ECLI:CZ:NSS:2021:4.ADS.349.2021:49
sp. zn. 4 Ads 349/2021 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: PERHAL s.r.o.,
IČO: 055 39 200, se sídlem Halenkovice 369, okr. Zlín, zast. Mgr. Danielem Jankaničem,
advokátem, se sídlem Lazarská 11/6, Praha, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce,
se sídlem Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2019,
č. j. 8951/1.30/18-3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 7. 10. 2021, č. j. 62 Ad 17/2019 - 116,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek vůči rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 7. 10. 2021, č. j. 62 Ad 17/2019 - 116.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 22. 10. 2021 se žalobce (dále též stěžovatel) domáhá zrušení
označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce proti v záhlaví uvedenému
rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí
Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 18. 10. 2018,
č. j. 23723/9.30/18-12. Uvedenými rozhodnutími správních orgánů byl žalobce uznán vinným
ze spáchání přestupku dle §140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
Toho se dopustil tím, že zastřeně zprostředkovával zaměstnání podle §5 písm. g) zákona
o zaměstnanosti, neboť pronajal pracovní sílu Avex Steel Products s.r.o. tak, že zaměstnal
při výkonu kvalifikovaných a pomocných dělnických prací v kovovýrobě celkem 35 fyzických
osob uvedených v bodě 1 výroku rozhodnutí, s výkonem práce v dobách uvedených u těchto
osob, za účelem výkonu jejich práce pro uživatele Avex Steel Products s.r.o., na pracovišti tohoto
subjektu – hala č. 14 a hala č. 22 na adrese tř. Tomáše Bati 1656, Otrokovice, ačkoli nedodržel
podmínky pro takové zprostředkování zaměstnání, tedy neměl povolení k takové formě
zprostředkování zaměstnání vydané generálním ředitelstvím Úřadu práce České republiky.
Uvedeným jednáním žalobce porušil §14 odst. 3 písm. b) ve spojení s §60 odst. 1 zákona
o zaměstnanosti. Žalobci byla zároveň uložena pokuta ve výši 720.000 Kč.
[2] Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §107 s. ř. s. Stěžovatel tento návrh odůvodňuje tím, že správními orgány uložená pokuta
je pro něj likvidační, neboť stěžovatel aktuálně nedisponuje volnými finančními prostředky
pro zaplacení uložené pokuty. Na podnikání stěžovatele měl negativní vliv obecný pokles
objednávek ve strojírenství v důsledku postupného klesání výkonu německé a české ekonomiky
a dále též nárůst mzdové úrovně napříč všemi odvětvími průmyslu v České republice, což sebou
neslo zvýšené mzdové nároky jeho zaměstnanců. Z účetní uzávěrky stěžovatele za rok 2018
je patrné, že mzdové náklady stěžovatele vzrostly z 6.581.000 Kč na 7.186.000 Kč. Vzhledem
ke konkurenčnímu boji na trhu a snaze získání nových a udržení stávajících zakázek musel
stěžovatel vůči svým odběratelům ponechat nezměněné ceny služeb, což vedlo ke snížení
ziskovosti jeho podnikání. Přesto, že meziročně došlo ke zvýšení celkového čistého obratu
stěžovatele z 23.620.000 Kč (v roce 2017) na 30.124.000 Kč (v roce 2018), výrazně klesl zisk
stěžovatele za rok 2018 na pouhých 78.000 Kč. Jelikož faktory negativně ovlivňující podnikání
stěžovatele přetrvávaly i v roce 2019, ocitl se stěžovatel v uvedeném roce ve ztrátě 265.000 Kč.
Peněžní prostředky stěžovatele činily v roce 2019 pouze 42.000 Kč, proto musel stěžovatel
přistoupit k zajištění financování provozních výdajů prostřednictvím kontokorentního úvěru, jenž
je již z významné části vyčerpán. Nepříznivé podmínky na trhu vyvrcholily začátkem roku 2020
nástupem pandemie koronaviru, která zapříčinila, že stěžovatel neměl po celý rok 2020 de facto
žádné nové objednávky svých služeb; jeho obrat tak prakticky klesl na nulu. Zlepšení situace
pak nepřinesl ani rok 2021, kdy je pro stěžovatele fakticky nemožné najít na trhu volné pracovní
síly a nabídnout jim odpovídající odměny. S ohledem na skutečnost, že má stěžovatel již zřízen
úvěr u banky a společnost stěžovatele nevlastní žádná stálá aktiva, nelze očekávat,
že by stěžovatel mohl uloženou pokutu hradit z případných prostředků získaných od třetích
osob, jelikož je jeho úvěrovatelnost aktuálně nízká.
[3] Na rozdíl od újmy, která by stěžovateli vznikla tím, že by musel uhradit uloženou pokutu,
nebude žádná třetí osoba dotčena tím, že bude vyčkáno konečného meritorního rozhodnutí
soudu o kasační stížnosti. Jediná teoretická škoda by mohla vzniknout pouze státu v rovině úroků
z prodlení z uložené pokuty. Tato hypotetická částka je však pro rozpočet státu zcela
zanedbatelnou položkou, což v zásadě vylučuje, aby bylo hovořeno o jakékoli škodě na straně
státu. Přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti pak nebude ani v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Okamžité uložení pokuty stěžovateli je s ohledem na jeho aktuální
hospodářskou situaci rizikové, jelikož by takový postup mohl vést k tomu, že v rámci uspokojení
žalovaného z konkurzní podstaty obdrží stát míň, než za situace, kdy by stěžovatel mohl
v budoucnu pokračovat v ekonomické činnosti s cílem dosáhnout co nejdříve kladného
hospodářského výsledku. Přiznání odkladného účinku je praktické i z toho důvodu, že v situaci,
kdy by Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl a napadený rozsudek zrušil, nemusel
by stát stěžovateli vrátit celou příslušnou částku pokuty a stěžovateli by vůči státu ani nevznikl
nárok na náhradu škody v důsledku nesprávného rozhodnutí správního orgánu.
[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že rozhodnutí správních orgánů bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Není ve veřejném
zájmu, aby účinky rozhodnutí orgánů inspekce práce v projednávaném případě byly sistovány,
jelikož by tím došlo k popření hlavního účelu zřízení orgánů inspekce práce, jehož součástí
je i případné uložení správního trestu, který musí být vnímán jako neodvratitelný.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Jde o institut výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení NSS ze dne
27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115).
[6] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní naplnění zákonných předpokladů (přiměřeně dle §73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[7] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu stěžovatele vycházel z hospodářských
výsledků stěžovatele za rok 2018 a 2019, které byly přiloženy ke kasační stížnosti a které jsou
součástí soudního spisu. Z těchto vyplývá, že výsledky hospodaření stěžovatele činily za rok 2018
celkem 78.000 Kč, přičemž v roce 2019 se stěžovatel ocitl ve ztrátě 265.000 Kč. S ohledem
na tyto skutečnosti, jakož i vzhledem k dalším podkladům v soudním spisu založeným
(zejm. exekuční příkaz č. 1953009569 ze dne 16. 9. 2019 přikázáním pohledávky z účtu
stěžovatele u poskytovatele platebních služeb na pokutu ve výši 720.000 Kč) má zdejší soud
za prokázané, že uložená pokuta značně převyšuje výsledky hospodaření stěžovatele v posledních
letech, a mohla by tak mít pro stěžovatele ve svém důsledku likvidační efekt. Dá se totiž
předpokládat, že v případě nutnosti okamžitého uhrazení uložené pokuty by stěžovatel musel
přistoupit ke zpeněžení svého majetku, čímž by bezesporu došlo k omezení či úplné likvidaci
jeho podnikatelské činnosti. V tomto ohledu je tedy třeba stěžovateli přisvědčit. Ostatně
již krajský soud usnesením ze dne 10. 10. 2019, č. j. 62 Ad 17/2019 - 88, přiznal žalobě
stěžovatele odkladný účinek.
[8] Dalším nutným krokem pro posouzení možnosti přiznání odkladného účinku
bylo poměření hrozící újmy, která může stěžovateli vzniknout, s újmou, která by přiznáním
odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Nejvyšší správní soud neshledal,
že by odkladným účinkem mohla třetím osobám vzniknout újma nepoměrně větší, než je újma
hrozící stěžovateli. Jediným subjektem, kterého se přiznání odkladného účinku dotkne, bude stát,
neboť tomu nebude neprodleně zaplacena částka ve výši pokuty uložené stěžovateli. Výše
uložené pokuty je však s ohledem na výši státního rozpočtu zanedbatelná, a odložení její úhrady
tak nemůže mít negativní vliv na fungování státu.
[9] Následně se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda by přiznání odkladného účinku
nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Zdejší soud má za to, že nepochybně existuje
veřejný zájem na dodržování pracovněprávních předpisů a potrestání přestupkových jednání
spočívajících v zastřeném zprostředkování zaměstnání ve smyslu §5 písm. g) zákona
o zaměstnanosti. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti však dojde pouze k odložení
vykonatelnosti rozhodnutí krajského soudu do doby, než Nejvyšší správní soud o kasační
stížnosti rozhodne. Stěžovatel tak po určitou dobu nebude muset uloženou povinnost splnit,
avšak bude k tomu povinen v případě neúspěchu své kasační stížnosti. Přiznáním odkladného
účinku tak pouze dojde k dočasnému odložení výše uvedených veřejných zájmů, nikoliv k jejich
znemožnění.
[10] Lze tedy uzavřít, že stěžovateli by nepřiznáním odkladného účinku vznikla nepoměrně
větší újma, než jaká by vznikla státu či třetím osobám v případě jeho přiznání. Přiznání
odkladného účinku není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vzhledem k tomu,
že odkladný účinek přiznal v posuzované věci již krajský soud, postačuje přiznat odkladný účinek
kasační stížnosti pouze ve vztahu k napadenému rozsudku (srov. usnesení rozšířeného senátu
NSS ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS), čímž bude z hlediska
odkladného účinku až do právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci samé
obnoven stav, který zde byl před právní mocí napadeného rozsudku, kdy žalobě stěžovatele
byl přiznán odkladný účinek ve vztahu k rozhodnutí žalovaného.
[11] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti stěžovatele
odkladný účinek. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se tedy pozastavují
účinky napadeného rozsudku. Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
[12] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu