ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.161.2021:47
sp. zn. 3 Azs 161/2021 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: I. M., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2021,
č. j. 2 Az 31/2019 – 27, o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření,
takto:
Návrh žalobce na vydání předběžného opatření, jímž by soud žalovanému uložil povinnost vydat
žalobci zpět průkaz žadatele o mezinárodní ochranu, se za mí t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 15. 1. 2021, č. j. 2 Az 31/2019 – 27, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2019,
č. j. OAM-921/ZA-ZA11-VL13-2018. Posledně uvedeným rozhodnutím žalovaný neudělil
žalobci dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon
o azylu“), mezinárodní ochranu.
[2] Spolu s blanketní kasační stížností podal stěžovatel mimo jiné návrh na vydání
předběžného opatření dle §38 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jímž
by se žalovanému uložilo, aby stěžovateli vydal zpět průkaz žadatele o mezinárodní ochranu,
neboť se za tohoto žadatele nadále považuje. Návrh odůvodňuje především tím, že se dne
19. 5. 2021 dostavil na pracoviště žalovaného za účelem prodloužení doby platnosti průkazu
žadatele o mezinárodní ochranu. Zde mu byl vydán protokol o předání cestovního dokladu
a zároveň mu bylo sděleno, že řízení o mezinárodní ochraně bylo ukončeno ke dni 30. 1. 2021,
kdy nabyl právní moci napadený rozsudek městského soudu. Stěžovatel je však toho názoru,
že městský soud doručoval rozsudek na nesprávnou a neaktuální adresu (tj. X), o jeho existenci
se tak nemohl dozvědět. Městský soud pochybil, neboť stěžovatel již v roce 2020 nahlásil
na pracovišti žalovaného novou adresu (X), což bylo zaznamenáno i v průkazu žadatele
o mezinárodní ochranu, jehož kopii stěžovatel k návrhu připojil. Bylo povinností soudu vyvinout
maximální snahu o dohledání správné adresy, to se však nestalo. Stěžovatel splnil svou povinnost
a novou adresu řádně nahlásil žalovanému; měl přitom za to, že právě na tuto adresu mu bude
doručováno i soudní rozhodnutí. S ohledem na pochybení městského soudu žádá o uvedené
předběžné opatření a vrácení průkazu žadatele o mezinárodní ochranu, dokud nebude Nejvyšším
správním soudem meritorně rozhodnuto o kasační stížnosti a postaveno najisto, že městský soud
postupoval při doručování nesprávně. Bez předběžného opatření je stěžovatel v tíživé situaci,
neboť v ČR nedisponuje žádným pobytovým oprávněním, je zde nelegálně a hrozí mu například
zajištění ze strany Policie ČR.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu stěžovatele předně podotýká, že od 22. 1. 2020 skutečně
eviduje pobyt stěžovatele na adrese X. Přesto považuje jím uplatněnou argumentaci
za nesprávnou, neboť z §37 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že je v zájmu účastníka řízení informovat
soud o změně adresy pro doručování, pokud k ní dojde v průběhu řízení. Stěžovatel se mohl
nechat v řízení před městským soudem zastoupit právním profesionálem či organizací poskytující
právní poradenství cizincům, pokud si nebyl jistý procesními pravidly. Ke změně adresy nadto
došlo až poté, co žalovaný městskému soudu odeslal vyjádření k žalobě (tj. 9. 8. 2019). Právě
v tomto vyjádření žalovaný často upozorňuje na změnu hlášené adresy oproti stavu v době
podání žaloby. Činí tak preventivně, s vědomím častých opomenutí povinnosti hlásit změnu
doručovací adresy samotným žalobcem. Nicméně tato povinnost tíží především žalobce (zde
stěžovatele), který musí soudu předkládat včasné a správné informace ohledně případných změn
adresy pro doručování. Na základě uvedeného žalovaný navrhuje, aby kasační soud návrhu
na vydání předběžného opatření nevyhověl.
[4] Podle §38 odst. 1 s. ř. s. byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry
účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit
něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí
osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
[5] Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrhu stěžovatele nelze s ohledem na zákonnou
úpravu vyhovět. Stěžovateli totiž nesvědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany
ve smyslu §2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení je totiž žadatelem
o udělení mezinárodní ochrany cizinec , který podal v České republice žádost o udělení
mezinárodní ochrany, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Postavení žadatele o udělení
mezinárodní ochrany má dále cizinec po dobu běhu lhů ty pro podání žaloby podle
§32 a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního,
má-li tato žaloba odkladný účinek nebo do vydání usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku,
pokud o něj cizinec požádal. Postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany má dále cizinec, který požádal
o udělení mezinárodní ochrany v jiném státě, který je vázán přímo použitelným předpisem Evropské unie, a Česká
republika jej převzala na své území za účelem posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
[6] Stěžovatel tak měl postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany pouze do skončení
řízení o žalobě před městským soudem. Jeho kasační stížnost proti rozhodnutí městského soudu
o zamítnutí žaloby sice má ze zákona odkladný účinek (§32 odst. 5 zákona o azylu), to ovšem
neznamená, že by stěžovateli v této fázi soudního přezkumu náleželo rovněž postavení žadatele
o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu výše citovaného §2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu.
Je však oprávněn po dobu řízení o kasační stížnosti setrvat na území ČR (srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. III. ÚS 3997/19).
[7] Cizinec je tedy v rámci řízení o kasační stížnosti oprávněn pobývat na území
ČR, a to na základě potvrzení o strpění na území dle §78b zákona o azylu. Podle
§78b odst. 1, věty první zákona o azylu ministerstvo na žádost cizince rozhodne o jeho strpění na území
na dobu nezbytně nutnou, pokud cizinec předložil náležitosti uvedené v odstavci 4. O strpění na území vydá
ministerstvo cizinci potvrzení o strpění na území, ve kterém vyznačí dobu strpění na území.“ Podle odstavce
4 tohoto ustanovení je cizinec povinen k žádosti o strpění na území nebo prodloužení doby
strpění na území a) předložit cestovní doklad, je-li jeho držitelem, b) předložit doklad o včas
podané kasační stížnosti s návrhem na přiznání odkladného účinku nebo při prodloužení doby
strpění doklad o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti a doklad o tom, že řízení
o podané kasační stížnosti dosud pravomocně neskončilo, a c) doložit adresu místa hlášeného
pobytu na území.
[8] Stěžovatel tedy má prostředky, jak si zajistit další legální pobyt na území do doby
pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud nemůže žalovanému
uložit, aby stěžovateli vydal průkaz žadatele o mezinárodní ochranu, neboť stěžovatel tímto
žadatelem již není, jak bylo vysvětleno výše. To ovšem samo o sobě nemá vliv na právo
stěžovatele setrvat na území po dobu řízení o kasační stížnosti.
[9] Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že na věc nemá vliv argumentace stěžovatele
ohledně doručování napadeného rozsudku městského soudu. Nastolené otázky mají vliv
na posouzení včasnosti kasační stížnosti a přímo tak nesouvisí s otázkou dalšího legálního
pobytu stěžovatele v České republice. Včasnost kasační stížnosti je jednou z podmínek řízení,
kterou Nejvyšší správní soud zkoumá předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení případu.
V případě opožděné kasační stížnosti je tato dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. usnesením odmítnuta. Pokud je kasační stížnost shledána včasnou, může zdejší
soud – za splnění dalších procesních podmínek řízení – přistoupit k vlastnímu věcnému
přezkumu napadeného rozhodnutí. Soudu nyní nepřísluší, aby se v usnesení o předběžném
opatření zabýval včasností stěžovatelem podané kasační stížnosti; ostatně takové posouzení
by nemělo na rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření žádný vliv. I pokud
by Nejvyšší správní soud shledal tvrzené vady v postupu městského soudu při doručování
napadeného rozsudku, znamenalo by to pouze, že rozsudek byl stěžovateli řádně doručen až dne
19. 5. 2021, kdy si jej osobně převzal. To by pak mělo vliv na určení, zda byla kasační stížnost
stěžovatele podána v zákonné dvoutýdenní lhůtě po doručení rozhodnutí (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Na skutečnosti, že po skončení řízení o žalobě (tedy nejpozději po 19. 5. 2021) již stěžovateli
nesvědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, by takové úvahy či zjištění nic
nezměnily.
[10] Na základě popsaných skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
pro vydání stěžovatelem požadovaného předběžného opatření nejsou za daného stavu splněny.
Nezbylo mu proto, než tento návrh zamítnout.
[11] Nad rámec výše uvedeného kasační soud dodává, že o předběžném opatření rozhodoval,
aniž by byl stěžovatel zastoupen advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Samotný návrh
na vydání předběžného opatření však byl stěžovatelem řádně zdůvodněn, navíc stěžovatel v něm
soud žádal o urychlené vyřízení věci. O návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti tak bude rozhodnuto následně v samostatném usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 29. července 2021
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu