ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.308.2020:53
sp. zn. 3 Azs 308/2020 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. A.,
zastoupená Mgr. Petrem Suchánkem, advokátem se sídlem Výstaviště 405/1, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, č. j. 41 Az 52/2019
– 31,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátovi Mgr. Petru Suchánkovi,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů
od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně rozsudek Krajského soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“) ze dne 1. 7. 2020, č. j. 41 Az 52/2019 – 31, jímž byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019, č. j. OAM-896/ZA-ZA11- ZA05-2019. Tímto
rozhodnutím nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o azylu“).
[2] Při posuzování důvodnosti žaloby vycházel krajský soud z následujícího skutkového
stavu. Žalobkyně ve své žádosti o mezinárodní ochranu a následném pohovoru k žádosti uvedla,
že je státní občankou Arménské republiky a hlásí se k arménské národnosti. Je svobodná,
ale má dlouhodobého druha, se kterým má pět dětí. Děti žijí v Arménii kromě jedné dcery
jménem A. (nar. X), která je toho času v Německu. O svém zdravotním stavu vypověděla, že se
cítí špatně, ale s ničím se neléčí. V Německu jí pouze byly předepsány léky na zánět ucha, nyní už
se cítí lépe. Arménii opustila dne 15. 6. 2019 a odjela do Německa, kde požádala o azyl. Dne 9.
10. 2019 však byla transferována do ČR. Arménii opustila, protože byl ohrožen život její dcery
A., neboť jí nebyla zajištěna dostatečná lékařská péče. S dcerou si proto vyřídily české vízum a
jely do Německa, což jim doporučil arménský lékař. Ke zdravotním obtížím dcery uvedla, že jí
byla v roce 2012 diagnostikována leukémie, kterou arménští lékaři byli schopni léčit, ale později
se u ní objevily problémy s klouby. Dcera potřebuje kloubní náhradu na levém lokti a pravé kyčli.
Nyní nemůže sama chodit, používá berle, a žalobkyně o ni tedy pečuje. Na dotaz, proč byla
žalobkyně převezena z Německa do ČR, ale dcera zůstala v Německu, odpověděla, že si myslí, že
je to proto, že dcera je hospitalizována v nemocnici. K dotazu, zda se potýká s nějakými
problémy v zemi původu, uvedla, že je zadlužená, protože si kvůli léčbě dcery musela půjčit
peníze. Pokud by se žalobkyně musela vrátit do Arménie a dcera by zůstala v Evropě, žalobkyně
by utrpěla značnou psychickou újmu.
[3] Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že splňovala podmínky pro udělení
humanitárního azylu. Poukázal na to, že na humanitární azyl není právní nárok a obvyklými
důvody pro jeho udělení jsou například zvlášť těžká nemoc, zdravotní postižení či příchod
z oblasti postižené významnou humanitární katastrofou. Žádné takové důvody žalobkyně
netvrdila, neboť pouze uvedla, že se necítí dobře, nevykazuje však žádné znaky žádné nemoci,
pouze dobírá léky, které jí byly předepsány v Německu na zánět ucha. Žalobkyně nepřichází
ani z oblasti postižené významnou humanitární katastrofou. Ke špatnému zdravotnímu stavu
dcery žalobkyně, o níž žalobkyně dle svého tvrzení musí pečovat, pak krajský soud uvedl,
že žalobkyně zdravotní problémy své dcery toliko tvrdila a ničím je nedoložila. Navíc její dcera
je zletilá a toho času je v Německu. Krajský soud uzavřel, že shora popsané okolnosti
neodůvodňují udělení humanitárního azylu žalobkyni.
[4] Kasační stížnost podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) z důvodů, které podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Přijatelnost
kasační stížnosti spatřuje v tom, že v ní předestřela otázku, kterou se Nejvyšší správní soud ve své
judikatuře dosud nezabýval. Touto otázkou je, zda lze žadateli o mezinárodní ochranu udělit
humanitární azyl z důvodu nepříznivého zdravotního stavu člena jeho rodiny.
[5] Stěžovatelka poukazuje na to, že smyslem humanitárního azylu je umožnit žalovanému
udělit žadateli azyl i v situacích, na něž sice nedopadá žádný z důvodů předpokládaných
taxativními výčty §12 a §13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl
neposkytnout. Žalovaný díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné
v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu
(např. zvláště těžce postižené či závažně nemocné osoby, osoby přicházející z oblastí postižených
humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace,
jež předvídané či předvídatelné nebyly (v této souvislosti stěžovatelka odkázala na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55). Touto okolností může
být i nepříznivý zdravotní stav dcery stěžovatelky, která je na její péči závislá.
[6] Dále uvádí, že krajský soud neshledal její žalobní námitky důvodnými zejména
proto, že se dcera A. nenachází na území ČR. Ze zdravotní dokumentace její dcery z července
až listopadu roku 2020, kterou doložila ke kasační stížnosti, však vyplývá, že v červenci roku 2020
(kdy krajský soud vydal napadený rozsudek – pozn. NSS) již pobývala se stěžovatelkou
v přijímacím středisku Zastávka. Stěžovatelka navíc tvrdí, že její dcera v ČR pobývá od ledna
roku 2020.
[7] Je si vědoma, že krajský soud při posuzování věci zpravidla vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, nicméně k prolomení tohoto
pravidla dojde, pokud by jeho aplikací mělo dojít k porušení zásady non-refoulement. Judikatura
Nejvyššího správního soudu již dovodila, že nové skutečnosti, které by mohly odůvodnit udělení
azylu, lze uplatnit v řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem pouze tehdy,
pokud je žadatel o mezinárodní ochranu nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení
před žalovaným (v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 6. 2017, č. j. 9 Azs 14/2017 - 30). Stěžovatelka poukazuje na to, že v době podání žaloby byla
její dcera ještě v Německu, a proto nemohla tvrdit, že se nachází na území České republiky
a podstupuje zde léčbu. Ke kasační stížnosti přikládá lékařské zprávy z července až listopadu
2020, z nichž vyplývá, že její dcera prodělala leukémii a nyní se u ní vyskytují degenerativní
ortopedické změny, které významně omezují její pohyblivost. Její zdravotní stav vyžaduje
intenzivní rehabilitaci, kterou podstupuje každé dva až pět dní. S ohledem na tyto nové důkazy
vztahující se k původním tvrzením stěžovatelky měla být její žádost o mezinárodní ochranu
opětovně posouzena, neboť se týkají důvodů pro udělení mezinárodní ochrany,
které stěžovatelka uplatnila ve své žádosti.
[8] Nakonec stěžovatelka uvádí, že systém zdravotní péče v Arménii trpí zásadními
nedostatky. Je zatížený korupcí a zdravotní péče není dostupná pro obyvatele země s nízkými
příjmy. Schopnost zdravotního systému poskytnout dceři stěžovatelky adekvátní péči by měla být
posuzována také s ohledem na probíhající epidemii onemocnění COVID-19 a její dopad
na zdravotní systém v Arménii.
[9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Uvádí,
že krajský soud se dostatečně zabýval všemi žalobními námitkami (které jsou do značné míry
totožné s kasačními námitkami) a vysvětlil, proč je neshledává důvodnými. Jeho závěry jsou
v souladu s obsahem správního spisu.
[10] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti,
musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační
stížnost ve věci mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne
ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[11] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení
o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů.
[12] Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 vymezil několik typových
okruhů právních otázek, u kterých se může jednat o přijatelnou kasační stížnost. Zde uvedl,
že o přijatelnou kasační stížnost se mimo jiné jedná tehdy, pokud se dotýká právních otázek,
které dosud nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[13] V projednávané věci spatřuje stěžovatelka přesah vlastních zájmů v tom, že dosud nebyla
judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena otázka, zda lze žadateli o mezinárodní ochranu
udělit humanitární azyl z důvodu nepříznivého zdravotního stavu člena jeho rodiny. Stěžovatelce
lze přisvědčit v tom, že tento konkrétní případ nebyl judikaturou dosud plně řešen. Tato okolnost
však sama o sobě neznamená, že kasační stížnost je přijatelná (v podrobnostech viz níže).
[14] Podle §14 zákona o azylu platí, že jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn
důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu.
[15] Ustanovení §14 zákona o azylu v sobě obsahuje kombinaci neurčitého právního pojmu
a správního uvážení; neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“ a vlastní
rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“
představuje správní uvážení (rozsudek Nejvyššího právního soudu ze dne 19. 7. 2004,
č. j. 5 Azs 105/2004 - 72). Jelikož neurčitý právní pojem nelze obsahově dostatečně přesně
vymezit a jeho aplikace závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě,
zákonodárce tímto vytváří žalovanému prostor, aby zhodnotil, zda konkrétní situace patří
do tohoto neurčitého právního pojmu či nikoli.
[16] Z tohoto důvodu nejen zákonodárce, ale ani soudy nemohou pojmenovat a kazuisticky
předvídat veškeré okolnosti, které by žalovaný měl akceptovat jako dostatečné či vyhovující pro
udělení humanitárního azylu (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004,
č. j. 5 Azs 60/2004 - 52). Přesah vlastních zájmů stěžovatelky proto nelze spatřovat v tom,
že je třeba, aby se kasační soud vyjadřoval otázce, zda lze žadateli o mezinárodní ochranu udělit
humanitární azyl z důvodu nepříznivého zdravotního stavu člena jeho rodiny. Dostatečné
je, že se kasační soud již v mnoha svých rozhodnutích vyjádřil k problematice mezí
soudního přezkumu správního rozhodnutí, v němž byly posuzovány podmínky
pro udělení humanitárního azylu (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2014,
č. j. 8 As 37/2011 – 154, či rozsudek ze dne 28. 1. 2015, č. j. 1 Azs 200/2014 – 27).
[17] Stěžovatelka v kasační stížnosti nepředestřela žádnou jinou právní otázku, jež by mohla
mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní
soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu
napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu. Konečně stěžovatelka v kasační stížnosti
neuvedla žádná tvrzení, která by bylo možné kvalifikovat jako zásadní pochybení krajského soudu
ve smyslu citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 13/2006 – 39.
[18] Nad rámec nutného Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelka může nové
skutečnosti, které uvedla v řízení o kasační stížnosti (zejména zjištění vyplývající z lékařské
dokumentace týkající se zdravotního stavu její dcery či tvrzení, že se dcera již nachází na území
České republiky a požádala o mezinárodní ochranu), uplatnit v případné nové žádosti o udělení
mezinárodní ochrany.
[19] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti,
a proto ji podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Z toho důvodu se také nezabýval
vlastní kasační argumentací, že s ohledem na požadavek na zachování zásady non-refoulement
nastaly v nynějším případě okolnosti pro prolomení pravidla dle §75 odst. 1 s. ř. s. (tedy že soud
při přezkumu rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu), a proto bylo třeba zohlednit důkazy a skutečnosti,
které stěžovatelka předložila teprve v kasační stížnosti.
[20] Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[21] Stěžovatelce byl v řízení před Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 2. 11. 2020,
č. j. 3 Azs 308/2020 – 25, jako zástupce ustanoven Mgr. Petr Suchánek, advokát se sídlem
Výstaviště 405/1, Brno. Podle §35 odst. 10 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu
advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle §7 bodu 5. a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“, s přihlédnutím k §11 odst. 1 písm. b) a d)
advokátního tarifu, náleží advokátovi odměna za dva úkony právní služby, které spočívaly
v převzetí a přípravě zastoupení a v sepisu a podání doplnění kasační stížnosti. Za každý
právní úkon náleží zástupci stěžovatelky odměna v částce 3 100 Kč, celkem tedy 6 200 Kč,
k čemuž je třeba přičíst náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč za každý úkon právní služby
(§13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy 600 Kč. Ustanovený zástupce soudu nedoložil,
že je plátcem DPH. Celkem proto náleží zástupci stěžovatelky odměna a náhrada hotových
výdajů ve výši 6 800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 17. června 2021
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu