ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.145.2021:47
sp. zn. 3 Azs 145/2021 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. K.,
zastoupená JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021,
č. j. 53 Az 3/2021 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Matěji Šedivému, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
6 800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně rozsudek Krajského soudu v Praze
(dále jen „krajský soud“) ze dne 28. 4. 2021, č. j. 53 Az 3/2021 - 14, jímž byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2020, č. j. OAM-125/LE-BE01-VL16-2020.
Tímto rozhodnutím byla zamítnuta její žádost o udělení mezinárodní ochrany
podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc
(dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodná.
[2] Při posuzování žaloby vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně
ve své žádosti o mezinárodní ochranu a následném pohovoru k žádosti uvedla, že je ukrajinské
státní příslušnosti a národnosti, nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyla členkou žádné
politické strany ani nebyla jinak politicky aktivní. Je vdova a má jednu dospělou dceru.
Na Ukrajině naposledy žila v Dněpropetrovské oblasti. V roce 2008 si opatřila české vízum
a v létě téhož roku přicestovala do České republiky. Uvedla, že je zdravá a nemá žádná zdravotní
omezení. Žádost o mezinárodní ochranu podala z toho důvodu, že se v ČR seznámila
s Ukrajincem, který má povolení k trvalému pobytu, a od roku 2009 žijí ve společné domácnosti.
Chtějí se vzít, ale žalobkyně zde pobývá nelegálně, proto nemohou. Nedovede si představit,
že by bez něj žila. Na Ukrajinu se nemá kam vrátit, nemůže bydlet ani u dcery, neboť
ta je drogově závislá a nemá žádný byt.
[3] Krajský soud poté konstatoval, že zákon o azylu u zjevně nedůvodných žádostí počítá
s konceptem tzv. bezpečné země původu (§16 odst. 2 zákona o azylu). Definici tohoto pojmu
lze nalézt v §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Krajský soud připomněl, že žadatele pocházející
z bezpečných zemí původu nelze bez dalšího považovat za osoby vyžadující ochranu, neboť
podstatou tohoto konceptu je „nezkoumání“ důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany,
ale toliko posouzení, zda daná země podmínky definice „bezpečné země původu“ splňuje.
Charakteristickým znakem řízení o udělení mezinárodní ochrany v případě bezpečných zemí
původu pak je přenesení důkazního břemene a břemene tvrzení na žadatele o mezinárodní
ochranu; bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala, že právě v její konkrétní situaci existují oprávněné
důvody nepokládat Ukrajinu za bezpečnou zemi původu.
[4] Žalobkyně v žalobě tvrdila, že by jí měla být udělena mezinárodní ochrana,
neboť se nemá kam na Ukrajinu vrátit a chce žít v ČR se svým snoubencem. Tyto důvody jsou
dle krajského soudu sice lidsky pochopitelné, nicméně nejsou relevantní z hlediska mezinárodní
ochrany. Tyto okolnosti totiž nevyvrací závěr, že je Ukrajina bezpečnou zemí původu; naopak
z výpovědi žalobkyně jasně vyplynulo, že na Ukrajině nikdy žádné problémy neměla. Bez potíží
jí bylo vydáno vízum a mohla volně vycestovat ze země. Žalobkyně neuvedla žádné okolnosti,
které by dokládaly, že právě pro ni není Ukrajina bezpečnou zemí; tvrzení o soužití
se snoubencem v ČR na tom nic nemění.
[5] Nakonec krajský soud shledal nedůvodnou námitku žalobkyně, že se žalovaný nezabýval
tvrzenými důvody pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu. Odkázal
na §16 odst. 3 zákona o azylu, podle něhož správní orgán v případě zjevně nedůvodných žádostí
neposuzuje, zda by mohla být žadatelka o udělení mezinárodní ochrany vystavena pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, zda splňuje důvody pro udělení azylu
podle §13 a §14 zákona o azylu, jestli jí hrozí vážná újma podle §14a téhož zákona nebo
zda jí lze udělit doplňkovou ochranu podle §14b zákona o azylu. Žalovaný tudíž nebyl povinen,
na rozdíl od jiných řízení o mezinárodní ochraně, se dalšími důvody pro udělení azylu
či doplňkové ochrany zabývat.
[6] Kasační stížnost podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) formálně z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Výslovně neuvádí
žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Stěžovatelka nejprve opakuje skutečnosti, kterými odůvodnila svoji žádost o udělení
mezinárodní ochrany. Dále vytýká žalovanému, že se nezabýval jí tvrzeními důvody pro udělení
humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu a namísto toho posuzoval bezpečnostní a politickou
situaci na Ukrajině, což se stěžovatelčiným azylovým příběhem nijak nesouvisí; krajský soud
pak tento nesprávný postup žalovaného nekriticky převzal. V této souvislosti stěžovatelka
odkazuje na důvody, které dle ní svědčí pro udělení humanitární azylu (tj. na Ukrajině nemá
zázemí, v ČR žije dlouhou dobu se snoubencem, který s ní do země původu nemůže odcestovat,
a je již vysokého věku). Nakonec toliko obecně uvádí, že krajský soud nereagoval na uplatněnou
žalobní argumentaci a napadený rozsudek je věcně nesprávný; k tomu cituje z judikatury
Nejvyššího správního soudu pojednávající o požadavcích na odůvodnění správních rozhodnutí
(nikoli soudních rozhodnutí).
[8] Žalovaný se ztotožňuje s napadeným rozsudkem a navrhuje odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost, případně zamítnutí pro nedůvodnost.
[9] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti,
musel se zabývat její přijatelností. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž
před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[10] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
(všechna zmiňovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), je přesahem
vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele
je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního
případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních
práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[11] Stěžovatelka ve své kasační stížnosti neuvedla, v čem spatřuje její přijatelnost, důvody
přijatelnosti neshledal ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. V řízení nebyla nastolena
žádná právní otázka, k níž by se musel vyjádřit v zájmu sjednocování judikatury, najevo nevyšla
ani žádná jiná skutečnost, která by svým významem podstatně přesahovala zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud neshledal v napadeném rozsudku či postupu, který vedl k jeho vydání,
ani žádné hrubé či excesivní vady, které by eventuálně rovněž mohly vést k závěru o přijatelnosti
kasační stížnosti. Rozsudek krajského soudu nevybočuje z předepsaných standardů, vypořádání
žalobních námitek odpovídá mírou své konkrétnosti formulaci žalobních námitek,
a to při zohlednění skutečnosti, že žaloba neobsahovala žádná tvrzení, která by vyvracela závěr
žalovaného, že Ukrajina je tzv. bezpečnou zemí, v důsledku čehož byla žádost stěžovatelky
vyhodnocena jako zjevně nedůvodná (při posuzování této otázky vycházel krajský soud z ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu reprezentované rozsudkem ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Azs 66/2008 - 70).
[12] S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle §104a odst. 1 s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.
[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu
s §60 odst. 1 větou první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatelka
v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak
měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti
nevznikly. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
žádnému z účastníků.
[14] Stěžovatelce byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2021,
č. j. 3 Azs 145/2021 - 29, ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Matěj
Šedivý, advokát se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 19. Podle §35 odst. 10 s. ř. s.
platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle §7 bodu 5.
a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“, s přihlédnutím
k §11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu, náleží advokátovi odměna za dva úkony právní
služby, které spočívaly v převzetí a přípravě zastoupení a v sepisu a podání doplnění kasační
stížnosti. Za každý právní úkon náleží zástupci stěžovatelky odměna v částce 3 100 Kč, celkem
tedy 6 200 Kč, k čemuž je třeba přičíst náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč za každý
úkon právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy 600 Kč. Ustanovený zástupce soudu
nedoložil, že je plátcem DPH, přiznaná odměna se mu proto nenavyšuje o částku, která odpovídá
sazbě této daně. Celkem proto náleží zástupci stěžovatelky odměna a náhrada hotových výdajů
ve výši 6 800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti
dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 27. října 2021
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu