ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.64.2021:34
sp. zn. 4 Azs 64/2021 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: T. T. H., zast. Mgr. Markem
Čechovským, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2017, č. j. MV-13065-4/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2021, č. j. 3 A 71/2017 - 69,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost a za návrh
na odkladný účinek ve výši 5.000 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Čechovského,
advokáta. Soudní poplatek bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního
stupně“), rozhodnutím ze dne 13. 9. 2016, č. j. MV-102817-5/OAM-2016 (OAM-11481-13/DP-
2016), zamítlo žádost žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za
účelem podnikání – OSVČ a platnost povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužilo podle §
44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a s §37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), neboť žalobkyně byla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu.
[2] Žalovaná shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla
odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní napadá rozsudek městského soudu kasační
stížností. Její součástí učinila rovněž návrh na přiznání odkladného účinku.
[5] Dříve než o kasační stížnosti a návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
mohl Nejvyšší správní soud rozhodnout, vzala ji stěžovatelka zpět podáním datovaným
23. 4. 2021.
[6] Podle §37 odst. 4 s. ř. s. může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět,
dokud o něm soud nerozhodl. Podle §47 písm. a) téhož zákona, soud řízení usnesením zastaví,
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[7] Jelikož projev vůle stěžovatelky, učiněný podáním datovaným 23. 4. 2021, nevzbuzuje
pochybnosti, že jím stěžovatelka zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením
a nemá zájem na jeho dalším pokračování, Nejvyšší správní soud v souladu s §47 písm. a) s. ř. s.
za použití §120 téhož zákona řízení o kasační stížnosti zastavil.
[8] S ohledem na zpětvzetí kasační stížnosti již Nejvyšší správní soud nerozhodoval
ani o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jelikož to považuje za nadbytečné
s ohledem na projev vůle stěžovatelky nepokračovat v tomto řízení.
[9] O náhradě nákladů řízení bylo za použití §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
[10] Podle §10 odst. 3, věty první, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí
z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li
řízení zastaveno před prvním jednáním. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního
poplatku za kasační stížnost ve výši 4.000 Kč stěžovatelce. Současně se stěžovatelce vrací i
zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnost ve výši 1.000
Kč, o němž z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vůbec nerozhodoval (viz §10 odst.
1 zákona o soudních poplatcích). Soudní poplatek v celkové výši 5.000 Kč bude vrácen k rukám
zástupce stěžovatelky Mgr. Marka Čechovského, advokáta. Lhůta k vrácení soudního poplatku
vyplývá z §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích, podle kterého je-li soud povinen vrátit již
zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci
rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu