ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.32.2021:25
sp. zn. 4 As 32/2021 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2020, č. j. KULK 53558/2020, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne
3. 2. 2021, č. j. 59 A 72/2020 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Žalobce se žádostí o informace ze dne 28. 11. 2019 podanou podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační
zákon“), domáhal poskytnutí informací týkajících se organizačních, rozpočtových, hospodářských
a personálních poměrů žalovaného, jakož i jeho legislativní činnosti a spolupráce s třetími
subjekty.
[2] Žalovaný sdělením ze dne 11. 12. 2019, č. j. KULK 92861/2019, žalobci oznámil, že požaduje
úhradu nákladů ve výši 2.095 Kč, které v souvislosti s žádostí o informace vznikly. Ministerstvo
vnitra k stížnosti žalobce rozhodnutím ze dne 28. 1. 2020, č. j. MV-12351-2/ODK-2020, snížilo
tuto úhradu na částku 1.893 Kč a současně žalovanému přikázalo, aby požadované informace
poskytl žalobci ve lhůtě do 15 dnů ode dne zaplacení úhrady.
[3] Žalobce však úhradu za poskytnutí informací v šedesátidenní lhůtě, tj. do 9. 3. 2020, nezaplatil,
a proto žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 7. 2020, č. j. KULK 53558/2020, podle §17 odst. 5
informačního zákona žádost o poskytnutí informací odložil.
[4] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 3. 2. 2021,
č. j. 59 A 72/2020 - 35, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl.
[5] V odůvodnění rozsudku krajský soud nejprve uvedl, že v rámci přezkumu rozhodnutí
o odložení žádosti o informace vydaného podle §17 odst. 5 informačního zákona přezkoumal
oprávněnost výše úhrady za poskytnutí informace jako předběžnou otázku, neboť samotné
oznámení povinného subjektu o výši úhrady a navazující rozhodnutí nadřízeného orgánu
o stížnosti nejsou úkony přezkoumatelné soudem, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního
soudu. Konkrétní výhrady žalobce uplatnil pouze vůči procesnímu postupu Ministerstva vnitra
při rozhodování o stížnosti proti oznámení o výši úhrady. Této námitce však nebylo možné
přisvědčit, neboť podle §16a odst. 7 informačního zákona mohlo Ministerstvo vnitra buď výši
úhrady potvrdit, pokud by se s jejím vyčíslením a zdůvodněním ze strany žalovaného ztotožnilo,
nebo naopak výši úhrady snížit a současně v případě splnění stanovených podmínek žalovanému
jako povinnému subjektu přikázat požadované informace žadateli poskytnout ve lhůtě nejdéle
15 dnů od zaplacení úhrady. Ministerstvo vnitra tak nepochybilo, když postupovalo druhým
z těchto způsobů, přičemž podle informačního zákona nemělo pravomoc oznámení o výši
úhrady zrušit a věc vrátit povinnému subjektu k nápravě.
[6] Dále krajský soud uvedl, že rozhodnutí o stížnosti obsahuje velmi podrobné závěry, na jejichž
základě Ministerstvo vnitra považovalo za správné a souladné s nařízením vlády č. 173/2006 Sb.
a zveřejněným ceníkem nejen vyčíslení úhrady nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým
vyhledáváním informací uvedených pod body 2) až 9) žalobcovy žádosti, ale také úhrady nákladů
za vytištění požadovaných informací a jejich odeslání žalobci. Ten nespecifikoval žádné skutkové
a právní důvody, pro které by bylo možné považovat tyto závěry za nesprávné a rozporné
se zákonem, prováděcím právním předpisem či sazebníkem zveřejněným žalovaným. Tvrzení,
že k poskytnutí informací uvedených pod body 1), 2), 3), 7) a 8) žádosti postačilo žalovanému
vytisknout několik listů z informačních systémů, žalobce neopírá o žádnou konkrétní
argumentaci, která by vyvracela podrobné zdůvodnění rozhodnutí o stížnosti a oznámení o výši
úhrady za poskytnutí informací. Navíc ohledně informací specifikovaných pod bodem 1) žádosti
nebyla úhrada nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací nakonec požadována,
námitky, že se nejednalo o složité vyhledávání informací, Ministerstvo vnitra akceptovalo a výši
úhrady snížilo o částku 202 Kč.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost.
[8] V ní namítl, že žalovaný nedostál požadavkům informačního zákona, neboť řádně
neodůvodnil, na základě jakých skutečností a jakým relevantním způsobem byla stanovena výše
úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání požadovaných informací. Pro nepřezkoumatelné
stanovení výše úhrady tak nebylo možné odložit žádost o poskytnutí informací.
Jestliže tak žalovaný učinil, porušil ústavně zaručené právo žadatele na informace a jeho
rozhodnutí nemůže obstát.
[9] Dále stěžovatel namítl, že Ministerstvo vnitra nemělo po konstatování nezákonnosti postupu
žalovaného při výpočtu úhrady snížit její výši, neboť tím neodstranilo vadu nepřezkoumatelnosti
oznámení povinného subjektu, které postrádalo popis činností jeho pracovníků při vyhledávání
informací. Po vydání rozhodnutí o stížnosti tak není zřejmé, za jaké úkony při vyřizování žádosti
o poskytnutí informací je požadována úhrada.
[10] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že zcela souhlasí s napadeným rozsudkem.
Nadřízený správní orgán postupoval v intencích §16a odst. 7 písm. b) informačního zákona,
když výši úhrady snížil o částku 202 Kč a současně povinnému subjektu přikázal požadované
informace poskytnout žalobci ve lhůtě 15 dnů od zaplacení úhrady. Jelikož žalobce úhradu
ve stanovené lhůtě nezaplatil, nezbývalo nic jiného, než jeho žádost o poskytnutí informací
odmítnout podle §17 odst. 5 informačního zákona. K stěžovatelem namítanému procesnímu
pochybení tedy nedošlo. Proto žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení kasační stížnosti
[12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti neodkázal na žádný její důvod uvedený v §103 odst. 1
s. ř. s., nicméně z jejího obsahu vyplývá, že tak učinil podle jeho písmena a).
[13] Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[14] V dané věci spočívá právní otázka v posouzení skutečnosti, zda žalovaný řádně odůvodnil
výši úhrady požadované po stěžovateli za mimořádně rozsáhlé vyhledávání jím požadovaných
informací.
[15] Nejvyšší správní soud v této souvislosti nejprve odkazuje na usnesení zvláštního senátu
ze dne 15. 9. 2010, č. j. Konf 115/2009 - 34, z něhož vyplývá, že „pokud je tedy žádost odložena
pro nezaplacení, může žadatel proti takovému rozhodnutí brojit žalobou ve správním soudnictví.
Protože by důvodem odložení bylo nezaplacení, přezkoumá ovšem správní soud věcně také tuto otázku, v rámci
které se bude mimo jiné zabývat výší úhrady. Tím bude zajištěna nejen ochrana žadatele, ale povinný subjekt
nebude mít prostor k zneužívání oznámení o úhradě k tomu, aby neposkytnul požadované informace.“
Z uvedené judikatury je tedy zřejmé, že pokud žadatel o informaci podá žalobu proti rozhodnutí
o odložení žádosti podle §17 odst. 5 informačního zákona, přezkoumává soud také výši úhrady,
která byla povinným subjektem po žadateli požadována, resp. posoudí přiměřenost výše úhrady
vzhledem k povaze informace a tomu odpovídajícímu rozsahu vyhledání informace. Soud
však již věcně neposuzuje důvody pro poskytnutí nebo neposkytnutí požadované informace.
[16] Podle §17 odst. 1 informačního zákona povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací
oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením
technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně
rozsáhlé vyhledání informací.
[17] Podle §17 odst. 3 informačního zákona v případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace
požadovat úhradu, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace.
Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným
subjektem vyčíslena. Součástí oznámení musí být poučení o možnosti podat proti požadavku úhrady nákladů
za poskytnutí informace stížnost podle §16a odst. 1 písm. d), ze kterého je patrné, v jaké lhůtě lze stížnost
podat, od kterého dne se tato lhůta počítá, který nadřízený orgán o ní rozhoduje a u kterého povinného subjektu
se podává. Podle odstavce pátého téhož ustanovení platí, že pokud žadatel do 60 dnů
ode dne oznámení výše požadované úhrady ji nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží.
[18] Pojem „mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací“ je typickým neurčitým právním
pojmem. Bylo tak na žalovaném jako na povinném subjektu, aby v kontextu konkrétních
skutkových okolností posoudil, zda posuzovaný případ patří pod obsah neurčitého právního
pojmu či nikoli, a to v souladu s účelem, který je v §17 informačního zákona sledován.
Pokud žádá úhradu nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání, musel odůvodnit, proč se jedná
o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací a nejde o vyhledávání běžné. V písemném
oznámení o požadované úhradě musel povinný subjekt uvést, na základě jakých skutečností
a jakým způsobem byla výše úhrady vyčíslena, tedy nejen jednotkovou sazbu a počet hodin,
po které by trvalo vyhledání informace, ale též byl povinen náležitě odůvodnit, v čem mimořádná
rozsáhlost vyhledávání spočívala (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 10. 2016, č. j. 5 As 35/2016 - 25).
[19] K pojmu „mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací“ lze rovněž poukázat na výklad,
k němuž dospěli autoři komentáře k informačnímu zákonu, kteří pojem mimořádně rozsáhlé
vyhledávání informací definovali
takto:„O mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací se pak bude jednat
tehdy, jestliže shromáždění informací bude pro daný subjekt představovat v jeho konkrétních podmínkách časově
náročnou činnost, která se objektivně vzato vymyká běžnému poskytování informací tímto povinným subjektem,
tedy jestliže vyhledávání informací již v daném případě nelze s ohledem na pojetí veřejné správy jako služby
veřejnosti považovat za běžnou, povinný subjekt nijak nezatěžující součást obvyklé agendy.“ (FUREK, A.,
ROTHANZL, L., JIROVEC, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 2016.
Praha: C. H. Beck). O mimořádně rozsáhlé vyhledání informací tak i podle Nejvyššího správního
soudu půjde tehdy, jestliže s ohledem na konkrétní podmínky u povinného subjektu
a na množství požadovaných informací nebo jejich povahu bude vyhledání informací
pro povinný subjekt zátěží nad míru obvyklou. Půjde tedy především o vyhledávání a sběr
objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti.
[20] V nyní posuzované věci žalovaný ve sdělení ze dne 11. 12. 2019, č. j. KULK 92861/2019,
stěžovateli oznámil, že po něm požaduje úhradu nákladů za vyhledávání požadovaných informací
ve výši 2.095 Kč. Tento požadavek odůvodnil žalovaný tím, že musí na základě stěžovatelovy
žádosti vyhledat, utřídit a do náležité formy zpracovat všechny nesourodé informace,
o nichž nevede a není povinen vést ucelenou evidenci, a za tímto účelem oslovit jednotlivé
odbory krajského úřadu. Jelikož stěžovatel požaduje poskytnutí informací v listinné podobě,
vznikají další náklady v souvislosti s jejich tiskem a zasláním poštou. Dále žalovaný podrobně
specifikoval náklady na vyhledání, zpracování a tisk předmětných devíti informací, vysvětlil
způsob jejich vypracování do požadované formy a zmínil, že v souvislosti se zpracováním
odpovědi na desátou informaci nevznikly náklady nad rámec jeho běžné činnosti. Současně
žalovaný uvedl, že hodinová sazba za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací je stanovena
sazebníkem úhrad zveřejněných na webu Libereckého kraje a činí 202 Kč. Tato sazba za jednu
započatou hodinu vyhledávání informací odpovídá průměrným hrubým mzdovým nákladům
za hodinu práce jednoho zaměstnance Libereckého kraje zařazeného do krajského úřadu. Úhrada
za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací tak byla v dané věci vypočtena jako součin částky
202 Kč a 8 hodin a 20 minut, které strávili pracovníci žalovaného vyhledáváním informací
ke všem bodům žádosti o poskytnutí informací. Stejným vnitřním předpisem je pak stanovena
sazba za tisk na počítačových tiskárnách, která činí za tisk A4 jednostranné černobíle 2 Kč a tisk
A4 oboustranné černobílé 3 Kč. Úhrada za tisk informací byla vypočtena jako součin těchto
částek a příslušného počtu vytištěných jednostran A4 (9 ks) a dvoustran A4 (112 ks). Poštovné
za dodání nadepsaného počtu vytištěných stran A4 s informacemi pak bylo stanoveno
podle platného ceníku České pošty ve výši 57,60 Kč (doporučená zásilka s dodejkou do 2 kg
váhy).
[21] Žalovaný tedy ve sdělení ze dne 11. 12. 2019, č. j. KULK 92861/2019, náležitě objasnil,
na základě jakých skutečností vyčíslil výši úhrady nákladů vzniklých v souvislosti s vyřizováním
žádosti stěžovatele a jak jím požadované informace vyhledával, zpracovával a uspořádával
do náležité podoby. Současně uvedl a odůvodnil hodinovou sazbu a celkový čas, který byl
potřeba pro vyřízení žádosti o informace, jakož i náklady související s jejich tiskem a zasláním
stěžovateli. Z obsahu oznámení o výši úhrady je tedy zřejmé, v čem spočívala mimořádná
rozsáhlost při vyhledávání a zpracování informací. Toto oznámení obsahovalo všechny náležitosti
požadované v ustanovení §17 odst. 3 informačního zákona, a proto jej nelze považovat
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Není tak možné přisvědčit námitce stěžovatele,
že pro nepřezkoumatelné stanovení výše úhrady nebylo možné odložit žádost o poskytnutí
informací, a pokud tak žalovaný učinil, porušil jeho ústavně zaručené právo na informace.
[22] Ministerstvo vnitra rozhodnutím o stížnosti ze dne 28. 1. 2020, č. j. MV-12351-2/ODK-2020,
snížilo výši úhrady za poskytnutí informací na částku 1.893 Kč, neboť dospělo k závěru,
že povinný subjekt řádně nedoložil nutnost mimořádně rozsáhlého vyhledávání první informace
uvedené v žádosti stěžovatele. Lze přitom souhlasit se závěrem krajského soudu, že Ministerstvo
vnitra nemohlo podle §16a odst. 7 informačního zákona oznámení o výši úhrady zrušit a věc
vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutí o stížnosti se přitom zabývalo správností úsudků
žalovaného ohledně splnění podmínky mimořádně rozsáhlého vyhledávání požadovaných
informací i způsobu stanovení výše úhrady za jejich poskytnutí, přičemž své závěry náležitě
odůvodnilo. Není proto možné přisvědčit ani námitce stěžovatele, že po vydání rozhodnutí
o stížnosti není zřejmé, za jaké úkony při vyřizování žádosti o poskytnutí informací
je požadována úhrada.
[23] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud výše uvedenou právní otázku posoudil
správně a důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyl naplněn.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
podle §60 odst. 1 věty první a §120 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a žalovanému
v něm nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu