ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.69.2021:16
sp. zn. 4 As 69/2021 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Město Moravský Krumlov,
IČ 00293199, se sídlem nám. Klášterní 125, Moravský Krumlov, zast. JUDr. Radkem Ondrušem,
advokátem, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Vodovody a Kanalizace,
dobrovolný svazek obcí, IČ 60418885, se sídlem Kubišova 1172/11, Horka-Domky,
674 01 Třebíč, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Florenci 15,
Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2018,
č. j. MV-33897-39/ODK-2016, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 18. 12. 2018,
č. j. MV-33897-40/ODK-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 31 A 20/2019 - 147,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků řízení ani osoba zúčastněná na řízení n emaj í právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný shora uvedený rozhodnutím potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina
ze dne 23. 5. 2018, č. j. KUJI 35929/2018, jímž bylo určeno, že členství žalobce v dobrovolném
svazku obcí „Vodovody a Kanalizace“ vzniklo dne 14. 6. 1993 a dosud nepřetržitě trvá.
[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 1. 2021, č. j. 31 A 20/2019 - 147, žalobu proti
rozhodnutí žalovaného zamítl. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále
též „stěžovatel“) dne 15. 3. 2021 blanketní kasační stížnost.
[3] V podání z následujícího dne, tedy 16. 3. 2021, stěžovatel uvedl, že bere kasační stížnost
v plném rozsahu zpět, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud řízení o ní zastavil.
[4] Podle §47 písm. a) věty před středníkem zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[5] Vzhledem k tomu, že projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel ukončení řízení
o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud v souladu s §47 písm. a) s. ř. s.
za použití ustanovení §120 téhož zákona řízení o kasační stížnosti zastavil.
[6] O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení §60
odst. 3 věty prvé s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení o ní bylo zastaveno.
Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť toto
právo by jí podle ustanovení §60 odst. 5 a §120 s. ř. s. příslušelo pouze v případě náhrady
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, což se v daném
případě nestalo.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu