ECLI:CZ:NSS:2021:3.AZS.83.2021:46
sp. zn. 3 Azs 83/2021 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: E. K.,
zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 18. 2. 2021, č. j. 30 A 94/2019 – 67,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Včasnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým krajský soud zamítl jeho žalobu
proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2019, č. j. MV-119671-4/SO-2019. Žalovaná
tímto rozhodnutím zamítla stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 16. 7. 2019, č. j. OAM-1841-18/PP-2019 o zamítnutí žádosti o vydání povolení
k přechodnému pobytu na území České republiky.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. V návrhu uvedl,
že se obává likvidace svého soukromého a rodinného života, neboť všichni jeho rodinní
příslušníci jsou v současné době v České republice. V této souvislosti poukázal na to, že zde žije
již 12 let a že tu strávil celé své dospívání. Za tuto dobu si v České republice vytvořil mimořádné
sociální vazby a plně se integroval do české společnosti – hovoří plynně česky, dokončil
povinnou školní docházku, pokusil se vyučit se lakýrníkem a snaží se pomáhat svému bratrovi
v podnikání. Stěžovatel dále uvedl, že přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti
je naprosto klíčové pro uplatnění jeho procesních práv v soudním řízení. O všechna řízení
vedená v jeho věci se stěžovatel zajímal a je pro něj důležité být v osobním kontaktu se svým
právním zástupcem. Domnívá se také, že je jeho právem mít možnost osobně ovlivnit vedené
řízení a být za tímto účelem k dispozici na území České republiky. Na závěr pak doplnil,
že se nedomnívá, že by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout újma jiným osobám nebo
že by tímto rozhodnutím mohl být ohrožen důležitý veřejný zájem.
[3] Žalovaná nesouhlasí s tím, aby Nejvyšší správní soud přiznal stěžovatelově kasační
stížnosti odkladný účinek. Uvedla, že na území České republiky pobývá pouze stěžovatelův bratr,
který má české státní občanství. Zbývající členové stěžovatelovy rodiny, tj. matka, otec a dvě
sestry, nejsou držiteli žádného pobytového oprávnění, a proto není pravda, že by těžiště
stěžovatelova rodinného života bylo aktuálně realizováno z území České republiky. Žalovaná
nepovažuje stěžovatele za řádně integrovaného cizince, neboť ve svých 20 letech
má pouze základní vzdělání a žádný relevantní pracovní závazek. Žalovaná připustila,
že si stěžovatel za dobu svého pobytu na území České republiky vytvořil určité sociální vazby,
poukázala však, že je žádným způsobem neidentifikoval. Nepřiznáním odkladného účinku
nedojde podle žalované ani k zásahu do práva na spravedlivý proces. Skutečnosti, ve kterých
stěžovatel spatřuje zásah do tohoto práva, jsou toliko povšechné a neodůvodňují nutnost
setrvat na území do skončení řízení o kasační stížnosti. Za této situace má žalovaná
za to, že nepřiznáním odkladného účinku nedojde u stěžovatele k nenahraditelné újmě.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil stěžovatelův návrh i vyjádření žalované a dospěl k závěru,
že stěžovatel neprokázal, že splňuje podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) kasační
stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele kasační
stížnosti přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze
přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce (v řízení o kasační stížnosti stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. První podmínkou pro přiznání odkladného účinku tak je existence nepoměrně
větší újmy, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Druhou
podmínkou pak je, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Obě tyto podmínky přitom musí být splněny současně.
[6] Z uvedeného vyplývá, že institut odkladného účinku má mimořádnou povahu, neboť
základním pravidlem je, že kasační stížnost odkladný účinek nemá. Odložit účinky kasační
stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu lze proto pouze výjimečně, pokud újma,
která stěžovateli hrozí, je reálná, není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž významná
a jejíž vznik je v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím
z rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58).
[7] Z uvedených požadavků nelze vyvozovat, že k přiznání odkladného účinku stačí újmu
ve stanovené intenzitě pouze tvrdit. Mimořádná povaha tohoto institutu totiž Nejvyššímu
správnímu soudu neumožňuje, aby návrhu na odkladný účinek vyhověl pouze na základě
obecných či nepodložených tvrzení, neboť v takovém případě by přiznání odkladného účinku
bylo pouhou formalitou a nikoli výjimkou. Nezbytnou podmínkou k přiznání odkladného účinku
je tak nejen konkrétní tvrzení o hrozící újmě, ale i prokázání skutečnosti, že tato újma stěžovateli
opravdu hrozí.
[8] V posuzované věci se však stěžovatel omezil pouze na obecná a ničím nepodložená
tvrzení o újmě spočívající v likvidaci jeho rodinného a soukromého života. Tuto újmu
ovšem nikterak nekonkretizoval a hlavně neprokázal. Pouhý poukaz na skutečnost, že stěžovatel
v České republice pobýval celé své dospívání jakožto klíčové době pro svůj rozvoj, v níž si utvořil
mimořádné vazby, že zde dokončil povinnou školní docházku a že i celá jeho rodina je situována
na území České republiky, není natolik konkrétní tvrzení, které by soudu umožňovalo akceptovat,
že stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku hrozí vážná újma, a to ani ve spojení
s argumentací právem na spravedlivý proces.
[9] Zpřetrhání rodinných vazeb jistě může být důvodem pro přiznání odkladného účinku,
nicméně stěžovatel nejdříve musí vysvětlit a prokázat, proč nyní nelze po jeho rodině spravedlivě
požadovat, aby spolu se stěžovatelem realizovala společný rodinný život v zemi původu.
Stejně tak pouhé tvrzení o možnosti osobně ovlivnit vedené soudní řízení nevysvětluje,
proč by nepřiznáním odkladného účinku bylo zasaženo do stěžovatelova práva na spravedlivý
proces za situace, kdy Nejvyšší správní soud rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
Tvrzené mimořádné vazby vyplývající z dlouhodobého pobytu v České republice pak stěžovatel
nekonkretizoval vůbec. Nejvyššímu správnímu soudu proto není jasné, které vazby
by nepřiznáním odkladného účinku byly ohroženy.
[10] S ohledem na to Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předpoklady pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebyly splněny, neboť stěžovatel neunesl břemeno tvrzení
a břemeno důkazní. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelově návrhu nevyhověl a kasační
stížnosti odkladný účinek podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 téhož zákona nepřiznal,
neboť není naplněna již první ze dvou výše uvedených zákonných podmínek. Druhou
podmínkou, tj. zda přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem,
se proto Nejvyšší správní soud již nezabýval, neboť soud může kasační stížnosti přiznat odkladný
účinek pouze tehdy, jsou-li splněny obě podmínky současně.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 14. května 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu