ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.5.2021:9
sp. zn. 4 As 5/2021 - 9
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Z. P., proti žalovanému: Úřad
práce České republiky - generální ředitelství, se sídlem Dobrovského 1278/28, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2020, č. j. UPCR-2020/104113-20000402,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2021,
č. j. 22 A 96/2020 - 7,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Úřad práce České republiky - generální ředitelství rozhodnutím ze dne 9. 11. 2020,
č. j. UPCR-2020/104113-20000402, podle §17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, odložil žádosti žalobce o poskytnutí informací z důvodu nezaplacení
úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání požadovaných informací předepsané oznámením
ze dne 5. 6. 2020, č. j. UPCR-2020/68671-20000503 (dále jen „oznámení o úhradě“).
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 1. 2021, č. j. 22 A 96/2020 - 7, věc postoupil
Městskému soudu v Praze.
[3] V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že podle §7 odst. 1 a §69 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jsou k rozhodování
ve správním soudnictví věcně příslušné krajské soudy, přičemž žalovaným správním orgánem
je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ten správní orgán, který rozhodl
v posledním stupni, nebo na který jeho působnost přešla. Podle krajského soudu tak je napadené
rozhodnutí přezkoumatelné soudem na základě žaloby podané proti rozhodnutí Úřadu práce
České republiky - generální ředitelství, jehož sídlo se nachází v Praze. Proto krajský soud dospěl
k závěru, že místně příslušným k vyřízení věci je Městský soud v Praze, kterému podle §7
odst. 6 s. ř. s. věc předmětným usnesením postoupil.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost. V ní namítl, že Úřad práce České republiky rozhoduje ve správním řízení v prvním
stupni prostřednictvím krajských poboček a generálního ředitelství. Generální ředitelství
však není nadřízeným orgánem krajských poboček. Napadené rozhodnutí vydal Úřad práce
České republiky - generální ředitelství z důvodu procesní ekonomie a zásady hospodárnosti
při výkonu veřejné správy v zastoupení krajských poboček souhrnně vůči všem žádostem
o informace, jež stěžovatel podal. Povinnými subjekty podle zákona o svobodném přístupu
k informacím však zůstávají tyto krajské pobočky, podle jejichž sídla se řídí také místní
příslušnost soudu rozhodujícího o žalobách podaných proti rozhodnutí Úřadu práce
České republiky. Uvedené vyplývá také z oznámení o úhradě, v němž Úřad práce České
republiky - generální ředitelství konstatoval, že jednal jménem každé krajské pobočky zvlášť.
Generální ředitelství Úřadu práce České republiky však nedoložilo zmocnění či pověření
od těchto krajských poboček. Žalobce přitom žádostí o informace mimo jiné oslovil právě
Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v Ostravě, kterou však bez příslušného
zmocnění zastoupilo generální ředitelství Úřadu práce České republiky, ačkoli není jejím
nadřízeným správním orgánem. Z uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že Úřad práce České
republiky - generální ředitelství jednal pouze v zastoupení krajské pobočky v Ostravě, takže
k projednání žaloby je místně příslušný Krajský soud v Ostravě.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Proti usnesení, jímž krajský soud rozhodl o postoupení věci místně příslušnému soudu,
je kasační stížnost přípustná, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101, které bylo publikováno pod č. 2503/2012 Sb. NSS.
[7] Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu
rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí)
nevzniká stěžovateli poplatková povinnost ani nemusí být splněna podmínka jeho povinného
zastoupení advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19). Napadené usnesení, kterým krajský soud postoupil
věc místně příslušnému soudu, nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. O kasační
stížnosti lze tedy rozhodnout, i když stěžovatel není v řízení o ní zastoupen.
[8] Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti konkrétně neodkázal na důvody uvedené v §103
odst. 1 s. ř. s., z jejího obsahu nicméně vyplývá, že usnesení krajského soudu napadá
podle písmena a) tohoto ustanovení, podle něhož kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[9] V posuzovaném případě je ze skutkových okolností věci zřejmé, že stěžovatel podal žádost
o poskytnutí informací mimo jiné k Úřadu práce České republiky - Krajská pobočka v Ostravě.
Úřad práce České republiky - generální ředitelství následně předepsal stěžovateli k úhradě
částku 300.615 Kč za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, a to zároveň ve vztahu k jeho
ostatním žádostem o informace. Následně napadeným rozhodnutím postupem podle §17 odst. 5
zákona o svobodném přístupu k informacím po marném uplynutí lhůty stanovené k zaplacení
této úhrady stěžovatelovu žádost o informace odložil. Proti tomuto rozhodnutí Úřadu práce
České republiky - generální ředitelství stěžovatel podal správní žalobu, v níž však jako žalovaný
správní orgán označil Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v Ostravě, z jejíhož sídla
dovodil místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě k posouzení a vyřízení věci.
[10] Stěžovatel následně v kasační stížnosti proti tomuto usnesení krajského soudu namítl,
že generální ředitelství Úřadu práce České republiky není nadřízeným orgánem jeho krajských
poboček, napadené rozhodnutí tak vydalo v zájmu procesní ekonomie a zásady hospodárnosti
řízení pouze v zastoupení jejich jménem.
[11] Podle §69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán,
na který jeho působnost přešla.
[12] Podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni
nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
[13] Podle §7 odst. 6 věty první s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně
příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[14] Pojem správního orgánu je pro účely určení pravomoci a příslušnosti soudů ve správním
soudnictví nutno vnímat především v rovině kompetenční. Institucionální uspořádání či dokonce
právní osobnost entity, jejíž součástí je uvedený svazek kompetencí, je pro posouzení,
zda se u něho jedná o správní orgán, zpravidla irelevantní či pouze pomocné kritérium. Pokud
tedy organizační složka určitého orgánu veřejné moci rozhoduje podle aplikované právní úpravy
jako správní orgán prvního stupně, je jeho sídlo určující pro místní příslušnost krajského soudu
podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 5. 2015, č. j. Nad 288/2014 - 58, publikované pod č. 3257/2015 Sb. NSS).
[15] Podle §5 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících
zákonů, rozhodují ve správním řízení v prvním stupni krajské pobočky a generální ředitelství,
které je tedy zapotřebí považovat za správní orgány, jejichž sídlo je určující pro stanovení místní
příslušnosti krajského soudu ve smyslu §7 odst. 2 věty první s. ř. s. V posuzovaném případě
přitom Úřad práce České republiky - generální ředitelství nejprve předepsal stěžovateli k úhradě
částku za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, kterou následně potvrdil nadřízený správní
orgán. Vzhledem k tomu, že stěžovatel předmětnou úhradu ve stanovené lhůtě nezaplatil, vydal
následně Úřad práce České republiky - generální ředitelství žalobou napadené rozhodnutí
o odložení žádostí stěžovatele o informace. Nejvyšší správní soud proto konstatuje,
že předmětem přezkumu v řízení o správní žalobě je právě rozhodnutí Úřadu práce České
republiky - generální ředitelství, nikoli rozhodnutí některé z krajských poboček Úřadu práce
České republiky. Krajský soud proto správně uvedl, že žalovaným správním orgánem
je v posuzovaném případě podle §69 s. ř. s. Úřad práce České republiky - generální
ředitelství, který ve věci rozhodl v posledním a zároveň jediném stupni, nikoli Úřad práce České
republiky - Krajská pobočka v Ostravě.
[16] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že napadené rozhodnutí Úřadu práce České
republiky - generální ředitelství vydané podle §17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu
k informacím je jediným rozhodnutím vydaným v posuzované věci, je tak zároveň i rozhodnutím
vydaným v prvním stupni. Podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. je proto třeba místní příslušnost
soudu určit podle sídla Úřadu práce České republiky - generální ředitelství, které se nachází
v hlavním městě Praze. Z hlediska stanovení místní příslušnosti krajského soudu pro rozhodnutí
o žalobě podané v dané věci je přitom podle uvedeného zákonného ustanovení rozhodné sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni, a nikoliv to, zda tento správní
orgán jednal podle právního názoru adresáta rozhodnutí v zastoupení odlišného správního
orgánu, jehož sídlo se nachází v obvodu působnosti jiného krajského soudu. Otázka, zda v dané
věci mělo o žádosti stěžovatele o poskytnutí informací rozhodovat generální ředitelství či krajská
pobočka Úřadu práce České republiky, bude předmětem přezkumu ve správním soudnictví, který
však musí učinit místně příslušný Městský soud v Praze, v jehož obvodu se nachází sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal prvoinstanční rozhodnutí, a to bez ohledu na to, zda byl
oprávněn tak učinit.
[17] Krajský soud v Ostravě tedy uvedenou právní otázku posoudil správně, pokud dospěl
k závěru o místní příslušnosti Městského soudu v Praze, a v návaznosti na tento závěr v souladu
s ustanovením §7 odst. 6 věty první s. ř. s. věc postoupil tomuto soudu. Důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto nebyl naplněn.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
podle §60 odst. 1 věty první a §120 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a žalovanému
v něm nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu