ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.378.2020:56
sp. zn. 4 Azs 378/2020 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyň: a) N. K. Z., a b) nezl. B. A.,
obě zast. Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem, se sídlem Politických vězňů 1272/21,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti
osoby zúčastněné na řízení: B. K. U., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020,
č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Az 12/2020 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení n emaj í právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyň advokátu Mgr. Leonidu Kushnarenkovi
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobkyň v řízení
o kasační stížnosti ve výši 12.279 Kč. Tato částka bude zástupci žalobkyň vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Náklady právního zastoupení žalobkyň nese stát.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 7. 2016, č. j. OAM-139/ZA-ZA11-P10-2016, nebyla
žalobkyni a) udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2019,
č. j. 2 Az 51/2016 - 46, žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl, neboť měl ve shodě
se žalovaným za to, že žalobkyní a) tvrzené potíže nedosahovaly intenzity pronásledování,
a tedy naplnění důvodu pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu. Kasační stížnost
žalobkyně proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost usnesením
ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 6 Azs 51/2019.
[3] Ze správního spisu a předchozích správních a soudních rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně a)
poprvé požádala o udělení mezinárodní ochrany v České republice dne 15. 2. 2016. Jako důvody
své žádosti uvedla strach z vyhrožování ze strany muže, kterého si měla v Kyrgyzstánu vzít
za manžela na základě domluveného sňatku. Žalobkyně a) se však za něho odmítla vdát.
Odmítnutý muž byl součástí vlivné rodiny a pracoval u policie. V květnu 2015 jí začal
vyhrožovat, že pokud nebude s ním, tak nebude s nikým. Žalobkyně a) utekla a vzala si proti vůli
rodičů jiného muže. Podle tvrzení žalobkyně a) je po útěku od rodičů začal odmítnutý muž
usilovně hledat, přičemž k tomu asi použil své kontakty na policii. Ona s manželem pak žili
po dobu několika měsíců na území Kyrgyzské republiky, odmítnutý muž během telefonického
rozhovoru v srpnu 2015 řekl, že nedovolí, aby žili v klidu. Na policii se neobrátila z toho důvodu,
že muž pracuje u policie a je z vlivné rodiny. V prosinci 2015 se s manželem přesunuli do České
republiky, kde se žalobkyni a) dne X narodila dcera, žalobkyně b). Manžel žalobkyně pobývá na
území České republiky na základě povoleného trvalého pobytu. Rodinný život nerealizují
v Kyrgyzstánu, protože žalobkyně a) má obavy, že odmítnutý muž by mohl jejímu manželovi
způsobit potíže spočívající například v uvěznění na základě vykonstruovaného obvinění.
[4] Dne 8. 9. 2019 byla podána další žádost o mezinárodní ochranu, v níž žalobkyně a)
zopakovala své obavy z muže, s nímž jí její rodiče domluvili sňatek, a nově uvedla, že tento muž
na jejího otce spáchal podraz. Bližší podrobnosti o tomto podrazu však neznala. Žalovaný tuto
žádost rozhodnutím ze dne 28. 1. 2020, č. j. OAM-801/ZA-ZA11-P10-2019, posoudil
jako nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o ní podle §25 písm. i)
téhož zákona zastavil.
[5] Následně městský soud rozsudkem ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Az 12/2020 - 46, žalobu proti
tomuto novému rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění rozsudku se městský soud
ztotožnil se závěry žalovaného, že žalobkyně a) neuvedla žádné nové skutečnosti, které
by odůvodňovaly nové projednání žádosti o mezinárodní ochranu. Její tvrzení o tom, že muž,
z něhož má obavy, spáchal podvod na jejího otce, nijak nesvědčí o tom, že by jí hrozilo
pronásledování či vážná újma. Dokonce se vůbec nejedná o jednání namířené vůči žalobkyni a).
[6] Za relevantní městský soud nepovažoval ani tvrzené porušení práva na soukromý a rodinný
život. Městský soud jednak poukázal na skutečnost, že dcera žalobkyně a) se narodila
již před vydáním prvního zamítavého rozhodnutí, přičemž žalovaný v něm tuto skutečnost
zohlednil. Rovněž městský soud poukázal na to, že žalobkyně a) měla možnost upravit si svůj
pobytový status na základě zákona o pobytu cizinců, případně má možnost se svojí rodinou
vycestovat do Kyrgyzstánu, případně do jiné třetí země, aniž by jí v tom bránily závažnější
překážky.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Proti tomuto rozsudku městského soudu podaly žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) včasnou
kasační stížnost. V ní namítly, že podvod spáchaný na otce stěžovatelky a) je novou skutečností,
která měla být v řízení zohledněna. Rovněž zopakovaly, že v případě neudělení mezinárodní
ochrany hrozí stěžovatelce a) vyhoštění do Kyrgyzstánu, čímž by došlo k odloučení od její rodiny,
a tedy porušení jejího práva na soukromý a rodinný život. Dále stěžovatelky odkázaly na zprávy
týkající se situace v Kyrgyzstánu, z nichž dovozovaly nebezpečí vážné újmy v případě návratu
do vlasti, která spočívá zejména v hrozbě únosu, znásilnění a následného vynuceného uzavření
domluveného sňatku, což je v Kyrgyzstánu běžná praxe.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho rozhodnutí, tak i kasační
stížností napadený rozsudek městského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy.
Proto navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost nebo její zamítnutí pro nedůvodnost.
[9] Osoba zúčastněná na řízení (manžel a otec stěžovatelek) se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[10] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelek. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Podle usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného
pod č. 933/2006 Sb. NSS, kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele v následujících
typových případech:
• kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu;
• kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
• kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, kdy Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně;
• kasační stížnost je dále přijatelná, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O zásadní pochybení se v konkrétním případě může jednat tehdy, pokud krajský
soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; popřípadě krajský soud
v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[11] Problematikou opakovaně podávaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany se velmi
podrobně zabýval již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009,
č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, z něhož se podává, že „institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany
neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout
případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl
uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým
došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů
ve vztahu k osobě žadatele.“ V citovaném rozsudku zdejšího soudu se dále konstatuje, že k tomu,
aby bylo možné opakovaně podanou žádost meritorně projednat, je nutné kumulativní naplnění
dvou podmínek: 1) žadatel je povinen uvést nové skutečnosti nebo zjištění a 2) musí se jednat
o takové skutečnosti či zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány
v předchozím řízení. K tomu se v citovaném rozsudku uvádí, že „za nové skutečnosti nebo zjištění
je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti
nebo zjištění, pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele. Ostatně
v jiných případech by nové správní řízení pozbývalo jakéhokoli smyslu, protože jeho výsledek by byl předem daný
a ve svém důsledku by takové správní řízení nekorespondovalo s požadavkem hospodárnosti vnímaným
jakožto dosahování žádoucích výsledků s co nejmenšími možnými náklady.“
[12] Stěžovatelka a) v nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedla jediné nové tvrzení,
a to údajné spáchání podvodu na jejím otci mužem, jemuž byla údajně proti své vůli přislíbena
za manželku. Toto tvrzení však výše uvedené požadavky nenaplňuje. Jednak je lze považovat
za pouhé skutkové doplnění či upřesnění původní žádosti, především však nejde o skutečnost
způsobilou ovlivnit právní postavení stěžovatelky a). Hrozbou, které by ze strany tohoto muže
mohla po návratu do země původu čelit, se totiž žalovaný zabýval již v původním rozhodnutí.
Stěžovatelkou a) nově tvrzená skutečnost přitom na povaze či reálnosti této hrozby nic zásadního
nemění.
[13] Již v původním rozhodnutí totiž žalovaný zohlednil, že zmíněný muž je nejspíš příslušníkem
bezpečnostních složek z významné rodiny, který stěžovatelce a) před jejím odjezdem ze země
původu vyhrožoval. Ze spáchání podvodu na otci stěžovatelky a) přitom pro ni nelze dovodit
významnější riziko, než z již dříve posuzovaných skutečností, a to tím spíše za situace,
kdy stěžovatelka a) o údajném podvodu nebyla schopna uvést jakékoliv bližší informace.
[14] Totéž platí i ohledně stížnostní námitky o porušení práva na soukromý a rodinný život.
I touto otázkou se žalovaný ve svém původním rozhodnutí zabýval, přičemž od jeho vydání
se rodinná situace stěžovatelky a) nijak nezměnila. Skutečnost, že nezletilá dcera stěžovatelky a)
i její manžel mají na území České republiky trvalý pobyt, tak již byla předmětem posuzování
žalovaného. Jeho předchozí rozhodnutí přitom obstálo i při soudním přezkumu prováděného
městským soudem i Nejvyšším správním soudem.
[15] Z téhož důvodu je neopodstatněná i stížnostní argumentace o situaci v Kyrgyzstánu.
I se totiž žalovaný zabýval ve svém předchozím rozhodnutí, přičemž stěžovatelky netvrdí,
že by se situace od jeho vydání nějak výrazně změnila.
[16] Z výše uvedeného vyplývá, že v dané věci opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany
nesplňovala požadavky na její věcné projednání. Zastavení řízení o této žádosti žalovaným tedy
není možné považovat za nezákonný postup, stejně jako následné zamítnutí žaloby městským
soudem.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že jeho
ustálená a vnitřně jednotná judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky obsažené
v kasační stížnosti a městský soud se v napadeném rozsudku od této judikatury neodchyluje.
Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci zásadní pochybení městského soudu, které
by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelek, ani žádný jiný důvod pro přijetí
kasační stížnosti k věcnému projednání. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelek. Kasační stížnost tedy shledal
nepřijatelnou ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s. a odmítl ji.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, neboť toto právo by jí podle ustanovení §60 odst. 5 a §120 s. ř. s. příslušelo pouze
v případě náhrady nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem,
což se v daném případě nestalo.
[19] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. hradí zástupci stěžovatele, který byl soudem ustanoven k ochraně
jeho práv, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Odměna za zastupování advokátem
Mgr. Leonidem Kushnarenkem za toto řízení o kasační stížnosti byla určena podle §11 odst. 1
písm. b), d) ve spojení s §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to ve věci dvou
stěžovatelek. Podle §12 odst. 4 advokátního tarifu, jde-li o společné úkony při zastupování
nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou
nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Mimosmluvní odměna za dva
úkony právní služby poskytnuté stěžovatelkám v řízení o kasační stížnosti (první porada s klienty
včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepis doplnění kasační stížnosti) činí částku 2 x 3.100 Kč,
tedy celkem 6.200 Kč, po snížení podle §12 odst. 4 advokátního tarifu pak za každé
ze stěžovatelek činí částku 4.960 Kč, tj. za obě zastupované stěžovatelky celkem 9.920 Kč
(2 x 4.960 Kč). Náhrada hotových výdajů (režijní paušál) činí podle §13 odst. 4 advokátního
tarifu za tyto dva úkony právní služby 2 x 300 Kč, tedy celkem 600 Kč. Advokát je plátcem daně
z přidané hodnoty, a proto byla výše odměny a náhrady hotových výdajů zvýšena o 2.209 Kč,
což po zaokrouhlení odpovídá 21 % z částky 10.520 Kč (§35 odst. 10 s. ř. s.). Odměna a náhrada
hotových výdajů za zastupování stěžovatelek v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 12.729 Kč
bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu