ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.48.2021:44
sp. zn. 4 As 48/2021 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Bc. A. V., zast. Mgr. Petrem
Polánkou, advokátem, se sídlem Zelný trh 12, Brno, proti žalované: Mendelova univerzita
v Brně, se sídlem Zemědělská 1665/1, Brno, proti rozhodnutí rektorky žalované ze dne 22. 10.
2018, č. j. 21403/2018-983, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 10. 2. 2021, č. j. 29 A 255/2018 – 68,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaná rozhodnutím děkana Lesnické a dřevařské fakulty ze dne 27. 7. 2018,
zn. 15786/2018 – 491, v plném rozsahu vyhověla odvolání žalobce a podle §68 odst. 4 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, zrušila rozhodnutí téhož děkana ze dne 24. 5. 2018,
zn. 10076/2018, jímž bylo rozhodnuto o ukončení studia žalobce v navazujícím magisterském
studijním programu Lesní inženýrství, obor Lesní inženýrství.
[2] V záhlaví uvedeným rozhodnutím rektorka žalované následně zamítla odvolání žalobce
a potvrdila rozhodnutí děkana ze dne 27. 7. 2018.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí rektorky žalobu, v níž namítal nesprávné právní
posouzení věci, porušení základních zásad správního řízení, zejména pak zásady zákonnosti
a předvídatelnosti. Rozhodnutí žalované pouze uvádí, že odvolání žalobce nesměřuje
proti výroku, aniž tento svůj názor konkretizuje. Nedostatečně řeší, resp. vůbec neřeší žalobcem
namítané nesprávné složení zkušební komise. Podle žalobce děkan neměl použít autoremeduru,
neboť tím byl porušen §2 odst. 4 správního řádu. Děkan měl podané námitky vůči složení
komise vyhodnotit jako podnět k přezkumu, zda je zkoušení a rozhodování o výsledku státní
závěrečné zkoušky v souladu se zákonem. Stejně tak měla na základě odvolání postupovat
i rektorka, neboť pokud služební komise rozhodovala v nesprávném složení, pak byla poškozena
práva všech jí zkoušených studentů. Proces zkoušení u státní závěrečné zkoušky nesprávně
obsazenou zkušební komisí jednoznačně zakládá neplatné rozhodnutí o právech a povinnostech
studentů, kteří v daném termínu měli tuto zkoušku skládat. Byl tak porušen zákon o vysokých
školách i Studijní a zkušební řád Mendelovy univerzity v Brně a je zřejmé, že rozhodnutí
na základě výsledků vydaných zkušební komisí je nezákonné a jako takové mělo být zrušeno.
[4] Důvodný byl podle žalobce i podnět rektorce k přezkoumání skutečností, zda se nejedná
o nicotnost správních rozhodnutí vydaných na základě výsledků vydaných nesprávnou zkušební
komisí. Žalobce upozornil, že požadoval nápravu, zneplatnění státní závěrečné zkoušky
a její opakování v co nejkratším možném termínu tak, aby nadále nebyl poškozen
již žádný ze studentů. Ani jeden z požadavků žalobce však nebyl rektorkou řešen,
pouze bylo konstatováno, že odvolání nesměřuje proti výroku napadeného rozhodnutí.
Pouze v samém závěru odůvodnění rozhodnutí bylo bez dalšího sděleno, že tvrzené nedostatky
ve složení zkušební komise jsou prošetřovány mimo toto správní řízení. Závěrem žalobce zmínil,
že celá věc u něj vyvolala dojem, že komise byla vytvořena tak, aby se „vypořádala“ s konkrétními
studenty, kteří byli vedeni ke státní závěrečné zkoušce určitými, pro vedení fakulty nepohodlnými
pedagogy. Komise rozhodla zcela proti hodnocení diplomové práce jejím vedoucím
a oponentem, kteří ji hodnotili stupněm „A“.
[5] Krajský soud v Brně nadepsaným usnesením žalobu odmítl. Konstatoval, že bez ohledu
na to, zda (by) se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti nebo nicotnosti rozhodnutí
o ukončení studia, mělo rozhodnutí děkana, ve spojení s rozhodnutím rektorky žalovaného,
za následek zrušení rozhodnutí o ukončení studia a umožnění vykonání obhajoby diplomové
práce. Žalobce se tak z právního pohledu ocitl v téže situaci, v jaké byl před vydáním rozhodnutí
o ukončení studia a ve své podstatě dosáhl jím kýženého výsledku. Práva a povinnosti adresátů
správního rozhodnutí přitom mohou být dotčena toliko výrokem rozhodnutí. Jen výrok
totiž uvádí závazné řešení otázky, která byla předmětem správního řízení. Naproti tomu
odůvodněním se o právech a povinnostech nerozhoduje, obsahuje pouze skutkové a právní
důvody, které vedly správní orgán k rozhodnutí ve výroku. Samo odůvodnění
tak nijak nezasahuje do právní sféry adresáta rozhodnutí – žalobce. Případné nesprávné složení
zkušební komise by bylo pouze důvodem pro zrušení rozhodnutí o ukončení studia.
[6] Krajský soud uzavřel, že žalobce brojí ve své podstatě pouze proti důvodům rozhodnutí
(ačkoli z pochopitelných důvodů, už proto, aby alespoň na první pohled byla jeho žaloba
přípustná, brojí též proti výroku), a proto se nemohl zabývat jeho žalobou věcně, ale musel
ji odmítnout jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) a §68 písm. d) s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační
stížnost. Namítal, že rozhodnutí děkana, jímž vyhověl odvolání, jeho situaci nevyřešilo. Vyjádřil
nesouhlas se závěrem žalované i krajského soudu, že svou žalobou brojil proti odůvodnění
rozhodnutí děkana. Pokud děkan v rámci autoremedury rozhodl o zrušení rozhodnutí o ukončení
studia stěžovatele, pak mělo být v rámci výroku zároveň uvedeno, jak bude stěžovatel
jakožto student v rámci svého „navráceného“ studia moci pokračovat. Výrok rozhodnutí děkana
v rámci autoremedury, že se stěžovateli v plném rozsahu vyhovuje, není pravdivý, neboť plné
vyhovění odvolání by znamenalo přímo úspěšné ukončení studia, nebo zrušení rozhodnutí
o ukončení studia a stanovení nového termínu obhajoby diplomové práce. Rozhodnutí děkana
nic neřeší, neboť možnost podat žádost o vykonání obhajoby v novém termínu ještě nedává
stěžovateli jistotu, že jí bude vyhověno. Je nutné přihlédnout i k tomu, že nový termín obhajoby
by dle zkušebního řádu žalovaného mohl stěžovatel vykonat až za rok, neboť dřívější termíny
vypisovány nebyly. Žalovaná ani soud nezohlednily situaci stěžovatele, který byť disponuje
rozhodnutím o tom, že studium ukončeno nemá, neví, zda diplomová práce obhájena
byla, či nikoli. Vyjádření děkana v rozhodnutí o odvolání, že údajně přihlédl k rozporům
mezi rozhodnutím komise a posudky vedoucího a oponenta diplomové práce, by bylo možné
rozumět tak, že diplomová práce byla obhájena úspěšně. Děkan rozhodl pouze
o tom, že stěžovateli se studium neukončuje, nerozhodl však o tom, zda rozhodnutí o ukončení
studia bylo nicotné. Stěžovatel je přitom přesvědčen, že nicotné bylo.
[8] Stěžovatel dále vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu a žalované, že se po rozhodnutí
děkana a rektorky ocitl ve stejné situaci jako před vydáním rozhodnutí o ukončení studia,
a tedy v podstatě dosáhl kýženého výsledku. Takového výsledku by bylo dosaženo v případě,
že by děkan buď rozhodl o zrušení rozhodnutí o ukončení studia a stanovil nový termín
obhajoby diplomové práce, nebo by případně rozhodl o řádném ukončení studia. Vzhledem
k tomu, že se stěžovatel po rozhodnutí děkana o neukončení studia již nemohl přihlásit na nový
termín obhajoby, mělo mu být podle čl. 21 odst. 4 Studijního a zkušebního řádu přerušeno
studium, kdy o práva studenta jednoznačně přichází. Žádné oznámení o přerušení studia
však stěžovateli doručeno nebylo, což je další doklad o tom, že postupem žalované byl postaven
do naprosto nepřehledné situace. Krajský soud neměl žalobu odmítnout, ale naopak ji projednat
alespoň do té míry, že vydané rozhodnutí děkana o ukončení studia bylo nicotným správním
aktem, který však nebyl nijak jeho nadřízeným orgánem projednán a zrušen.
[9] Stěžovatel dále upozornil, že krajský soud po více než dvou letech od podání žaloby
nejprve nařídil jednání ve věci na 16. 2. 2021, aby následně dne 10. 2. 2021 vydal usnesení
o odmítnutí žaloby a zrušil nařízené jednání. Nad rámec výše uvedeného stěžovatel poukázal
na skutečnost, že mu v průběhu sepisu diplomové práce bylo stejně jako jeho diplomového
vedoucímu sděleno, že má změnit vedoucího práce i její téma, jinak že bude mít s obhajobou
problém. Dodal, že byl i upraven zápis o průběhu obhajoby zkušební komisí.
[10] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že kasační stížnost není přípustná,
neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s. Stěžovatelem uplatněné
důvody totiž směřují výlučně proti rozhodnutí žalované, nikoli proti kasační stížností
napadenému usnesení.
III. Posouzení kasační stížnosti
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud ze spisu ověřil, že rozhodnutím děkana ze dne 24. 5. 2018
bylo ukončeno studium stěžovatele. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal odvolání,
v němž se domáhal zrušení rozhodnutí děkana ze dne 24. 5. 2018, alternativně rozhodnutí
o tom, že diplomovou práci úspěšně obhájil. Rozhodnutím děkana ze dne 27. 7. 2018
bylo zrušeno rozhodnutí děkana o ukončení studia ze dne 24. 5. 2018, v jehož odůvodnění
bylo uvedeno, že stěžovatel může požádat o vykonání obhajoby diplomové práce v novém
termínu. To následně v napadeném rozhodnutí uvedla i rektorka žalované.
[14] Kasační soud v prvé řadě konstatuje, že stěžovatel v kasační stížnosti vyjádřil nesouhlas
se závěrem žalované i krajského soudu, že svou žalobou brojil proti odůvodnění rozhodnutí
děkana. Argumentace stěžovatele uvedená v této souvislosti v kasační stížnosti, v níž poukazuje
na důsledky rozhodnutí děkana a nejasnosti a nepřehlednost v postavení stěžovatele po zrušení
tohoto rozhodnutí, však není pro posouzení věci relevantní, a je tudíž nedůvodná.
Nijak totiž nezpochybňuje závěr, na kterém je založeno kasační stížností napadené usnesení,
tedy že žalobce brojil pouze proti odůvodnění rozhodnutí rektorky žalované. Rozhodnutím
děkana ze dne 27. 7. 2018 o zrušení rozhodnutí o ukončení studia totiž bylo nepochybně
zcela vyhověno jeho odvolání proti předchozímu rozhodnutí o ukončení studia,
přičemž stěžovatel se takového rozhodnutí ve svém odvolání sám domáhal. Celá argumentace
stěžovatele uvedená v žalobě pak spočívá v polemice s postupem a hodnocením zkušební komise
při průběhu obhajoby diplomové práce s výsledkem nevyhověl, což byl důvod vydání (později
zrušeného) rozhodnutí děkana ze dne 24. 5. 2018 o ukončení studia. Rektorka žalované měla
dle stěžovatele v odůvodnění svého rozhodnutí nesprávnost postupu zkušební komise
konstatovat, a tím zřejmě zajistit stěžovateli zadostiučinění. Předmětem soudního přezkumu
však není rozhodnutí o ukončení studia, které bylo dle stěžovatele nezákonné, nýbrž rozhodnutí,
kterým dle návrhu stěžovatele orgány žalované toto rozhodnutí odstranily. Je tedy správný závěr
krajského soudu, že stěžovatel dle obsahu žaloby nebrojil proti výroku rozhodnutí rektorky
žalované, nýbrž proti důvodům uvedeným v jeho odůvodnění.
[15] K námitce stěžovatele, v níž rozhodnutí děkana o odvolání vytýká, že rozhodl
pouze o tom, že stěžovateli se studium neukončuje, nerozhodl však o tom, zda rozhodnutí
o ukončení studia bylo nicotné, postačuje poukázat na závěr učiněný zdejším soudem v rozsudku
ze dne 8. 6. 2016, č. j. 5 As 140/2015 - 41, v němž konstatoval, že „kdy je správní rozhodnutí nicotné,
výslovně stanoví správní řád v §77 a §78. Podle §28 odst. 1 zákona o vysokých školách děkan jedná
a rozhoduje ve věcech fakulty, pokud tento zákon nestanoví jinak. Z §68 odst. 3 písm. g) ve spojení s §56
odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách vyplývá, že děkan fakulty má pravomoc vydat rozhodnutí o ukončení
studia studenta, který nesplní požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu
příslušné vysoké školy, což byl i případ stěžovatele. Pokud děkan rozhodoval v rámci své pravomoci, nemůže
být jeho rozhodnutí nicotné.“ S ohledem na tyto závěry a skutečnost, na kterou přiléhavě upozornil
krajský soud, že rozhodnutí děkana o ukončení studia stěžovatele bylo zrušeno, čímž došlo
k odstranění zásahu do práv stěžovatele, neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou ani námitku,
že krajský soud neměl žalobu odmítnout, ale naopak ji projednat alespoň do té míry, že vydané
rozhodnutí děkana o ukončení studia bylo nicotným správním aktem. K tomu lze dodat,
že stěžovatel v žalobě netvrdil nicotnost napadeného rozhodnutí rektorky, nýbrž dovozoval
nicotnost úkonů zkušební komise a z nich vycházejícího rozhodnutí děkana o ukončení studia,
které však bylo zrušeno.
[16] Nesouhlasu stěžovatele se závěrem, že se po rozhodnutí děkana a rektorky ocitl ve stejné
situaci jako před vydáním rozhodnutí o ukončení studia, a tedy v podstatě dosáhl kýženého
výsledku, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil, neboť zrušení rozhodnutí děkana žalované
o ukončení studia má za následek, že situace stěžovatele je taková, jako by toto rozhodnutí
nikdy vydáno nebylo, tj. studium stěžovatele trvá. Argumentaci stěžovatele, že kýženého výsledku
by bylo dosaženo v případě, že by děkan buď rozhodl o zrušení rozhodnutí o ukončení studia
a stanovil nový termín obhajoby diplomové práce, nebo by případně rozhodl o řádném ukončení
studia, rovněž nelze přisvědčit, neboť stanovení termínu obhajoby diplomové práce
ani rozhodnutí o řádném ukončení studia nebylo předmětem řízení, a tudíž o něm děkan,
resp. rektorka žalované nemohli jakkoli rozhodnout.
[17] Postup krajského soudu, který nejprve nařídil jednání ve věci na 16. 2. 2021, aby následně
dne 10. 2. 2021 vydal usnesení o odmítnutí žaloby a zrušil nařízené jednání, nemá za následek
nezákonnost kasační stížností napadeného usnesení krajského soudu, neboť jestliže krajský soud
shledal důvody pro odmítnutí žaloby, pak již nebylo na místě konat ve věci jednání,
neboť chyběla jedna z podmínek řízení v podobě přípustnosti žaloby. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti konstatuje, že se shoduje se závěrem krajského soudu, že byl naplněn důvod
nepřípustnosti žaloby uvedený v §68 písm. d) s. ř. s., jelikož žaloba stěžovatele ve své podstatě
směřovala pouze proti odůvodnění rozhodnutí rektorky žalované, byť se v ní stěžovatel formálně
domáhal zrušení tohoto rozhodnutí.
[18] Zákonnost a správnost kasační stížností napadeného usnesení nijak nezpochybňuje
ani poukaz stěžovatele na nesrovnalosti v průběhu přípravy diplomové práce a její obhajoby,
neboť tyto okolnosti nijak nevyvrací závěry krajského soudu.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[19] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelem uplatněné námitky,
kasační stížnost je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud tedy dle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[20] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu