ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.398.2020:31
sp. zn. 4 Azs 398/2020 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: B. D., zast. JUDr. Vladimírem
Čarňanským, advokátem, se sídlem Vodičkova 41, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2020,
č. j. OAM-688/ZA/ZA11-K03-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2020, č. j. 4 Az 24/2020 - 31,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ř i zn áv á odkladný účinek vůči rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 7. 12. 2020, č. j. 4 Az 24/2020 - 31, a vůči rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 4. 2020, č. j. OAM-688/ZA/ZA11-K03-2019.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a návrh na přiznání odkladného účinku
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2020, č. j. OAM-688/ZA/ZA11-K03-2019,
bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ustanovení §25 písm. d)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce se totiž nedostavil k pohovoru ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu,
ač k tomu byl podle žalovaného řádně vyzván.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze rozsudkem
ze dne 7. 12. 2020, č. j. 4 Az 24/2020 - 31.
[3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku. Stěžovatel je přesvědčen, že jsou splněny podmínky
pro jeho přiznání, neboť v případě, že nabude vykonatelnosti žalobou napadené rozhodnutí,
ztratí možnost legálního pobytu na území České republiky a bude muset její území opustit.
Vycestováním by přitom byla způsobena újma jeho novorozenému synovi, kterému by byl ztížen
až zmařen kontakt s otcem. V případě nepřiznání odkladného účinku by tak stěžovatel nemohl
nadále podporovat svoji ženu a dítě, když manželka s ním do Nigérie vycestovat nemůže.
[4] Žalovaný navrhl, aby soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal, neboť situace
stěžovatele není natolik výjimečná oproti jiným žadatelům o azyl v obdobném postavení.
V důsledku vycestování by přitom stěžovateli nevznikla nenahraditelná újma, když soukromí
a rodinný život není chráněn absolutně.
II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
byl podán včas a osobou k tomu oprávněnou. Podání kasační stížnosti přitom nemá
v posuzované věci ze zákona odkladný účinek, jak vyplývá z §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu.
Proto Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §73 ve spojení s §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter
institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní
ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého
soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc
rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015,
č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).
[8] Stěžovatel tvrdí, že by výkonem rozsudku Městského soudu v Praze a rozhodnutí žalovaného
došlo k rozdělení jeho rodiny a bylo by tak zasaženo do oprávněných zájmů dítěte. V dané věci
by tedy mohlo být dotčeno právo stěžovatele a jeho syna na respektování soukromého
a rodinného života ve smyslu čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod i zásady nejlepšího zájmu dítěte zakotvené v Úmluvě o právech dítěte.
[9] V projednávaném případě by vykonatelnost žalobou napadeného rozhodnutí
pro stěžovatele znamenala praktickou nutnost odcestovat z území České republiky. Vzhledem
ke skutečnosti, že stěžovatel vychovává dvouměsíčního syna, který i s jeho matkou pobývá
na území České republiky, dopadly by důsledky vycestování stěžovatele závažným způsobem
i na ně. V tak nízkém věku dítěte by přitom odloučení i od jednoho rodiče po nikoliv krátkou
dobu zcela jistě představovalo újmu ve formě dotčení práva tohoto dítěte na respektování
soukromého a rodinného života i na zohlednění jeho nejlepšího zájmu. Nelze přitom podceňovat
ani újmu, která by vznikla stěžovateli v důsledku nutnosti opustit své bydliště i rodinné zázemí.
[10] Jelikož Nejvyšší správní soud považoval újmu hrozící stěžovateli za odůvodňující přiznání
odkladného účinku jeho kasační stížnosti, přistoupil k poměřování újmy, která by mu mohla
vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám,
pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv stěžovatele
by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, naproti tomu nelze dovozovat,
že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. První kritérium
přiznání odkladného účinku je proto splněno.
[11] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je třeba poměřovat intenzitu
hrozícího zásahu do práv svědčících stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131).
V projednávaném případě by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu s požadavkem,
aby na území České republiky pobývaly osoby v souladu s právními předpisy. Jak již bylo výše
uvedeno, újma způsobená stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku by mohla být podstatná.
Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem k předběžné povaze přiznání
odkladného účinku byla mírná. Z informací, jež má Nejvyšší správní soud k dispozici, přitom
nevyplývá, že by z hlediska veřejného zájmu představovala hrozbu již samotná přítomnost
stěžovatele na území České republiky. Intenzita újmy vzniklé stěžovateli neodložením právních
účinků rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalovaného tak převáží nad potenciálním
dotčením veřejného zájmu, a je proto splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
III. Závěr
[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační
stížnosti přiznal odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí
o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 7. 12. 2020, č. j. 4 Az 24/2020 - 31, a rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2020,
č. j. OAM-688/ZA/ZA11-K03-2019.
[13] Nejvyšší správní soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku
i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku
nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 s. ř. s.).
Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat
jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu