ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.203.2021:13
sp. zn. 4 As 203/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká
advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2020,
č. j. 10.01-000491/20-002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 3 A 102/2020 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) neurčila
žalobci advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby podle §18c zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“).
II.
[2] Žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhal
zrušení napadeného rozhodnutí. Následně požádal o částečné osvobození od soudních poplatků.
Městský soud usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. 3 A 102/2020 - 19 (dále jen „napadené
usnesení“), žádost žalobce zamítl.
[3] Městský soud dospěl k závěru, že přestože žalobce prokázal nedostatek finančních
prostředků a jeho majetkové poměry osvobození od soudních poplatků odůvodňují,
nebylo možné žalobci toto osvobození přiznat, neboť žalobce tohoto institutu zneužívá. Městský
soud odkázal na množství žalobcem vedených sporů a rovněž poukázal na způsob, jakým žalobce
soudní spory vyvolává, a také na podstatu těchto sporů. Podle městského soudu jsou řízení
vedena sériově a stereotypně, jsou v nich uváděna totožná tvrzení jako v dřívějších neúspěšných
případech. Povaha projednávané věci i ostatních žalobcových případů podle městského soudu
svědčí o tom, že žalobci prioritně nejde o vyřešení sporné otázky, respektive o poskytnutí
ochrany jeho právům, ale o to, aby vyvolal spor jako takový.
III.
[4] Proti napadenému usnesení se žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností.
Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel předně namítá, že nepožádal o úplné osvobození od soudních poplatků,
avšak pouze o částečné osvobození od jednoho soudního poplatku. Stěžovatel tvrdí, že městský
soud zamlčoval výstižné důvody rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010,
č. j. 1 As 54/2010 - 29 (z nějž stěžovatel v kasační stížnosti citoval část bodu 21.), a rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 - 91 (z nějž odkázal na první
část předposledního odstavce na straně 6). Podle stěžovatele z uvedených rozsudků plyne zákaz
paušálního hodnocení ohledně aplikace institutu zneužití práva. Závěrem stěžovatel
rovněž popírá, že by v žalobě užíval obdobná tvrzení jako v předchozích žalobách, a upozorňuje,
že i napadené usnesení obsahuje stejné úvahy jako mnoho předcházejících rozhodnutí městského
soudu.
IV.
[6] Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
V.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že v nynější věci nepožadoval po stěžovateli
zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, neboť rozšířený senát tohoto soudu
již v usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, dospěl k závěru, že „[s]těžovatel
má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno
s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích].“ V nyní posuzovaném případě se jedná o přezkum právě takového
procesního usnesení městského soudu, jímž se řízení o žalobě nekončí. Stěžovateli
tedy povinnost zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost nevznikla.
[8] V řízení o kasační stížnosti je podle §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. povinné zastoupení účastníka
bez příslušného právního vzdělání advokátem. Ke splnění této podmínky se však rozšířený senát
kasačního soudu také vyjádřil ve shora citovaném usnesení a vysvětlil, že „[j]e-li podána kasační
stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti
jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“
Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy plyne, že ani povinné zastoupení stěžovatele
bez příslušného právního vzdělání advokátem není vyžadováno v těch případech, kdy kasační
stížnost směřuje, tak jako v nyní souzené věci, proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení
o žalobě nekončí.
[9] Nejvyšší správní soud tudíž posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Ze spisu městského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel výslovně požádal
o částečné osvobození od soudních poplatků (plurál). Námitka stěžovatele, podle níž žádal
pouze o osvobození od jednoho soudního poplatku (singulár), je tedy nedůvodná.
[12] V souladu s §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále
jen „zákon o soudních poplatcích“), je s podáním žaloby spojen vznik poplatkové povinnosti.
[13] Podle §36 odst. 3 s. ř. s., účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí
být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
(…) Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[14] Smyslem osvobození od soudních poplatků je především umožnit přístup k soudní
ochraně i těm osobám, které nemají dostatek prostředků, tak aby byla zajištěna účinná soudní
ochrana jejich práv. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl například v rozsudku ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66, jenž se týkal právě stěžovatele, nejedná se o institut, který má umožňovat
chudým osobám bezplatně vést spory podle své libosti. Přestože je účastník řízení nemajetný,
takže by bylo zásadně namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.),
může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporů, které vede.
[15] Městský soud v napadeném usnesení shledal, že postup stěžovatele není v tomto řízení
výjimečný, neboť žalobce u městského soudu vede mnoho řízení, v nichž postupuje sériově
a stereotypně a užívá obdobné argumenty jako v dřívějších neúspěšných případech. Současně
i z úřední činnosti Nejvyššího správního soudu, u něhož jsou rovněž evidovány stovky věcí
týkající se stěžovatele, vyplývá, že jeho postup v řízeních se neustále opakuje a stěžovatel uvádí
zcela shodné či obdobné argumenty. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede velké množství sporů,
přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno, jak ostatně
plyne ze stěžovatelem citovaného rozsudku č. j. 1 As 54/2010 - 29. Rozhodující je nicméně
právě sériovost a stereotypnost stěžovatelem podávaných žádostí spojená s opakováním
obdobných či zcela identických argumentů (srov. např. rozsudky zdejšího soudu
ze dne 12. 6. 2020, č. j. 3 As 164/2020 - 13, ze dne 13. 3. 2019, č. j. 6 As 35/2019 - 12,
ze dne 12. 9. 2018, č. j. 1 As 231/2018 – 17, nebo ze dne 29. 5. 2015, č. j. 4 As 104/2015 - 12).
[16] Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro (částečné)
osvobození od soudních poplatků v řízení před městským soudem nebyly splněny a městský soud
se v tomto ohledu pochybení nedopustil. S ohledem na počet sporů, které stěžovatel vede
(a které se týkají taktéž určení advokáta k poskytnutí právní pomoci), jakož i opakování totožných
či obdobných argumentů v žádostech o osvobození od soudních poplatků a celkový kontext
vedení sporů, má Nejvyšší správní soud zato, že stěžovatel svými podáními nesleduje ochranu
svých veřejných subjektivních práv, resp. žádost o osvobození od soudních poplatků nesměřuje
k zajištění účinné soudní ochrany, nýbrž se snaží prostřednictvím opakovaného žádání
o osvobození od soudních poplatků vést bezplatně spory podle své libosti.
[17] Nejvyšší správní soud tudíž s ohledem na výše uvedené považuje napadené usnesení
za zákonné. Městský soud se při posouzení stěžovatelovy žádosti nedopustil žádného pochybení.
[18] Uplatňoval-li stěžovatel v kasační stížnosti také další argumentaci obsahující invektivy
vůči městskému soudu (jež s ohledem na její povahu nebyla výše rekapitulována), Nejvyšší
správní soud pouze ve stručnosti doplňuje, že se jedná o vyjádření stěžovatelových osobních
názorů, které nemá pro posouzení věci, tedy otázky osvobození od soudních poplatků v řízení
o žalobě, žádnou relevanci.
VI.
[19] S ohledem na závěry shora vyložené neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
důvodnou. V souladu s §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. ji tudíž zamítl.
[20] Výrok o náhradě nákladů o kasační stížnosti řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů
tohoto řízení právo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu