ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.127.2020:37
sp. zn. 3 Azs 127/2020 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého právní věci žalobce: O. P., zastoupen
JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem AK Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 11. 2019, č. j. OAM-440/ZA-ZA11-LE27-2018, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2020, č. j. 16 Az 66/2019 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 11. 2019. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Při posouzení věci vycházel soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce pochází
z Luhanské oblasti, je svobodný, bezdětný, v letech 2014 – 2016 žil v Sumské oblasti, opakovaně
pracoval po určitou dobu v Polsku, naposledy před příchodem do České republiky žil
v Zakarpatské oblasti. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je u něj obava
z možného nástupu do armády, ta byla současně i příčinou jeho neustálého stěhování na území
Ukrajiny. Žalobce má strach z dalšího vojenského konfliktu, z důvodu svého původu měl
také problémy při hledání pronájmu i zaměstnání a byl rovněž zbit. Policii nic nehlásil,
protože není zvyklý si stěžovat. Se státními orgány problémy neměl, s výjimkou jednoho
předvolání od SBU. Do České republiky přicestoval v roce 2018, návratu se obává,
neboť na Ukrajině je špatná bezpečnostní situace a nemá se kam vrátit. V případě nasazení
armády by pak musel bojovat proti svým blízkým.
[3] Na základě výše uvedených skutečností dospěl městský soud k závěru, že podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany nejsou splněny. Pobytová historie žalobce svědčí
o tom, že v jeho případě byl institut vnitřního přesídlení využitelný a funkční, v Luhanské oblasti
již dlouhodobě nebydlí. Nevraživost mezi ukrajinskojazyčnou a ruskojazyčnou komunitou
je známá, potíže z toho pro žalobce plynoucí však nedosahují znaky pronásledování ve smyslu
zákona o azylu. K posuzování kritérií pronásledování odkázal městský soud na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008 č. j. 3 Azs 48/2008 – 57 případně usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2019, č. j. 5 Azs 7/2019 – 36. K obavám z povolání
do armády pak uvedl, že vojenská služba představuje legitimní občanskou povinnost a odmítání
jejího výkonu nemůže samo o sobě založit pronásledování či skutečné nebezpečí vážné újmy.
V tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2017,
č. j. 10 Azs 307/2017 – 33, v němž byla shrnuta jeho předchozí bohatá judikatura na toto téma.
[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., neboť podle něj skutkové závěry napadeného rozsudku
nemají oporu ve spisu a rozsudek je rovněž nepřezkoumatelný. Stěžovatel má za to, že se městský
soud řádným způsobem nevypořádal se všemi prezentovanými důvody žádosti o mezinárodní
ochranu, tyto naopak zčásti nemístně zlehčoval a zčásti ignoroval. Toto hodnocení se týká
především situace na východní Ukrajině, ale také postavení přesídlenců v západní části země.
Pokud by vzal soud všechny skutečnosti v úvahu, musel by podle názoru stěžovatele dospět
k závěru, že jsou splněny přinejmenším podmínky pro udělení doplňkové ochrany
podle §14a zákona o azylu, a to z důvodu vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti kvůli
svévolnému násilí v situaci vnitřního ozbrojeného konfliktu. Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku
z pohledu uplatněných stížnostních námitek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační
stížnosti.
[6] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
[7] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
„přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“
[8] V projednávané věci stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl, v čem spatřuje její přijatelnost
ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona, důvody přijatelnosti pak nenalezl ani Nejvyšší
správní soud z úřední povinnosti. Městský soud se vypořádal se základními otázkami řízení
adekvátně úrovni námitek uvedených v žalobě, k jednotlivým námitkám vhodně poukázal
na judikaturu Nejvyššího správního soudu citovanou výše a ze skutkových zjištění vyvodil logické
závěry. V řízení nevyvstala žádná právní otázka, k níž by měl Nejvyšší správní soud zapotřebí
vyjádřit se v rámci sjednocování judikatury, napadený rozsudek také nepředstavuje žádný exces
při posuzování typově obdobných věcí, naopak je ve všech ohledech standardní. Nejvyšší správní
soud proto kasační stížnost podle §104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[9] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 28. dubna 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu