ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.22.2021:21
sp. zn. 4 As 22/2021 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. L., zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem, se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 27. 2. 2019, č. j. MSK 10071/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2020, č. j. 20 A 10/2019 - 70,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Václava Voříška, advokáta, se sídlem
Pod Kaštany 245/10, Praha 6.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce
domáhal zrušení označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný částečně změnil a ve zbytku
potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín ze dne 20. 12. 2018, č. j. OSČ/87265/2018,
kterým správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1
písm. f) bodu 3 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se měl dopustit z vědomé
nedbalosti tím, že „dne 08. 03. 2018 v 10:29 hod. na silnici I. tř. č. 48 v km 13,6 v katastru obce Starý
Jičín (mimo obec) ve směru jízdy na obec Nový Jičín, kde jako řidič osobního motorového vozidla
tov. zn. Š Octavia, RZ: X překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zákonem mimo obec na 90 km/h
nejméně o 38 km/h, neboť prokazatelně nejnižší hodnota jeho rychlosti jízdy činila 128 km/h, přičemž tohoto
přestupku se dopustil v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát (poprvé dne 27. 07. 2017),
kdy tímto svým jednáním porušil ustanovení §18 odst. 3 zákona o silničním provozu.“ Za uvedený
přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 3.500 Kč, zákaz řízení
všech motorových vozidel na dobu 1 měsíce a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000
Kč.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozsudku krajského soudu podal včas blanketní
kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 3. 2. 2021, č. j. 4 As 22/2021 - 14,
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost
tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů napadá rozsudek krajského
soudu, a poučil stěžovatele, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší
správní soud ji odmítne podle ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů na doručence doručeno
zástupci stěžovatele do jeho datové schránky dne 5. 2. 2021. Lhůta k doplnění kasační stížnosti
v délce jednoho měsíce tak počala běžet dne 6. 2. 2021 a uplynula v pátek dne 5. 3. 2021.
Zástupce stěžovatele však na výzvu k doplnění kasační stížnosti žádným způsobem nereagoval.
Kasační stížnost tudíž stále nesplňuje náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §103 odst. 1 s. ř. s.
[5] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. [k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě
může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[6] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. [p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[7] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel
v kasační stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny,
nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS).
Stejně tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu
či rozsudku krajského soudu. Z kasační stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení
se krajský soud podle stěžovatele dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru).
Sám stěžovatel ostatně v kasační stížnosti uvádí, že kasační stížnost doplní, avšak v zákonné lhůtě
tak neučinil ani přes výzvu soudu. Takto formulovanou kasační stížnost, která je mimořádným
opravným prostředkem, považuje zdejší soud za nedostačující ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy,
vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné
důvody stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
pro projednání kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl,
neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek
pokračovat.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
[10] Podle §10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5
téhož ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4,
dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč.
Soudní poplatek byl uhrazen převodem z účtu ke dni 1. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že kasační
stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o věci samé, byly naplněny podmínky
pro vrácení soudního poplatku zaplaceného stěžovatelem, jak jsou vymezeny v §10 odst. 3 věta
třetí ve spojení s odst. 5 zákona o soudních poplatcích.
[12] Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli
vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tento mu bude v souladu
s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Václava Voříška, advokáta,
se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu