ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.108.2021:24
sp. zn. 4 As 108/2021 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. J. B., zast. JUDr. Josefem
Kopřivou, advokátem, se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti žalovanému: náměstek
policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování, se sídlem Strojnická
935/27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2016, č. j. PPR-5689-16/ČJ-2016-
990131, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.
3. 2021, č. j. 5 Ad 21/2016 - 78,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Ředitel Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen „správní orgán prvního
stupně“) rozhodnutím ze dne 22. 3. 2016, č. 45/2016, stanovil, že žalobci náleží za dobu
od 30. 11. 2012 do 6. 12. 2015 služební příjem odpovídající pravděpodobnému služebnímu
příjmu, včetně náhrady služebního příjmu, za dobu nevyčerpané dovolené za roky 2012, 2013
a 2014 v celkové výši 1.086.630 Kč, podle §2, §44 a §124 odst. 7 a odst. 9 zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon
o služebním poměru“). Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že Městský soud v Praze
svým rozsudkem ze dne 4. 11. 2015, č. j. 3 Ad 3/2013 - 40, zrušil rozhodnutí náměstka
policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. 73/2011, jímž byl žalobce podle §42
odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru propuštěn ze služebního poměru z důvodu pozbytí
osobnostní způsobilosti k výkonu služby.
[2] Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl, vázán předchozími závěry
Nejvyššího správního soudu vyslovenými v rozsudku ze dne 24. 2. 2021, č. j. 4 As 51/2019 - 44.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
Dříve, než o kasační stížnosti mohl Nejvyšší správní soud rozhodnout, vzal ji stěžovatel zpět
podáním datovaným 6. 5. 2021.
[5] Podle §37 odst. 4 s. ř. s. může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět,
dokud o něm soud nerozhodl. Podle §47 písm. a) téhož zákona, soud řízení usnesením zastaví,
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[6] Jelikož projev vůle stěžovatele, učiněný podáním datovaným 6. 5. 2021, nevzbuzuje
pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením
a nemá zájem na jeho dalším pokračování, Nejvyšší správní soud v souladu s §47 písm. a) s. ř. s.
za použití §120 téhož zákona řízení o kasační stížnosti zastavil.
[7] O náhradě nákladů řízení bylo za použití §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu