „neurčité, nesrozumitelné,
zmatečné a nepřezkoumatelné“ v žalobě polemizovala. Ačkoliv žalobní argumentace není
formulována příliš přehledně, neboť je ve značném rozsahu tvořena různě zvýrazněným
souvislým textem nečleněným na odstavce, a nadto se zhusta jedná o doslovné zopakování
(obdobně nepřehledné) argumentace odvolací, žalobkyně nahoře na straně deváté žaloby
(„Tatáž situace však přetrvává i po vydání žalobcem napadeného rozhodnutí žalovaného …“) srozumitelně
namítla, že, a proč, nadále považuje odůvodnění správních orgánů stran chybných vyúčtování
(garantovaných) karetních turnajů za rozporné, a v důsledku toho nesrozumitelné. Ačkoliv
krajský soud konstatoval, že se stěžovatel s příslušnou odvolací argumentací vypořádal,
již nevysvětlil, zda příslušné závěry stěžovatele obstojí či nikoliv; takové vysvětlení by přitom
mohlo vyjasnit, které konkrétní argumenty žalobkyně měly zůstat stěžovatelkou nevypořádány.
Současně ani nevysvětlil, proč se příslušnou žalobní argumentací blíže nezabýval, ačkoliv
ji v narativní části rozsudku rozsáhle a takřka doslovně rekapituloval (viz odst. 4 napadeného
rozsudku).
[27] V dalším řízení tudíž bude na krajském soudu, aby se částí žaloby („B“), týkající
se vyúčtování karetních turnajů, znovu zabýval. Krajský soud předně znovu posoudí,
zda a proč je napadené rozhodnutí v příslušné části způsobilé věcného přezkumu. Vzhledem
k tomu, že krajský soud dosud jednoznačně a srozumitelně nevyslovil, se kterými odvolacími
námitkami stran vyúčtování se stěžovatel dostatečně vypořádal a se kterými případně nikoliv
(což bude v dalším řízení jeho úkolem), nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu, aby nyní závěry
krajského soudu předjímal.
[28] Současně však kasační soud nesdílí náhled stěžovatele, že žalobkyně na str. 6 až 11
odvolání formulovala své námitky toliko obecně, čemuž by měla korespondovat obecnost jejich
posouzení. Nesouhlasí ale ani s názorem žalobkyně, že uplatněné odvolací námitky nebylo možné
rozčlenit a shrnout do dvou základních okruhů, jak to v žalobou napadeném rozhodnutí učinil
stěžovatel. Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti příslušnou odvolací argumentaci uměle
člení na jednotlivé dílčí věty. Jednotlivé věty, respektive body žalobkyní uvedeného výčtu, však
ve skutečnosti nepředstavují samostatné námitky, které by vyžadovaly samostatné vypořádání.
Body a) až e) předloženého výčtu se ve skutečnosti upínají k jedinému odvolacímu bodu,
jímž žalobkyně brojila proti vnitřní rozpornosti odůvodnění správního orgánu I. stupně stran
vyúčtování (garantovaných) karetních turnajů. Obdobně body f) až l) výčtu se upínají k jedinému
odvolacímu bodu, jímž žalobkyně zpochybňovala, že by jejím příjmem pro účely vyúčtování
a odvodové povinnosti byly rovněž částky účtované účastníkům turnajů za občerstvení.
[29] Jakkoli je odvolací argumentace týkající se vyúčtování karetních turnajů množstvím textu
poměrně rozsáhlá, Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že ji ve skutečnosti lze
shrnout do dvou základních bodů (okruhů). Se stěžovatelem souhlasí rovněž v tom, že správní
orgány nejsou povinny reagovat na každou dílčí výtku. Úkolem stěžovatele při posouzení
odvolacích námitek tudíž bylo vypořádat se s podstatou uplatněné argumentace, což může
v některých případech konzumovat i vypořádání námitek dílčích a souvisejících.
[30] V nynější věci tvořila prvý odvolací bod argumentace počínající v posledním odstavci
na straně šesté odvolání a pokračující souvislým textem tvořícím prvý odstavec na jeho straně
sedmé. Jeho podstatou je přesvědčení žalobkyně, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně
je vnitřně rozporné. Žalobkyně uvádí, že tento správní orgán na jednu stranu konstatoval,
že řízení o uložení pokuty vůbec nebylo zahájeno pro pochybení ve vyúčtování karetních turnajů,
spočívající v chybném účtování o částkách, jimiž žalobkyně vlastními prostředky dotovala
(konečný) bank (prizepool) tzv. garantovaných pokerových turnajů, tedy turnajů,
v nichž garantovala vyplacení minimální vyhlášené výhry bez ohledu na to, zda bude odpovídající
suma vybrána od hráčů (viz s. 9 rozhodnutí správního orgánu I. stupně), ve skutečnosti ji však
za dané pochybení sankcionoval. Nejvyšší správní soud dodává, že žalobkyně jak v dané části
odvolání, tak v navazující žalobní argumentaci, odkazovala na dodatek protokolu o kontrole
ze dne 14. 12. 2016 a proti němu podané námitky. Tyto dokumenty však nejsou součástí
správního spisu (a nejsou uvedeny ani ve spisovém přehledu). V dalším řízení tudíž bude
na krajském soudu, aby zohlednil, zda posouzení příslušné žalobní argumentace případně
nevyžaduje, aby byly tyto dokumenty stěžovatelem či správním orgánem I. stupně
do správního spisu doplněny, aby se s nimi mohl seznámit. Dále bude na krajském soudu,
aby posoudil, zda se stěžovatel přezkoumatelným způsobem s rekapitulovaným odvolacím
bodem vypořádal. Svůj závěr, ať již kladný nebo záporný, náležitě odůvodní.
[31] Obdobně bude krajský soud postupovat také v případě druhého odvolacího bodu
týkajícího se vyúčtování, který je tvořen textem počínajícím druhým odstavcem na straně osmé
odvolání a pokračujícím na jeho stranu jedenáctou. Jakkoli se jedná o poměrně rozsáhlý text,
celou jeho podstatou je nesouhlas žalobkyně se závěrem správních orgánů, že se dopustila
pochybení, pokud ve vyúčtování jí pořádaných karetních turnajů, jakožto o svém příjmu
neúčtovala rovněž o peněžních částkách určených (dle žalobkyně) na úhradu občerstvení
pro účastníky turnajů. Krajský soud i v tomto případě posoudí, zda se stěžovatel
v žalobou napadeném rozhodnutí s podstatou příslušné argumentace vypořádal a s ohledem
na to, k jakému závěru dospěje, případně posoudí rovněž věcnou žalobní argumentaci.
[32] Nejvyšší správní soud se následně zabýval kasační argumentací týkající se porušení
§3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích. Ačkoliv stěžovatel nenamítá, že by rovněž příslušná část
napadeného rozsudku nebyla způsobilá věcného přezkumu, musel se Nejvyšší správní soud touto
otázkou zabývat z povahy věci primárně, a to ex officio (§109 odst. 4, věta za středníkem s. ř. s.).
Dospěl přitom k závěru, že rovněž dotčená část napadeného rozsudku je nepřezkoumatelná
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[33] Krajský soud v závěru napadeného rozsudku uvedl, že rozhodnutí obou správních orgánů
zrušil pro nezákonnost a pro vady řízení, aniž by však jednoznačně a srozumitelně vysvětlil, v čem
nezákonnost a vady řízení (a jaké konkrétně) spatřuje. Zejména výslovně neuvedl, jaký nedostatek
(nezákonnost či vadu řízení) spatřuje v části žalobou napadeného rozhodnutí (respektive
též rozhodnutí správního orgánu I. stupně) týkající se porušení §3 odst. 1 písm. a) zákona
o loteriích, jaký v části týkající se chybných karetních turnajů a jaký v části týkající se porušení
herního plánu. Nejvyšší správní soud nesdílí náhled žalobkyně (viz její vyjádření ke kasační
stížnosti), že by bylo nepochybné, že krajský soud ve vztahu ke všem třem vytýkaným porušením
zákona o loteriích, potažmo herního plánu, shledal rozhodnutí správních orgánů jako
nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Takový náhled nekoresponduje závěru krajského
soudu o zrušení rozhodnutí správních orgánů nejen pro vady řízení, ale rovněž pro nezákonnost.
Shledal-li krajský soud rozhodnutí správních orgánů nezákonnými, musel mít logicky
za to, že jsou přinejmenším částečně způsobilá věcného přezkumu.
[34] To, jaké konkrétní vady krajský soud (té které části) rozhodnutí správních orgánů vytýkal,
příliš neozřejmuje ani skutečnost, že s vysvětlením, že „vytčené vady nelze bez ztráty instance odstranit
pouze aktivitou odvolacího správního orgánu“, zrušil rovněž rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Je jistě na úvaze soudu, zda v případě zjištěných vad zruší pouze napadené rozhodnutí nebo též
rozhodnutí prvostupňové, pokud takový postup náležitě odůvodnění (srov. usnesení rozšířeného
senátu tohoto soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006-106). Takové bližší vysvětlení však
napadený rozsudek postrádá. Jednotlivé části jeho odůvodnění nasvědčují, že krajský soud
žalovanému vytýkal nedostatečné, případně žádné, vypořádání odvolacích námitek. Za takové
situace není zřejmé, proč měl za to, že daný nedostatek nelze odstranit v odvolacím řízení,
v němž by se žalovaný zabýval argumentací žalobkyně znovu a své závěry pečlivěji odůvodnil.
[35] Část napadeného rozsudku týkající se (chybných) vyúčtování karetních turnajů
neobsahuje, navzdory úvodní citaci rozhodných zákonných ustanovení, ani náznak věcného
náhledu krajského soudu. V této části krajský soud žalovanému vytýkal výhradně nedostatečné
vypořádání (nespecifikovaných) odvolacích námitek. V příslušné části proto považuje Nejvyšší
správní soud za nesporné, že krajský soud shledal rozhodnutí stěžovatele
nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, ač současně sám přezkoumatelným způsobem
nevysvětlil, proč, a ve vztahu ke kterým odvolacím námitkám, k tomuto závěru dospěl (viz výše).
[36] Naproti tomu v případě části napadeného rozsudku týkající se porušení
§3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích kasační soud nesdílí náhled žalobkyně (viz její vyjádření
ke kasační stížnosti), že by bylo „zřejmé“, že krajský soud shledal napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Krajský soud se porušení citovaného ustanovení
věnoval v odst. 23 až 27 odůvodnění. V odst. 24 a 25 však pouze citoval rozhodnou právní
úpravu a do odst. 26 doslovně přepsal podstatnou část odst. 26 žalobou napadeného rozhodnutí.
[37] Argumentace samotného krajského soudu je obsažena pouze v odst. 27 napadeného
rozsudku. Nejvyššímu správnímu soudu z ní přitom není zřejmé, zda krajský soud shledal
rozhodnutí správních orgánů stran příslušného deliktu nepřezkoumatelným pro nedostatek
důvodů v důsledku nevypořádání některých žalobkyních argumentů, anebo zda zaujal věcný
náhled, že by žalobkyní vystavované vouchery v zásadě bylo možné považovat za peníze ve smyslu
§3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích. Krajský soud žalovanému vytýkal, že se nevypořádal
s některými žalobními tvrzeními. Současně však jeho vyjádření, že i kdyby se prokázalo,
že vouchery nebyly směnitelné za peníze, nemuselo by to vést k závěru o porušení zákona
o loteriích, naznačuje, že k věci již zaujal určitý věcný náhled. Rovněž s ohledem na závěr
krajského soudu o zrušení rozhodnutí správních orgánů rovněž pro nezákonnost, a s ohledem na
to, jak odůvodnil své závěry stran dvou zbývajících porušení zákona o loteriích, respektive
herního plánu, je možné usuzovat, že shledal rozhodnutí správních orgánů nezákonným (tj. nikoli
nepřezkoumatelným) právě, pokud jde o vystavování voucherů. V takovém případě však napadený
rozsudek postrádá jednoznačné věcné posouzení povahy voucherů a tomu odpovídající
odůvodnění. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že napadený rozsudek není v části týkající
se porušení §3 odst. 1 písm. a) s. ř. s. způsobilý přezkumu.
[38] V dalším řízení proto bude na krajském soudu, aby se vytýkaným porušením v rozsahu
uplatněné argumentace znovu zabýval. Vzhledem k tomu, že krajský soud dosud svůj
ucelený náhled na to, zda žalobkyně vydáváním voucherů postupovala v rozporu s §3 odst. 1
písm. a) zákona o loteriích, nevyslovil, nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu, aby jeho závěry
nyní předjímal.
[39] Uvedený závěr nicméně nevylučuje, aby kasační soud vyslovil určité obecnější závěry,
které by krajskému soudu při jeho úvahách o (ne)slučitelnosti vydávání voucherů s ustanovením
§3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích mohly poskytnout pro posouzení povahy voucherů určité
vodítko.
[40] Lze především souhlasit se stěžovatelem, že z odůvodnění jeho rozhodnutí, ve spojení
s rozhodnutím správního orgánu I. stupně, je dostatečně patrné, že porušení ustanovení
§3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích (Předmětem výhry mohou být u peněžitých, číselných a okamžitých
loterií a sázkových her výhradně peníze, pokud ministerstvo výjimečně nepovolí i výhry v jiných movitých
věcech) spatřovaly již v tom, že v některých případech, které jsou zdokumentovány ve správním
spisu, a které žalobkyně nikterak nezpochybňovala, složily vouchery jakožto úhrada startovného
(zahrnujícího vklad do banku a poplatek na občerstvení) v navazujících pokerových turnajích.
Správní orgány tedy identifikovaly případy, kdy k žádnému proplácení voucherů nedošlo.
Vzhledem k tomu, že podle citovaného ustanovení musí být výhry vypláceny výhradně v penězích,
správní orgány závěr o porušení citovaného ustanovení zdůvodnily dostatečně. Na krajském
soudu proto v dalším řízení bude, aby jej na podkladě žalobní argumentace podrobil věcnému
přezkumu.
[41] Dále je nutné korigovat (blíže nerozvedené) vyjádření krajského soudu, že ani zjištění,
že vouchery nebyly směnitelné za peníze, nýbrž bylo je možné použít výhradně jako „poukázku“
na úhradu startovného do dalšího turnaje, by ještě nevedlo k závěru o porušení povinnosti
vyplácet výhry výhradně v penězích, neboť žalovaný by musel přihlédnout k tomu, že jedinou
formou peněz není pouze hotovost. Tento závěr je značně zjednodušující, neboť jakkoli zákon
o loteriích pojem „peníze“ nedefinuje, je nutné tomuto pojmu přikládat obecně chápaný význam
peněz, jakožto všeobecného směnného ekvivalentu. Není tedy rozhodující, zda byla výherci
vyplacena peněžní hotovost, ale zda výhra byla poskytnuta v podobě, která účel peněz ve smyslu
výše uvedeném plní. Bude tedy na krajském soudu, aby posoudil, zda poskytované vouchery
vykazují základní vlastnost peněz, spočívající v jejich směnitelnosti za jakékoliv jiné statky.
[42] Krajský soud při úvaze, zda žalobkyně postupovala v rozporu s §3 odst. 1 písm. a)
zákona o loteriích dále přihlédne nejen k argumentaci žalobkyně, že vouchery samotné nebyly
předmětem výhry, nýbrž sloužily toliko jako potvrzení o dosud neuplatněné a nevyplacené výhře,
ale zohlední rovněž to, jak se k voucherům na počátku, v průběhu kontroly dne 4. 5. 2016
na místě ústně vyjádřil Mgr. I. P., tehdejší místopředseda představenstva žalobkyně. Mgr. P.
uvedl, že voucher pro žalobkyni představuje peníze, a že žalobkyně vouchery používá z toho
důvodu, aby se návštěvníci do kasina vraceli a zúčastňovali se následujících turnajů (viz str. 8
shora protokolu o kontrole). Krajský soud by se měl tedy rovněž zabývat tím, co je smyslem a
účelem ustanovení §3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích, a zda je s ním předávání voucherů
souladné. Zejména posoudí, zda povinnost vyplácet výhry výhradně v penězích není projevem
určité zákonné ochrany rozhodnutí hráče ve hře po dosažení výhry již dále nepokračovat. Tedy
zda zákonodárce například s ohledem na negativní dopady hazardních her (patologické hráčství,
návykovost) daným ustanovením neusiloval o minimalizaci motivace hráčů pokračovat ve hře (viz
například analogicky rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2020, č. j. 10 As
219/2018-62). Nelze jistě vyloučit, že krajský soud dospěje k závěru o jiném smyslu citovaného
ustanovení; v každém případě bude na něm, aby závěr, k němuž dospěje, řádně odůvodnil.
[43] Konečně může krajský soud při úvaze o důvěryhodnosti vysvětlení, že vystavované
vouchery jsou pouhým potvrzením o dosud neuplatněné a nevyplacené výhře, jak tvrdí
žalobkyně, zohlednit rovněž to, zda žalobkyně takováto „potvrzení“ konzistentně předávala všem
výhercům všech pokerových turnajů, které pořádala, anebo zda tak činila pouze v případě
některých vybraných turnajů.
[44] Pokud jde o úvahu krajského soudu, že stěžovatel měl zohlednit, že vstupné
do navazujících turnajů byl možné uhradit jak „přímo“, tak případně vouchery, a že stěžovatel
podobnost takové úhrady vstupného připouštěl, ta se míjí se závěry správních orgánů.
Předmětem sporu je (mimo jiné) zda žalobkyně vystavováním voucherům neporušila povinnost
vyplácet výhercům pokerových turnajů výhry výhradně v penězích, nikoli to, jakým způsobem bylo možné
hradit vstupné do navazujících turnajů.
[45] Ačkoliv to stěžovatel výslovně nenamítal, Nejvyšší správní soud při přezkumu závěrů
krajského soudu shledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů rovněž
v části týkající se tvrzeného porušení základních zásad činnosti správních orgánů. Žalobkyně
na straně třetí žaloby namítala, že správní orgány obou stupňů porušily zásady legality,
nestranného postupu správních orgánů, subsidiarity a materiální pravdy (§2 a §3 správního
řádu). Krajský soud k tomuto žalobnímu bodu uvedl, že „v rozsahu výše uvedeného“ došlo rovněž
k porušení základních zásad činnosti správních orgánů. Nikterak blíže však nevysvětlil, které
konkrétní základní zásady a čím měly správní orgány porušit. Krajský soud současně dále uvedl,
že „v dalším rozsahu“ nelze porušení základních zásad zakotvených v §2 a §3 správního
řádu dovodit, protože „výtky žalobce učiněné na str. 3 žaloby jsou formulovány toliko v naprosto
obecné rovině“. Žalobkyně však námitku o porušení základních zásad, a to zásad obsažených
v §2 a §3 správního řádu, uplatnila výlučně na straně třetí žaloby. Krajský soud tak nejprve
na podkladě zde formulované žalobní námitky dospěl k závěru o porušení základních zásad,
následně však tutéž žalobní námitku označil za příliš obecnou, aby mohl otázku porušení
týchž základních zásad posuzovat. Je tedy evidentní, že závěry krajského soudu k této dílčí otázce
jsou vnitřně rozporné a nedostatečně odůvodněné; v dalším řízení se proto k této námitce vyjádří
přezkoumatelným způsobem. Dospěje-li k závěru, že správní orgány některou zásadu (případně
vícero zásad) porušily, vysvětlí, o jakou konkrétní zásadu (či zásady) se jedná a v čem konkrétně
její (jejich) porušení spočívá.
[46] Konečně Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení části kasační argumentace,
týkající se porušení herního plánu. I v případě dotčené části odůvodnění musel nejprve uvážit,
zda je napadený rozsudek vůbec způsobilý přezkumu. Přestože měl krajský soud (rovněž) v této
části odůvodnění zjištěné pochybení správních orgánů, a tedy i svůj závazný právní názor,
formulovat nepochybně přesněji a jednoznačněji, v základu jsou jeho závěry a odůvodnění
způsobilé přezkumu. Tedy je patrné, k jakému závěru dospěl. Nejvyšší správní soud přitom
reflektoval svou ustálenou judikaturu, podle níž je třeba s kasačním důvodem podle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zacházet obezřetně, neboť zrušením rozhodnutí soudu
pro nepřezkoumatelnost se oddaluje okamžik, kdy základ sporu bude správními soudy
s konečnou platností vyřešen, což není v zájmu ani účastníků řízení a ani ve veřejném zájmu
na hospodárnosti řízení před správními soudy (srov. například rozsudek ze dne 24. 3. 2016,
č. j. 4 Azs 21/2016-66).
[47] Samotné odůvodnění, týkající se otázky porušení herního plánu, je poměrně stručné
a je obsaženo v odst. 45 až 47 napadeného rozsudku. Krajský soud nejprve v odst. 45 vyslovil
úvahu stran náležitostí herního plánu podle §42 zákona o loteriích, která je spíše úvahou
věcného charakteru, z následujícího odstavce je pak patrné, že shledal v příslušné části žalobou
napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Zjevně dospěl k závěru,
že správní orgány, rovněž s ohledem na námitky uplatněné žalobkyní v odvolání, dostatečně
nevysvětlily, z čeho porušení herního plánu dovodily. S tímto náhledem Nejvyšší správní soud
souhlasí.
[48] Správní orgány shledaly, že žalobkyně porušila herní plán, který je nedílnou součástí
žalobkyni vydaného povolení (ve znění jeho pozdějších změn) k provozování turnajových nebo
hotovostních sázkových her provozovaných za pomoci karet ve smyslu §2 písm. m) zákona
o loteriích. Na prvém místě přitom nelze přehlédnout, že příslušný (původní) herní plán vůbec
není součástí správního spisu. Ve správním spisu je založen toliko nový herní plán,
který je přílohou žalobkyni vydaného povolení Ministerstva financí k provozování loterií a jiných
podobných her podle §2 písm. m) bodu 1 zákona o loteriích ze dne 29. 12. 2016.
[49] Správní orgán I. stupně odůvodnil závěr, že žalobkyně pořádáním tzv. rankingových
turnajů porušila herní plán, a v důsledku toho ustanovení §48 odst. 1 písm. d) zákona o loteriích,
fakticky v jediném odstavci na straně dvanácté svého rozhodnutí. Konstatoval, že se jedná o druh
karetního (pokerového) turnaje, jehož pořádání nemá žalobkyně dle schváleného herního plánu
povoleno. Od „běžných“ turnajů, jejichž pořádání žalobkyně povoleno měla, se přitom dle
správního orgánu I. stupně rankingové turnaje odlišovaly jiným způsobem vytváření banku
a způsobem rozdělení výher. Stěžovatel pak v rozhodnutí o odvolání rankingovým turnajům
rovněž věnoval jeden odstavec (viz jeho odst. 45). V němž však pouze zopakoval, že rankingové
turnaje představují „naprosto odlišný druh turnajů“, jejichž pořádání žalobkyně neměla povoleno.
Dále zopakoval, že se rankingové turnaje od „běžných“ turnajů odlišovaly způsobem vytváření
banku a rozdělení výher.
[50] Odlišný způsob vytváření banku a rozdělování výher v ratingových turnajích oproti
„běžným“ turnajům, stěžovatel akcentuje rovněž v kasační stížnosti. Uvádí, že jejich vymezení
je „pro jasnost pravidel hry zásadní kritérium“. Takováto argumentace by nasvědčovala závěru,
že (původní) schválený herní plán, který měla žalobkyně porušit, zakotvoval určitý „běžný“
způsob utváření banku a rozdělení výher, od nichž se žalobkyně v rámci pořádání rankingových
turnajů odchylovala. Nic takového však správní orgány ve svých rozhodnutích neuvádějí, a to ani
například odkazem na konkrétní pravidla pro utváření banku a rozdělení výher v rámci
„běžných“ turnajů, jež měla žalobkyně porušit. Nejvyšší správní soud proto sdílí náhled krajského
soudu, že správní orgány dostatečně nevysvětlily, „jaké možnosti byly herním plánem stanoveny
a čím konkrétně byl jejich rámec […] porušen“.
[51] Argument stěžovatele, že je zásadní, aby byla v herním plánu upravena pravidla o utváření
banku a rozdělení výher rankingových turnajů, současně nepodporuje ani znění aktuálního
herního plnu, jež je součástí shora odkazovaného rozhodnutí Ministerstva financí ze dne
29. 12. 2016. V tomto herním plánu žádná pravidla o utváření banku a rozdělení výher rovněž
nalézt nelze. K rankingovým turnajům daný herní plán pouze uvádí, že se jedná o „[t]urnaj,
kdy se body z ostatních turnajů sečtou a seřadí do žebříčku. Rankinglist turnaj je jako liga. Management casina
si vyhrazuje právo určit, které turnaje se budou do žebříčku počítat a jak přesně bude počítáno bodování“.
[52] Námitku, že pravidla o rozdělení výher vůbec nejsou obsahem herního plánu, přitom
žalobkyně vznesla již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Stěžovatel
se současně nikterak nevypořádal ani s odvolací námitkou žalobkyně, že informace (mimo jiné)
o výši vstupního vkladu či startovného a o procentuálním rozdělení výher jsou součástí oznámení
o konání jednotlivých turnajů, jež je žalobkyně povinna předkládat podle čl. II bodu 5 rozhodnutí
Ministerstva financí ze dne 29. 11. 2012, č. j. MF-113748/2012/34, ve znění pozdějších
rozhodnutí. Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší, aby nyní předjímal, zda je daný argument
věcně důvodný. Bez bližšího posouzení jej však nelze považovat za zjevně neopodstatněný
tak, že by jej stěžovatel mohl zcela pominout.
[53] Nejvyšší správní soud tudíž přisvědčil závěru krajského soudu, že rozhodnutí správních
orgánů nejsou v částech týkajících se tvrzeného porušení herního plánu z důvodu nedostatečného
odůvodnění způsobilá věcného přezkumu.
[54] Tento závěr nicméně nebrání tomu, aby se Nejvyšší správní alespoň ve stručnosti vyjádřil
k námitce stěžovatele, že pro účely loterií a jiných podobných her podle §2 písm. m) zákona
o loteriích není použitelné ustanovení §42 zákona o loteriích, jež vymezuje náležitosti herního
plánu. Stěžovatel argumentuje tím, že dané ustanovení nelze v případě daných her aplikovat
„s ohledem na jeho situování ve struktuře zákona o loteriích“. Tento náhled neobstojí, jelikož dotčené
ustanovení je součástí ustanovení společných, a není tudíž žádný důvod, proč by nemělo
být použitelné ve vztahu ke všem loteriím a jiným podobným hrám podle zákona o loteriích,
ať se jedná o loterie a jiné podobné hry výslovně upravené v části první až čtvrté zákona
o loteriích, či jiné loterie a jiné podobné hry, které v daných částech zákona výslovně upraveny
nejsou, nýbrž které byly povoleny postupem podle §50 odst. 3 zákona o loteriích.
[55] Nejvyšší správní soud tedy shledal, že krajský soud dospěl ke správnému závěru, pokud
jde o vytýkané porušení herního plánu, neboť ve vztahu k tomuto deliktu není rozhodnutí
stěžovatele ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně dostatečně odůvodněno.
[56] V řízení před krajským soudem proto byl dán důvod ke zrušení žalobou napadeného
rozhodnutí. Přesto však Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit,
jelikož v částech, týkajících se dvou zbývajících deliktů, neobstojí. Jak bylo již výše podrobně
vyloženo, v otázce vyúčtování karetních turnajů jsou závěry krajského soudu o nedostatečném
vypořádání všech námitek žalobkyně (tj. o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatelky)
nepřezkoumatelné. Stejně je tomu, i pokud jde o porušení §3 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích,
kde krajský soud jasně a srozumitelně nevysvětlil, k jakým závěrům dospěl a z jakých důvodů,
a kde jeho dílčí úvahu vyslovenou k povaze voucherů, jakožto možného ekvivalentu peněz, bylo
nutno korigovat a zavázat ho, aby se (ve světle naznačených kritérií) touto otázkou zabýval
znovu. V důsledku toho byl tedy stěžovatel v uvedeném rozsahu krajským soudem zavázán
právním názorem, který za daného stavu řízení nemůže obstát. Jediný způsob, jak u zrušujícího
rozsudku krajského soudu odstranit či zásadně korigovat vyslovený chybný právní názor,
zavazující správní orgán pro další řízení, je zrušení takového rozsudku. Kasační soud nemůže
zjištěné nedostatky napadeného rozsudku sám napravit, neboť by tím nahrazoval činnost
krajského soudu a v důsledku toho by žalobkyni fakticky připravil o jednu soudní instanci.
[57] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s., věta první před středníkem).
V něm bude v souladu s §110 odst. 4 s. ř. s. vázán výše vysloveným právním názorem.
[58] Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu