ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.347.2020:68
sp. zn. 3 Azs 347/2020 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: V. L. D.,
zastoupen Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, Praha, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3,
Praha 4, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 7. 2020, č.
j. 57 A 130/2019 – 57,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včasnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud
zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2019, č. j. MV-78840-4/SO-2019.
Žalovaná tímto rozhodnutím potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 4. 2019,
č. j. OAM-28957-14/DP-2018, které svým rozhodnutím zamítlo žalobcovu žádost o prodloužení
doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání.
[2] Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne
6. 4. 2021 opětovně požádal o přiznání odkladného účinku a svůj nynější návrh odůvodnil
zejména aktuální potřebou péče o nezletilou dceru a zájmem na udržení a rozvíjení kvality
rodinných vazeb nejen s ní, ale i s dalšími členy rodiny (manželkou a jejím nezletilým synem).
K tomu uvedl, že dcera, manželka i nevlastní nezletilý syn, jenž stěžovatele považuje za svého
otce, mají na území České republiky povolený trvalý pobyt. Obě děti zde navštěvují základní
školu – dcera druhou třídu a syn šestou třídu. Manželka podniká na základě živnostenského
oprávnění vydaného na dobu neurčitou. Stěžovatel podniká taktéž na základě živnostenského
oprávnění, avšak z důvodu omezené platnosti dosavadního pobytového oprávnění je jeho živnost
platná jen do 12. 4. 2021. Na ekonomickém zabezpečení rodiny i chodu domácnosti se podílí oba
manželé – stěžovatel vydělal v roce 2020 cca 192 000 Kč a jeho manželka cca 227 000 Kč.
V návaznosti na rozhodnutí žalované však musí stěžovatel opustit území České republiky,
což bude mít zásadní ekonomické dopady na celou rodinu v důsledku ztráty výdělku i dopady
na rodinné vztahy. Stěžovatel se domnívá, že jeho bezprostřední vycestování může vést nejen
ke zhoršení prospěchu obou dětí ve škole, ale i k celkovému snížení rozvíjení jejich schopností
a základních vloh. Pokud totiž bude muset stěžovatel nyní opustit Českou republiku, budou
muset obě děti trávit více času bez rodičů – bez otce úplně, bez matky většinu dne, neboť matka
bude muset trávit při výdělečné činnosti o to více času, aby v důsledku ztráty poloviny příjmu
obstarala výživu pro obě nezletilé děti a udržela rodinný závod. Stěžovatel nemá ve Vietnamu
po 15 letech pobytu v České republice odpovídající zázemí, a proto by s ohledem na místní
podmínky v této zemi nemohl pro svoji rodinu obstarat náležitou materiální podporu (v rámci
tamní mzdové úrovně by si stěží dokázal obstarat alespoň letenku zpátky do České republiky).
Vzhledem k tomu, že ostatní členové rodiny disponují povolením k trvalému pobytu, není
logické, aby v průběhu plnění základní školní docházky odcestovali se stěžovatelem do Vietnamu.
[3] Ztrátu dosavadních výdělečných možností přitom podle stěžovatele lze v kontextu jeho
rodinných poměrů považovat za vážnou újmu. Stěžovatel zásadně změnil charakter svého
živnostenského oprávnění, proto možnost pokračování v provozování jeho živnosti,
byť po dočasnou dobu, bude jen stěží v konfliktu s veřejným zájmem. Stěžovatel neobdrží
bez přiznání odkladného účinku kasační stížnosti osvědčení o platnosti jeho dosavadního pobytu
a nebude moci vykonávat výdělečnou činnost. V takovém případě ani nemůže v dostatečném
předstihu obstarat záležitosti rodinného závodu tak, aby v případě neúspěšnosti kasační stížnosti
mohla obchodní záležitosti převzít stěžovatelova manželka.
[4] Stěžovatel se rovněž obává ohrožení svého zdraví nemocí COVID19, neboť cesta
do Vietnamu, která vyžaduje tři přestupy, se neobejde bez kontaktu s cizími lidmi.
[5] Stěžovatel se rovněž domnívá, že jeho osobní účast v rámci soudního přezkumu,
je nezbytná. Stěžovatel mohl osobně změnit právního zástupce právě proto, že byl na území
České republiky, neboť pro udělení zmocnění k zastupování je klíčové, aby byla vzájemná důvěra
budována na osobní bázi. Pokud by stěžovatel již vycestoval, jen stěží si lze představit
plnohodnotnou možnost změny právního zastoupení jako součásti práva na spravedlivý proces.
[6] Stěžovatel je přesvědčen, že přiznání odkladného účinku se nijak negativně neprojeví
v právní sféře jiných osob, neboť to se může dotknout toliko jen stěžovatele a jeho rodiny.
Stěžovatelovo setrvání na území v průběhu řízení o kasační stížnosti nemůže jiným osobám
přivodit jakoukoliv újmu. Stěžovatel v žádném případě nehodlá vstupovat na trh práce a takové
indicie neobsahuje ani soudní spis. Z doložených důkazů je naopak zřejmé, že stěžovatel se plně
věnuje provozu svého podnikání, které je svým charakterem zcela odlišné od činnosti
z předmětného období roku 2017. Stěžovatel tak má za to, že v jeho případě hrozí nepoměrně
větší újma jemu a jeho rodině než třetím osobám, pokud bude rozhodnutí žalované vynuceno
ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. K prokázání svých tvrzení stěžovatel Nejvyššímu
správnímu soudu předložil oddací list, rodné listy dětí, vysvědčení dětí a výpis ze živnostenského
rejstříku k podnikání stěžovatele a jeho manželky. K prokázání svých tvrzení rovněž navrhl
provést listinné důkazy, a to přiznáním k dani z příjmů fyzických osob stěžovatele a jeho
manželky a soudním spisem – zejména záznamem z evidence cizineckého informačního systému.
[7] Žalovaná se k opětovnému návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřila.
[8] Jak již Nejvyšší správní soud poukázal v usnesení ze dne 3. 12. 2020,
č. j. 3 Azs 347/2021 – 16, kterým prvnímu návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
nevyhověl a odkladný účinek jeho kasační stížnosti nepřiznal, nemá podle §107 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) kasační stížnost odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (v řízení o kasační stížnosti
stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Vzhledem ke zcela mimořádné povaze institutu odkladného účinku lze kasační stížnosti
přiznat odkladný účinek pouze výjimečně, pokud stěžovatel prokáže, že újma, která mu hrozí,
je reálná, není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž významná a jejíž vznik je v příčinné
souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 – 58).
[10] Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že stanovené
podmínky splňuje. Nejvyšší správní soud přisvědčil tvrzení stěžovatele, že je v zájmu obou
nezletilých dětí, aby stěžovatel mohl do rozhodnutí o kasační stížnosti setrvat na území České
republiky. Stěžovatel konkretizoval újmu, která v důsledku okamžitého vycestování stěžovatele
z území České republiky jemu a jeho rodině bezprostředně hrozí a předloženými listinami
existenci této hrozby i prokázal. Nejvyšší správní soud přitom tvrzené dopady zejména na obě
nezletilé děti považuje za reálné a velmi vážné a tvrzenou újmu shledává především v ohrožení
stávajícího zázemí obou nezletilých dětí, které na území České republiky plní povinnou školní
docházku a které jsou na osobní péči stěžovatele plně závislé.
[11] Nejvyšší správní soud přihlédl i k tomu, že odkladný účinek přiznal stěžovatelově žalobě
už krajský soud, byť z jiných důvodů. Pokud by tedy nyní Nejvyšší správní soud podané kasační
stížnosti nepřiznal odkladný účinek, hrozilo by stěžovateli reálné nebezpečí, že bude muset ještě
před rozhodnutím o kasační stížnosti opustit Českou republiku. Nelze přitom spoléhat
na to, že by stěžovatel bez dalšího mohl získat jiný druh pobytového oprávnění. Kasační soud
souhlasí se stěžovatelem, že důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku
nemůže být ani skutečnost, že k bezprostřednímu opuštění území může být stěžovatel donucen
až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, neboť jak Nejvyšší správní soud
konstatoval v usnesení ze dne 4. 3. 2020, č. j. 3 Azs 5/2020 – 40, nelze požadovat, aby cizinec
předcházel případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním
pobytem, jímž se vystaví riziku správního vyhoštění.
[12] Dalšími uváděnými důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
se již Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť už samotné ohrožení zájmu nezletilých dětí,
o které stěžovatel osobně pečuje, k přiznání odkladného účinku stačí.
[13] Návrh splňuje i zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s., neboť přiznání
odkladného účinku nijak nezasáhne do práv třetích osob, ani nebude v rozporu s veřejným
zájmem.
[14] Nejvyšší správní soud tak po posouzení stěžovatelova návrhu dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku jsou v posuzované věci splněny, a proto v souladu
s §107 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek přiznal
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 22. dubna 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu