ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.153.2021:38
sp. zn. 3 Azs 153/2021 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. H. N.,
zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
5. 5. 2021, č. j. 30 A 67/2019 – 23, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „ s tě ž o v ate l ka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „ k r aj s ký so ud“), kterým krajský soud
zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 6. 2019, č. j. MV-59989-7/SO-2019.
Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla odvolání stěžovatelky a potvrdila usnesení Ministerstva
vnitra ze dne 12. 2. 2019, č. j. OAM-1647-16/DP-2019, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti
stěžovatelky o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny
podle §169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc, neboť stěžovatelka
ji podala na území České republiky, ačkoli k podání žádosti na území nebyla oprávněna.
[2] Stěžovatelka současně s kasační stížností navrhla, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
Tento návrh blíže odůvodnila podáním ze dne 24. 5. 2021, v němž především uvedla, že žije
v ČR více než 15 let, vytvořila si zde mimořádné vazby a sociální kontakty. Žije ve společné
domácnosti s manželem, dcerou a jejím nezletilým synem (vnukem stěžovatelky). Manžel pobývá
v ČR na základě povolení k trvalému pobytu, dcera a vnuk jsou státními občany ČR. Nepřiznání
odkladného účinku zasáhne do těchto rodinných vazeb. Došlo by ke zpřetrhání manželského
svazku, nadto manžel má aktuálně problémy se srdcem, léčí se, je slabý a potřebuje podporu
a péči stěžovatelky. Dále uvedla, že dcera porodila vnuka ve velmi mladém věku, jeho otec
je neznámý, jak vyplývá z rodného listu, takže o něj denně pečuje především stěžovatelka (krmí
ho, koupe ho, bere jej na procházky a k lékaři). Nezletilý vnuk si ke stěžovatelce vytvořil silné
citové pouto, jeho matka se o něj kvůli svému nízkému věku sama nezvládne postarat.
Stěžovatelka uzavřela, že je nepostradatelnou osobou v rodině, její přítomnost na území
je nezbytnou k zajištění chodu domácnosti a péče o celou rodinu (zejména o manžela a vnuka).
Všichni rodinní příslušníci stěžovatelky jsou situováni na území ČR, roztržení rodiny by bylo
drastickým zásahem do života všech jejích členů. K tomu doplnila, že optikou procesních práv
v soudním řízení považuje za zásadní, aby byla v kontaktu s právním zástupcem a mohla se řízení
osobně účastnit. Stěžovatelka k návrhu připojila řadu listin, konkrétně lékařskou zprávu jejího
manžela ze dne 11. 5. 2021, rodné listy dcery i vnuka, dále kopie občanského průkazu dcery
a vnuka a listinu o udělení státního občanství ČR dceři stěžovatelky.
[3] Žalovaná navrhla, aby kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek. Přitom uvedla,
že v důsledku správních rozhodnutí bylo zastaveno řízení o žádosti o vydání povolení
k dlouhodobému pobytu, neboť stěžovatelka nebyla oprávněna žádost podat na území ČR.
Stěžovatelka není k pobytu v ČR oprávněna a na tom by nic nezměnilo ani přiznání odkladného
účinku. To má totiž mimořádný charakter a v dané věci nejsou splněny všechny zákonné
podmínky. Nevydání povolení k dlouhodobému pobytu nepředstavuje nenahraditelnou újmu,
protože ta by mohla stěžovatelce vzniknout až na základě správního vyhoštění z území ČR.
To by sice mohlo být důsledkem zastavení řízení o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu,
ale o správním vyhoštění se vede samostatné řízení, ve kterém se posuzují dopady
do soukromého a rodinného života vyhošťovaného cizince a případná správní žaloba proti
rozhodnutí o správním vyhoštění má odkladný účinek ze zákona. Práva stěžovatelky v soudním
řízení jsou zaručena prostřednictvím jejího zmocněného zástupce.
[4] Kasační stížnost nemá podle §107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odkladný
účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (v řízení o kasační stížnosti
stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Vzhledem k mimořádné povaze institutu odkladného účinku lze kasační stížnosti přiznat
odkladný účinek pouze výjimečně, pokud stěžovatel prokáže, že újma, která mu hrozí, je reálná,
není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž významná, a jejíž vznik je v příčinné souvislosti
s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58,
č. 3270/2015 Sb. NSS; judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz).
[6] Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatelky a dospěl k závěru, že stanovené
podmínky splňuje. Nejvyšší správní soud přisvědčuje tvrzení stěžovatelky, že je v zájmu jejích
rodinných příslušníků, aby mohla do rozhodnutí o kasační stížnosti setrvat na území ČR.
Stěžovatelka konkretizovala újmu, která v důsledku jejího vycestování z území České republiky
jí a její rodině bezprostředně hrozí, a předloženými listinami (viz odstavec [2] výše) existenci této
hrozby i doložila. Prokázala totiž, že má v ČR funkční rodinné vazby, do nichž by její vycestování
mohlo vážně zasáhnout. Ohrožení péče o nezletilého vnuka a nemocného manžela je v daném
případě dostatečnou a reálně hrozící újmou.
[7] Nejvyšší správní soud přihlédl i k tomu, že odkladný účinek přiznal stěžovatelčině žalobě
už krajský soud, byť z jiných důvodů. Pokud by tedy nyní Nejvyšší správní soud podané kasační
stížnosti nepřiznal odkladný účinek, hrozilo by stěžovatelce reálné nebezpečí, že bude
muset ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti opustit Českou republiku. Nelze přitom
spoléhat jen na to, že by stěžovatelka bez dalšího mohla získat jiný druh pobytového oprávnění.
Kasační soud podotýká, že důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku
nemůže být ani skutečnost, že k bezprostřednímu opuštění území může být stěžovatelka
donucena až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění. Jak zdejší soud konstatoval
například v usnesení ze dne 4. 3. 2020, č. j. 3 Azs 5/2020 – 40, nelze požadovat, aby cizinec
předcházel případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním
pobytem, jímž se vystaví riziku správního vyhoštění.
[8] Návrh splňuje i zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s., neboť z ničeho
nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku zasáhlo do práv třetích osob, či že by bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Nejvyšší správní soud tak po posouzení stěžovatelčina návrhu dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku jsou v posuzované věci splněny, a proto v souladu
s §107 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek přiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 20. července 2021
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu