ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.352.2020:31
sp. zn. 4 Azs 352/2020 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: O. K., zast. Mgr. Beatou
Kaczynskou, advokátkou, se sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6.
2020, č. j. OAM-204/ZA-ZA11-VL16-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2020, č. j. 18 Az 34/2020 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce, se sídlem Masarykovy
sady 76/18, Český Těšín, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 4.114 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci
usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zastavil řízení o udělení mezinárodní
ochrany žalobce podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z důvodu nepřípustnosti
žádosti o mezinárodní ochranu dle §10a písm. e) téhož zákona.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který
ji v záhlaví nadepsaným rozsudkem zamítl. Nesouhlasil s tvrzením žalobce ohledně souvislosti
úmrtí bratra žalobce s příslušníky Pravého sektoru, kteří měli žalobce hledat v jeho bydlišti,
kde se zrovna v té době nacházel jeho bratr, jejž měli tito příslušníci zbít tak, že následkem toho
zemřel. V řízení o nynější žádosti o udělení mezinárodní ochrany, na rozdíl od žádosti první,
uváděl žalobce jako důvody dále to, že se v r. 2014 účastnil Antimajdanu, kde měl v Záporoží
vyhánět účastníky Majdanu z Pravého sektoru, měl pomáhat separatistům a schovávat lidi, které
pronásledovali, a útočit na webové stránky policie a SBU. Dále uvedl, že jej lidé z Pravého
sektoru hledali z důvodu, že v r. 2015 nebo 2016 dostal politický trest za účast na Antimajdanu
a mnohokrát jej kvůli tomu zadržovala policie. Je zarážející, že tyto důvody žalobce neuvedl
již v rámci první žádosti o udělení mezinárodní ochrany; navíc jsou tyto skutečnosti rozporné
s tvrzeními žalobce uvedenými v řízení o jeho první žádosti, kdy žalobce tvrdil, že v zemi původu
nikdy nebyl trestně stíhán. Žalobcova tvrzení jsou tedy účelová. V této souvislosti se pak jeví
i jako účelové i jeho tvrzení o příčině úmrtí jeho bratra následkem zbití příslušníky
Pravého sektoru v žalobcově domě, kde hledali žalobce a kde byl jeho bratr zrovna přítomen.
Za této situace nelze souhlasit s namítanými obavami žalobce z hrozící vážné újmy v případě
nuceného návratu do země původu, plynoucími s úmrtím jeho bratra v důsledku napadení
stoupenci Pravého sektoru. Namítané úmrtí bratra žalobce není možno hodnotit jako skutečnost
svědčící o nebezpečí hrozby pronásledování žalobce z důvodů uvedených v §12 či hrozby vážné
újmy podle §14a zákona o azylu. Žalovaný nepochybil, když žádost o udělení mezinárodní
ochrany žalobce vyhodnotil jako nedůvodnou, přičemž si opatřil dostatek informací z údajů
poskytnutých žalobcem k žádosti o mezinárodní ochranu a informací o zemi původu žalobce,
které s ohledem na nepřípustnost opakované žádosti žalobce byly zcela dostačující.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž vyjádřil nesouhlas se způsobem, jakým se žalovaný a krajský soud vypořádali s otázkou
přípustnosti opakované žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu. Krajský soud pominul
možnost, že obavy, kterými stěžovatel odůvodnil druhou žádost, mohly oprávněně vzniknout
teprve v souvislosti s novými informacemi z místa bydliště o tom, že jej stoupenci Pravého
sektoru hledají a že došlo k brutálnímu napadení jeho bratra, který následně zemřel. Informace
o tom, že v roce 2015 nebo 2016 dostal trest za účast na Antimajdanu a mnohokrát jej kvůli tomu
zadržovala policie, stěžovatel neuvedl v řízení o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu proto,
že měl strach z úniku informací k lidem z Pravého sektoru. Tyto informace tedy uvedl až poté,
co se z jeho pohledu staly závažnými a podstatnými v souvislosti s novými informacemi
z domova. Uvedené nové skutečnosti měly být přezkoumány v rámci projednání druhé žádosti,
což se v důsledku nesprávného výkladu §11a odst. 1 zákona o azylu ze strany žalovaného
nestalo. Soud při posuzování předmětné otázky pochybil, přičemž toto pochybení má za následek
nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost kasační stížnosti a odkázal
na správní spis, odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě. Skutečnost,
že stěžovatelův bratr zemřel údajně na následky zranění, které mu měli přivodit stoupenci
Pravého sektoru, sama o sobě nezakládá důvod k meritornímu posouzení žádosti o mezinárodní
ochranu. Obavy stěžovatele z Pravého sektoru byly posouzeny jako nevěrohodné a účelové.
Na Ukrajině navíc nedošlo od doby posuzování předchozí žádosti stěžovatele k žádné změně,
která by představovala novou skutečnost ve smyslu §11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Česká
republika naopak v současné době považuje Ukrajinu za bezpečnou zemi původu.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[7] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů
stěžovatele se NSS podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost
se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní
pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[8] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že žalovaný nepostupoval v souladu s podmínkami
posuzování přípustnosti opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu §11a
odst. 1 zákona o azylu. Aprobace tohoto postupu krajským soudem pak má činit napadený
rozsudek nepřezkoumatelným.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností kasační
stížností napadeného rozsudku spatřovanou v chybném výkladu §11a odst. 1 zákona o azylu
ze strany krajského soudu; této námitce však nepřisvědčil. Krajský soud se totiž v napadeném
rozsudku řádně zabýval všemi žalobními body, jedná se o rozhodnutí srozumitelné, opřené
o dostatečné odůvodnění, ze kterého je zcela zřejmé, proč soud rozhodl, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí. Kasační soud dále uvádí, že bezúspěšnost zcela obecné námitky týkající se
nedostatečného soudního přezkumu postupu správního orgánu při zjišťování skutkového stavu
bez upřesnění konkrétních pochybení jak soudu, tak správního orgánu, byla vyslovena
v množství rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést rozsudek ze dne 18. 1. 2006,
č. j. 1 Azs 112/2004 - 61.
[11] K otázce opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud
podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65. Z něj vyplývá,
že „[h]lavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout
případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které
nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti
o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné
garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jež může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti
předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“
[12] Nejvyšší správní soud současně mnohokrát uvedl, že pokud žadatel neuvede všechny
důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze
k jeho tíži a nelze akceptovat, že by neunesení břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání
opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany (srov. přiměřeně rozsudky NSS
ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 - 86, ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47,
a ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42). Kasační soud pak souhlasí s hodnocením
žalovaného a krajského soudu stran tvrzené „nové skutečnosti“ – obavy z pronásledování
ze strany příslušníků Pravého sektoru. Nejednalo se totiž o skutečnost novou, kterou
by stěžovatel nemohl uplatnit v předchozím řízení, jelikož, jak sám stěžovatel v nyní posuzované
věci uvedl, měl se v roce 2014 (tj. před podáním první žádosti o mezinárodní ochranu) účastnit
Antimajdanu, v důsledku čehož měl být dokonce politicky trestán. Skutečnosti uvedené v rámci
druhé žádosti až na výjimku úmrtí jeho bratra tedy stěžovatel mohl a měl uplatnit již v řízení
o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu. Existující rozpory mezi výpovědí stěžovatele
v rámci první a druhé žádosti o mezinárodní ochranu, a to zejména stran jeho politických aktivit
a postihu ze strany policie přitom svědčí o zjevné účelovosti žádosti stěžovatele. V tomto ohledu
tedy stěžovatel nejen, že naplnil podmínky podle §10a písm. e) zákona o azylu, ale rovněž
významným způsobem zpochybnil věrohodnost svých vlastních výpovědí o okolnostech, které
jej vedly k odchodu ze země původu (srov. výše citovaný rozsudek NSS sp. zn. 9 Azs 5/2009).
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud
proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti a ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
ji odmítl pro nepřijatelnost.
[14] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[15] Odměna zástupkyně stěžovatele Mgr. Beaty Kaczynské, advokátky, která byla stěžovateli
k jeho žádosti ustanovena usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2020,
č. j. 18 Az 34/2020 - 21, byla stanovena za jeden úkon právní služby, tj. podání kasační stížnosti
ze dne 13. 11. 2020 podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Zástupkyni stěžovatele tak náleží odměna 3.100 Kč
[§7 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a náhrada hotových výdajů ve výši
300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Soud ověřil, že zástupkyně stěžovatele je plátcem DPH,
přiznaná odměna a náhrada hotových výdajů se tedy zvyšuje o částku odpovídající této
dani (21 %). Celkem tady náleží zástupkyni stěžovatele odměna a náhrada hotových výdajů
v částce 4.114 Kč. Tato jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu