ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.378.2020:27
sp. zn. 4 Azs 378/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyň: a) N. K. Z., a b) nezl. B. A.
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020,
č. j. 1 Az 12/2020 - 46, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyň se p ři zn áv á odkladný účinek vůči rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Az 12/2020 - 46, a vůči rozhodnutí žalovaného
ze dne 28. 1. 2020, č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a návrh na přiznání odkladného účinku
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019,
bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení §25 písm. i) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný
dospěl k závěru, že žalobkyně a) podala opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany,
aniž by však ve věci existovaly nové relevantní skutečnosti.
[2] Toto rozhodnutí napadly žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem
ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Az 12/2020 - 46, zamítl.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podaly žalobkyně (dále též „stěžovatelky“) kasační stížnost,
v níž zároveň požádaly o přiznání odkladného účinku. Stěžovatelky jsou přesvědčeny,
že jsou splněny podmínky pro jeho přiznání, neboť v případě, že nabude vykonatelnosti
napadené rozhodnutí, stěžovatelka a) ztratí možnost legálního pobytu na území České republiky
a bude muset její území opustit. Vycestováním by přitom byla způsobena újma jejímu dítěti,
stěžovatelce b), které by byl ztížen až zmařen kontakt s její matkou. Vzhledem k tomu,
že stěžovatelce a) bylo uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku, došlo by v případě
nepřiznání odkladného účinku k rozdělení rodiny, což nepochybně není v nejlepším zájmu dítěte,
stěžovatelky b).
[4] Žalovaný navrhl, aby soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal, neboť situace
stěžovatelky a) není natolik výjimečná oproti jiným žadatelům o azyl v obdobném postavení.
V důsledku vycestování by přitom stěžovatelce a) nevznikla nenahraditelná újma.
II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
byl podán včas a osobami k tomu oprávněnými. Podání kasační stížnosti přitom nemá
v posuzované věci ze zákona odkladný účinek, jak vyplývá z §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu.
Proto Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §73 ve spojení s §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter
institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní
ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého
soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc
rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015,
č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).
[8] Stěžovatelky tvrdí, že by výkonem rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalovaného došlo
k rozdělení jejich rodiny a bylo by tak zasaženo do oprávněných zájmů dítěte, a to stěžovatelky
b). V dané věci by tedy mohlo být dotčeno právo stěžovatelky a) i jejího dítěte na respektování
soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod i zásady nejlepšího zájmu dítěte zakotvené v Úmluvě o právech dítěte.
[9] V projednávaném případě by podle Nejvyššího správního soudu vykonatelnost napadeného
rozhodnutí pro stěžovatelku a) znamenala praktickou nutnost odcestovat z území České
republiky, a to přinejmenším na dobu jednoho roku. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka
a) vychovává čtyřletou dceru, která má i s jejím otcem na území České republiky povolen pobyt,
dopadly by důsledky vycestování stěžovatelky a) závažným způsobem i na ně. V tak nízkém věku
dítěte by přitom odloučení i od jednoho rodiče po dobu minimálně jednoho roku zcela jistě
představovalo újmu ve formě dotčení práva tohoto dítěte na respektování soukromého
a rodinného života i na zohlednění jeho nejlepšího zájmu. Nelze přitom podceňovat ani újmu,
která by vznikla stěžovatelce a) v důsledku nutnosti opustit své bydliště i rodinné zázemí.
[10] Jelikož Nejvyšší správní soud považoval újmu hrozící stěžovatelkám za odůvodňující
přiznání odkladného účinku jejich kasační stížnosti, přistoupil k poměřování újmy, která
by mohla stěžovatelkám vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah
do práv stěžovatelek by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, naproti tomu
nelze dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným
osobám. První kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.
[11] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je třeba poměřovat intenzitu
hrozícího zásahu do práv svědčících stěžovatelkám s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov.
např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131).
V projednávaném případě by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu s požadavkem,
aby na území České republiky pobývaly osoby v souladu s právními předpisy a tyto neporušovaly.
Jak již bylo výše uvedeno, újma způsobená stěžovatelkám nepřiznáním odkladného účinku
by mohla být podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem
k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla mírná. Z informací, jež má Nejvyšší správní
soud k dispozici, přitom nevyplývá, že by z hlediska veřejného zájmu představovala hrozbu
již samotná přítomnost stěžovatelky a) na území České republiky. Intenzita újmy vzniklé
stěžovatelkám neodložením právních účinků rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalovaného
tak převáží nad potenciálním dotčením veřejného zájmu, a je proto splněna i druhá podmínka
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
III. Závěr
[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelkám vyhověl a jejich kasační
stížnosti přiznal odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí
o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
18. 11. 2020, č. j. 1 Az 12/2020 - 46, a rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020,
č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019.
[13] Nejvyšší správní soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku
i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku
nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 s. ř. s.).
Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat
jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu