ECLI:CZ:NSS:2021:4.AO.5.2021:619
sp. zn. 4 Ao 5/2021 - 619
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatele: Ing. F. Č., proti odpůrci:
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu ze dne 7. 6.
2021 na zrušení bodů I. až V. mimořádného opatření odpůrce ze dne 2. 3. 2021, č.
j. MZDR 40555/2020-4/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření ze dne 22. 5. 2021, č. j.
MZDR 21735/2021-1/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh ze dne 7. 6. 2021 na zrušení bodů I. až V. mimořádného opatření odpůrce
ze dne 2. 3. 2021, č. j. MZDR 40555/2020-4/MIN/KAN, ve znění mimořádného
opatření ze dne 22. 5. 2021, č. j. MZDR 21735/2021-1/MIN/KAN, se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu.
III. Navrhovateli se vrací soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, který mu bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se návrhem ze dne 7. 6. 2021 domáhal mimo jiné zrušení v záhlaví
uvedených částí opatření obecné povahy – mimořádného opatření odpůrce, kterým odpůrce
nařídil postup při nařízení izolace ve smyslu §2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně
veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (čl. I.),
při ukončení izolace (čl. II.), při zabránění šíření epidemie onemocnění COVID-19 (čl. III.),
při nenařízení izolace (čl. IV. a V.). Svůj návrh poté navrhovatel doplnil dalšími 23 obsáhlými
podáními.
[2] Podle navrhovatele PCR test neprokazuje a nikdy neprokazoval přítomnost aktivního
živého viru ve vzorku u testované osoby. Test říká, že se u osoby nachází alespoň nějaká část
daného viru. Tedy například již 14 dní mrtvého. Na základě takového testu může být jedinci
nařízena karanténa, což je neospravedlnitelné. Jedinec může vykazovat pozitivitu ještě dlouho
po prodělání nemoci, v ojedinělých případech i měsíce, což samo o sobě problematizuje nutnost
na jedince bez příznaků uvalit karanténu. Uvalení karantény v závislosti na přítomnost v nějakém
prostoru bez nutnosti prokazovat přenos nákazy označil navrhovatel za neospravedlnitelné
omezování osobní svobody. Karanténu totiž není možné uložit na principu „co kdyby náhodou.“
Napadené opatření dále navrhovatele diskriminuje oproti osobám, které se podrobily očkování
proti onemocnění, kterým se karanténa nenařizuje. Navrhovatel uvádí i další důvody tvrzené
nezákonnosti napadeného opatření.
[3] Navrhovatel uvedl, že napadené mimořádné opatření může být vůči jeho osobě
kdykoli aplikováno, pokud by buď jemu samotnému, nebo osobě, s níž přišel do úzkého
kontaktu, byl proveden pozitivní RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo pozitivní
antigenní test a vykazoval by příznaky onemocnění. V takovém případě by navrhovateli
byla uložena izolace, popř. karanténa, čímž by byl podstatně omezen na osobní svobodě.
[4] Mimořádným opatřením odpůrce ze dne 19. 10. 2021, č. j. MZDR 40555/2020-
8/MIN/KAN, bylo napadené opatření obecné povahy zrušeno s účinností od 25. 10. 2021.
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy v širším smyslu, mezi jinými též oprávnění
navrhovatele k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy (tzv. aktivní procesní
legitimace).
[6] Podle §101a odst. 1 věty první s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné
povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
[7] Z napadeného mimořádného opatření vyplývá, že jeho adresáty jsou poskytovatelé
zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství
pro děti a dorost, krajské hygienické stanice a Hygienická stanici hlavního města
Prahy. Dále z mimořádného opatření vyplývá povinnost pro osoby, které mají pozitivní výsledek
RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2, a osoby, které mají pozitivní výsledek
POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 a zároveň vykazují příznaky
onemocnění COVID-19 (které se měly podrobit izolaci), resp. též pro osoby, které
byly vytrasovány jako osoby v úzkém kontaktu s pozitivně testovanou osobou (které se měly
podrobit karanténě).
[8] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že je toho názoru, že aktivní procesní legitimaci
k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy může založit i tvrzení navrhovatele,
že ačkoli vůči němu napadené opatření obecné povahy dosud nebylo použito,
popř. mu nestanovilo povinnosti, a tedy do jeho práv dosud nezasáhlo, s přiměřenou
pravděpodobností se tak může stát. Např. obecně je uznávána aktivní legitimace
vlastníka nemovitosti v regulovaném území k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy
– územního plánu, a to i tehdy, pokud dosud nebyl tento územní plán vůči navrhovateli
aplikován např. formou vydání rozhodnutí v územním řízení, jehož by byl navrhovatel
účastníkem. Jiným případem může být věc rozhodnutá Nejvyšším správním soudem rozsudkem
ze dne 1. 9. 2021, č. j. 4 As 273/2021 – 54, kdy navrhovatel se nacházel v zahraničí a tvrdil,
že v okamžiku návratu na něj bude aplikována regulace obsažená v mimořádném opatření
Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-104/MIN/KAN,
a č. j. MZDR 20599/2020-106/MIN/KAN, kterými se stanovovaly povinnosti při vstupu
na území ČR osobám, které pobývaly nejméně 12 hodin v posledních 14 dnech na území
některých států, mj. též Řecka, kde pobýval navrhovatel. I v tomto případě Nejvyšší správní soud
shledal aktivní legitimaci navrhovatele.
[9] Aktivní legitimace navrhovatele však není dána v případě, kdy jde o pouhou hypotetickou
možnost zásahu do právní sféry navrhovatele, který však nikdy nenastal a v době rozhodování
soudu je rovněž vyloučeno, že by nastat mohl. Např. aktivní legitimace navrhovatele
by nebyla založena pouhým jeho tvrzením, že by mohl nabýt nemovitost v území regulovaném
územním plánem, a v takovém případě by územní plán do jeho právní sféry zasáhl.
[10] Je třeba rovněž nutné upozornit na to, že podle §103 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
jsou soudy ve správním soudnictví povinny zkoumat, zda jsou dány podmínky pro rozhodnutí
ve věci samé, v průběhu celého řízení až do vyhlášení rozhodnutí (srov. např. rozsudky NSS
ze dne 26. 2. 2009, č. j. 4 Ads 127/2008 - 73, a ze dne 7. 3. 2012, č. j. 8 As 114/2011 – 14). Může
tak nastat situace, kdy v případě, že podmínky řízení při zahájení řízení splněny byly, v průběhu
řízení však dojde ke změně okolností, která má za následek, že podmínky řízení již splněny
nebudou. Nevyplývá-li ze zákona jiný způsob řešení takové situace, resp. není-li možné zjištěný
nedostatek podmínek řízení odstranit, má zjištění takové změny poměrů za následek nutnost
návrh odmítnout podle některého z ustanovení §46 s. ř. s.
[11] Jestliže v průběhu řízení o návrhu došlo ke zrušení napadeného mimořádného opatření,
neznamená to samo o sobě nutnost návrh odmítnout, neboť pro takový případ §13 odst. 4
zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19
a o změně některých souvisejících zákonů (dále též jen „pandemický zákon“), stanoví, že soud
má dále zkoumat zákonnost mimořádného opatření, a v případě důvodnosti návrhu
má rozhodnout deklaratorním výrokem. To však neznamená, že zrušení napadeného
mimořádného opatření nemůže mít význam při zkoumání dalších podmínek řízení,
než je existence předmětu řízení. Konkrétně v nyní posuzované věci lze zohlednit zrušení
napadeného mimořádného opatření při zkoumání aktivní legitimace navrhovatele.
[12] Navrhovatel totiž ani netvrdil ani nedoložil, že by napadené mimořádné opatření
bylo vůči němu někdy použito, popř. že by mu stanovilo povinnosti či zasáhlo do jeho práv,
neboť neuvedl, že by patřil do některé ze skupin osob, kterým mimořádné opatření stanovilo
povinnosti (srov. bod [7] výše). Navrhovatel svou aktivní legitimaci dovozoval pouze z toho,
že je pravděpodobné, že vůči němu použito bude, resp. že se v důsledku pozitivního RT-PCR
či antigenního testu své osoby či jiné osoby, která s ním byla v úzkém kontaktu, na svých
právech bude omezen. Po zrušení napadeného mimořádného opatření nelze dovozovat,
že by zde bylo plausibilní tvrzení o zkrácení navrhovatelových práv. Navrhovatel totiž netvrdil,
že by po dobu účinnosti mimořádného opatření bylo vůči němu použito (tj. že by nezákonně
bylo rozhodnuto o nařízení izolace nebo karantény vůči navrhovateli) či že by naplňoval znaky
vymezující skupiny osob, jejichž práv a povinností se mimořádné opatření dotýká, a po zrušení
napadeného mimořádného opatření odpadla i jakákoli možnost jeho budoucí aplikace vůči
navrhovateli. Např. naposledy v podání ze dne 22. 10. 2021, označeném jako „verze 23“ jeho
návrhu, navrhovatel výslovně potvrdil, že napadené mimořádné opatření vůči němu
nebylo v době jeho účinnosti nikdy aplikováno.
[13] Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120,
č. 1910 Sb. NSS, bod 33: „Bude-li již z obsahu samotných tvrzení navrhovatele (doplněných případně
postupem podle §37 odst. 5 věty první s. ř. s.) patrné, že i kdyby byla pravdivá, nemůže být navrhovatel (zejména
pro povahu věci nebo jinou zcela zjevnou skutečnost) ve své právní sféře opatřením obecné povahy dotčen,
je na místě odmítnout návrh jako nepřípustný podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.“ Taková situace nastala
nyní, kdy ze stěžovatelových tvrzení obsažených v návrhu je zřejmé, že navrhovatel nemohl
být a ani v budoucnu nemůže být napadeným mimořádným opatřením zkrácen na svých právech.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že dotčení na právech nemohlo být založeno
pouze tím, že navrhovatel subjektivně pociťoval obavy z možné aplikace mimořádného opatření.
V takovém případě by totiž muselo být dovozeno, že k podání návrhu na zrušení opatření obecné
povahy je oprávněn kdokoli a kdykoli, což by znamenalo akceptování actio popularis. Soudní řád
správní ovšem obsahuje odlišnou koncepci žalobní legitimace.
[14] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že navrhovatel je osobou zjevně neoprávněnou
k podání návrhu na zrušení napadeného mimořádného opatření odpůrce. Proto jeho návrh
odmítl dle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[15] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že návrh na zrušení napadeného
mimořádného opatření mohl být pokládán za včasný pouze ve vztahu k těm částem, které
byly dotčeny změnou provedenou mimořádným opatřením ze dne 22. 5. 2021,
č. j. MZDR 21735/2021-1/MIN/KAN, tj. bodu IV. a bodu V.1 a V.2. Ve vztahu k ostatním
částem napadeného mimořádného opatření začala navrhovateli běžet jednoměsíční lhůta
pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy stanovená v §13 odst. 2 pandemického
zákona od jeho účinnosti, tj. od 2. 3. 2021 a skončila dne 2. 4. 2021. Vůči těmto částem
mimořádného opatření byl tedy návrh na jejich zrušení podaný navrhovatelem dne 7. 6. 2021
podán po uplynutí lhůty k jeho podání a musel by být odmítnut podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[16] O nákladech řízení o návrhu Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť návrh byl odmítnut.
[17] Protože navrhovatel uhradil dne 10. 6. 2021 soudní poplatek za návrh ve výši 5.000 Kč,
rozhodl soud o vrácení tohoto poplatku v souladu s §10 odst. 3 větou třetí zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzhledem k tomu, že návrh byl odmítnut před prvním
jednáním ve věci. Tato částka bude poukázána navrhovateli z účtu Nejvyššího správního soudu
do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu