ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.7.2021:32
sp. zn. 4 As 7/2021 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. K., proti žalované:
Vězeňská služba ČR, Věznice Ostrov, se sídlem Vykmanov 22, Ostrov, o žalobě proti
rozhodnutí žalované o změně zařazení žalobce z I. propustného stupně vnitřní diferenciace do II.
propustného stupně vnitřní diferenciace, s nímž byl seznámen dne 18. 9. 2020, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2021, č. j. 77 A 156/2020 -
49,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení
rozhodnutí žalované, jímž byl podle §39 odst. 7 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád
výkonu trestu odnětí svobody, ve spojení s §40 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu
odnětí svobody, přeřazen z I. prostupného stupně vnitřní diferenciace do II. prostupného stupně
vnitřní diferenciace.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobci
přiznal částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu dvou třetin (I. výrok usnesení)
a zamítl žalobcův návrh na ustanovení zástupce (II. výrok usnesení). Poté, co posoudil žalobcovy
osobní, majetkové a výdělkové poměry na základě jím vyplněného formuláře (žalobce nemá
žádné příjmy ani výnosy z majetku; nevlastní žádný majetek větší hodnoty; má množství
vysokých dluhů; má vyživovací povinnost k synovi ve výši 2.000 Kč; pravidelné měsíční výdaje
ve výši 1.500 Kč a výdaje za léky ve výši 600 Kč) a taktéž s přihlédnutím k údajům sděleným
žalovanou (v roce 2020 žalobci přicházel prakticky každý měsíc finanční příjem v průměrné výši
4.000 Kč; celkem měl v roce 2020 příjem 45.000 Kč, z nějž měsíčně má k dispozici 2.500 Kč
na nákup v kantýně a léky; k datu 8. 12. 2020 disponuje částkou 2.760 Kč, z níž je 1.500 Kč
blokováno na nákup ve vězeňské kantýně) dospěl k závěru, že u žalobce nejsou splněny
podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. pro chybějící
zvlášť závažné důvody. Krajský soud však shledal, že osvobození od placení soudních poplatků
v rozsahu 2/3 je adekvátní žalobcovým poměrům, a v uvedeném rozsahu tudíž návrhu žalobce
na osvobození od soudních poplatků vyhověl.
[3] K požadavku na ustanovení zástupce krajský soud uvedl, že žaloba obsahuje veškeré
zákonné náležitosti, je z ní patrné, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí žalované,
z žalobcových podání je také zřejmé, že má obstojné znalosti a dovednosti v oblasti právní
argumentace, a tudíž ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně žalobcových práv.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému usnesení včasnou blanketní
kasační stížností.
[5] Nejvyšší správní soud tudíž vyzval stěžovatele usnesením ze dne 28. 1. 2021,
č. j. 4 As 7/2021 - 8, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační
stížnost o důvody, pro které napadá usnesení krajského soudu a aby uvedl, co navrhuje (petit),
a poučil jej o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní
soud ji odmítne podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Uvedené usnesení
bylo stěžovateli doručeno dne 3. 2. 2021.
[6] Stěžovatel podáním ze dne 16. 2. 2021 požádal o úplné osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 3. 2021,
č. j. 4 As 7/2021 – 15, stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti zamítl. Poukázal na usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, a shrnul, že v případě, je-li předmětem přezkumu rozhodnutí krajského
soudu procesní povahy (jak je tomu i v souzené věci), není třeba trvat na zaplacení soudního
poplatku (o návrhu na úplné osvobození od soudních poplatků tudíž kasační soud ani samostatně
nerozhodoval) a neuplatní se v takovém případě ani povinné zastoupení v řízení o kasační
stížnosti podle §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se přesto zabýval tím, zda v nynějším
případě nejsou dány důvody, pro které je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně jeho práv.
Dospěl však k závěru, že tomu tak není, neboť z vlastní úřední činnosti je mu známo,
že stěžovatel (s ohledem na množství vedených sporů) je schopen učinit a zformulovat podle
poučení soudu i bez pomoci zástupce jednoduchá podání, mající však dostatečnou kvalitu,
tudíž také doplnit kasační stížnost. Stejným usnesením tudíž Nejvyšší správní soud stěžovatele
opětovně vyzval k doplnění kasační stížnosti o důvody, pro které se brání napadenému usnesení,
a k formulaci petitu s odkazem na §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §37 odst. 3 téhož zákona.
Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 3. 2021.
[7] Stěžovatel na to v soudem stanovené měsíční lhůtě reagoval podáním ze dne 11. 4. 2021
(podaným k poštovní přepravě včas dne 12. 4. 2021). V něm uvedl, že napadené usnesení
je nezákonné a neústavní, a doplnil, že důvody, pro které usnesení krajského soudu napadá „jsou
mnou výslovně a přesně formulovány v mých podáních, která předcházela napadenému usnesení, a která jsou
založena v předmětném spisovém materiálu vedeném KS Plzeň pod č. j. 77 A 156/2020 (včetně mnou
vyplněného formuláře „Prohlášení o osobních…). Na tato podání nyní plně tímto odkazuji i před NSS ČR.“
Stěžovatel navrhl napadené usnesení zrušit.
[8] Podle §106 odst. 1 s. ř. s., kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,
kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně. Podle odst. 3 téhož ustanovení, nemá-li
kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit
kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[9] Podle §37 odst. 5 s. ř. s., předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[10] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu neodstraní, nelze v řízení pokračovat a soud
kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003,
č. j. 2 Ads 29/2003 - 40).
[11] Stejně tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního
proti postupu krajského soudu v řízení o žalobě či proti napadenému usnesení. Z kasační
stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení se krajský soud podle stěžovatele dopustil
(ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Stěžovatel sice k výzvě soudu jednu
z vytčených vad kasační stížnosti (chybějící petit) doplnil, stále však absentuje uvedení jakýchkoliv
vad, jichž se krajský soud dopustil, ať již v řízení předcházejícím vydání napadené usnesení,
nebo při posouzení stěžovatelových žádostí (o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce). V čem spočívá nezákonnost a neústavnost napadeného usnesení tudíž stěžovatel
dosud neuvedl. Nejvyšší správní soud přitom není povinen, ale ani oprávněn za stěžovatele
vyhledávat z jeho podání, která nadto učinil v řízení před krajským soudem, důvody,
pro něž zákonnost napadeného usnesení zpochybňuje a z nichž ji lze dovodit.
[12] Kasační stížnost, která je mimořádným opravným prostředkem, jak ji i po opakovaných
výzvách Nejvyššího správního soudu stěžovatel formuloval, proto považuje kasační soud stále
za nedostačující ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s., tedy také nezpůsobilou věcného projednání.
[13] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně opakovaně vyzval
k odstranění vad kasační stížnosti a současně jej poučil o následcích nerespektování této výzvy,
vytýkané vady stěžovatel odstranil pouze zčásti (formulací petitu), konkrétní kasační důvody
však dosud neformuloval a uvedený nedostatek kasační stížnosti neodstranil. Jak již uvedeno,
za odstranění vad nelze považovat prostý odkaz na některá z podání učiněných stěžovatelem
v řízení o žalobě. Vzhledem k tomu, že potřebné důvody, pro něž napadá usnesení krajského
soudu, stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s.
pro projednání kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu