ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.356.2020:33
sp. zn. 3 As 356/2020 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: AUTODROM
MOST a.s., sídlem Tvrzova 5, Most, zastoupena Mgr. Petrem Zachem, advokátem se sídlem
Karlovo nám. 325/7, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká
Hradební 3118/48, Ústi nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 10. 2020, č. j. 75 A 7/2019 – 78, o návrhu
Statutárního města Most na přiznání práv osoby zúčastněné na řízení,
takto:
Statutární město Most, se sídlem Radniční 1, Most, ne n í osobou zúčastněnou na řízení
ve věci.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 16. 11. 2020 doručena kasační stížnost žalovaného
(dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský
soud“) specifikovanému v záhlaví, kterým byla pro nezákonnost zrušena jeho rozhodnutí ze dne
5. 12. 2018, č. j. 2410/SCKZU/2018-3 a č. j. 2411/SCKZU/2018-3, a jemu předcházející
prvostupňová rozhodnutí Magistrátu města Mostu, a věci byly vráceny žalovanému k dalšímu
řízení. Uvedenými rozhodnutími byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků proti
pořádku v územní samosprávě podle §4 odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých
přestupcích, kterých se dopustila tím, že nezajistila své provozní záležitosti tak, aby svým
provozem nerušila své okolí hlučnými činnostmi a porušila čl. II odst. 1 písm. b) obecně závazné
vyhlášky č. 2/2017 Statutárního města Mostu ze dne 7. 3. 2017 o regulaci hlučných činností.
[2] Přípisem ze dne 25. 11. 2020 oznámilo Statutární město Most Nejvyššímu správnímu
soudu, že sice není účastníkem řízení, avšak hodlá v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné
na řízení dle §34 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Důvodem je skutečnost, že kasační stížností napadené rozhodnutí se dotýká jím vydané vyhlášky
a výsledek řízení o kasační stížnosti stěžovatele se týká potřeb občanů žijících na území územního
celku, o jejichž potřeby podle §2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích Statutární město Most
pečuje.
[3] Podle §34 odst. 1 s. ř. s. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny
ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno,
a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li
účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
[4] Podle §105 odst. 1 s. ř. s. platí, že účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni,
kdo byli účastníky původního řízení. Toto ustanovení je třeba vykládat extenzivně v tom smyslu,
že pojem „účastníci řízení“ zahrnuje v tomto případě taktéž osoby zúčastněné na řízení,
protože není myslitelné, aby osobám zúčastněným na řízení před krajským soudem bylo následně
v řízení o kasační stížnosti toto postavení upřeno. Na druhou stranu z toho však plyne, že není
přípustné a ani logické v řízení o kasační stížnosti, jakožto mimořádném opravném prostředku
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, rozšiřovat okruh účastníků řízení, potažmo
osob zúčastněných na řízení před krajským soudem. Osoba zúčastněná na řízení by proto mohla
do řízení vstoupit až ve fázi kasační pouze v případě, pokud by sama podávala kasační stížnost
z důvodu, že o ní krajský soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení
(§34 odst. 2 s. ř. s.) nebo z důvodu, že byla krajským soudem jakožto potenciální osoba
zúčastněná na řízení opomenuta, a tedy nebyla o probíhajícím řízení vůbec vyrozuměna. To však
není projednávaný případ.
[5] Podle §34 odst. 1 s. ř. s. navíc platí, že určitému subjektu je možno přiznat postavení
osoby zúčastněné na řízení jen tehdy, pokud splňuje materiální podmínku, tj. podmínku přímého
dotčení na právech a povinnostech v důsledku vydání napadeného rozhodnutí. V projednávané
věci však žalobou napadenými správními rozhodnutími byla žalobkyně uznána vinnou
ze spáchání přestupků proti pořádku v územní samosprávě. Svou povahou se tak jedná o řízení,
které se týká právě a jen práv a povinností žalobkyně. Do práv či povinností Statutárního města
Most toto rozhodnutí nijak přímo nezasahuje. Proto je z povahy věci vyloučeno, aby Statutární
město Most mohlo být v rámci soudního přezkumu tohoto rozhodnutí vůbec osobou
zúčastněnou na řízení.
[6] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že nejsou splněny podmínky stanovené
v §34 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., a proto Statutárnímu městu Most postavení osoby
zúčastněné na řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 22. ledna 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu