ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.95.2019:37
sp. zn. 3 As 95/2019 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Mgr. J. H.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2019, č. j. 8 A 12/2019 –
21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, kasační stížnost a vyjádření žalované
[1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) výrokem I. napadeného usnesení odmítl
žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované a výrokem II. zamítl jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků. Odmítnutí žaloby odůvodnil konstatováním, že žalobce
svoji žalobu podal po marném uplynutí stanovené lhůty. Zamítnutí žádosti o osvobození
od soudních poplatků pak odůvodnil zjevnou neúspěšností opožděné žaloby.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní odkázal na důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“) a uvedl, že žalobu nepodal
až po marném uplynutí stanovené lhůty. V této souvislosti pak uvedl, že rozhodnutí žalované
mu bylo doručeno dne 22. 11. 2018. Konec lhůty pro podání žaloby tak připadl na den
22. 1. 2019. Dne 22. 1. 2019 v čase 23:38:42 doručil městskému soudu dle svých slov zmatečnou
datovou zprávu č. 641789855. Její zmatečnost byla podle stěžovatele způsobena výpadky
elektřiny, v jejichž důsledku se ke zprávě nepřiložily stěžovatelem zamýšlené a zadané přílohy,
ale pouze pracovní text připravované ústavní stížnosti pro jiné řízení, a vznikl tak rozpor
mezi deklarovaným žalobním petitem uvedeným v označení datové zprávy a obsahem podání.
[3] Stěžovatel dále uvedl, že tento omyl okamžitě napravil, když dne 22. 1. 2019 v čase
23.45:18 doručil městskému soudu další datovou zprávu č. 641790376 obsahující veškeré
podstatné náležitosti podání vyžadované soudním řádem správním, neboť z obsahu datové
zprávy lze nezaměnitelně určit, čeho se stěžovatel jako žalobce domáhá a kdo elektronicky
podepsanou žalobu podává. Nedílnou přílohou této datové zprávy bylo i rozhodnutí žalované,
dále žádost o poskytnutí právní služby adresovaná žalované a originál elektronické doručenky
dokládající den, kdy stěžovateli bylo doručeno rozhodnutí žalované. Stěžovatel se proto domnívá,
že doručením této zprávy splnil všechny podstatné náležitosti pro podání správní žaloby,
a proto jeho podání nelze kvalifikovat jako opožděné.
[4] Na závěr poukázal na to, že ačkoli mohl s ohledem na bezvadnou žalobu,
kterou městskému soudu poslal z důvodu výpadků elektřiny pouze ve zkrácené formě, posečkat,
až jej městský soud vyzve k zaplacení soudního poplatku, na tuto výzvu nečekal a soudu dne
23. 1. 2019 v čase 00:01:02 doručil datovou zprávou č. 641791034 obsahově stejnou žalobu,
jakou již soudu doručil datovou zprávou č. 641790376, avšak v rozšířené formě a doplněnou
o žádost o osvobození od soudních poplatků z důvodu nemajetnosti.
[5] Stěžovatel se domnívá, že na toto poslední podání je nutné pohlížet jako na duplicitní
právní úkon, ze kterého nelze vyvozovat žádné právní závěry o marném uplynutí lhůty
pro podání žaloby. Nejvyššímu správnímu soudu proto navrhl, aby napadené usnesení zrušil
a věc vrátil městskému soudu k projednání a rozhodnutí.
[6] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že pokud by stěžovatel doručil
žalobu v poslední den stanovené lhůty datovou zprávou označenou ID: 641789855 a současně
doručil žalobu i datovou zprávou označenou ID: 641791034, pak podal ve stejné věci dvě stejné
žaloby a soud by na to musel procesně reagovat. S ohledem na napadené usnesení
se však žalovaná domnívá, že podání označené jako ID: 641789855 nebylo žalobou
proti rozhodnutí žalované, ale ústavní stížností připravovanou pro jiné řízení. To ostatně sám
stěžovatel potvrzuje a dokládá skeny datových zpráv zapracovanými do kasační stížnosti.
Doručení příloh k zamýšlené žalobě datovou zprávou označenou ID: 641790376 nepovažuje
žalovaná za doručení řádného návrhu na zahájení řízení. Za ten považuje až doručení samotné
žaloby datovou zprávou označenou ID: 64171034 dne 23. 1. 2019. Stěžovatel tak podle žalované
podal žalobu opožděně a odmítnutí žaloby pro opožděnost proto bylo jediným možným
postupem soudu. S ohledem na zákonnost napadeného usnesení proto žalovaná Nejvyššímu
správnímu soudu navrhla, aby kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných námitek,
neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Důvody, které
stěžovatel formálně podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., se obsahově opírají
o §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dopěl k závěru,
že navzdory nesprávně uvedenému důvodu, na kterém městský soud výrok I. napadeného
usnesení založil, není kasační stížnost důvodná.
[8] Východiskem pro tento závěr je názor Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku
ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 Afs 104/2008 – 66, podle kterého: „[v] případě zamítavého rozsudku
krajského soudu založeného zcela nebo zčásti na nesprávných důvodech je podle názoru Nejvyššího správního
soudu rozhodující, zda je tento rozsudek přezkoumatelný, zda řízení před krajským soudem netrpělo žádnou
procesní vadou, jež mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí o věci samé, a zda současně může Nejvyšší
správní soud postavit na jisto, že je výrok rozsudku krajského soudu v souladu se zákonem, aniž by přitom
překročil rámec věci, jak byla definována nejen řízením o kasační stížnosti, ale i předcházejícím řízením žalobním
a řízením před správními orgány.“
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že jeho datová zpráva ID: 641790376 doručená
městskému soudu před půlnocí dne 22. 1. 2019 obsahovala všechny podstatné náležitosti žaloby,
které jsou předpokladem pro její věcné projednání. Nejvyšší správní soud má za to, že z označení
této datové zprávy a k ní přiloženého rozhodnutí žalované bylo možné dovodit, kdo žalobu
podává, čeho se jí domáhá a proti kterému rozhodnutí směřuje. Vzhledem ke kogentnímu určení
žalovaného v §69 s. ř. s. bylo na základě identifikace správního rozhodnutí možné určit
i to, proti komu žaloba směřuje. Stěžovatel žalobu podal prostřednictvím své datové schránky,
proto lze rovněž souhlasit s tím, že žaloba byla řádně podepsána (k tomu srov. rozsudek
Nejvyššího správního soud ze dne 17. 12. 2012, č. j. 8 As 89/2011 – 31). Těmito údaji však
stěžovatel ani v hrubých obrysech nenaplnil všechny požadavky vyžadované pro tento procesní
úkon soudním řádem správním.
[10] Obecné náležitosti procesních úkonů účastníků řízení upravuje soudní řád správní
v §37 odst. 2 a 3. Podle §37 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[p]odání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením
nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě. Bylo-li takové
podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být
předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží. Činí-li takový úkon kolektivní orgán nebo osoba,
za niž podle zvláštního zákona nebo na jeho základě jedná kolektivní orgán, musí k němu být připojen opis
usnesení takového orgánu, jímž byl s obsahem podání vysloven souhlas.“
[11] Podle §37 odst. 3 s. ř. s. platí, že „[z]každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí,
proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání, (dále jen ‚podatel’)
v podání uvede o své osobě osobní údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede jméno, příjmení a adresu,
na kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je-li toho třeba s ohledem na povahu věci,
která má být soudem projednána. K podání musí být připojeny listiny, kterých se podatel dovolává. Podání,
které je třeba doručit ostatním účastníkům a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném
počtu stejnopisů.“
[12] Má-li podání vady, předseda senátu v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. „usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne,
nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
[13] Žaloba je návrh na zahájení řízení, a proto má povahu úkonu, jímž se disponuje s řízením.
Tento procesní úkon proto musí být v prvé řadě učiněn ve stanovené formě, a to buď písemně,
ústně do protokolu nebo elektronicky. Stěžovatel tuto formu splnil, neboť žalobu městskému
soudu podal prostřednictvím své datové schránky – tj. elektronicky (k elektronické formě podání
srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. 7 As 274/2016 – 16).
Z požadavků stanovených citovanými ustanoveními s. ř. s. však pro předloženou věc dále
vyplývá, že z řádně podepsané žaloby musí být zřejmé nejen to, kdo ji činí, proti komu směřuje
a čeho se žalobce domáhá, ale také to, čeho se žaloba týká, tj. označení věci. A právě tento
požadavek stěžovatel svou datovou zprávou ID: 641790376 nenaplnil.
[14] Obecný požadavek na označení věci formulovaný v §37 odst. 3 s. ř. s. je v případě
podání, kterým se zahajuje řízení, blíže konkretizován ve zvláštních ustanoveních o řízení,
a to v závislosti na typu žalobního návrhu buď v §71 odst. 1, nebo v §80 odst. 3, §84 odst. 3,
§101b odst. 2, anebo v §101e odst. 2 s. ř. s.
[15] Speciální náležitosti návrhu, kterým se zahajuje řízení proti rozhodnutí správního orgánu,
stanoví §71 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „[ž]aloba kromě obecných náležitostí podání
(§37 odst. 2 a 3) musí obsahovat a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení
žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroků rozhodnutí,
které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení
žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku.
[16] Podle §75 odst. 2 věty druhé a třetí s. ř. s. „ [ž]alobce může kdykoli za řízení žalobní body
omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může
jen ve lhůtě pro podání žaloby.“
[17] Datová zpráva ID: 641790376 obsahovala pouze část náležitostí vyžadovaných pro řádné
označení věci, neboť z ní bylo možné zjistit jen to, které rozhodnutí stěžovatel napadá. Stěžovatel
sice v kasační stížnosti tvrdí, že k této zprávě přiložil i kopii doručenky dokládající den,
kdy mu bylo rozhodnutí žalované doručeno, ze správního spisu však vyplývá, že k této datové
zprávě přiložil pouze doručenku dokládající den, kdy žalované doručil svoji žádost o poskytnutí
právní služby. I další náležitosti vyžadované soudním řádem správním pro žalobu
proti rozhodnutí správního orgánu však chybí. V takovém případě je pak pro další postup soudu
určující povaha chybějících náležitostí, neboť ne každý nedostatek brání věcnému projednání
žaloby.
[18] Neuvedení dne doručení napadeného rozhodnutí by samo o sobě nebylo překážkou
pro věcné projednání žaloby, neboť soud tuto informaci může bez větších obtíží zjistit
ze správního spisu. Ze stejného důvodu by věcnému projednání žaloby nebránila ani skutečnost,
že stěžovatel v žalobě neoznačil potenciální osoby zúčastněné na řízení, pokud by ve správním
řízení vystupovaly jako účastníci. Stejně tak by věcnému projednání žaloby nebránila
ani skutečnost, že žalobce v žalobě neoznačil výrok správního rozhodnutí, který žalobou napadá.
Rozhodnutí žalované totiž obsahovalo pouze jeden výrok a je tak z povahy věci zřejmé, že žaloba
mohla směřovat pouze proti tomuto výroku. Stěžovatel však v žalobě neuvedl ani žádné žalobní
body, z nichž by bylo patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje rozhodnutí
žalované za nezákonné nebo nicotné. Tyto údaje přitom soud nemůže bez součinnosti
stěžovatele sám zjistit, proto jde o vadu, která brání věcnému projednání žaloby.
[19] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 – 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS, připomněl, že jestliže soudní řád správní
požaduje, „aby žaloba splňovala určité náležitosti, nečiní tak proto, aby krajské soudy formalisticky trvaly
na naplnění litery zákona, ale proto, aby žaloba mohla být podkladem právě pro poskytování spravedlivé ochrany
veřejným subjektivním právům v rámci soudního řízení.“ K formulaci žalobních bodů pak odkázal
na svůj rozsudek ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publ. pod č. 835/1996 Sb. NSS,
a zopakoval, že žalobce je „povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah,
hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“
Tato individualizace, jak rozšířený senát poukázal, je totiž důležitá „pro vytyčení mezí, v nichž se soud
může a má v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného, aby mohl v souladu
se zásadou rovnosti účastníků řízení náležitě využít možnosti procesní obrany.“ Zdůraznil rovněž,
že „lhůta stanovená v §71 odst. 2 větě druhé a třetí dopadá nejen na případy, kdy žalobce doplní vedle
již obsažených další (nový) žalobní bod, ale i na případy, kdy v žalobě neuvedl žalobní bod žádný; jen
v těchto případech uplyne zákonná lhůta (§72 odst. 1 s. ř. s.) marně, ve všech ostatních případech je na místě
postup dle §37 odst. 5 s. ř. s.“
[20] Z uvedeného vyplývá, že soud není oprávněn důvody nezákonnosti napadeného
rozhodnutí za žalobce jakkoli dovozovat, neboť by tím popřel svou roli nezávislého arbitra
a porušil jak zásadu dispoziční [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a §75 odst. 2 téhož zákona],
tak i zásadu rovnosti účastníků řízení (§36 odst. 1 s. ř. s.) a zásadu koncentrační (§71 odst. 2
s. ř. s.) Žaloba neobsahující žádný žalobní bod tak nemůže být podkladem pro věcné posouzení
žaloby, a proto neuvedení konkrétních důvodů nezákonnosti napadeného rozhodnutí ve lhůtě
pro podání žaloby má za následek její odmítnutí podle §37 odst. 5 s. ř. s. Soud je sice v souladu
s tímto ustanovením povinen žalobce vyzvat k odstranění vad podání, to ale pouze tehdy,
jestliže je s ohledem na konkrétní situaci pravděpodobné, že žalobce stihne žalobu doplnit včas,
tj. ve lhůtě stanovené pro podání žaloby (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 – 31).
[21] Stěžovatel v kasační stížnosti potvrdil, že rozhodnutí žalované mu bylo doručeno dne
22. 11. 2018. Od tohoto dne tak v souladu s §72 odst. 1 s. ř. s. počala stěžovateli běžet
dvouměsíční lhůta pro podání žaloby, přičemž uběhla dne 22. 1. 2019. Datová zpráva
č. ID: 641790376 doručená městskému soudu dne 22. 1. 2019, kterou stěžovatel považuje
za náležitou žalobu, neobsahovala žádný žalobní bod, ze kterého by soud mohl zjistit,
pro jaké skutkové a právní důvody považuje stěžovatel rozhodnutí žalované za nezákonné.
Formální označení této datové zprávy žádnou konkretizaci skutkových a právních důvodů
nezákonnosti rozhodnutí žalované neobsahovalo a stejně tak ani přiložené listiny – rozhodnutí
žalované, žádost o poskytnutí právní služby adresovaná žalované a doručenka žádosti
o poskytnutí právní služby. Jelikož stěžovatel doručil svoji žalobu městskému soudu pozdě v noci
v poslední den lhůty stanovené pro podání žaloby, neměl městský soud povinnost stěžovatele
vyzvat k doplnění žalobních bodů. Marným uplynutím lhůty pro podání žaloby se vada
spočívající v absenci žalobních bodů stala neodstranitelnou a městský soud tak byl povinen
ji bez dalšího odmítnout. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne
20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 – 31, v této souvislosti zdůraznil, že soud tak musí učinit
podle §37 odst. 5 s. ř. s., který je samostatným důvodem pro odmítnutí žaloby z důvodu
neodstranění vad podání, přestože vzhledem k daným okolnostem neučinil výzvu k odstranění
vad žaloby. Vysvětlil rovněž, že ačkoli se může zdát, že tento závěr koliduje s textem
§37 odst. 5 s. ř. s., který vždy předpokládá vydání výzvy, výzva soudu již nemusí být s ohledem
na konkrétní situaci objektivně možná nebo účelná. I v těchto případech je však základem
pro odmítnutí žaloby §37 odst. 5 s. ř. s. a nikoli §46 odst. 1 s. ř. s.
[22] Stěžovatel svoji žalobu doplnil až dne 23. 1. 2019, a tedy po lhůtě pro podání žaloby.
Městský soud proto postupoval správně, pokud žalobu odmítl. Skutečnost, že ji odmítl nesprávně
podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ačkoli ji měl odmítnout podle §37 odst. 5 s. ř. s., nemá
na zákonnost samotného výroku o odmítnutí žaloby žádný vliv. Obstojí i výrok II. napadeného
usnesení, jehož zrušení se stěžovatel rovněž domáhal, ačkoli proti němu v kasační stížnosti
fakticky ničeho nenamítal. Podle §6a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
„[p]oplatek za návrh na zahájení řízení se nevybírá, jestliže soud návrh na zahájení řízení před prvním jednáním
odmítne.“ Městský soud žalobu odmítl před prvním jednáním, a proto nebyl oprávněn
po stěžovateli vyžadovat zaplacení soudního poplatku. Z povahy věci tak o žádosti o osvobození
od soudních poplatků vůbec rozhodovat nemusel. Tato skutečnost však sama o sobě
nezákonnost výroku II. napadeného usnesení nezpůsobuje.
[23] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že napadené usnesení krajského soudu shledal
zákonným, a proto podanou kasační stížnost podle §110 odst. 1, in fine, s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
[24] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.
Žalovaná byla ve věci úspěšná, prokazatelné náklady jí však v souvislosti s řízením o kasační
stížnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti žádnému z účastníků (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 7. května 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu