ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.24.2021:26
sp. zn. 4 Azs 24/2021 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: N. X. D., zast.
Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1, proti
žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města
Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2020,
č. j. KRPA-233787-33/ČJ-2020-000022-ZZC, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2020, č. j. 4 A 76/2020 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím podle §124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), prodloužila dobu zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění stanovenou
jejím rozhodnutím ze dne 7. 9. 2020, č. j. KRPA-233787-11/ČJ-2020-000022-ZZC, o 14 dnů.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí prostřednictvím žalované žalobu, v níž namítal,
že doba zajištění v délce 90 dnů stanovená rozhodnutím ze dne 7. 9. 2020 uplynula
dne 5. 12. 2020. Žalobce je však přesto již 3 dny omezen na osobní svobodě v ZZC Vyšní Lhoty.
V záhlaví uvedené rozhodnutí žalované bylo vydáno dne 7. 12. 2020, neboť vydáním rozhodnutí
se podle §71 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozumí předání stejnopisu písemného
vyhotovení rozhodnutí k doručení. Napadené rozhodnutí bylo tedy vydáno až v době,
kdy již uplynula doba zajištění žalobce stanovená rozhodnutím žalované ze dne 7. 9. 2020.
[3] Městský soud v Praze nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Konstatoval, že doba
zajištění stanovená v rozhodnutí žalované ze dne 7. 9. 2020 v délce 90 dnů trvala do 5. 12. 2020.
Ze správního spisu je zřejmé, že žalovaná vydala dne 4. 12. 2020 rozhodnutí o prodloužení doby
žalobcova zajištění o 14 dnů. Toto rozhodnutí téhož dne doručila žalobci. Za této situace dospěl
městský soud k závěru, že žalobcovo tvrzení o tom, že rozhodnutí žalované bylo vydáno
až dne 7. 12. 2020, není ničím podloženo. Tvrzení žalobce, že žalovaná podala své rozhodnutí
k doručení do datové schránky zástupce žalobce až dne 7. 12. 2020, nedokládá, že by rozhodnutí
bylo vydáno až tohoto dne. K odkazu žalobce na §71 odst. 2 správního řádu městský soud uvedl,
že rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 4. 12. 2020 a tohoto dne tedy bylo vydáno.
To, že žalobcem zvolenému právnímu zástupci bylo napadené rozhodnutí doručeno do datové
schránky až dne 7. 12. 2020, neshledal městský soud za důvod pro zrušení rozhodnutí žalované.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž namítal porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť stěžovatel podal žalobu
ke Krajskému soudu v Ostravě, který je podle názoru stěžovatele místně příslušný k řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované. Žalobu podal stěžovatel prostřednictvím žalované. Žalovaná
ji však spolu se správním spisem postoupila Městskému soudu v Praze. Vzhledem k tomu,
že soud rozhodl již dne 22. 12. 2020, neměl stěžovatel možnost jakkoli se k takové změně místní
přípustnosti vyjádřit. Žalovaná, jakožto protistrana soudního řízení nemůže svým jednostranným
procesním úkonem v rozporu s vůlí stěžovatele změnit místní příslušnost soudu. Městský soud
podle stěžovatele pochybil, když zcela nekriticky akceptoval názor žalované o jeho místní
příslušnosti. S poukazem na §172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců stěžovatel dále namítal,
že názor žalované o místní příslušnosti městského soudu je nesprávný, neboť věta třetí stanovuje
výjimku z místní příslušnosti toliko pro případy, kdy cizinec pobývá v zahraničí. Stěžovatel
rovněž namítl, že v rozporu se zásadou kontradiktornosti řízení mu městský soud neumožnil
procesně zareagovat na vyjádření žalované k podané žalobě. Městský soud přitom své rozhodnutí
založil na nekriticky převzaté argumentaci žalované.
[5] Doba, na kterou byl stěžovatel původním rozhodnutím žalované zajištěn, uplynula
dne 5. 12. 2020. Podle stěžovatele k řádnému vydání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované
došlo až dne 7. 12. 2020, kdy byl stejnopis písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí odeslán
do datové schránky zástupce stěžovatele, neboť vydáním rozhodnutí se podle §71 odst. 2
správního řádu rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení.
Stěžovatel poukázal na §34 odst. 2 správního řádu a konstatoval, že rozhodnutí o prodloužení
zajištění tak bylo vydáno až několik dní poté, co uplynula původní doba 90 dnů stěžovatelova
zajištění stanovená v rozhodnutí žalované ze dne 7. 9. 2020.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Podle §71 odst. 2 správního řádu, vydáním rozhodnutí se rozumí a) předání stejnopisu písemného
vyhotovení rozhodnutí k doručení podle §19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán
sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:", b) ústní vyhlášení,
pokud má účinky oznámení (§72 odst. 1), c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle §25,
d) poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu, nebo e) odeslání stejnopisu
písemného vyhotovení rozhodnutí do datové schránky kontaktního místa veřejné správy k postupu podle §19
odst. 3; na písemnosti se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:"
[9] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví -li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti.
[10] Podle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, žaloba proti rozhodnutí o zajištění cizince
nebo proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení
se podává prostřednictvím policie nebo u příslušného soudu. V případě, že je žaloba podána prostřednictvím
policie, policie předloží soudu žalobu, vyjádření k žalobě a správní spis do 5 dnů ode dne doručení žaloby.
V případě, že je žaloba podána u příslušného soudu, vyžádá si soud správní spis. Policie předloží soudu vyjádření
k žalobě a správní spis do 5 dnů. Zároveň policie své vyjádření k žalobě doručí cizinci.
[11] Podle §172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, k řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí
a o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec
v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu
se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území.
Pobývá-li cizinec v zahraničí, je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu by měl cizinec po vstupu na území
splnit ohlašovací povinnost. To neplatí, jde-li o rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti uhradit
náklady spojené se správním vyhoštěním, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění,
rozhodnutí o umístění cizince do části s přísným režimem zajištění a rozhodnutí o přestupku.
[12] K námitce stěžovatele, že s ohledem na §172 o dst. 7 zákona o pobytu cizinců
nebyl městský soud místně příslušný k projednání žaloby, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že tímto ustanovením se zdejší soud již zabýval např. v usnesení ze dne 29. 11. 2018,
č. j. Nad 240/2018 – 39, z něhož vyplývá, že v případě rozhodnutí podle věty třetí naposledy
uvedeného ustanovení zákona o pobytu cizinců se pro určení místní příslušnosti soudu
rozhodujícího ve správním soudnictví použijí obecná ustanovení o místní příslušnosti,
tj. konkrétně §7 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje,
že z konstrukce ustanovení §172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců je zřejmé, že věta třetí
se vztahuje nejen k větě druhé, ale i k větě první, neboť je od těchto vět oddělena tečkou. Pokud
by se vztahovala pouze k větě druhé, jak tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti, byla by od věty druhé
oddělena středníkem, nebo čárkou, tak tomu však není.
[13] Napadené rozhodnutí vydala (v prvním a zároveň posledním stupni) Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4,
Praha 4. Sídlo žalované se tedy nachází v obvodu Městského soudu v Praze, neboť podle přílohy
č. 4 k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), území městské části Praha 4 patří
do obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 a obvod Obvodního soudu pro Prahu 4 patří obvodu
Městského soudu v Praze (příloha č. 2 k zákonu o soudech a soudcích). Místně příslušným
ve věci žalobce byl proto Městský soud v Praze. Žalovaná tudíž nepochybila, pokud žalobu,
kterou u ní podal stěžovatel, postoupila Městskému soudu v Praze a tento soud nepochybil,
pokud o ní rozhodl, přestože stěžovatel žalobu adresoval Krajskému soudu v Ostravě. Nejednalo
se tudíž o situaci, kdy by žalovaná svým úkonem změnila místní příslušnost soudu, jak tvrdí
stěžovatel v kasační stížnosti.
[14] K upozornění stěžovatele na skutečnost, že jelikož městský soud rozhodl o žalobě
již dne 22. 12. 2020, neměl možnost jakkoli se ke změně místní přístupnosti vyjádřit, Nejvyšší
správní soud uvádí, že podmínky řízení posuzuje soud z úřední povinnosti, s účastníky
komunikuje při odstraňování jejich nedostatků, nevyzývá však účastníky řízení k vyjádření, pokud
má za to, že jsou splněny. Městský soud jako soud místně příslušný o žalobě stěžovatele rozhodl.
Nebylo proto na místě, aby stěžovatele vyzýval k vyjádření v otázce místní příslušnosti. Nedošlo
tedy ani ke stěžovatelem namítanému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.
[15] Pokud stěžovatel brojil proti tomu, že mu městský soud neumožnil procesně zareagovat
na vyjádření žalované k podané žalobě, Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že žaloba
byla podána u žalované, která tak byla podle §174 odst. 3 zákona o pobytu cizinců povinna
předložit soudu žalobu, vyjádření k žalobě a správní spis do 5 dnů ode dne doručení žaloby
a zároveň své vyjádření k žalobě doručit stěžovateli, resp. jeho zástupci. Městský soud
tudíž již nemusel vyjádření žalované stěžovateli doručovat, neboť vycházel z toho, že tak učinila
žalovaná. Ze soudního spisu nadto vyplývá, že stěžovatel (jeho zástupce) kopii vyjádření
žalovaného k žalobě obdržel.
[16] Důvodná není ani námitka stěžovatele, že městský soud své rozhodnutí založil
na nekriticky převzaté argumentaci žalované, neboť z odůvodnění kasační stížností napadeného
rozsudku je zřejmé, že městský soud věc řádně posoudil, vystihl její podstatu a uvedl svou vlastní
argumentaci a závěry, na základě nichž ve věci rozhodl.
[17] Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalované
bylo vyhotoveno i doručeno stěžovateli dne 4. 12. 2020 a téhož dne je na tomto rozhodnutí
vyznačeno nabytí právní moci. Rozhodnutí žalované tedy bylo vydáno dne 4. 12. 2020,
neboť jestliže tohoto dne bylo vyhotoveno i doručeno, pak byl tohoto dne také podle §71
odst. 2 písm. a) správního řádu předán k doručení stejnopis tohoto rozhodnutí. K poukazu
stěžovatele na skutečnost, že rozhodnutí žalované bylo odesláno do systému datových schránek
k doručení zástupci stěžovatele až dne 7. 12. 2020, Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná
o prodlení žalované při doručování jejího rozhodnutí zmocněnci stěžovatele, to však nemá vliv
na datum jeho vydání ani jeho zákonnost. Napadené rozhodnutí totiž bylo již dne 4. 12. 2020
předáno stěžovateli, proto bylo nejpozději tohoto dne vydáno ve smyslu §71 odst. 2 písm. a)
správního řádu. Nelze tudíž stěžovateli přisvědčit, že rozhodnutí žalované bylo vydáno
až dne 7. 12. 2020, tj. po uplynutí předchozí doby zajištění stanovené rozhodnutím žalované
ze dne 7. 9. 2020.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[18] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je nedůvodná. Nejvyšší správní soud tedy dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost
zamítl.
[19] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšné žalované pak v řízení o kasační stížnosti nevznikly
žádné náklady řízení nad rámec její úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu