ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.331.2021:16
sp. zn. 3 Azs 331/2021 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého, v právní věci žalobce: V. A.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2021,
č. j. 54 Az 2/2021 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 4. 2021, č. j. MV-62361-2/OAM-2021, zastavil
řízení o další opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu (v pořadí čtvrté) podle
§11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále
jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v návětí. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal
proti tomuto rozsudku kasační stížnost.
[3] Kasační stížnost není přípustná.
[4] Podle §32 odst. 7 písm. a) zákona o azylu je nepřípustná kasační stížnost v případě další
opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Toto ustanovení bylo do zákona o azylu vloženo
zákonem č. 274/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony, s účinností ode dne 2. 8. 2021.
[5] Z napadeného rozhodnutí žalovaného vyplývá, že se jedná o v pořadí již čtvrtou žádost
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Poprvé stěžovatel požádal o udělení mezinárodní
ochrany dne 7. 9. 2016 a jeho žádost byla vedena pod sp. zn. OAM-777/ZA-ZA06-2016.
Podruhé požádal o mezinárodní ochranu dne 17. 6. 2018 a řízení o jeho žádosti bylo vedeno
pod sp. zn. OAM-522/ZA-ZA11-2018. Třetí žádost o mezinárodní ochranu stěžovatel podal dne
29. 12. 2020 a řízení o jeho žádosti bylo vedeno pod sp. zn. MV-720/OAM-2021. Nyní
projednávaná žádost o udělení mezinárodní ochrany byla stěžovatelem podána dne 14. 4. 2021
a je vedena pod sp. zn. MV-62361-2/OAM-2021. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho činnosti
známo, že se nyní jedná o již v pořadí třetí kasační stížnost stěžovatele. Předchozí dvě řízení
o kasačních stížnostech byla vedena pod sp. zn. 4 Azs 50/2017 a 7 Azs 316/2020. Není
tak sporu, že v nyní projednávané věci se jedná o další opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany.
[6] Podle přechodného ustanovení v čl. IV zákona č. 274/2021 Sb. se řízení podle zákona
o azylu a řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve věci
rozhodnutí vydaného podle zákona o azylu zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
a do tohoto dne pravomocně neskončená dokončí a práva a povinnosti s nimi související
se posuzují podle zákona o azylu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
[7] Řízení o kasační stížnosti stěžovatele bylo zahájeno dne 27. 10. 2021, tedy až po nabytí
účinnosti zákona č. 274/2021 Sb. Toto řízení nelze pojímat jako pokračování řízení o žalobě,
které bylo zahájeno dne 18. 5. 2021, neboť to skončilo v okamžiku nabytí právní moci
rozsudku krajského soudu (kasační stížnost proti tomuto rozsudku nemá odkladný účinek –
srov. §11a odst. 3 in fine a §32 odst. 5 zákona o azylu), tj. dne 14. 10. 2021, taktéž po nabytí
účinnosti zákona č. 274/2021 Sb.
[8] V tomto řízení se tedy uplatní výše citovaný §32 odst. 7 zákona o azylu, podle kterého
není kasační stížnost přípustná. Nejvyšší správní soud ji proto odmítl [§46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §120 s. ř. s.].
[9] Na tento závěr nemá vliv ani nesprávné poučení o možnosti podat kasační stížnost.
Její nepřípustnost je dána zákonem, a nemůže ji proto založit „pouhé“ nesprávné poučení
krajského soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004,
č. j. 3 Ads 37/2004 - 36).
[10] Zbývá dodat, že soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku,
neboť odmítnutím kasační stížnosti se stal tento návrh bezpředmětným; nadto je-li kasační
stížnost nepřípustná, je nepřípustná od počátku, a není proto ani prostor pro úvahy,
že by nepřípustné kasační stížnosti měl být odkladný účinek přiznán. To přiměřeně platí
i o žádosti o ustanovení zástupce.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 8. prosince 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu