ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.64.2021:37
sp. zn. 3 Azs 64/2021 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. S, zastoupený Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Ostrava, Purkyňova 6, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 19 Az 58/2020-39,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zastav uje .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Ladislavu Bártovi, se p ři zn áv á odměna
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 3.400 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Náklady právního zastoupení nese stát.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 19 Az 58/2020-39, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou
stěžovatel brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2020, OAM-90/LE-VL17-D02-2020.
Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany
podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť shledal, že žádost je nepřípustná podle
§10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona. Současně rozhodl o tom, že státem příslušným k posouzení
podané žádosti podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým
se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti
o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země, nebo osobou bez státní
příslušnosti v některém z členských států, je Polská republika.
[2] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení
o kasační stížnosti. Jednou z těchto podmínek je, že místo pobytu stěžovatele je soudu známé.
Z potvrzení o provedení lustrace v agendovém informačním systému cizinců (AISC), registru
obyvatel (ROB) a agendovém informačním systému evidence obyvatel (AISEO) bylo zjištěno,
že stěžovatel není v těchto evidencích veden. Z evidenční karty žadatele o mezinárodní ochranu
se podává, že dne 22. 12. 2020 byl stěžovatel propuštěn ze Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní
Lhoty a do 28. 12. 2020 se nedostavil do Pobytového střediska Zastávka. V této evidenci je dále
uvedena poznámka, že po 11. 1. 2021 má být stěžovatel zajištěn podle §129 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.
[3] Nejvyšší správní soud se následně obrátil s dotazem za účelem zjištění aktuálního místa
pobytu stěžovatele na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie a na ustanoveného zástupce
(přípis ze dne 20. 4. 2021, č. j. 3 Azs 64/2021-29). Policie ČR na výzvu soudu uvedla, že současné
místo pobytu stěžovatele není známé. Ustanovený zástupce na výzvu ke sdělení místa pobytu
stěžovatele nereagoval.
[4] Podle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce). Smyslem citovaného ustanovení je umožnit soudům,
aby se meritorně nezabývaly azylovými žalobami těch žalobců, kteří již zmizeli ze zorného pole
orgánů veřejné moci a kteří již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004-45). Zastavení
řízení v případě naplnění hypotézy §33 písm. b) zákona o azylu je obligatorní a uplatní
se obdobně v řízení o kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007-66).
[5] Nejvyšší správní soud v této věci učinil potřebné úkony ke zjištění aktuálního místa pobytu
stěžovatele, avšak bezúspěšně. Za této situace mu proto nezbylo než řízení o kasační stížnosti
podle §33 písm. b) zákona o azylu, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s., zastavit.
[6] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
řízení bylo zastaveno.
[7] Krajský soud ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupce z řad advokátů; náklady řízení
v tomto případě hradí stát (§35 odst. 10 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Ustanovený zástupce učinil v řízení
o kasační stížnosti jeden úkon právní služby, a to podání blanketní kasační stížnosti, včetně jejího
doplnění [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou
věc (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tento úkon mu náleží mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč
[§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy ustanovenému
zástupci za jeden úkon právní služby náleží 3.400 Kč. Jelikož zástupce nedoložil, že je plátcem
daně z přidané hodnoty, nebyla jeho odměna navýšena o částku odpovídající této dani.
Ustanovenému zástupci naopak nebyla přiznána odměna za návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, připojený k blanketní kasační stížnosti. Tento návrh totiž spočíval téměř úplně
v doslovném převzetí znění původního návrhu podaného ke krajskému soudu (viz usnesení
ze dne 8. 4. 2021, č. j. 3 Azs 64/2021-24). Takový návrh evidentně nenaplňuje adekvátním
způsobem hlavní účel kvalifikovaného zastoupení. Přiznaná odměna bude Mgr. Ladislavu Bártovi
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu