ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.389.2020:30
sp. zn. 4 Azs 389/2020 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: H. T. N.,
zast. Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem, se sídlem Národní 416/37, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2020, č. j. OAM-1027/ZA-ZA12-HA10-2019, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2020,
č. j. 16 Az 13/2020 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 1. 2020, č. j. OAM-1027/ZA-ZA12-HA10-2019, neudělil
žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 27. 11. 2020,
č. j. 16 Az 13/2020 - 37, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění
rozsudku městský soud uvedl, že žalovaný zohlednil všechny rozhodné skutečnosti a vyšel
ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Jeho rozhodnutí je plně přesvědčivé a bylo srozumitelně
a přezkoumatelně odůvodněno. Žalobkyně v azylovém řízení neuvedla ani zmínku o tom,
že by byla ve vlasti jakkoli politicky aktivní nebo že by měla nějaké politické přesvědčení. Tvrzení
žalobkyně (poprvé uplatněné až v žalobě) ohledně jejího členství ve skupině Falun Gong
je značně obecného charakteru, a působí tak nedůvěryhodným dojmem. V azylovém řízení totiž
žalobkyně uváděla jako důvod odchodu z vlasti pouze návštěvu dcery a návrat do vlasti odmítala
z důvodu hrozícího snížení životní úrovně. Nově uvedenou příslušnost k hnutí Falun Gong
městský soud považoval za zjevně účelovou snahu žalobkyně zvrátit obsah jejích azylově
irelevantních tvrzení uplatněných v azylovém řízení.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou
blanketní kasační stížnost. V jejím doplnění učiněném k výzvě soudu ve stanovené měsíční lhůtě
stěžovatelka zpochybnila postup žalovaného, který podle ní v azylovém řízení nedostatečně zjistil
skutkový stav věci. V souladu s principem materiální pravdy totiž bylo povinností žalovaného,
aby zjistil stěžovatelčinu příslušnost ke skupině Falun Gong, přičemž neměl vycházet pouze z její
výpovědi, nýbrž byl povinen sám zjistit všechny relevantní skutečnosti. Městský soud pak tento
nezákonný postup žalovaného svým rozsudkem potvrdil. Stěžovatelka proto navrhla zrušení
napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho rozhodnutí, tak i kasační
stížností napadený rozsudek městského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Proto
navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost nebo její zamítnutí pro nedůvodnost.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Podle usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného
pod č. 933/2006 Sb. NSS, kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele v následujících
typových případech:
• kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu;
• kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
• kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, kdy Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně;
• kasační stížnost je dále přijatelná, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O zásadní pochybení se v konkrétním případě může jednat tehdy, pokud krajský
soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; popřípadě krajský soud
v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[6] Stěžovatelka v rámci azylového řízení uvedla, že o azyl žádá proto, aby si zlepšila svoji
životní úroveň a mohla být se svojí dcerou, která měla na území České republiky trvalý pobyt.
Rovněž uvedla, že je bez vyznání, o politiku se nezajímá a ve vlasti nikdy neměla žádné problémy.
V žalobě však stěžovatelka tvrdila, že je příslušnicí náboženské skupiny Falun Gong. Z tohoto
důvodu byla ve Vietnamu údajně pronásledována a byl jí vypleněn dům. Neuvedení
této skutečnosti již během pohovoru v rámci azylového řízení stěžovatelka vysvětlovala obavou,
že o obsahu pohovoru bude informována vietnamská strana, čehož se obávala.
[7] Kasační stížnost je pak odůvodněna názorem, že žalovaný měl z vlastní iniciativy zjistit
příslušnost stěžovatelky ke skupině Falun Gong a rozsah pronásledování, kterému byla z tohoto
důvodu údajně vystavena.
[8] Nejvyšší správní soud se však s touto námitkou neztotožnil. V judikatuře Nejvyššího
správního soudu je totiž již ustálen názor, podle nějž „správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti
rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu
alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené, případně neuvádí jen důvody
ekonomické“ (srov. kupř. rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59). Bylo tedy
povinností stěžovatelky, aby v rámci azylového řízení svoji příslušnost ke skupině Falun Gong
alespoň zmínila. Rozhodně nelze přijmout názor stěžovatelky, podle nějž je žalovaný povinen
rozsáhle zjišťovat všechny potenciálně relevantní detaily o životech žadatelů o azyl. Takový
rozsah prověřování by byl ostatně nemožný, neboť příslušné informace o nich nejsou
pro žalovaného dosažitelné. Nejvyšší správní soud si nedokáže představit, jak by žalovaný mohl
bez stěžovatelčiny součinnosti zjistit její příslušnost k náboženské skupině Falun Gong či rozsah
pronásledování, jemuž kvůli tomu údajně čelila. Proto je zodpovědnost za průběh azylového
řízení rozdělena tak, že povinností žadatele o mezinárodní ochranu je přesvědčivě tvrdit
relevantní azylové důvody a povinností žalovaného je posoudit, zda tyto důvody naplňují
požadavky zákona o azylu. Jelikož stěžovatelka v průběhu celého azylového řízení žádné azylově
relevantní důvody neuvedla, nelze nic vytknout postupu žalovaného, který se těmito jemu zcela
neznámými důvody nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[9] S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že jeho
ustálená a vnitřně jednotná judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky obsažené
v kasační stížnosti a městský soud se v napadeném rozsudku od této judikatury neodchyluje.
Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci zásadní pochybení městského soudu, které
by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky, ani žádný jiný důvod pro přijetí
kasační stížnosti k věcnému projednání. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Kasační stížnost tedy shledal
nepřijatelnou ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s. a odmítl ji.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu