ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.31.2021:25
sp. zn. 3 Azs 31/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: K. L. X.,
zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
ze dne 1. 2. 2021, č. j. 66 Az 1/2020 – 51,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
(dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 30. 10. 2020, č. j. OAM-617/ZA-ZA11-HA10-2020. Tímto rozhodnutím žalovaný
podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) zastavil řízení
o stěžovatelově opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, neboť ji shledal nepřípustnou
ve smyslu §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. V návrhu uvedl,
že se obává nezvratného zásahu do rodinného života, reálné nutnosti návratu do země původu,
v níž mu hrozí nebezpečí vážné újmy, a zásahu do práva na spravedlivý proces.
[3] K zásahu do rodinného života stěžovatel pouze uvedl, že v České republice žije
od roku 2007. Od roku 2009 zde s ním žije i jeho manželka a děti. Stěžovatelovy děti zde
podnikají - dcera provozuje nehtové studio a syn smíšené zboží. Syn má 3 děti, které mají české
občanství, přičemž stěžovatel zabezpečuje jejich výchovu.
[4] Návratu do země původu se stěžovatel obává z důvodu existenčních potíží,
neboť ty ho vedly k tomu, aby v roce 2007 opustil rodnou zemi a uchýlil se k životu
v České republice, kde nyní žije i celá jeho rodina.
[5] Zásah do práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje v nemožnosti komunikovat
se svým právním zástupce prostřednictvím moderních technologií. Pokud bude muset během
řízení opustit Českou republiku, ztratí pro něj řízení o kasační stížnosti jakýkoli smysl.
[6] Žalovaný nesouhlasí s tím, aby Nejvyšší správní soud přiznal stěžovatelově kasační
stížnosti odkladný účinek. Poznamenal, že se jedná již o druhou žádost, ve které stěžovatel
neuvedl žádné nové skutečnost. Výkon rozhodnutí proto nemůže znamenat nenahraditelnou
újmu a nemůže ani znamenat zásah do práva na spravedlivý proces, neboť návrat do země
původu zásadně neeliminuje ani neznemožňuje výkon tohoto práva. Jakkoli i v případě
zastoupení advokátem má stěžovatel právo vystupovat v řízení osobně, nelze dle žalovaného
přehlédnout, že Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání
a stěžovatel může svému zástupci udělovat pokyny i po opuštění České republiky.
V této souvislosti žalovaný poukázal na recentní judikaturu Nejvyššího správního soudu,
podle které obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační
stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého
procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žalovaný rovněž připomenul, že institut mezinárodní
ochrany má výjimečný charakter a nelze jím nahrazovat jiné formy pobytu, a proto jeho
prostřednictvím nelze ani legalizovat pobyt na území České republiky s cílem žít zde se synem
a dcerou.
[7] Nejvyšší správní soud po posouzení uvedených důvodů dospěl k závěru, že návrh
stěžovatele nesplňuje podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) kasační
stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele kasační
stížnosti přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze
přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce (v řízení o kasační stížnosti stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[9] Ačkoli tedy kasační stížnost zásadně nemá odkladný účinek, může jí Nejvyšší správní
soud takový účinek přiznat, pokud stěžovatel dostatečně konkrétně uvede, že mu hrozí
nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a pokud stěžovatel zároveň toto tvrzení prokáže (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32).
[10] Z uvedeného vyplývá, že institut odkladného účinku má zcela mimořádnou povahu,
neboť základním pravidlem je, že kasační stížnost odkladný účinek nemá. Proto lze kasační
stížnosti přiznat odkladný účinek pouze výjimečně, pokud újma, která žadateli hrozí, je reálná,
není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž významná a její vznik je v příčinné souvislosti
s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58).
[11] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku tak je splnění povinnosti
stěžovatele hrozící újmu nejen tvrdit, ale i prokázat. V posuzované věci se však stěžovatel omezil
pouze na obecná a ničím nepodložená tvrzení o hrozící újmě. Stěžovatel ve svém návrhu pouze
obecně uvedl, že v České republice žije s rodinou a že zabezpečuje výchovu svých vnuků.
Nikterak však újmu zásahu do rodinného života nekonkretizoval, podrobně ji nerozvedl
a neuvedl, v čem konkrétně má zásah spočívat. Má-li zásah spočívat ve zpřetrhání rodinných
vazeb, pak byl stěžovatel povinen za účelem přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vysvětlit, co mu brání, aby spolu se svojí manželkou realizoval rodinný život v zemi jejich
původu. Byl rovněž povinen vysvětlit a prokázat, proč je to právě on, kdo zabezpečuje výchovu
nezletilých vnuků a uvést, jakým způsobem a jak často tak činí a zda a proč jejich výchovu
nemohou zabezpečovat jejich rodiče. Stejně podrobně měl konkretizovat i tvrzené nebezpečí,
jež mu údajně hrozí v zemi původu. Výjimečnost odkladného účinku Nejvyššímu správnímu
soudu neumožňuje, aby návrhu stěžovatele vyhověl pouze na základě obecných a nepodložených
tvrzení, neboť v takovém případě by přiznání odkladného účinku bylo pouhou formalitou
a nikoli výjimkou. Z logiky věci plyne, že obecná tvrzení mohou odkladný účinek kasační
stížnosti odůvodnit pouze v těch případech, kdy je hrozící újma zřejmá již z povahy napadeného
rozhodnutí. V takovém případě však s podáním kasační stížnosti spojuje odkladný účinek přímo
zvláštní zákon – v azylových věcech tak činí §32 odst. 5 zákona o azylu. V posuzované věci
však s podáním kasační stížnosti zákon o azylu odkladný účinek nespojuje, proto je stěžovatel
povinen intenzivní újmu nejen svým tvrzením konkretizovat, ale i prokázat.
[12] Pokud jde o zásah do práva na spravedlivý proces, neschopnost stěžovatele komunikovat
se svým advokátem prostřednictvím moderních technologií, nemůže po opuštění území České
republiky způsobit stěžovateli tak výraznou újmu, která by odůvodnila přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Komunikace prostřednictvím moderních technologií totiž není jedinou
možností komunikace na dálku. Stěžovatel může se svým právním zástupce komunikovat
např. telefonicky.
[13] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a břemeno
důkazní a že ani kasační soud v předložené věci nezjistil okolnosti, které by odkladný účinek
odůvodňovaly. Nejvyšší správní soud proto nevyhověl návrhu stěžovatele a kasační stížnosti
odkladný účinek podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 téhož zákona nepřiznal, neboť není
naplněna již první z výše uvedených zákonných podmínek.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 24. března 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu